Internetová proměna právnické akademie a praxe

Na počátku svého univerzitního studia jsem v letech 1992 a 1993 psal své první seminární práce na psacím stroji. Diplomovou práci v roce 1996 a 1997 jsem psal na svém prvním stolním PC (notebooky byly tehdy mimo cenové možnosti normálního smrtelníka). Doma jsem ale tehdy samozřejmě on-line nebyl, a i kdybych byl, moc by mi to při psaní diplomové práce nepomohlo, protože tehdy se diplomky psaly ještě v knihovnách.

V knihovnách jsem studoval články a knížky, které jsem vyhledával v klasických papírových kartotékách. Když jsem v roce 1997 nastupoval do svého prvního zaměstnání, moje advokátní kancelář patřila tehdy ještě k menšině českých kanceláří, které byly plně on-line, měla pravidelně aktualizované ASPI. Internet byl na sklonku 90. let nicméně nesrovnatelně obsahově chudší než o deset let později. Především v něm chyběla česká soudní rozhodnutí (naopak poměrně brzy se na web dostal třebas obchodní resjtřík), ale i publikace rozhodnutí v Německu nebo Rakousku se tehdy ještě na Internetu teprve rodila. Když jsme před pěti lety dokončovali knížku Judikatura a právní argumentace, kritizovali jsme, že jediný český soud, který publikuje on-line všechna svá rozhodnutí, je český Nejvyšší soud.

Na sklonku první dekády 21. století je vše jinak. Do knihoven se už moc nechodí, protože dnes lze vše snadno sehnat on-line. Studenti, vyjma úzké skupiny těch nejlepších, se na zkoušky připravují z krátkých on-line „výcuců“ z přednášek a knížek. Ale i seriózní právník zpravidla nelistuje právnickými časopisy a nehledá v nich odpovědi na složité otázky. Články, které se nedostanou do elektronické databáze typu ASPI nebo BeckOnline, jsou odsouzeny k tomu, že v knihovnách zapadají prachem. Americké systémy WestLaw nebo HeinOnline proto pro jistotu dávají do elektronické podoby raději všechny články, což dále snižuje potřebu do knihovny zabloudit. Důležité je, aby existovala možnost, jak nějaký článek on-line vyhledat (pokud již náhodou není v právním informačním systému, kterým disponuji). Akademici, kteří chtějí, aby jejich články byly čteny, a ne aby na ně padal prach, publikují „papery“ na on-line databázích typu SSRN. Existují dokonce velké pirátské databáze, kde lze získat poměrně snadno v podstatě jakoukoliv odbornou knihu v angličtině, němčině či francouzštině krátce po jejich publikaci.

Svá rozhodnutí dnes publikují nejen soudy, ale i mnohé významné správní úřady (ÚOHS, Úřad průmyslového vlastnictví atd.). Zatímco v roce 2004 a 2005 jsme obdivovali Nejvyšší soud za to, že začal publikovat veškeré své judikatorní výstupy, po pěti letech jeho vyhledávací systém připomíná dinosaura z doby počátku Internetu. Dnes obdivujeme pro jeho vyhledávací možnosti NALUS, zatímco na předchozí vyhledávací systém judikatury ÚS už dnes asi nikdo ani nevzpomene.

Ještě před pár lety vyvolávala otázka toho, co bude publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí vzrušené polemiky, dnes je to již relativně méně významné, protože vše, co všechny tři vrcholné soudy vyprodukují, se brzy dostane na web (zatímco i ta rozhodnutí, která budou publikována, se dostanou do tisku s úctyhodným odstupem od jejich internetové publikace).

Co nás čeká za dalších pět nebo deset let? Zmizí tištěné právnické časopisy? Zůstanou jen ty, které přežijí díky finančním injekcím institucí typu Ústavu státu a práva nebo právnických fakult? Objeví se konečně autentická a závazná publikace právních předpisů on-line a zmizí tištěná edice Sbírky zákonů, na kterou prach padá už dávno? Bude možno v takovéto sbírce zdarma využívat funkce různého znění předpisů podle jejich intertemporální aplikace? Objeví se konečně on-line publikace všech soudních rozhodnutí, nejen rozhodnutí vrcholných soudů?

Připouštím, že u poslední otázky může někdo pozdvihnout obočí, protože drtivá část z rozhodnutí nižších soudů je z hlediska širšího dopadu nezajímavá. Na druhou stranu najdou se tam i perly, které jsou mnohem zajímavější než většina toho, co produkuje kterýkoliv ze tří vrcholných českých soudů. Vše je otázkou nastavení vyhledávače a schopnosti orientovat se v mase informací. Kámen úrazu určitě není v tom, že by tyto informace neměly být on-line.