Bohumil Havel: Trochu plagiát, trochu ne…

Ačkoliv má asi pravdu Richard Posner, když v knize The Little Book of Plagiarism (2007) píše, že na starém kontinentu je mezi akademiky plagiátorství, byť třeba i tvůrčí, relativně běžné a také nahlížení na něj je, na rozdíl od amerického pohledu, shovívavější, plagiát je stále plagiát. Jistě, leckdy je obtížné přijít s něčím novým, zejména v eklektických oborech, případně je účelem knihy právě přinesení antologické zpracování zahraničních právních pramenů do českého prostředí. Současně jsme asi v řadě odvětví práva stále v transitním období a mnoho autorů si klade za cíl dostat do českého povědomí zahraniční standard, tedy nutně přenáší cizí myšlenky. Tento tvůrčí způsob indoktrinace je průvodním jevem resuscitace českého práva a jde zejména o to udržet čistotu a korektnost citací.

Pravdou také je, že jiný stupeň přísnosti je kladen na studenty, jiný na praktiky a jiný na akademiky. Mám ale přesto za to, že určitý stupeň originálnosti a vědecké korektnosti dopadá na všechny. Práce jsou buď originální, nebo ne, což neznamená, že neoriginalita znamená plagiát. Plagiát míří k přebírání cizích myšlenek a utajování jejich originálního tvůrce. Plagiátu se ale blíží i kompilace, když někdo sice sdělí, odkud čerpá, ale vlastní myšlenku nepřinese. Plagiát buď je, nebo není, stejně jako je nebo není gravidita..
A ejhle, vše je trochu jinak na právnické fakultě ZČU v Plzni, kde byl vydán pokyn děkana, „kterým se stanoví postup při ověřování originálnosti vysokoškolské kvalifikační práce“. Tamní děkan se rozhodl, že určí, kdy se bude kvalifikační práce považovat za plagiát a kdy ne. Bohulibý účel, ale jeho předpoklady plagiátu jsou pro mě zvláštní.
Kvalifikační práce se testují systémem THESES.CZ. Zjistí-li se, že je zde shoda s jinou prací či pracemi do 30% (včetně), nic se neděje – ověřovací proces se nezahájí a práce je připuštěna k obhajobě. Tedy třetinový plagiát nevadí, je-li 30 stran ze 100 stránkové práce úplným plagiátem, nic se neděje. Práce je originální.
Je-li však zjištěna shoda s jinou prací nebo pracemi v rozmezí 31 – 50% (včetně), „záleží na vyjádření vedoucího práce a jeho projeveném souhlasu“, jedno co je tím myšleno – tedy řekne-li vedoucí práce, jistě arbitrárně, že je to vlastně v pořádku, může být k obhajobě připuštěna práce, které je z poloviny opsána odjinud. Tedy i poloviční plagiát je vlastně originální práce.
Teprve při shodě nad 50% nastupuje disciplinární řízení a přerušení obhajoby.
Vidíme, že není plagiát jako plagiát, není shoda jako shoda. Ex ante pak tento pokyn studentům sděluje, že se nemusí příliš starat, protože třetinové porušení pravidel korektního zpracovávání odborných prací nevadí a poloviční také vadit nemusí.
Jediné, v co tak můžeme doufat, jsou rozumní a sofistikovaní vedoucí prací, kteří si budou své studenty hlídat a budou poctivě číst každou jednotlivost (a krom toho psát a vykazovat v RIV). Je sice možné se ptát, kam se poděl základ autorského díla, tedy zodpovědnost samotných autorů (auctores), ale to je asi jiný příběh – potřebujeme vysokoškoláky přece.

Bohumil Havel