Hodně toho bylo řečeno o nedostatcích současné regulace znalecké činnosti; netransparentní jmenování, v praxi nulová odpovědnost za vady posudků a tak dále. Tyto připomínky jsou pravdivé a návrh nového zákona mnohé z těchto problémů řeší. Ale základní problém nevyřeší žádný zákon o soudních znalcích. Prapříčina je totiž na straně samotných orgánů činných v trestním řízení!
Kdyby orgány činné v trestním řízení znalecké posudky přezkoumávaly, nejasnosti by požadovaly srozumitelným jazykem vysvětlit a případné vady by požadovaly opravit na náklady samotného znalce, pak by se znalecké prostředí kultivovalo i bez nového zákona. Jakákoli odpovědnost znalce stejně může nastoupit jen tehdy, kdy někdo vady zaregistruje. Pokud znalecké posudky nebudou orgány činné v trestním řízení hodnotit stejně přísně jako kterýkoli jiný důkaz, pak nepomůže absolutně žádná forma regulace znalecké činnosti. Kde nebude žalobce, nebude ani soudce.
Námitka, že orgány činné v trestním řízení nejsou schopny znalecké posudky přezkoumávat, platí jen omezeně. Především je to jejich povinnost vyplývající ze zásady volného hodnocení důkazů. A pokud znalecký posudek není srozumitelný, má jej znalec vysvětlit. V USA to jde. Kvůli existenci laických porot je znalec nucen svůj postup co nejsrozumitelněji a nejpřesvědčivěji vysvětlit – dokonce to je důležitá vlastnost vyžadovaná stranami od jimi zvolených expert witnesses. Když to jde alespoň zčásti převyprávět do lidské řeči v USA, proč to nejde převyprávět v nejhrubších rysech i u nás, jsou snad naši představitelé orgánů činných v trestním řízení hloupější než členové amerických porot?
Málokdy se lze setkat s posudkem z oboru kvantová gravitace, aby objektivně nebylo možno znalcovy úvahy srozumitelně vysvětlit. Požadavek na srozumitelné vysvětlení je i důležitou procesní zárukou, protože pak obviněný či jím oslovený odborník budou vědět, co přesně vlastně mají napadat. Pokud budou znalci donuceni osvětlit své úvahy, pak se usnadní i řešení situací „posudek proti posudku“. V nemalém procentu případů pak soud bude schopen jejich rozpory překlenout vlastní úvahou a nebude třeba uchylovat se hned k posudkům revizním.
Kde leží příčina současného stavu? Zde si netroufám ani hádat. Určitě není na místě podléhat zjednodušujícím vysvětlením typu „jsou to všechno staré struktury a měly by odejít z justice“, jak se dá někdy slyšet ze strany rozhorlených aktivistů. Koneckonců nejhlasitější veřejná kritika přeceňování důležitosti znaleckých posudků přichází spíš ze strany služebně starších právníků (soudci ÚS, veřejný ochránce práv). Ani má vlastní pozorování nenaznačují, že by šlo o problém jedné konkrétní právnické generace.
Možná by bylo užitečné vědět, jaká byla skutečná role znalců v prvorepublikové justici či dokonce za mocnářství. Naneštěstí jdou tyto znalosti právní historie daleko za hranice mé kvalifikace, takže nedokážu říci, zdali jde o produkt socialistického soudnictví nebo zda jde o starší problém. Proto se vyhnu jakémukoli spekulování o původu tohoto stavu a doufám, že někdo ze vzdělanějších čtenářů bude schopen vrhnout na tuto záhadu trochu světla.
I když neznáme příčinu, pokusme se zde navrhnout řešení. Odpovědnost za vzdělávání právníků mají samozřejmě hlavně právnické fakulty a Justiční akademie. Ty by měly nabízet nejen kurzy čistě právní vědy, ale také navazujících oborů v tom rozsahu, jaký je pro právníky relevantní. S ohledem na význam znaleckých posudků v praxi (a přestože je nelze fetišizovat, také nelze předstírat, že se bez nich lze zcela obejít!) by bylo záhodno, aby tyto kurzy poskytly absolventům dostatek znalostí, aby uměli posoudit nutnost přibírat znalce, správně posudek zadat a vyhodnotit jej alespoň v těch úplně nejtypičtějších situacích.
Podíváte-li se na programy vzdělávacích institucí, takové kurzy najdete – například Znalecké posudky z oboru ekonomiky a účetnictví na Justiční akademii. Ale domnívám se, že je nutné pozměnit koncepci podobných kurzů. Jak potvrdily komentáře čtenářů pod předchozím článkem, problém s nekritickým přístupem ke znaleckým posudkům existuje, a to v širokém rozsahu. A pokud stávající právnické vzdělávání problém neodstranilo, tak je třeba něco změnit.
Pokud se znalecké posudky vymykají kontrole, je třeba opustit tradiční český přístup „situace je v zásadě dobrá, postačují jen drobná zlepšení a plán plníme na 100%“. V předchozím článku jsem uvedl několik příkladů nesprávného zacházení s posudky, jež jsem pokládal za zvlášť pikantní. Podobných případů musí existovat daleko více a možná i pikantnějších. Je potřeba tyto příklady sbírat a cíleně o nich hovořit a nemilosrdně pranýřovat chyby. Tento orgán udělal takovou chybu, chyba byla závažná a správně to mělo být takto. A teď další případová studie ... Takto by měla – alespoň z části - vypadat přednáška o znalecké činnosti v soudní praxi.
Poukazovat na konkrétní chyby se v Čechách nenosí, ale jinak to nejde. Nebudeme-li o problémech otevřeně hovořit a spolehneme-li se na tradiční mírný pokrok v mezích zákona, problémy se neodstraní. Výkon spravedlnosti pokládám za příliš významný na to, abychom si mohli dovolit malovat realitu na růžovo.
Dále je pracovníky orgánů činných v trestním řízení třeba vzdělávat nejen v právních a souvisejících oborech, ale i přímo v těch oborech, které jsou předmětem znalecké činnosti. Policista vyšetřující případy žhářství možná nebude profesionální hasič, ale měl by o požárech vědět podstatně více než laik. Obdobně by to mělo platit u vyšetřování hospodářské kriminality.
Nejde jen o to, že když budou mít orgány činné v trestním řízení vlastní odborné kapacity, pak odpadne část zbytečného zadávání posudků, protože příslušný orgán si problém dokáže vyhodnotit sám i bez znalce a znalci zadá jen to, co opravdu musí zodpovědět sám znalec. Ani nejde jen o to, že zadání znaleckého posudku bude více k věci a samotný posudek bude vyhodnocen pečlivěji. Ale znalec především nemůže být neustále přítomen při plánování vyšetřování, při stanovování vyšetřovacích verzí, při výsleších a při dalších úkonech. Přitom kvalitní provedení těchto úkonů může vyžadovat odborné znalosti, a to hned teď a na místě, ne opatřované dodatečně pomocí zadávání znaleckého posudku. Na nutnost budovat odborné kapacity přímo u orgánů činných v trestním řízení není bohužel zdaleka kladen takový důraz, jak by bylo ideální.
Nejvíce snahy o výšení netrestní kvalifikace by se přitom mělo zaměřit na policisty. Jde o pracovníky nejdůležitějšího orgánu činného v trestním řízení – policisté jsou ti, kdo řeší trestné činy v první linii, a na jejich úrovni se dá v případu nejvíce získat a nejvíce ztratit. Zjednodušeně řečeno, pokud není mrtvola ohledána a změřena její teplota hned na místě činu, nenapraví to v pozdějších stadiích řízení ani nejgeniálnější státní zástupce nebo soudce. Dále je policistů více než státních zástupců a více než soudců, takže je u nich větší možnost ke specializaci. A v neposlední řadě je u policie více prostoru ke zvyšování kvalifikace, takže dodatečná koruna investovaná do policie přinese vyšší užitek než koruna investovaná třeba do státního zastupitelství (kolegové prominou).
V souvislosti se vzděláváním se ovšem dostáváme ještě k jednomu důležitému tématu, a tím je ODVAHA. Do katalogu vlastností ideálního pracovníka justice je totiž třeba doplnit odvahu.
Nejde totiž jen o to, říci někomu na přednášce, jak se má správně zadat takový znalecký posudek. Ale dotyčný pracovník orgánu činného v trestním řízení má také vykazovat dostatek odvahy, aby posudek vlastním rozumem kriticky zhodnotil nebo v případě potřeby posudek třeba vůbec nezadával a místo toho si sám rozhodl, co rozhodnout může nebo musí.
Pár příkladů, kdy se orgán činný v trestním řízení alibisticky schovával za znalce, jsem uvedl v předchozí části. Jeden nový mi prošel rukama v mezidobí: soudní znalec byl vyšetřovatelem povolán, aby řekl, že text písně vyjadřuje silně negativní emoce vůči přistěhovalcům. Oni by na to státní zástupce nebo soudce bez znalce nepřišli?!
Neumím si představit výkon spravedlnosti bez odvahy rozhodnout. A je nutno mít odvahu ke všemu možnému, od neschovávání se za znalce po odolávání pokušení rozhodnout, jak se očekává. Nemyslím tím zdaleka jen úmyslné manipulování s výsledkem řízení. Odvahy je třeba například k odmítání různých „právních zvyklostí“, kdy orgány jednají podle jakési myšlenkové šablony, která se před lety ustálila, aniž by měla oporu v rozumu. Napadlo vás třeba někdy, proč je v učebnicích a komentářích tolik zprošťujících judikátů k nutné obraně, když žádný z nich neříká nic překvapivého? Protože v české justici existuje neblahý zvyk pro jistotu žalovat, dojde-li ke zranění, třebaže byly zjevně splněny podmínky nutné obrany. Lidová představa, že obránce bude po zásluze potrestán, je tak pravdivá jen z poloviny: s velkou pravděpodobností soud rozhodne správně, nicméně připravte si peníze na obhájce.
Podobných zvyklostí funguje u nás více. Další z nich je „dluh na výživném znamená automaticky trestný čin, třebaže pachatel je nezaměstnaný stavební dělník se základním vzděláním a částečnou invaliditou uprostřed hospodářské krize“. Pohříchu této zvyklosti občas podlehne i soud, zatímco zásada „žaluj obránce při zranění“ se týká spíše policie a státního zastupitelství. Odmítání těchto zvyklostí a boj za skutečnou spravedlnost vyžadují jistou kuráž, neboť podobné zvyklosti jsou silně zakořeněny a je zřetelný tlak na jejich dodržování.
Z těchto a z mnoha dalších důvodů je pro práci v justici nutné mít odvahu. Otázkou ovšem zůstává, jak odvahu naučit. Dá se vůbec naučit odvaha? Stejný problém řeší všechny armády světa a řeší jej tuhou disciplínou a indoktrinací válečnickým étosem. Takové řešení není dost dobře přenositelné do justice. Jak se dá účinně vštípit pracovníkům justice odvaha? Zde mi nezbývá, než ukončit úvahu doznáním, že nevím. Rád si přečtu názory čtenářů na tento problém!
POZNÁMKA: Případy uváděné z mojí praxe jsou vždy fiktivní. Princip je zachován, avšak zasazen do smyšleného děje. Případy, jež jsou mi známy z denního tisku nebo z databází rozhodnutí, jsou uváděny tak, jak byly popsány tam.
Velmi trefné! Doporučuji k prostudování toto usnesení o zahájení trestního stíhání. Poučení zní takto: i když vám přesiola cizích lidí bere násilím fotoaparát z ruky, nesmíte se bránit.
OdpovědětVymazatPozornosti je hodno i následné usnesení o stížnosti proti zahájení trestního stíhání. Kdo v pasáži nadepsané "Odůvodnění" najde nějaké odůvodnění, vyhrává zájezd na Mallorcu!
Dá se naučit odvaha? Dovolte názor zbabělce: Nevím, zda se dá naučit, ale určitě se dá odnaučit. Pracovník justice možná začínal svoji pracovní kariéru plný odvahy, nadšení a touhy po spravedlnosti. Po letech při zpětném ohlédnutí zjistí, že je z něj alibista a právní nihilista. Určit příčiny není tak těžké:
OdpovědětVymazat1. rozhodování v situaci, kdy je nedostatek/přemíra informací (důkazů), které navíc umožňují několikerý výklad,
2. rozhodování na terénu rozkolísaných mravních hodnot a nejednoznačné judikatury, jejíž velká část znamená prosazování tendencí protikladných slovům i duchu vykládaných zákonů,
2. tlak "vyšších zájmů", užšího i širšího okolí včetně veřejného mínění, na zcela určitý výsledek řízení,
3. povědomí o tom, že jeho rozhodnutí může být zkoumáno jak z hlediska platných zákonů, tak z hlediska norem, které se v hlavě zákonodárce dosud ani nevylíhly, možná proto, že jejich původce ještě čurá do plenek (ovšem aktivisté III., případně IV. odboje mu rádi ukáží, kde jsou dveře),
4. rozhodování v situaci, kdy všechna erudice a odvaha jsou k ničemu proti palci obrácenému dolů z míst nejvyšších či nepostižitelných (viz aktuálně snaha o stíhání soudců v kauze "tatarského prince"),
5. únava z neustálého vzdorování vnějším tlakům, vědomí vlastních hranic a pochopitelného úsilí udržet si zbytek duševního klidu pro běžný život.
Ad "pravda" o "nulové odpovědnosti za vady posudků":
OdpovědětVymazatNelze přehlížet existenci rozsudku NS o škodě způsobené vadným znaleckým posudkem v soudním řízení (sp. zn. 25 Cdo 883/2006, ze dne 30. 7. 2008):
Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že pro hodnocení důkazu znaleckým posudkem platí ustanovení § 132 o.s.ř., a že tedy soud závěry znaleckého posudku nemůže bez dalšího přebírat, ale v případě potřeby je musí ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku; oprávnění vyjadřovat se k obsahu znaleckého posudku mají i účastníci řízení.
V dané věci nebyly výhrady k posudku vzneseny proto, že pochybení znalce vyšlo najevo až po pravomocném rozhodnutí sporu. Nemůže-li se žalobkyně v rámci původního řízení (ani v řízení o opravných prostředcích) domoci plnění, jež jí vůči bývalému manželovi náleží, vznikla jí škoda, která byla vyvolána nesprávností znaleckého posudku, na jehož základě byla soudem stanovena výše platební povinnosti jejího bývalého manžela.
Je tedy zřejmé, že právní posouzení vztahu příčinné souvislosti odvolacím soudem, který za příčinu tvrzené škody označuje soudní rozhodnutí, nikoliv porušení právní povinnosti žalovaného soudního znalce, není správné. I na tyto případy totiž dopadá tzv. teorie adekvátnosti kausálního nexu, formulovaná v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, byť se v něm dovozuje vztah příčinné souvislosti mezi chybně vypracovaným znaleckým posudkem mimo soudní řízení a škodou spočívající v tom, že prodávající z kupní smlouvy obdržel v důsledku vady posudku nižší kupní cenu. V dané věci jde o srovnatelný případ, kdy posudek znalce ustanoveného soudem posloužil jako jeden z důkazů v soudním řízení, které vyústilo ve vydání soudního rozhodnutí, stanovícího právo žalobkyně na zaplacení peněžité částky vůči protistraně ve sporu. Je tedy zřejmé, že i když byl znalecký posudek především podkladem pro vydání rozhodnutí, byl zároveň jeho obsah důležitou, podstatnou a značnou (byť ne jedinou) příčinou vzniku majetkové újmy, čímž je dán vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti na straně znalce a škodou, která vznikla žalobkyni.
Michal Ryška
Děkuji Michalu Ryškovi za judikát, který je velmi zajímavý k diskuzi nad odpovědností soudů za přezkoumávání znaleckých posudků! Kdybych byl měl spisovou značku při ruce, byl bych věnoval judikátu sám jeden odstavec ve svých příspěvcích; naneštěstí jsem neměl poznamenáno a nedohledal v databázi.
OdpovědětVymazatPokud jde o odpovědnost znalců, obávám se, že je v praxi opravdu nulová. Také vím asi o dvou případech trestního stíhání znalce - a kolik zjevně zmanipulovaných posudků už bylo? :-(
Jestli se dá naučit odvaha? Těžko říct. Existuje rozdíl mezi odvahou a odpovědností za blízké. Troufám si tvrdit, že profesní odvaha nikdy nebyla a ani není doménou mladých začínajících právníků, často s rodinami a malými dětmi. Naopak, profesní odvaha v právním odvětví musí být budována nejstaršími veterány, kteří "již nemají co ztratit". I tak si lze vysvětlovat "pokrokový přístup" ÚS k mnohým kauzám. Upřímně řečeno, při čtení mnohých rozsudků odvolacích soudů (občas, bohužel, i při čtení některých rozsudků NS) často nabývám pocitu, že autoři už při jejich psaní počítali s jejich neobhajitelností ve světle ústavního či mezinárodního práva. Těch pár výjimek, kdy mladý soudce na první instanci odepře výkon nějakého práva, protože by byl protiústavní, nebo dokonce v rozporu s mezinárodním právem, je poskrovnu. Ostatní snad doufají, že "nepohodlný" názor vysloví někdo nadřízenější, starší a vlivnější. Zde se, opět bohužel, objevuje další český fenomén trefně vyjádřený větou: "Už mám brzo do důchodu, tak se nebudu obtěžovat." Škoda, kterou zmíněný fenomén v Česku již způsobil, se snad ani nedá vyčíslit.
OdpovědětVymazatKontrast mezi přístupem "půjdu do důchodu, tak alespoň budu pomáhat" a "půjdu do důchodu, tak se nebudu obtěžovat" je značný. Zatímco např. právě v USA řada právníků působí v oblasti práva i po svém odchodu z funkce, píší články a "amicus briefs," v česku se (čest výjimkám) po starých právnících většinou slehne zem. Jsou to právě staří a zkušení, kteří by měli hodnotit, co je dobré, co je špatné a co je hloupé. Když čerstvý absolvent právnické fakulty napíše článek o nesrozumitelnosti nějakého rozhodnutí, není mu přikládána patřičná váha, i kdyby měl třeba stokrát pravdu. Napíše-li totožný článek profesor práva, přístup veřejnosti se liší. Navíc nikdo nemůže očekávat od mladého právníka nebo soudce odvahu "dát si padáka".
Proto apelujme na "dědečky a babičky" českého práva (myšleno tak kladně, jak je to jen možné), aby se nebáli a vyjadřovali se, ačkoliv "by se už nemuseli ani obtěžovat."
Ad T.Marný: Nevím, jak odkaz souvisí s posudky. Jinak na rozdíl od zdroje nepovažuji za normální v masce, ozbrojen 7 noži a špičatou bambusovou holí fotit spící děti, resp. provokovat fyzické a posléze právní konflikty - - každý svého štěstí strůjcem a jak se do lesa volá...
OdpovědětVymazatAd anonym: Na základě svých skrovných zkušeností si dovoluji tvrdit, že se lze bez posudků často obejít, ovšem alibistické jsou i vyšší stupně, vč.soudních, které se /také/ bojí rozhodnout, tak posudek doporučí/nařídí. Místo jasného "je to lump"/anebo "zastavte to" raději "dokazujte ad nauseam".
Ad M.Ryška: Moc tomu judikátu nerozumím, ale zdá se, že lepší žádný posudek raději nezadávat, abych se nedostal do pasti řešení posudku, namísto věci samé. A dále myslím, že odpovědný má být v posledku soudce, nikoliv tvůrce jednoho z důkazů (jakkoliv nechci zpochybňovat odpovědnost znalců a tvrdím, že je mizivá).
Ad post samý: Možná opravdu může být dílčím řešením více tlaku na znalce a více "tržního" chování - pokud tedy opravdu chci dobrý posudek, ne alibi. Odvaha je též důležitá, ovšem každá byrokratická instituce a byrokratický systém, justici nevyjímaje, takové vlastnosti zrovna nepreferuje. Jen kaskadéři, těžko zvladatelné osobnosti a osoby zvláště morálně vyspělé (příp.zároveň dostatečně sebevědomé, že se uživí i jinde, ev. kombinace všeho uvedeného) více riskují. Jinak byrokracie vždy preferuje spíš konformnost, alibismus a poslušnost, než kvalitu, zákonnost a nezávislost.
A na závěr - obecně chybí vzory. Dr. Motejl byl na sklonku života jedním z mála, který měl v sobě archetyp moudrého starce i otce, a zároveň mentora, který si může dovolit mluvit otevřeně. Občas si to dovolí i jiní soudci, na vrcholných místech, a čest jim. Lze se ztotožnit s tím, že moudrých mužů a žen je málo (nebo se málo vyjadřují) a viděl bych je např. v TV mnohem raději než provařené tváře po x-té vysvětlující, jak to s tím Čunkem bylo všechno v pořádku.
Nevím přesně, jak je to s možností postihu znalců za "chybný" posudek nyní, ale zrovna tento týden si mi vyšetřovák stěžoval, že znalci se bojí napsat do posudku cokoliv jednoznačného, protože mají strach, že budou následně "popotahováni".
OdpovědětVymazatPřitom nekvalitní znalecký posudek se dá přirovnat k nekvalitnímu rozsudku, za který nenese soudce takřka žádnou odpovědnost. Čili chci říci, že posilovaní odpovědnosti znalců za jejich posudky je zbraní značně dvojsečnou.
Pro policii je "hanobení" nejlepší trestný čin, protože stačí zachytit nahrávku a nedostatečné vlastní hodnotící schopnosti přenechat "vzdělancům". Takže nemusí dělat sami nic a ještě je vedení pochválí.
OdpovědětVymazatChci ale napsat o něčem jiném, o homeopatii, resp. o názor českých doktorů/znalců na tutot léčbu. Zde proti sobě stojí prokazatelné výsledky (medicína) a fyzikální chemie (nemožný posun rovnováhy chemické reakce v tělě v důsledku nedostatku účinné látky), resp. enzymová biochemie. Soudce by tedy měl dostat na stůl tři posudky, které ukazují, že přípravky léčí (medicína), přípravky léčit nemohou (fyzikální chemie) a neléčí (např. nezměněné výsledky krevního obrazu po aplikaci). Chemikovi je zrada jasná, ale neprokáže ji (např. minikatalýza enzymatického procesu, protože katalyzátor je na konci reakce opět v původním stavu)) lékaře zajímá hlavně účinek, fyzikální chemik z LF vás klidně od zkoušky vyhodí, pokud budete tvrdit, že homeopatika mohou něco udělat ve vašem těla. Když to tedy budete brát, jak lze pro laika poznat, že šlo o správný postup ? Jen upozornuji, že nějaké legis artis v dnešní medicíně neexistuje.
Michal Hlavatý
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTo není pravda, že homeopatie neléčí. Pouze z hlediska fyziky nemůže účinkovat jinak než jen jako placebo. Ale ani to není zcela neúčinné. Srov. testování medikamentů, kdy někteří pacienti dostanou účinnou látku, jiní placebo, nikdo neví, co dostal, a hyn sa ukáže.
OdpovědětVymazat(Jen na vysvětlení, že v těch třech "posudcích" nemusí být rozpor. Netřeba zde myslím diskutovat, zda je homeopatie šarlatánská, anebo žůžová. I když Mitchell&Webb mají jasno, srov. velevtipnou část jejich skeče od času 1:33.)
Ad Jan Potměšil:
OdpovědětVymazatJde o to, zda se kauzalita mezi vadným posudkem a vzniklou škodou přerušuje rozsudkem na základě vadných závěrů posudku vydaným. NS říká, že nepřerušuje. Ten citovaný závěr není z obecnějšího hlediska nijak ojedinělý - viz naposledy rozsudek sp. zn. 25 Cdo 4841/2009 ze dne 18. 8. 2011:
I kdyby nějaká další skutečnost spolupůsobila či mohla přispět ke vzniku škody, příčinná souvislost mezi škodnou událostí a způsobenou škodou se nepřerušuje, pokud tato původní škodná událost zůstává tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo. V úvahu pak přichází společná odpovědnost za tutéž škodu. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, že nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost.
Michal Ryška
Ad Jan Potměšil: narážel jsem na závěr článku a diskuzi ohledně právních zvyklostí, konkrétně na zvyk orgánů "pro jistotu" trestně stíhat i jasné jednání v nutné obraně, pokud došlo ke zranění útočníka.
OdpovědětVymazatUsnesení o zahájení trestního stíhání, na kteér jsem dával odkaz, je toho krásným dokladem.
Pokud jde o Váš komentář k případu, obávám se, že směšujete relevantní a nerelevantní okolnosti. Je lhostejné, zda je Hirato normální či nikoli, případně kolik nožů u sebe nosí. Chcete tvrdit, že lidem, kteří u sebe nosí nože, je dovoleno brát násilím fotoaparát z ruky???
Ad anonymní z 30.9.11 19:00:
OdpovědětVymazatobávám se, že jste přílišný optimista, pokud jde o soudce vyšších instancí. Opravdu mohou přinést kvalitu do soudního rozhodování? Čím výš, případně i nejvýš jdete, tím to bude spíše horší.
Počítejte se mnou: třetina z nich budou zasloužilí soudruzi, kteří se tam nějak drží ještě z dob komunismu a nejdou vyhodit. Třetina z nich jsou novodobí kamarádíčkové a přátelé přátel. Takže zbývá jedna třetina "normálních", co se dostali na vrchní a nejvyšší instance běžným způsobem.
Z té jedné třetiny se tam část dostala proto, že kvalitně rozhoduje, část proto, že rozhoduje rychle a jsou schopní byrokraté. Část jsou modernisté, část je konzerativní, část je slabší v evropském právu a bojí se ho používat, část ho umí lépe atd. Prostě rozložení, jaké se dá normálně očekávat.
Takže i z té zbylé třetiny jen zřetelná menšina bude progresivní a dají se od ní očekávat nějaké změny! Nějaká modernizace v rozhodování se dá očekávat jen od těch mladých na nižších instancích, ovšem ti svádějí tuhý boj zejména s bafuňáři z druhé třetiny - kdo si myslíte, že obsadil místa funkcionářů? Všichni se znají, naprostá většina drží pohromadě a nikomu by nevyhovovalo, kdyby se stávající pořádky změnily. Někdy uspěje při obsazování místa ta frakce, někdy druhá, ale v zásadě to je jedna parta lidí se společným cílem. :-/
Jan Potměšil: To, že Hirato provokuje a Vám se subjektivně jeví jako magor ještě neznamená, že nemá nárok na spravedlivý proces. Má ho dokonce i tehdy, kdyby se jevil jako magor většině. Btw, údajně je docela sporné, zda se vše odehrálo tak, jak to líčila média.
OdpovědětVymazatad odvaha: Vzpomínám na svůj čelní střet s jednou paní, která se mi asi měsíc snažila "šéfovat". Seškrtala mi jakýsi materiál, totálně z něj odpreparovala jakýkoli náznak vlastního názoru, opravila citace (samozřejmě špatně), uplatnila svůj specifický názor na větnou stavbu a závěrečné doporučení mi změnila o 180. Napočítal jsem do sta, šel za ní a snažil se jí vysvětlit, že je tu nová a právě tímto alibistickým stylem si nabíhá na vidle, tady se žádá původní myšlení a možná by bylo lépe připojit svůj odlišný názor k mému a do toho mého nezasahovat ... nepustila mne ke slovu, že šéf je ona a já můžu buď poslouchat, nebo jít. Polknul jsem a řekl, že dobře, ale pod tím, co říká, já podepsaný být nechci, protože s tím nesouhlasím. Vybuchla vzteky s tím, že tu chce vydržet do důchodu a nemíní mít jakékoli problémy. To už jsem taky nevydržel a opáčil, že díky lidem, co nechtěli mít problémy, se třeba takový Hitler tak snadno mohl dostat k moci, bez nich by to měl mnohem těžší ... následovalo něco naprosto nepopsatelného a já posléze raději konečně kývnul na nabídku přejít do jiného odboru s nadřízeným, který je podobných záchvatů prost. A ono stanovisko jsem prostě poslal krátkou cestou a tu paní úplně vynechal. A ze zpětného pohledu je mi jí vlastně líto.
P.H.
Bavíme-li se o konkrétních judikátech, hodí se zmínit v souvislosti s trestním řízením rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 5 Tdo 198/2005. Skutečně není potřeba zadávat znalecký posudek na kdejakou bezvýznamnost a je to i potvrzeno shora!
OdpovědětVymazatAd Petrov : Netvrdil jsem, že neléčí. Mohou reakce katalyzovat, např., enzymaticky, mohou o kousek posunout chem. rovnováhu ve prospěch produktů a tíám spusti další např. citrátový cyklus atp. Jenže problém je v tom, že biochemicky a fyzikálně-chemicky to nelze potvrdit. To, že mají výsledky, jsem také uvedl. Tvrdím jen, že vědecky nelze potvrdit, účinky, jenom statisticky (srovnáním dvou vzorků pacientů).
OdpovědětVymazatMichal Hlavatý
Připoměl bych jednu záležitost zmíněnou v předchozí diskusi, a sice odborné vyjádření orgánu veřejné moci. Tato nedávno novelou zdůrazněná možnost je ze zákona předřazena pořizování znaleckých posudků. Naštěstí se tak fakticky neděje. Proč naštěstí? Protože kompetence správního orgánu vyplývá právě a především z o.s.ř., tedy na dotaz soudu bude v konečném důsledku odpovídat právní odbor, neb věcné odbory se toho zbaví tím, že v "jejich" zákoně jim takovou povinnost nikdo neuložil... Jsme pak tlačeni do složité situace - můžeme podat vyjádření k právní otázce, protože na to máme odborné kapacity - a ruku na srdce, většina soudců to ve sporech týkající se zvláštní právní úpravy ocení/potřebuje, nebo můžeme přepsat to, co nám poskytne věcně příslušný odbor, pokud se vůbec nějak vyjádří alespoň k našemu dotazu. Tímto příspěvkem nechci jen upozornit na tento problém, ale rád bych slyšel i zkušenosti ostatních s tímto institutem, pokud vůbec nějaké jsou? A případně apeloval na zdejší soudce, aby žádosti o odborná vyjádření směřovali, pokud možno, přímo věcnému odboru:)
OdpovědětVymazatPěkná ukázka, jak za znalce se berou ti, co sami dávají trestní oznámení, je případ té porodní asistenkty. Moje žena u ní 2x rodila, takže jsme musel chodot na pár školení a demonstrací u ní a chápu, že ji kovaní porodníci s několika injekcemi během porodu musí nenávidět. Pak stačí přesvědčit kolegy doktory z VZP, který berem kšefty, napsat si znalecký posudek, vyměnit státní zástupkyni, která věc odložila a jeden ustrašný soudce.
OdpovědětVymazatJan Drda
Autorově úvaze o tom, kde vzít v justici lidi s odvahou, velmi rozumím. A považuji ji za důležitou. Odvaha (nebo jinak řečeno sebevědomí, aktivita a empatie) nám v justici i státní správě docela chybí.
OdpovědětVymazatV první řadě je nutno zdůraznit, že odvahu z definice nemají lidi zbabělí a hloupí – tam nepomůže nic. Stejně tak nemůžeme odvahu hledat u lidí, kteří sami mají máslo na hlavě a nemohou tudíž na sebe nijak upozorňovat. (Ale pozor - odvážní nezodpovědní lenoši jsou také na nic.)
Tu správnou odvahu zpravidla člověk má, když je dostatečně sebevědomý a ve věci osobně angažovaný. Např. nebezpečnému útočníkovi se postavíte, když víte, že jste silnější než on, nebo když je ohrožena osoba, na níž Vám velmi záleží. Sebevědomí profesionála (právníka, policisty) posílí kvalitní vzdělání, jeho konkurenceschopnost a dobrý učitel i nadřízený. Osobní angažovanost pak schopnost empatie, ať už citové nebo intelektuální (tedy dovedu se do dotčeného člověka vžít nebo si umím představit, že by se jednoduše něco podobného mohlo stát mně nebo někomu mně blízkému). Jak profesnímu sebevědomí, tak i schopnosti empatie u státního zaměstnance docela pomůže třeba to, že se již v minulosti dokázal slušně uživit v soukromé sféře a jeho klienti mockrát marně klepali na vrata spravedlnosti.
Taky je třeba dobré nemít moc leasingů, zažít sem tam výčitky svědomí a neujíždět na kariéře.
Kateřina Šimáčková
Jan Drda:
OdpovědětVymazat"... že ji kovaní porodníci s několika injekcemi během porodu musí nenávidět. ..."
Tohle mne docela zajímá. Můžete to - bez újmy pro ni i pro sebe - nějak rozvést? Za co ji tak strašně nenávidí, že jejich nenávist sahá až k trestnímu stíhání?
P.H.
O seznamy znalců se veřejnost stará málo, a ve skutečnosti jsou jedním z velmi podstatných klíčů k justiční moci jako takové. Nyní jsou zcela v rukou předsedů krajských soudů, takže jakékoli případné protesty řadových soudců skončí nevyhnutelně rozhodnutím předsedy soudu.
OdpovědětVymazatZaujal mne pochmurný anonymní názor 30.9.11 11:56, který docela chápu a do značné míry sdílím. Domnívám se ale, že důvod k odvaze přesto existuje; ono vám totiž občas nic jiného nezbývá.
Bod 4) je neuvěřitelný skandál, který zjevně nezaujal širší odbornou veřejnost, ani odpovědné orgány, ba dokonce ani zdejší bloggery. Likvidace nezávislé justice v přímém přenosu.
A omlouvám se za částečný offtopic; ale ono má páně Vučkovo téma jasné mocenské přesahy.
Ad Hirato: Samozřejmě, že i magor má právo na spravedlivý proces. Mně vadí, že za excesivní je vydáváno jednání lidí, kteří chtěli vydat fotoaparát po "úchylovi", který fotí v masce spící děti (co jejich osobnostní práva?), což považuji za naprosto přirozenou a opodstatněnou reakci, oproti jednání Hirata, jehož kroky vybočovaly z norem společenských a nejspíš i právních. A obecně mi vadí vyrábění kauz "právními aktivisty", když se zrovna "normálních" kauz nedostává, a to i za cenu zasahování do práv jiných.
OdpovědětVymazatK Hiratovi. nevím, jetli jste někdo to obvinění četl celé a pořádně. mj. tam jednomu podřezal zápěstí a na dalšího vytáhnul pistoli a vyhrožoval mu zabitím.
OdpovědětVymazatTen člověk někam vleze v masce, fotí si nahaté spící děti - tj. vyhotovování dětské pornografie a na jednání v nutné obraně případně omezení na osobní svobodě podezřelého z trestného činu jednomu člověku podřeže žíly a na druhého vytáhne pistoli a domáhá se odchodu...
Nic proti, ale v normální společnosti by byl za 5 minut ve vazbě bez možnosti propuštění na kauci, kde by očekával jedinný možný verdikt - doživotní vězení, bez možnosti propuštění... pokud by ho ovšem místní policie, či sousedé pro jistotu jako nebezpečného devianta nezastřelila "na útěku" rovnou.
V (nevím zda) lepším případě, pokud by ho advokát vysekal z doživotí na nepříčetnost, tak by skončil doživotně na psychiatrickém uzavřeném oddělení pro nebezpečné pachatele.
Mimochodem, odkdy podřezání tepen na obou zápěstích nožem, nebo pokus o ně, není zločinem vraždy ve stadiu pokusu??
K tomu to vyhrožování vraždou s pistolí v ruce je nejméně stádium přípravy, že.
A oboje je přeci trestné.
Docela mi z toho zůstává rozum stát. Celkem bych tady chtěl slyšet názor státního zástupce, jaktože něco takového je možné?!
Patrik Šebesta
Ale jděte! Hirato žádné děti nefotografoval, ani nikam "nevlezl", tolio čelil agresivnímu jednání těch tří vychovatelů, kteří měli pocit, že když jsou v početní převaze, mohou si cokoliv dovolit. Pouhou četbou usnesení o zahájení lze dospět k závěru, že jednal v nutné obraně.
OdpovědětVymazatAd Patrik Šebesta a Marek Hirato: vynechám úlety a výkřiky na závěr a budu se bavit jen o věcných otázkách případu.
OdpovědětVymazat1) Jaké "fotil nahé spící děti"? Ony tam děti spí v noci nahé bez přikrývky??? Pokud ano, pak je možná pedofil onen vedoucí ubytovny, a nikoli Marek Hirato. Normálně dětí spí jinak.
2) On fotil děti? Jak jste na to přišel? Podle usnesení to bylo tak, že šel okolo na veřejné ulici, vedoucí ubytovny za ním přišel kvůli té masce (ne kvůli focení) a Hirato si vyfotil dospělého vedoucího ubytovny, který jej protiprávně vykazoval z veřejného prostranství (což lze snadno odůvodnit jako Hiratovu reakci na protiprávní jednání vedoucího).
3) Vedoucí ubytovny, RSDr., tedy postarší kovaný soudruh, si patrně vzpomněl na mladá léta a myslel si, že když je vedoucí ubytovny, tak je něco jako "orgán" a může nějak zasahovat vůči cizím lidem. To je samozřejmě pitomost. Celá úvaha vedoucího o tom, že když fotil dospělého v jedné situaci, tak určitě fotil i děti v jiné situace, je naprosto střelená a svědčí o tom, že magor je nejen Hirato, ale i onen vedoucí. Vnucuje se i podezření, zdali pravým důvodem napadení Hirata vedoucím nebylo focení vedoucího a ono "podezření" z pedofilii nebylo vykontruováno dodatečně. Ale i kdybychom věřili verzi vedoucího, tak ta je tak nesmyslná, že nemůže odůvodnit žádný jeho zásah do práv Hirata.
4) Výsledek byl nakonec ten, že vedoucí bezdůvodně (alt. z nesmyslného důvodu) bral násilím fotoaparát z ruky Hiratovi. Ten vedoucí byl útočník a Hirato se bránil. Kdyby Hirato nečekaně napadl cizího člověka a pořezal ho, pak by to bylo jiné. Ale Hirato byl fyzicky napaden a byla mu z ruky násilím brána cenná věc. Hirato tedy jednal v obraně.
5) Pokud útočníka lehce pořezal na ruce (co mu brala foťák), hrozil mu tyčí, aby jej od sebe odehnal a pohrozil mu i atrapou pistole, nešlo o obranu zcela zjevně nepřiměřenou útoku. Dle mého odborného názoru z mezí nutné obrany nevybočil. Jak by podle Vás měla vypadat nutná obrana? Nebo se obránce podle Vás nesmí vůbec bránit? Vaše chápání případu je směšné.
Patrik Šebesta:
OdpovědětVymazatTo, že se něco píše v obvinění, ještě neznamená, že je to pravda. Klidně to mohlo být i tak, že ty vedoucí přistihl, jak osahávaj dětičky, a proto mu chtěli sebrat ten foťák ... počkáme si na soud, co říkáte?
P.H.
Zdá se, že se Tomášovi Marnému a dalším podařil úspěšný "únos" diskuze k jinému tématu.
OdpovědětVymazatCož je škoda, protože původní téma bylo důležité a zajímavé.
Zapomněl jsem poděkovat p. Ryškovi za vysvětlení nosné myšlenky jím zmiňovaného judikátu, tedy dodatečně děkuji.
OdpovědětVymazatJinak vrátím-li se k problematice znaleckých posudků, zajímalo by mě, zda je SZ (příp. soud) nějak limitováno co se možností zadávat posudky týče. Myslím, že pokud má někdo "neomezené zdroje", svádí to pak více k zadávání zbytečných posudků.
Další otázka se týká stavu právního, nikoliv faktických limitů, konkrétně zda i soudy případně někdy vytýkají zbytečné posudky, nebo zda s ohledem na povinnost náležitého zjištění stavu věci "berou všechno".
A poslední dotaz je na reálné možnosti novely zákona o znalcích (a velké novely - snad má být nejdřív dílčí novela a pak i celý nový zákon) změnit zde na JP nastiňované neduhy soudně-znalecké činnosti.
Peníze soudy nelimitují, neb to platí strany.
OdpovědětVymazatSoudce limituje čas - co posudek, to pár měsíců řízení pryč. Nebo půl roku. Nebo hůře.
Patřím mezi ty, co jsou pro minimalizaci "posudkování".
Část posudkových orgií vyvolávají strany tím, že je přinesou už hotové a nutí ostatní strany i soud řešit problém, že posudek je zjevně zmanipulovaný.
Zákon může lépe řešit otázku moci, totiž, kdo jmenuje soudce do seznamu, která je jako obvykle rozhodující.
Ad JVC - V páně autorově oblasti ale naopak hrají peníze roli velice velmi - minimálně Policie ČR je na tom s prostředky na znalecké posudky dosti nedobře. Samozřejmě se lze bavit o tom, jak hospodárně využívá to, co má, ale vím nejméně o dvou případech, kdy prosila o vyhotovení znaleckého posudku poškozeného, neb "na to nemá". Předpokládám, že Státní zastupitelství na tom bude podobně - problém může být i ve vázání možností vnechat zpracovat posudek na závažnsot trestného činu...
OdpovědětVymazatObecně - Myslím, že by bylo zajímavé slyšet i názor samotných znalců. Pokud vím, tak tam panuje nemalé napětí mezi starými a mladšími. Staří prosazují delší praxi, maldší naopak kvalitnější školy. Za sebe mohu říct, že co jsem se potkal s odfláklými posudky, tak mnohem spíše pocházely od znalců šedinami bohatě vybavených.
K tématu si dovoluji upozornit na článek prof. Musila pro časopis Kriminalistika, č. 3/2010, Hodnocení znaleckého posudku, který pojednává jednak o kritériích hodnocení znaleckého posudku, jeho věrohodnosti a vypovídací hodnoty, byť především se zřetelem k trestnímu procesu, a dále o některých problematických otázkách znalecké činnosti.
OdpovědětVymazatAd Jan Potměšil: děkuji za link na článek! Unikl mé pozornosti.
OdpovědětVymazatPotěší, že někdo řekne jinými slovy to, co tvrdím zde na Jiném právu. Jednu připomínku budu mít k citaci judikátu: „soud… nemůže pominout závěry znaleckého posudku, popř. je nahradit vlastním, v dané otázce laickým názorem“.
Zde tak úplně nesouhlasím. Vraťme se například k případu s padělanou smlouvu z mého minulého článku, kde znalec učinil naprosto nesmyslný závěr, což je zřejmé i laikovi. Proč by se s tím nemohl vypořádat sám soud? § 105 TrŘ uvádí "je-li třeba ... odborných znalostí ... přibere znalce".
Tedy a contrario, není-li třeba odborných znalostí, znalec se nepřibere a soud posoudí otázku sám. Pokud dílčí část znaleckého posudku nevyžaduje k posouzení odborných znalostí, není důvodu, proč by danou dílčí otázku nemohl posoudit sám soud. Proč vztahovat podmínku § 105 TrŘ i na otázky, kde taková podmínka neplatí?
Ad VJC a únos tématu: ano, jak už tu padlo, mnou zvolené téma má jisté přesahy, tedy dalo se čekat, že se debata stočí i jinam, než jsem plánoval.
OdpovědětVymazatStále je to ale nezodpovězená otázka, jak vlastně k dnešnímu stavu došlo. Ví někdo, jak to se znalci fungovalo třeba za první republiky? Myslím doopravdy fungovalo - dnešní realitu také nevyčtete ze znění OSŘ a TrŘ.
Ad. Vojtěch J. Cepl
OdpovědětVymazatVeřejnost se jistě stará, ale nemá ty správné „páky“ . Přímou demokracii jsme zatím neuzákonili.
De iure máme znalce jmenované m i n i s t r e m spravedlnosti (pracovníci ústředních orgánů, vysokých škol, vědeckých a výzkumných ústavů a dále kteří jsou označení ústředními orgány a OSTATNÍ , které jmenují p ř e d s e d o v é krajských soudů.
Kdo jsou ti OSTATNÍ znalci, které jmenuje i odvolává předseda krajského soudu? Jak věrohodné jsou jejich posudky, jak té terminologii rozumí soudci (laici nejen v medicíně) a jaké finance odčerpávají z našich daní (zahájení soudního řízení z popudu soudu, tzv. bez návrhu). Ti znalci jmenované ministrem –nepřišlo by to levněji?
NE r o v n é mi připadá jmenování a odvolávání znalců funkcionáři ROZDÍLných funkcí. Zákonné podmínky znalců by bylo potřebné nastavit nově po vzoru jiných států (např. každoročně seznamy obnovovat – po osvědčení se znalců).
Reagovat na vlastní komentář pod svým článkem je trochu úchylné, ale ještě doplním citaci z rozhodnutí Městského soudu v Praze, jež mi právě prošlo rukama:
OdpovědětVymazat"Obvodní soud v dalším řízení vyslechne znalce X a poté k závěrům a výpovědi tohoto znalce znovu vyslechne znalce Y. Pakliže po výslechu obou znalců nebude moci obvodní soud dospět [VLASTNÍ ÚVAHOU - DOPLNĚNO JV] k jednoznačnému závěru, který ze znaleckých posudků správný, přibere nového znalce z oboru ... k vypracování reviznho znaleckého posudku."
Zjevně tedy lze dle názoru MS-P i znalecké závěry přezkoumávat samostatně soudem, jsou-li k tomu dány podmínky. Jinak by totiž bylo nutno vždy přibírat revizního znalce. Citované rozhodnutí říká, že pokud to je po výslechu znalců jasné rozumem soudu, pak není revizní posudek nutný.
Náhodně jsem narazil na příspěvek z jedné konference, který se věnoval tématu soudních znalců:
OdpovědětVymazathttp://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/01_aktualni/Frystak_Marek_(3939).pdf
Jeden (staro-)nový příklad:
OdpovědětVymazathttp://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/aktivistka-delnicke-mladeze-se-haji-tradici-narodnich-socialistu/775294
Soudkyně potřebuje posudek od znaleckého ústavu, aby rozhodla, co obžalovaná myslela "národním socialismem".
Aktuální případ je komentován zde, doporučuji pozorně poslechnout závěrečnou řeč státního zástupce:
OdpovědětVymazathttp://paragraphos.pecina.cz/2012/04/bez-znalce-nemohu-aneb-panika-v-moste.html?showComment=1334215491189#c6238232624045395760
Bez znalce to prostě nejde, jen znalec může říci, co tím chtěl obžalovaný říci!