Často vnímána jako vrchol papežské vlády v Evropě, pouť do Canossy známe všichni ze středoškolského dějepisu. Moc světská, reprezentována římským císařem, se vydává na pouť za mocí církevní, tedy papežem. Císař tím uznává nadřazenost papeže.
Tato historická událost mi probleskla hlavou, když jsem ve své elektronické poště otevřel tiskové sdělení německého Spolkového ústavního soudu ze dne 20. ledna 2011. Jeho titulek zní „Německá biskupská konference hostem u Spolkového ústavního soudu“. Z tiskové zprávy se dozvíme, že Spolkový ústavní soud navštíví delegace německé biskupské konference, vedená jejím předsedajícím arcibiskupem. Se členy Spolkového ústavního soudu budou diskutovat ta a ta témata. Jednání je neveřejné.
Na návštěvách různých delegací, institucí, velvyslanců nebo i studentů není pochopitelně nic zvláštního; praktikuje je většina ústavních soudů, včetně toho českého. Je vhodné, aby vrcholná instituce byla otevřená. Tato konkrétní návštěva mě však zaujala svojí potenciální skrytou symbolikou: hezky ukazuje, jaký byl výstup bojů o investituru v právním řádu Spolkové republiky po Druhé světové válce a kdo teď vlastně ke komu koná pouti. S ohledem na počasí lze jenom doufat, že to nebude naboso …
Obsah mi vzdor titulku příjde poněkud zavádějící. Že čeští právníci v myšlenkách putují do Karlsruhe mi připadá veskrze správné, přestože by se František Palacký mohl z hrobu ptát, zda a jak jsou chápány jeho myšlenky z dopisu Frankfurtskému sněmu.
OdpovědětVymazatTo, že se různí lidé přátelsky navštěvují mi rovněž připadá veskrze správné a nevidím na tom nic nového, ani zajímavého. Myslím, že Solnohradský arcibiskup byl pravidelným návštěvníkem Schönbrunnu již v době, kdy byl ještě územním suvereném v rámci Svaté říše římské.
S poutí do Canossy bych návštěvu německých biskupů v Karlsruhe srovnával jen stěží. To bych totiž musel uvěřit hlasům tvrdícím, že v Evropě vládne Německo, a navíc že i v něm zvítězila jako forma vlády soudcokracie. Na druhé straně bych pak musel uvěřit to mu, že v čele Katolické církve už není papež...
Zajímavá je snad ta zpráva jako potenciální symbol obratu v nazírání lidskoprávních soudů na přiměřenost sekularizmu ve veřejném prostoru při vědomí o křesťanských kořenech základních lidských práv a svobod. Zejména na pozadí posledního výbuchu kolem krucifixů v italských školách. A v tomto ohledu se milerád nechám překvapit.