28 března 2011

Něco ze života (začínajícího) newyorského právníka

Před dvěma týdny jsem psala o tom, jak se stát právníkem ve Spojených státech. V poslední větě mého příspěvku jsem se tázala, co studenty práv čeká po dosažení tohoto cíle. Původně měl můj dotaz být pouhou řečnickou otázkou, ale rozhodla jsem se, podělit se o své (byť omezené) zkušenosti

Začínající právník v New Yorku nastupuje do advokátní kanceláře jako „associate“ a tedy jako advokát. Většinou má na výběr, na které odvětví práva se bude soustředit. Mezi jeho možnosti zpravidla patří zaměření na podnikové právo (které zahrnuje například fúze a akvizice), soudní spory, daňové právo, právo nemovitostí a duševní vlastnictví. Pro srovnání, ti, kteří nastupují do advokátních kanceláří v Anglii, musí po dobu dvou let, kdy pracují jako koncipienti, projít třemi až čtyřmi odděleními, aby splnili požadavky anglické advokátní komory. Kanceláře v New Yorku nepodléhají žádnému podobnému pravidlu a většina dává přednost specializaci. Je nutné dodat, že právníkovo prvotní zaměření se často v průběhu jeho kariéry dále zužuje vzhledem k tomu, pro které klienty právník nejčastěji pracuje.

Mladý právník je z určitého úhlu pohledu nejdůležitější součástí advokátní kanceláře. Důvodem je to, že poměr platu právníka působícího ve firmě prvním rokem se sazbou, kterou klient platí za jeho práci, je pro firmu velice výhodný. Navíc, ačkoli je tento právník nezkušený, přistupuje k práci s velkým nasazením a velmi rychle nabírá znalosti. V neposlední řadě, novému právníkovi lze zadat skoro jakoukoli práci, neboť neočekává, že bude ihned mít možnost vyjednávat s protistranou nebo sepisovat kupní smlouvy – sám by raději nejdřív nasbíral pár zkušeností. Této skutečnosti napomáhá i struktura týmů, které pracují na jednotlivých transakcích nebo soudních sporech. Tým je veden partnerem, který spolupracuje se dvěma až třemi právníky. V každém týmu je obvykle jeden právník, který je ve firmě prvním rokem a jeden až dva zkušenější právníci. Práce je rozdělena podle zkušeností a schopností.

Jeden velice inteligentní člověk mi řekl, že být právníkem není zaměstnání, nýbrž styl života. Začínám tomu opravdu věřit. Jak všichni víte, není to zaměstnání, které lze zodpovědně provozovat od devíti do pěti. V New Yorku to platí obzvlášť. Je jedno jestli je pět ráno nebo víkend – lhůty určené klientem (nebo služebně starším právníkem) musí být splněny, i když jsou nereálné a mají za příčinu to, že právník pracuje dva dny v kuse a bez spánku. Navíc je nepsaným pravidlem, že na zmeškaný telefonát a na email je nutné odpovědět maximálně do dvou hodin. Delší prodleva je vnímána jako neprofesionální. Zdálo by se, že odpovědět do dvou hodin není až zas tak těžké, ale toto pravidlo se vztahuje jak na víkendy, tak na momenty, kdy právníkovi dochází několik emailů za minutu. Někdy je to opravu k zbláznění! Člověk tedy stráví celý den tím, že zjišťuje odpovědi na emaily, vzápětí na ty emaily odpovídá, a pak, při troše štěstí, je schopen probrat se alespoň několika položkami na svém seznamu nejurgentnějších úkolů.

Možnost pracovat v kuse bez přerušení tedy má buď před devátou hodinou ranní nebo po osmé hodině večerní. Výsledkem je, že volný čas je velice drahý a může být kdykoli přerušen nějakým požadavkem ze strany klientů nebo kolegů.

Tyto pracovní podmínky se samozřejmě nevztahují na právníky ve všech právních odvětvích a ve všech advokátních kancelářích. Navíc jsou tyto poznatky krátkodobé, čistě osobní a zajisté se moc neliší od zkušeností právníků v ostatních koutech světa. Nicméně to, že je práce právníka v New Yorku intenzivní, je jen jedna část příběhu. Je zároveň nesmírně zajímavá, naplňující a různorodá. Když se soudní spor, který jste vyhráli a na kterém jste pilně pracovali, objeví na první straně Wall Street Journal nebo New York Times, váš pocit úspěchu je o to větší. Už jen díky velikosti advokátních kanceláří, má místní právník možnost pracovat pro největší světové banky a společnosti. Ke všemu může být součástí napínavých a průkopnických fází evoluce podnikového práva. Už z těchto důvodů je nutné brát to, že je život newyorského (nebo kteréhokoli jiného) právníka intenzivní s nadhledem a s humorem. Máme přece v povaze tvrdě pracovat a tak si práci užíváme přes to a možná právě proto, že je náročná. Je to zkrátka a dobře výzva!

18 komentářů:

  1. Anonymní28/3/11 17:36

    K deskriptivni casti: ano, takova je realita prace nejen mladych associates v NY a nejen ve Weil. K zaveru: ano, takova je naivita (predevsim) mladych associates.

    Uz se o tom psalo i v pravnich zurnalech, viz napr. tento link: http://www.vallexfund.com/download/Being_Happy_Healthy_Ethical_Member.pdf

    Mela by tedy snad Sandra z Weil upalovat jinam? V zadnem pripade -- big law je vynikajici pruprava, ale po nekolika letech se clovek musi zodpovedne zamyslet ohledne work/life balance. Dlouhodobe to neni pro kazdeho, ale kratkodobe to kazdemu jenom prospeje.

    Honza V.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní28/3/11 19:19

    Chápu-li to správně, být právníkem v New Yorku znamená být single. Maximálně najít si partnera (partnerku) v advokátní kanceláři, v níž člověk pracuje. Znamená to tuto partnerku zanedbávat v míře, v jaké je ona ochotná zanedbávat Vás. Znamená to rezignovat na to, že děti náhodou zplozené mezi telefonáty a e-maily člověk nikdy neuvidí vyrůstat a pokud náhodou pláčí, tak je třeba neslyšet a dopsat příslušnou smlouvu. Asi to znamená i neskonalý údiv, že patnáct let po zrození (vyprodukování?) se tyhle děti válí po ulici a fetují. Být právníkem v New Yorku asi znamená chlubit se třepajícíma se rukama, neschopností spát déle než hodinu a pohledem na přírodu jedenkrát ročně z letadla.

    Je to - zkrátka a dobře - výzva.

    Nic proti autorce článku, jsem za něj rád a je zajímavý. Jen tu výzvu domýšlím. A za New York lze pochopitelně dosadit jiná místa.

    Martin Tomášek

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní28/3/11 23:52

    Díky za příspěvek - zajímavý, ale trochu děsivý. Přiznám se, že jsem po něm dostal chuť přečíst si Obranu zahalečů od R. L. Stevensona. Bylo by zajímavé, kdybyste popsala, co dělá newyorský právník ve volném čase (od deseti večer do jedné ráno?).

    P. Caban

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní29/3/11 10:13

    USA je v tomto trochu extrém. Známý z ústavu AV (imunobiologie) vyprávěl, jak jako Phd a postdoc makal v Texaských laboratořích 5 dnů v týdnu od 9.00 do 23.00 a o sobotě do 18.00, někdy zašel i v neděli. A to za průměrný plat.
    Jeho kolegové Číňani a Indové byli schopni podvádět, protože kdyby jejich výzkum byl neúspěšný, skončili by doma u pásu.

    Jan Stránský

    OdpovědětVymazat
  5. I já se připojuji k těm, kteří děkují za příspěvek. Lze ho vnímat i jako příznivou zprávu o tom, že práce (či spíše podnikání) v právně poradenských službách jako full-time job je do značné míry otročina nejen u nás. Já osobně jsem samostatným daňovým poradcem se specializací na řešení daňových sporů již více než 15 let a po přečtení tohoto článku se mi téměř nechtělo věřit, že se nejedná o popis téměř každodenní tuzemské praxe v mé branži.
    Jinak, samozřejmě, nastavení work/life balance je vždy zásadním a velkým tématem každého podnikání, a tak je pak na každém, jak si například nastaví oficiální pracovní dobu pro své klienty a jak to pak skutečně dodržuje a tak se pokouší své klienty "vychovat" (například tím, že nebude zvedat telefony o víkendu).
    Moje úvah je samozřejmě poznamenána tím, že se již léta pohybuji jako samostatný podnikatel, zatímco autorka spíše poukazovala na různé aspekty vyplývající do značné míry z toho, že popisovala vztah převážně zaměstnanecký vůči velké advokátní společnosti.

    Roman Landgráf

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní29/3/11 13:07

    Scio testy nejsou o něčí chytrosti ale o schopnosti našprtat se cokoliv. V průměru se toho musí nakonec našprtat daleko víc stavař anebo fyzik než právník.
    1/5 přijatých nevypovídá nic o tom, že už samotná základna je inteligenčně pomatená :-) Tipnul bych si, že na MFF UK kde berou každýho, je průměrná inteligence daleko vyšší než u přijatých právníků. U druhých ročníků, kdy sítem neprojde 40%- 60% lidí je to už jistota.

    V 25 letech jsem byl naprosto naivní, chtěl se dostat do mezinárodní firmy a v ní být winner (takes it all). Po třech letech otročiny (neříkejte, že to někoho fakt 12 hodin denně baví) jsem toho nechal a šel dělat do neziskovky šéfa projektu a s právem skončil. Nelituju, protože má pro mě volnej čas daleko vyšší cenu než práce, ale ani neodsuzuju. Je to v genech a jde o to se v sobě vyznat a podle toho se rozhodnout, i když prvotní pohnutky nás vedou jinam.

    Nejlepší pocit byl, když jsem z BMW přesedlal na Fabii , protože jsem na nové už neměl. Každýmu doporučuji :-)

    Jan Hrazdíra

    OdpovědětVymazat
  7. Ad Honza V.

    Máte určitě více zkušeností, ale i tak bych poznamenal: Ten závěr mi naivní nepřipadá. Pokud někoho jeho práce baví tak, že ji rád vykonává i 14h denně, proč ne?

    Naivita je myslím něco jiného. To když začínajícího právníka ta práce vůbec nebaví, ale dře a říká si:

    (a) protože pracuju ve Skvělá, Světová & Dokonalá, law-firm jsem mnohem lepší než ti lůzři venku, a to je super bonus; a/nebo

    (b) až já jednou budu advokát/juniorní partner...

    Jinak mi připadá jako velká škoda pro studenty, že jim právnické fakulty nenabízí kvalitní volitelné kurzy v byznysu (v němž se zpravidla provádí leda základní početní operace, žádné diferenciální rovnice). Pak by zdatně mohli konkurovat absolventům ekonomických fakult. Příliš nechápu, proč se absolventi škol, které přijmou jen cca. 20 % uchazečů, spokojí se mzdou také třeba jen 10 nebo 5 tis. Kč.

    Uvádí se, že právničtí absolventi mají podstatně vyšší šanci získat pracovní místo než absolventi technických oborů. Uvědomme si ale, že na práva vezmou jen 1/5 a že podle Scio statistik se na práva hlásí Ti nejchytřejší (= v testu obecných studijních předpokladů nejlépe uspěvší) studenti. Naproti tomu na kvantitativní obory přijmou v podstatě každého (je ovšem otázka, jaká je úmrtnost na tom kterém typu školy, tedy jaké procento přijatých nedojde k diplomu). Bylo by zajímavé porovnat uplatnění dvou stejně talentovaných skupin studentů, z nichž jedna absolvovala práva a druhá určitý kvantitativní obor.

    OdpovědětVymazat
  8. Ad Jan Hrazdíra:

    Omlouvám se za mnou způsobený "časový paradox".

    Samozřejmě, testy obecných studijních nefavorizují šprtání (jak plyne z toho, že ten, kdo tento test absolvuje opakovaně, nedosáhne zásadně lepších výsledků). A vyplývá z nich, že uchazeči o studium na právnických fakultách jsou nadaní (podstatně více než ti, kdo se hlásili na práva po revoluci).

    Radši tvrdá data než předsudky. (Data Šteffl zveřejnil jen po oborech; ta specificky pro matfyz neznám.)

    OdpovědětVymazat
  9. Když čtu příspěvek kolegyně, tak dospívám k závěru, že zřejmě nikdy nebudu dobrým komerčním právníkem.

    Tolik volného času a pravděpodobně i rodinný život bych skutečně nebyl schopen obětovat.

    Rozhodně si však myslím, že její přístup není naivní. Prostě máme jen odlišně nastavené cíle a hodnoty.

    Zajímala by mě však jiná diskuse .. Může dnes člověk působit jako právník a nedělat otročinu? (Nemyslím "nikdy", předpokládám, že začátky vždy vyžadují otročinu.)

    P.D.

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní30/3/11 06:53

    Každý obecný test je především o memorování, proč si to nepžiznat. V životě je to nakonec i výhoda - pamatovat si (teda až na výjimky, kdy se cení opačná schopnost).
    Osobně nejsem přesvědčen o nějaké vyšší inteligenci studentů právnických fakult oproti medikům, matfyzákům, stavařům anebo chemikům. Viděl bych to někde na úrovni zoologie na PřF UK, kde se musí hodně věcí našprtat ale do sebe to moc nezapadá. Zkouška z matematiky, fyziky anebo chemie spolehlivě odstraní plevel, který prošel přijimačkami.

    Kažý máme na výběr, zda chceme vydělávat, flákat se anebo být špička nějaké specializace. A protože špičkou v přírodních vědách jste jen v konkurenci celého světa, je jasné, že musíte jako biolog, chemik, fyziky makat od nevidim do nevidim a to ještě ve špičkové laboratoři. Sám moc nechápu, proč jako právníci máme tolik peněz za tak málo (a někdy i hodně nekvalitní) práce. Spíše je to tarifem než že by klient takovou cenu zaplatil, protože u velkých firem na základě tendrů se jede zpravidla za daleko nižší taxu. A kromě opilství, depresí anebo nemocí nezmám případ advokáta, který by zkrachoval, přeneseně to platí i o soudcích.

    Roman Záleský

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Ad R. Záleský: IQ test není o memorování. Test obecných studijních předpokladů taky ne. LSAT taky ne. Proč si to nepřiznat.

    Jen jsem odkázal na myslím zajímavý soubor dat. Ne proto, abych tvrdil, že právníci jsou nadlidé. Spíše jen jako podklad k otázkám, zda:

    (1) právnické fakulty talent svých studentů dostatečně kultivují;

    (2) je pro ČR přínosné, chodí-li ti talentovaní na práva; a

    (3) kariéra odlišná od výkonu právní profese nemůže být pro takto talentované lidi pří/výnosnější.

    P.S. Dobře udělaná klauzura nemá k náročnému testu z matematiky či fyziky zas tak daleko.

    P.P.S. Škoda, že Šteffl nezveřejňuje, pro jaké fakulty jsou údaje počítány, a že tedy nevíme, zda zhoršení výsledků v určitém oboru není např. dáno tím, že do vzorku byly zařazeny nějaké horší fakulty.

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní30/3/11 12:15

    Ad Jan Petrov: bod (1) je klicovy a obavam se, ze odpoved je negativni. Spis mam dojem, ze pravnicke fakulty v CR studenty, vetsina z nichz jsou nepochybne nadprumerne inteligentni, uspesne indoktrinuji na ukor zdraveho rozumu a praktickeho uvazovani. I proto kazdemu prospeje stravit par let ve velke firme, kde je zpusob mysleni radikalne odlisny od toho, co se na fakultach uci. Je to takovy protijed. No a naivita (ve smyslu nedostatku zkusenosti a neschopnosti videt za sofistikovane psychologicke triky, ktere se v ramci "evoluce" velkych firem samovolne vyvinuly a ktere je udrzuji v chodu) rady mladych absolventu je ku prospechu, protoze pomuze v tom, aby ten protijed spokli. Za par let, kdyz uz jsou "vyleceni", system vetsinou pochopi. Problem je, ze v ty dobe zacne pusobit princip "zlate klece", ze ktere se tezko odchazi. Honza V.

    OdpovědětVymazat
  14. Zdá se, že věčné téma "kvality studentů a absolventů práv" se opět vrací.

    Osobně si myslím, že by se neměla zaměňovat inteligence (a rozhodně ne IQ) a obecné studijní předpoklady se schopnostmi. Jde vždy pouze o jeden z předpokladů k tomu být schopný, potažmo následně úspěšný v oboru. A schopnosti leckdy vyžadují krom předpokladů i snahu a memorování.

    Souhlasím s J.P., že studenti na právech bývají inteligentní a problém spočívá v "kultivaci". Ze zkušeností z pražské fakulty mohu říci, že u každého z povinných předmětů byli max. 1-2 vyučující, kteří se snažili, aby jim studenti "nezakrněli" a u nichž byly semináře skutečným přínosem. Zároveň šlo o vyučující s ohledem na naplnění seminářů poměrně nepopulární.

    Je vidět, že fakulta se snaží o pozitivní kroky (zavedení kreditního systému), teď záleží na samotných vyučujících a studentech. Zatím však (slovy klasika) platí, že studium práv je pro praxi asi tak přínosné jako automat na kondomy ve Vatikáně.

    Pokud jde o ohodnocení právníků. S ohledem na "společenskou potřebnost" i "obecnou kvalitu" služeb souhlasím s tím, že tarif je poměrně štědrý.

    P.D.

    OdpovědětVymazat
  15. Ad. Roman Záleský:

    Ticho súhlasím..


    Marcela Nováková

    OdpovědětVymazat
  16. Anonymní30/3/11 21:14

    Může dnes zodpovědne člověk působit jako právník a nedělat otročinu???

    myslím vyžaduje to otročinu...

    OdpovědětVymazat
  17. Anonymní31/3/11 14:23

    ad Anonym:
    Jistě že to jde. Jednak můžete dělat firemního právníka, jednak jako advokát, když omezíte počet klientů, jednak jako soudce, na kterém se kromě kvantity nepožaduje prakticky nic.

    Roman Záleský

    OdpovědětVymazat
  18. Petr Černý1/4/11 09:23

    Ad. R. Záleský: Znám několik advokátů, kteří se nechali zaměstnat z důvodu nuzných příjmů a znám případy soudců, kteří rezignovali buď proto, že práci nezvládali nebo je nebavila. A u některých soudů právě ta kvantita zabere dost volného času. Každé povolání má svůj úděl.
    P.S. Nejsem soudce ani advokát.

    OdpovědětVymazat