Platy soudců I: Pár obecných úvah

V šuplíku soudců Ústavního soudu leží celá řada spisů, které mohou výrazně ovlivnit podobu české justice. Ústavní soud bude totiž muset v krátkém sledu posuzovat mj. novou úpravu kárného řízení se soudci (Pl. ÚS 33/09) a časově omezené mandáty soudních funkcionářů (Pl. ÚS 39/08). Obojí docela výbušné téma. Oproti těmto dvěma věcem jsou "platové spory" soudců a státních zástupců relativně marginální. O to urputněji se však o platy soudí (pořád ale čeští soudci neklesli tak hluboko jako jejich slovenští kolegové - viu zde). První vlaštovku už ÚS letos vypustil (Pl. US 13/08 Zmrazení soudcovských platů).

Okolo platů českých soudců však koluje řada mýtů a polopravd, a proto bude tento post věnován spíše obecným úvahám bez vazby na konkrétní kauzu před ÚS (plus nějaká ta komparatistika a čísla).

Pokud není výslovně uvedeno jinak, všechna data pocházejí z publikace "European judicial systems" z roku 2008 (data z roku 2006) vydané Commission europeénne pour l'efficacité de la justice (dále jen "CEPEJ2008"). Tato publikace je dostupná online (přímý link zde). Podotýkám, že ve zprávě CEPEJ2008 jsou uvedena i data ohledně státních zástupců. Vzhledem k délce postu se však zaměřím jen na platy soudců.

I. Jsou platy českých soudců nízké?

Často slýcháme, že platy českých soudců jsou nízké. Často se však míchají hrušky s jablky. Za prvé, těžko lze srovnávat průměrné platy v ČR s průměrnými platy soudců v Anglii, Skotsku či Irsku (kde jsou soudcovské platy nejvyšší; viz CEPEJ2008: 185-186), neboť soudcem se ve Velké Británii stávají právníci až cca po dvaceti letech praxe a hlavně britských soudců je celkově velmi málo. Za druhé, nelze srovnávat ani průměrné platy v ČR s průměrnými platy soudců v jiných zemích západní Evropy, protože je nutné vzít v potaz životní úroveň a platy ostatních státních úředníků. Proto se níže zaměříme primárně na srovnání se zeměmi podobného ranku - tj. zejména s nově přistoupivšími členy do EU.

Jak si tedy české soudcovské platy stojí v evropském srovnání ve zprávě CEPEJ2008? Zpráva CEPEJ2008 srovnávala dvě veličiny: (1) platy soudců na začátku jejich kariéry; a (2) platy soudců vrcholných soudů (tj. na úrovni NS a NSS).

Pokud jde o platy soudců na začátku jejich kariéry, u ČR je uveden údaj 21.838 EUR "hrubého" ročně [CEPEJ2008: 186]. To je více než například na Slovensku, v Polsku, Litvě, Lotyšsku, Bulharsku a Rumunsku. Naopak o něco méně než na Maltě, v Maďarsku, Estonsku, Slovinsku, Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Rozdíly mezi těmito státy však nejsou nijak závratné. [obojí viz CEPEJ2008: 185 a 187]

Pozn.: Lze namítnout, že nelze srovnávat platy českých soudců s platy soudců rumunských a bulharských, protože životní úroveň a průměrné platy jsou v Rumunsku a Bulharsku výrazně nižší než v ČR. Přesto tyto země do své mini-komparatistiky zařazuji, neboť toto srovnání je podnětné. Výše uvedenou námitku je ale třeba míst stále na paměti.

Pokud jde o platy soudců vrcholných soudů, jsou na tom čeští soudci (CEPEJ2008 uvádí údaj 42.760 EUR "hrubého" ročně) ještě lépe, neboť se posouvají i před Maďarsko, Maltu, Estonsko a Bosnu a Hercegovinu, a zůstávají v těsném závěsu za Chorvatskem a Slovinskem [CEPEJ2008: 186-187].

Tak jako tak z analýzy vyplývá, že z nově přistoupivších států do EU pobírají čeští soudci jedny z nejvyšších platů. (Pozn. Kypr je vzhledem k britské tradici někde jinde).

Jako perličku dodávám, že pokud jde o srovnání platů soudců s platy "civil servants", tak jsou na tom čeští soudci dokonce lépe než jejich západní sousedé. Starší výzkum (European Association of Judges, 2002, citováno in Cabrillo&Fitzpatrick: The Economics of Courts and Litigation, 2008, str. 88, dostupné přes googlebooks zde) totiž ukazuje, že rozdíly mezi platem pětatřicetiletého soudce a pětatřicetiletého státního úředníka jsou ve Francii, Německu, Itálii a Portugalsku zcela minimální (výjimku z toho pravidla představuje Anglie).

II. A co takhle platové nůžky?

Velmi zajímavé je rovněž sledovat rozdíly v soudcovských platech na jednotlivých úrovních soudcovské soustavy. Jak bylo uvedeno výše, CEPEJ2008 pracuje pouze se dvěmi údaji - platem soudce začínajícího na nejnižším stupínku justiční soustavy a platem soudcem vrcholného soudu. Výsledky jsou pozoruhodné. Zatímco například v Maďarsku, Estonsku, na Slovensku a v severských státech (kromě Finska) jsou platové nůžky minimální (či relativně malé), v Rakousku, Německu, Belgii, Itálii, Francii, Portugalsku a Řecku jsou platové nůžky hodně rozevřené [viz CEPEJ2008: 187]. Jistě to něco vypovídá i o počtu instancí a roli soudců v jednotlivých zemích.

Česká republika má "platové nůžky" poměrně hodně rozevřené. Podle CEPEJ2008 je pobírá soudce vrcholného soudu více než dvojnásobek platu začínajícího soudce. To více méně odpovídá koeficientům uvedeným v § 28 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

Škoda, že v CEPEJ2008 nenajdeme údaje o platech soudních funkcionářů. Bylo by zajímavé vidět, zda se v jiných zemích vyplatí být předsedou či místopředsedou soudu v takové míře jako v ČR. Díky navýšenému koeficientu má totiž předseda okresního soudu vždy vyšší plat než řadový soudce krajského soudu se stejným počtem odsloužených let (a téměř stejný plat jako řadový soudce vrchního soudu). Podobně předseda krajského soudu vždy vyšší plat než řadový soudce vrchního soudu se stejným počtem odsloužených let (a velmi pravděpodobně i vyšší plat než řadový soudce NS či NSS). Není tedy divu, že o "trafiku" soudního funkcionáře je obvykle v ČR pěkná tlačenice.

III. Snížení soudcovských platů: malá typologie

Nyní si krátce shrneme, jakých podob může snížení soudcovského platu nabývat. Můžeme rozlišovat 4 základní kategorie:

1) snižení platu konkrétního soudce
2) snížení platů všech soudců konkrétního soudu
3) snížení platů všech soudců daného stupně (např. všech soudců vrchních soudů)
4) snížení platů všech soudců všech stupňů
[v případě "unikátních" soudů jako NS a NSS znamenají kroky 2) a 3) totéž]

Troška suché teorie. Pokud jde o snižení platu konkrétního soudce, to samozřejmě zákonodárce ani exekutiva učinit nemůže. Takovou pravomoc má jen kárný senát. Plošně snížit platy soudců konkrétního soudu rovněž nelze (přesněji řečeno lze, ale takový krok by byl zjevně protiústavní). Třetí možnost vypadá na první pohled rovněž jako úlet. Nemusí tomu ale tak být. Představme si například zrušení vrchních soudů, o kterém se opět začalo v ČR diskutovat. Na tuto situaci ale zákon o soudech a soudcích pamatuje a podle § 72(4) tohoto zákona soudcům v takovém případě náleží původní plat - pokud by byli přeloženi na krajský soud (pokud by soudce vrchního soudu byl přeložen na Nejvyšší soud, tak jeho plat pochopitelně ještě stoupne). Čtvrtou možnost už zákonodárce několikrát vyzkoušel. Loňské čtyrprocetní snížení soudcovských platů bude ostatně brzy posuzovat ÚS.

A teď trochu praxe. Není tak úplně pravda, že nelze hýbat s platem konkrétního soudce. To platí totiž pouze ohledně pevné složky soudcovského platu. Co ale odměny? Nezapomínejme, že mnohdy není třeba použít "bič", ale postačí i "cukřík". O tom, zda soudci pobírají nějaké odměny a v jaké výši, se však normální smrtelník nedozví [to naštěstí neplatí pro české soudce, kteří žádné odměny nepobírají; čeští soudci mají zákonem pevně stanovený plat bez nenárokových složek (s výjimkou příspěvku na literaturu a tzv. "ošatného")]. Takové věci totiž vyplavají na povrch pouze v případě nějakého skandálu jako například na Slovensku v souvislosti s tučnými odměnami, které si přiznal předseda slovenského NS (zde či zde), nebo když tentýž předseda odejmul již dříve přiznané odměny některým "neposlušným" soudcům slovenského NS (zde).

Stejně tak lze "odměňovat" či "trestat" jednotlivé soudy. Ať už přiznáním či nepřiznáním finančních prostředků na odměny či například nepřiznáním peněz na rekonstrukci budovy, na novou databázi judikatury atd. V druhém případě se sice jedná o "neplatové výdaje", ale důsledek je velmi podobný. Není jistě náhoda, že na NS protéká střecha, asistenti sedí po třech a v létě chodí na oběd s orosenými čely (neboť na ně peče od rána slunko a klimatizace nikde), zatímco na paláci KS v Brně se plýtvalo miliony. Kapitolu samu pro sebe představovalo materiální zabezpečení soudců slovenského NS (kde mají soudci horší podmínky než čeští asistenti na NS).

Asi se nikdo nebude přít, že snížení platu konkrétního soudce či konkrétního soudu je daleko nebezpečnější než obecné snížení platů uvedené výše pod bodem 3) a 4). Přesně na prvně dvě jmenované případy ale ÚS v žádném případě nedosáhne.

IV. K čemu slouží soudcovské platy?

Tuto otázku může leckdo považovat za řečnickou. Přiměřeně vysoké soudcovské platy jsou přece nezbytnou zárukou nezávislosti soudů. Tak jednoduché to ale není. Soudcovská nezávislost má totiž instrumentální povahu. To znamená, že nezávislost soudců není sama o sobě cílem, ale pouze prostředkem k dosažení jiného - vyššího cíle. A jsme u toho. Co je oním vyšším cílem? Vláda práva? Nestrannost soudce? Férový proces? Na konkrétním vyšším cíli se těžko shodneme. A i kdyby ano, tak jsme posunuli problém o řád výše - nyní totiž musíme odpovědět na otázku, co míníme pod spojením "vláda práva", "nestrannost soudce" a "férový proces".

Definice soudcovské nezávislosti je zrádná. Každý, kdo se chce soudcovskou nezávislostí smysluplně zabývat musí totiž odpovědět na 4 základní otázky: (1) nezávislost KOHO?; (2) nezávislost na KOM; (3) nezávislost dělat CO; a (4) nezávislost ZA JAKÝM ÚČELEM? Odpověď na každou (ano na každou) z těchto 4 otázek je sakra složitá. To je ale pořád nic proti tomu, pokud chcete odpovědět na všechny 4 otázky - v takovém případě Vám nezbývá než přijít přijmout nebo vymyslet plnohodnotnou normativní teorii o roli soudů v demokratické společnosti.

V. Co z toho plyne?

Z výše uvedeného vyplývá několik obecných závěrů:

1) Nemožnost snížit platy soudců za žádných okolností výrazně omezuje strukturální reformy justice (tj. například zmenšení platových nůžek mezi jednotlivými stupni, zmenšení role "odloužených let", snížení platů soudních funkcionářů apod.).

2) Nejnebezpečnější prostředky k ovlivňování platů soudců (viz posty o situaci na Slovensku) mají k dispozici předsedové soudů a ÚS s tím nenadělá zhola nic.

3) Nejnebezpečnější prostředky k ovlivňování toku peněžních prostředků na jednotlivé soudy má k dispozici exekutiva a ÚS s tím neudělá opět nic.