Zkrácené, přípravné, zajímavé

Aktuálně pracuji na výzkumném projektu zkoumajícím dopady zavedení zkráceného přípravného řízení na kriminalitu. Zkrácené přípravné řízení od roku 2002 významně inovovalo trestní proces. Umožnilo obžalovat a odsoudit pachatele méně závažných trestných činů podstatně rychleji, s menším papírováním, při jednodušším líčení před soudem a jednodušším dokazování. Jsou v zásadě dva důvody, proč mohlo přispět ke snížení kriminality: Tím, že zkrátilo proceduru, de facto zvýšilo tresty, jak je vnímá pachatel v okamžiku páchání trestného činu. Zločinci diskontují budoucnost obzvláště silně, takže trest uvalený se zpožděním několika měsíců není vnímán příliš intenzivně. Zkrácení procedury má žádoucí efekt, že stejný trest má potenciálně silnější represivní účinek.[1] Dále ušetřilo čas policistů, státních zástupců a soudců, čímž dalo prostor k odsouzení většího procenta pachatelů. Takže mohlo mít i zcela tradiční represivní efekt, kdy zločinci jsou vystaveni vyšší pravděpodobnosti odsouzení a více jich končí za mřížemi, kde nemohou páchat další zločinnost (tedy aspoň vně věznic). Na odpověď, zda ovlivnilo kriminalitu, si bohužel budeme muset ještě nějaký čas počkat, ale zajímavá čísla o zkráceném řízení samotném už lezou ven.

Pro připomenutí, zkrácené přípravné řízení bylo zavedeno novelou trestního řádu z roku 2001.[2] Dle tehdy schváleného znění se koná o trestných činech, pokud

-        spadají v první instanci do jurisdikce okresního soudu

-        horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři léta

-        podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo

-        podezřelý byl identifikován později, ale jsou důvody pro zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že bude možné jej do dvou týdnů od podání trestního oznámení postavit před soud[3]

Zkrácené řízení zřejmě dostálo hlavnímu zamýšlenému účelu, tj. podstatně zkrátilo délku trestního procesu. Graf 1 ukazuje rozdělení doby od zahájení trestního stíhání (eventuelně sdělení podezření) do konečného rozhodnutí státního zástupce (kterým může být podání obžaloby (eventuelně návrhu na potrestání) nebo jiné rozhodnutí). Zahrnuje všechny případy, ať již prošly zkráceným nebo „klasickým“ řízením. Do roku 2001 přes 40% případů trvalo 2 až 6 měsíců, zatímco případy s trváním do dvou týdnů byly naprosto výjimečné. V roce 2002 skokově narostl podíl případů vyřízených během 1 či 2 týdnů, a během dalších let dále mírně rostl na celkem 27%. Nárůst nejkratších případů nebyl na úkor těch o něco delších (podíl případů od 2 týdnů do měsíce též vzrostl), ale těch vyloženě dlouhých (od 2 do 6 měsíců), jejich podíl klesl nejvýrazněji.

Využití zkráceného řízení se výrazně liší mezi trestnými činy. Logicky je to dáno hlavně podílem jednoduchých případů, kdy se rychle podaří identifikovat pachatele (což je např. u prostých krádeží častější než u vloupání). Graf 2 ukazuje podíl pachatelů stíhaných skrze zkrácené řízení na celkovém počtu stíhaných pachatelů podle různých druhů kriminality. Obrázku vévodí trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, kde se zkrácené řízení využívá na plné tři čtvrtiny případů. Relativně hodně (v řádu 20-35 procent) se též využívá u nebezpečného napadení, krádeží, výtržnictví, a neoprávněného držení platební karty.[4] Podíl případů vedených ve zkráceném řízení narůstal v čase, což se dá vcelku pochopit.

Dikce zákona nasvědčuje tomu, že pokud případ splňuje potřebná kritéria, má být veden ve zkráceném řízení, a nedává orgánům činným v trestním řízení diskreci. Praxe k tomu má daleko. Ve využití zkráceného řízení jsou překvapivě obrovské rozdíly mezi okresy. Tabulka 1 ukazuje variabilitu mezi okresy v podílu případů ve zkráceném řízení v letech 2002 a 2008. Při svém zavedení v roce 2002 se zkrácené řízení využívalo v průměru u 55% „mařenek“, přičemž 5 procent nejagilnějších okresů jej využily v plných 77% a naopak 5% nejpasivnějších okresů v 27%. Obdobně např. u nebezpečného vyhrožování – nejagilnější okresy využily zkrácené řízení v 57% případů, ty nejpasivnější dokonce vůbec. Pohledem o několik roků dál vidíme, že tyto rozdíly se spíše prohloubily – míra využití zkráceného řízení u těch nejagilnějších okresů vzrostla (u většiny činů), u těch nejpasivnějších se v podstatě nezměnila. Stále zůstávají okresy, kde se zkrácené řízení u některých činů využívá minimálně nebo dokonce vůbec.

Share of fast-track procedures in 2002 (%)
crime category	mean	s.d.	5th percentile	95th percentile
Aggrev assault	20	17	0	57
Other violent	16	11	3	39
Theft	21	9	6	39
Vandalism and public disorder	19	14	0	43
Obstruction to law enforcement	55	16	27	77
Embezzlement	5	6	0	13
Fraud	4	8	0	24
Banking card misuse	17	21	0	60
Credit and insurance fraud	5	13	0	30
Other economic crime	7	6	0	21
Share of fast-track procedures in 2008 (%)
crime category	mean	s.d.	5th percentile	95th percentile
Aggrev assault	33	24	0	71
Other violent	21	12	5	44
Theft	34	11	15	52
Vandalism and public disorder	30	18	6	60
Obstruction to law enforcement	54	26	8	93
Embezzlement	9	9	0	25
Fraud	1	3	0	9
Banking card misuse	17	20	0	50
Credit and insurance fraud	3	6	0	12
Other economic crime	11	11	0	33

Pro zajímavost Tabulka 2 uvádí, kdo jsou tedy ti nejpasivnější a nejagivnější mezi okresy, pokud jde o využití zkráceného řízení u těch trestných činů, kde je skutečně používáno.[5] Je viditelná jasná profilace podle „starých“ krajů – nejméně se zkrácené řízení využívá na jižní a severní Moravě a nejvíce ve středních Čechách a v Praze. Nicméně vidíme i dva páry sousedících okresů uvnitř jednoho kraje na špici a zároveň chvostu tabulky (Jeseník-Bruntál a Benešov-Kutná Hora).

Districts with the lowest and highest utilization of fast-track procedure
rank	district	share of fast-track procedures across relevant crimes
1	Blansko	6%
2	Třebíč	9%
3	Břeclav	11%
4	Žďár nad Sázavou	12%
5	Bruntál	14%
6	Jihlava	14%
7	Brno-venkov	14%
8	Česká Lípa	14%
9	Litoměřice	16%
10	Český Krumlov	16%
11	Benešov	17%
70	Karlovy Vary	42%
71	Kladno	45%
72	Příbram	47%
73	Kutná Hora	48%
74	Praha I	48%
75	Jeseník	50%
76	Praha IV	50%
77	Nymburk	50%
78	Praha II	59%
79	Mělník	67%

První otázka je, odkud tak výrazné rozdíly pocházejí. V diskusích s insidery nejčastěji zaznívají důvody typu „okresní právo“ (někde prostě jsou víc pro novoty a někde ne), rozdílné preference různých složek policie a rozdílné byrokratické procedury v regionech. (Např. zatímco pořádková policie dělá ve zkráceném řízení vše, kriminální policie obecně má vůči němu averzi. V některých okresech mají nastaveny procedury tak, že více typů případů dostává kriminální policie, ergo v takových okresech se zkrácené řízení využívá méně). Určitým faktorem je vytíženost – paradoxně prý když jsou kriminální policisté více zahlceni případy, tak preferují jít přes „klasickou“ proceduru, neb v ní nejsou tak striktní termíny.

Rozhodně se nedá říci, že by okresy s vyšší kriminalitou začaly intenzivněji využívat zkrácené řízení jako jednu z cest v boji proti kriminalitě. (S jednou výjimkou: V Praze je kriminalita nejvyšší a v Praze se též velmi intenzivně začalo využívat zkrácené řízení. Mezi okresy mimo Prahu ale není žádný jasný vztah mezi úrovní kriminality v roce 2002 a využíváním zkráceného řízení).

Druhá otázka je, k čemu jsou takové rozdíly dobré. Pochybuji, že byly autory zákona zamýšleny. Spíš bych řekl, že jsou zbytečné a neefektivní. Kvůli slabé implementaci zkráceného řízení v řadě okresů dochází k plýtvání časem policistů, státních zástupců a soudců, který by se dal využít ke stíhání více pachatelů a k účinnějšímu řešení složitějších případů. Samotný trestní proces je zbytečně delší, než by mohl být. A jsou také nespravedlivé. Na papíře sice máme jeden trestní řád, ale za stejný trestný čin jsou pachatelé vláčeni značně rozdílným trestním procesem jen podle toho, že v jednom okrese se rozhodli zkrácené řízení využívat hodně a v jiném ne.

---

[1] Pro teoretické uvažování o zpožděném trestu, diskontování, a implikacích pro trestní politiku viz Listokin (2007) a McAdams (2011).

[2] Zákon 265/2001 Sb.

[3] Přesné znění podmínek viz §179a-§179b trestního řádu ve znění z roku 2002. V současnosti jsou již podmínky jiné – novela z roku 2009 výrazně rozvolnila časové omezení.  

[4] A k mému překvapení jen minimálně se používá u zpronevěry, kde bych čekal, že když se zpronevěra odhalí, tak se zároveň ví, kdo to udělal.

[5] Tj. nejsou zahrnuty vraždy, loupeže a další činy, kde se zkrácené řízení nevyužívá vůbec nebo jen zcela minimálně.