...byl soudce jednoho z kentuckých soudů, když se strany rozhodly pro smírné řešení sporu, který měl rozsoudit. Zatímco jeho radost z úbytku práce je celkem pochopitelná, o něco překvapivější je, že se ji nebál barvitě vyjádřit i v oficiálním textu rozhodnutí, které si můžete přečíst zde. Rozhodnutí si všimly nejen některé americké blogy, ale i Markéta Trimble Landová, která mě na něj upozornila a jíž tedy patří díky za tip na tento vskutku netradiční kousek soudcovské tvořivosti:-)
Pokud vím klíště zajímá krev a nikolv tuk, takže mi v případě otylé feny uniká pointa tvrzení soudce.
OdpovědětVymazatJan Horák
P.S. : pro antipsam ověření mám napsat slovo eross :-) že by se Pride Parade blížila ?
Radost z úbytku práce by např. neměli poslanci se zátěží hypotéky.
OdpovědětVymazatOd Saxána [Odpovědět] z 10. 8. 10:12
Dočkáme se někdy těch pravých zástupců?
Náš právní řád dosud neobsahuje žádný z á k o n O Z Á K O N U
Platná jsou legislativní pravidla vlády, však ty, domnívám se, nepovinují poslance.
Navrhne-li tedy zákon např. skupina poslanců, musí ho zřejmě i proto vždy schválit vláda.
Pokud se však „přihazují“ p o z m n ě ň ovací návrhy, tyto již vlastně nemusí být v souladu s manuálem o tom, jak má zákon „vypadat“.
Stalo se tomu tak např. s návrhem o „samorozpuštění“ Sněmovny, kdy senátní návrh (vládou schválený) byl jiný, než finální a platná podoba znění po poslaneckém mimořádně bleskovém čtení a úpravě:
„(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“.
P e t i c e (třípětinové většiny voličů z celkového počtu voličů v posledních volbách ?) s podnětem k vykonatelnosti ustanovení shora by měla být považována jako zásadní v ů l e l i d u .
Vážení přátelé, pokud by petice s dostatečným počtem podpisů, směřující k rozpuštění Sněmovny vznikla a poslanci chtě-nechtě by se svým rozpuštěním vyslovili souhlas, jak by prezident pokynul?
thanks for sharing:)
OdpovědětVymazat...hmm, ráda bych něco podobného viděla i v ČR, ale to by si asi zdejší soudce nemohl dovolit (?)
Myslím, že zdejší soudce by si to mohl dovolit, ale nedovolí ... český soudce je svou mentalitou jen lepší státní úředník, ne skutečně nezávislý orgán státu, neumí, ba nechce vybočit. A ten jeden, který mne napadá, že by podobného odvazu byl schopen, by byl vzápětí "umravněn", že jeho rozsudky vykazují nejvíce formálních chyb.
OdpovědětVymazatP.H.
Za sebe mohu říci, že je mi nadšení nad podobnými kreativitami vzdálené. Připomíná mi to pubertální snahu zakomponovat do slohové práce nějaké sprosté slovo a víc než o případu to vypovídá o soudci a k tomu je určena literární forma životopisu ve stylu hereckých memoárů. Ohledně předchozí kritiky českých soudců a poznámky o jejich byrokratickém charakteru mohu odpovědně říci, že k 99% rozhodnutí vám po pár letech praxe stačí automatika. Nebo si opravdu myslíte, že má smysl, resp. že je vůbec možné věnovat mentální usilí rozvodům anebo kupní smlouvám, kde se nerozezná případ od případu ? Idealisti ... :-)
OdpovědětVymazatMichal Hanus
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDobrý den, já bych jako adresát takového rozhodnutí nebyl nadšen ze dvou hlavních důvodů.
OdpovědětVymazatJednak soudce má pracovní dobu plně využít na řešení sporů, nikoliv na vymýšlení přirovnání.
Za druhé, účastníci zpravidla nemají žádný důvod k humoru a je znevažující jim dávat najevo, jak se soudce baví.
Náš americký lektor na fakultě, jinak advokát v USA, nám vyprávěl zážitek z jednací síně. Soudce k němu pojal antipatii a kdykoliv ten advokát v jednací síni něco přednášel, otočil se soudce na svém otáčivém křesle čelem ke zdi a smál se. (Advokáta, neznalého známé pohádky, nenapadlo zkusit zvolat "Chaloupko, k lesu čelem!")
Vysoká společenská pozice soudců v USA má tedy zřejmě i odvrácenou stranu, o čemž vlastně svědčí také uvedené usnesení. I když - v situaci schváleného smíru lze nějaký ten vtípek snad pochopit. Miroslav Skala