Letem světem soudních poplatků

Při současných diskusích o zvyšování soudních poplatků bude jistě zajímavé srovnat jejich výši napříč právními systémy. Nutno již předem upozornit, že předmětem mého srovnání jsou jen země kontinentálního práva v Evropě. Soudní poplatky v zemích common law jsou tradičně v celkovém soudním řízení zcela marginální položkou, i v absolutních číslech řádově menší, než jsou soudní poplatky v kontinentální Evropě. To odráží fakt, že na drtivou většinu z kauz, které napadnou americkému soudci, se tento jednak nemusí vůbec podívat (až devět z deseti kauz končí mimosoudně: žaloba představuje jen motivování druhé strany k serióznímu vyjednávání o rozumném vyřešení sporu), jednak velká část úkonů, které provádí v Evropě soudce, je v USA i jinde v common law realizována procesními stranami (zejm. kompletně privatizovaný systém dokazování, tzv. pretrial discovery). Údaje čerpám z nedávného Kongresu Akademie srovnávacího práva ve Washingtonu (červenec 2010). Pro zjednodušení věci hovořím dále jen o poplatcích za civilní žalobu.

Zvýšení soudních poplatků je po všech stránkách citlivá věc. Právo na přístup k soudu je ústavně garantováno a soudní poplatky nesmí být nastaveny tak, aby byly pro většinu uživatelů soudního systému prohibitivní. Je pravdou, že pokud srovnáme výši soudního poplatku v ČR ve srovnání s Evropou, patříme spíše k průměru. Vše je však relativní (viz níže). Jinak na tom bude ve srovnání se svým německým nebo rakouským protějškem ten, kdo žaluje 10 000 Kč, jinak ten, kdo žaluje deset miliónů. Připomeňme, že do částky 15 000 Kč včetně bude český žalobce platit 600 Kč, v částce vyšší než 15 000 Kč pak 4 % z této částky, ne však více než 1 000 000 Kč.

Obecně nižší soudní poplatky jsou ve Skandinávii nebo třebas v Belgii. V Belgii je soudní poplatek kombinací fixní částky (35 euro u soudů pro bagatelní spory, 82 u běžného soudu prvého stupně plus 3 % z přisouzené částky, pokud tato částka přesáhne 12 500 euro; pokud je částka menší než 12 500 euro, platí se pouze fixní poplatek). Skandinávské země mají velmi jednoduchý systém soudních poplatků stanovený nízkou fixní částkou; evidentně tedy vychází z toho, že si skandinávský daňový poplatník platí přístup k soudu již v rámci daňového systému, a poplatky za žalobu jsou tak čistě symbolické (soudní poplatek za soud prvého stupně např. ve Finsku činí 179 Euro bez ohledu na výši žalované částky, ve Švédsku 450 SEK, tedy asi 1 170 Kč).

Naproti tomu např. v Polsku činí v majetkových civilních sporech soudní poplatek 5 % z celkové částky, minimálně však 30 zlotých (cca 200 Kč), maximálně 100.000 zlotých (cca 622 000 Kč). Hůře je tak na tom český žalobce jen tehdy, pokud žaluje opravdu vysokou částku, neboť maximální soudní poplatek je v ČR o téměř 400 000 Kč větší.

V řadě evropských zemí jsou naproti tomu žalobci v případech žalob na vysoké částky v podstatně lepší pozici než v Česku. V Rusku se favorizují dražší žaloby, když základní poplatek činí stejně jako v ČR 4 procenta (u sporů do 50 000 rublů, tedy cca 30 000 Kč), od částky 50 000 rublů se však procentní výměry nad tuto částku snižují, aby u částky přes 1 000 000 rublů (640 000 Kč) činily jen 0,5 procenta z částky přesahující milión rublů.

Tradičně velmi vysoké soudní poplatky jsou v Německu (kde rovněž existuje komplikovaná procedura jejich výpočtu) nebo Rakousku. Obdobně koncipované soudní poplatky jsou též ve Slovinsku. Soudní poplatek za německou žalobu ve výši 1 000 Euro činí 165 Euro (16,5 % z žalované částky, tedy čtyřikrát více než u nás), za žalobu ve výši 10 000 Euro poplatek ve výši 588 Euro (téměř 6 %, o polovinu více než u nás). Ze stotisícové žaloby (v Eurech) bude činit soudní poplatek 2 568 Euro (cca 2,6 % - to už je o 1,4 % méně než v Česku), z miliónové žaloby pak 13 368 Euro (cca 1,3 %). V případě takto vysoké žaloby tedy bude žaloba v Německu již podstatně levnější, když u nás by soudní poplatek činil ve stejném případě 40 000 Euro a v podstatě by již atakoval miliónový zákonný strop (v korunách).

Podobně v Rakousku budou poplatky za žaloby velmi vysoké, byť nebudou dosahovat výše německé – u malé žaloby ve výši cca 20 000 Kč to bude asi 7,7 %, u střední žaloby ve výši cca 200 000 Kč to však bude již jen 3,8 procenta (tedy nepatrně méně než v Česku), u žaloby ve výši cca 2 000 000 Kč to pak bude 1,8 % (dvakrát levnější než v Česku). U velké žaloby na 20 000 000 Kč bude činit soudní poplatek asi 1,5 %, tedy 300 000 Kč, zatímco v Česku by činil 800 000 Kč.

Všimněme si, že procentní výměra v řadě států, včetně Německa a Rakouska klesá s tím, jak stoupá výše žalované částky. To se většinou vysvětluje tak, že soudní poplatek má reflektovat náklady justičního systému s jeho vyřešením. Náklady s vyřešením žaloby na 1 000 Euro a žaloby na 100 000 Euro nejsou reálně v poměru 1:100. Rozumnost takovéto koncepce je sice očividná, přesto mám pochybnosti o rozumnosti mnohonásobně většího „zdanění“ žalob na menší částky. Podle mne je z dlouhodobého hlediska určitě lepší řešení to, které nalezneme např. ve státech Beneluxu. Tam jsou bagatelní žaloby řešeny speciálními soudy, s použitím podstatně méně formalizovaného procesu, a tedy podstatně levněji než je těžkopádnější systém ve střední Evropě. Jeho procesní režim totiž s žalobou na 5 000 Kč zachází více méně stejně jako se žalobou na 500 000 Kč (vyjma eliminace možnosti opravných prostředků pro menší žaloby). Pamatujme také na to, že „bagatelnost“ žaloby je relativní. Pokud žalobce žaluje např. obchod o vrácení kupní ceny za vadný výrobek ve výši 2 000 Kč, pro systém jde o částku bagatelní, z hlediska žalobce však může jít třebas i o pětinu jeho měsíčního příjmu. Zpoplatnit takovéhoto žalobce větší částkou povede jen k tomu, že se v obdobných sporech bude mnohem častěji žádat o osvobození od soudních poplatků. To pak povede jen k dalšímu prodlužování sporů a řízení před soudem, který se stane tribunálem o soudních poplatcích namísto toho, aby rozhodoval meritum věci.
Ve většině systémů se poplatek za odvolání ve srovnání se soudním poplatkem za prvoinstanční žalobu zvyšuje (Polsko, SRN, Nizozemsko, Rakousko atd.). Výjimkou je Rusko, kde je poplatek za opravný prostředek v podstatě jen symbolický (před arbitrážními soudy 1 000 rublů, před civilními soudy korporace 1 000 rublů, resp. 50 rublů fyzická osoba). Ruská úprava je nicméně pochybná, protože v podstatě motivuje neúspěšnou stranu k odvolání. Procesní režim je pak v podstatě nastaven tak, že „normální“ je se odvolat. To zbytečně zvyšuje celkové náklady na soudní systém, aniž by to přinášelo stranám nějakou hmatatelnější výhodu. Navíc nejvyšší soudy, které jsou zavaleny nápadem proti rozhodnutí odvolacích soudů, nemohou plnit svou hlavní funkci – tedy sjednocovat judikaturu. Troufám si tvrdit, že právě tady má český systém poplatků v civilním řízení největší rezervy, a navýšení procentní sazby za řádný (ale i mimořádný) opravný prostředek v civilním řízení by nebylo od věci.