Poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků, NSS v UOOU a tak dále

Rád bych jen touto formou upozornil na novou tiskovou zprávu NSS, kterou níže reprodukuji v plném znění. Týká se nedávného diskutabilního (myšleno neutrálně jako vyvolávajícího diskusi) rozsudku NSS ohledně zpřístupňování informací o příjemcích veřejných prostředků, a to včetně fyzických osob odměňovaných z veřejných prostředků, a toho, co následovalo, včetně zjevného nerespektu Úřadu pro ochranu osobních údajů k rozsudku NSS, žádostí na NSS a jeho reakce. Myslím, že je to zajímavé z mnoha ohledů. Je rozsudek NSS správný? Jistě se NSS může mýlit, ale co s tím, pokud to tak je? Je přijatelný postup ÚOOÚ? Jak to dále řešit zejména z hlediska povinných subjektů dle zákona o svobodném přístupu k informacím? ...

Text tiskové zprávy je: "Nejvyšší správní soud byl v minulých dnech adresátem několika žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Konkrétně se žadatelé zajímali o platové poměry soudců a všech dalších zaměstnanců soudu za období od roku 2009 do současné doby. Ve svých žádostech se opírali o právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2011 č. j. 5 As 57/2010-79, který je dostupný zde.
Respektování názorů vrcholných soudů ostatními orgány veřejné moci je základní podmínkou fungování ústavního systému dělby moci. Formulace pravidel chování v podobě přijímaných zákonů náleží Parlamentu, výkon veřejné správy vládě a dalším orgánům, mezi něž patří mimo jiné i Úřad na ochranu osobních údajů. Soudům je v tomto systému vyhrazeno podávat závazný výklad práva, jsou-li o to požádány, zejména v případech sporů o tento výklad. Je skoro zbytečné připomínat, že perspektiva soudního rozhodování vychází z ústavního pořádku a v jeho rámci dochází při poskytování ochrany jednotlivých práv často i k jejich poměřování, dostanou-li se do vzájemného střetu. Nejinak tomu bylo i v posuzovaném případě, kde se ocitly v konfliktu právo na informace a právo na soukromí. Nejvyšší správní soud nerozhodoval v agendě práva na informace poprvé, naopak navázal na řadu svých předešlých rozhodnutí, jakož i nálezů Ústavního soudu, v nichž byl řešen výklad pojmu příjemce veřejných prostředků, a tuto judikaturu dále rozvinul.
Stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zveřejněná dne 3. června a dne 6. června 2011 na internetových stránkách ÚOOÚ, plná silných hodnotících výrazů a ústící do výzvy k nerespektování právního názoru NSS spojená s pohrůžkou sankcionování těch, kteří by se zmíněným rozsudkem řídili, jsou velmi smutnou ukázkou právní kultury a zásadním nepochopením systému dělby moci.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že se rozhodl všem žadatelům o poskytnutí informací v dané věci vyhovět a v zákonné lhůtě požadované informace poskytnout. Opírá se přitom o argumenty vyslovené v citovaném rozhodnutí a dále o vlastní přesvědčení, že vysloví-li soud autoritativně právní názor adresovaný jiným orgánům veřejné moci, má jej rovněž respektovat coby povinný subjekt sám, byť třeba vystupuje v jiné roli. Transparentnost chování orgánů veřejné moci, zejména jde-li o nakládání s veřejnými prostředky, je důležitou hodnotou, která může převážit nad zájmem na ochraně soukromí jednotlivých příjemců těchto prostředků. Je též předpokladem a příspěvkem k obnovení důvěry společnosti ve veřejnou moc a její instituce."