Jan Lata: Kterak jsem byl odvolán z redakční rady časopisu Státní zastupitelství

Dnešního dne (1. 10. 2009) mně byl doručen dopis ředitele společnosti Novatrix Petra Boreckého, vydavatele časopisu Státní zastupitelství, ve kterém sděluje, že vzhledem k problémům, „které se v poslední době objevily v doposud hladkém působení redakční rady“ a zájmu „uklidnění situace a zabezpečení řádného fungování časopisu v budoucnu“, mě odvolává z funkce člena redakční rady časopisu Státní zastupitelství. Pan ředitel ke konci dopisu vyjádřil naději, že „tento krok vydavatele pochopím a zůstanu našemu společnému dílu věrný jako autor“.

Skutečné důvody mého odvolání nejsou z dopisu patrné, lze jej však interpretovat tak, že jsem byl v redakční radě strůjcem svárů a rozmíšek. Pokládám proto i z důvodu vlastního ospravedlnění za potřebné popsat genezi svého devítiměsíčního působení v redakční radě tohoto periodika.

Do redakční rady jsem byl jmenován v prosinci loňského roku coby zástupce Unie státních zástupců a nahradil tak bývalého prezidenta USZ Petra Cigánka. Během svého členství v radě jsem krom účasti na jejich jednáních a vypracovávání recenzí k článkům pořídil pro časopis dva rozhovory (s novou prezidentkou USZ Lenkou Bradáčovou a soudcem Ústavního soudu Janem Musilem), obstaral článek Josefa Zily, profesora Stockholmské Univerzity, o principech fungování švédské prokuratury a sepsal článek „Hrozí asistenční model státního zastupitelství“, ve kterém jsem kritizoval změnu trestního řádu umožňující zastupitelnost státních zástupců asistenty v řízení před okresními soudy. Zároveň jsem se postupně dostával do věcných sporů s předsedou redakční rady doc. Zdeňkem Koudelkou ohledně publikace některých článků.

Při mém nástupu do redakční rady mě poněkud překvapila stručnost, s jakou se jednání vedla. Byl předložen seznam článků zaslaných k publikaci, doc. Koudelka se otázal editora, zda postačují k naplnění čísla a po kladné odpovědi byl stanoven termín dalšího jednání. Schůze redakční rady tak byla často ukončena do čtvrt hodiny, přičemž věcná diskuse o předložených článcích se téměř nevedla. K prvnímu sporu ohledně publikace článku došlo nad textem Petra Černého „Má se stát Unie státních zástupců odborovou organizací?“, kdy jeho uveřejnění nedoporučili dva recenzenti. V časopise bylo pravidlem, že ke každému předloženému článku byly vypracována dvěma členy redakční rady (určenými předsedou) recenze, které v drtivé většině vyznívaly kladně a bez výraznějších připomínek. S recenzemi jsem polemizoval a na redakční radě se zasazoval o publikaci příspěvku, doc. Koudelka nicméně rozhodl, že publikován nebude. Dalším sporným článkem byla recenze Romana Hájka na ročenku Unie státních zástupců, která se týkala dějin prokuratury v letech 1948 až 1992. Doc. Koudelka požadoval odstranění jedné pasáže, což dr. Hájek odmítl a recenze proto publikována nebyla. Tou dobou mě začínalo vadit, že doc. Koudelka rozhodoval o neuveřejnění příspěvků sám, aniž by dal hlasovat, jakkoliv jsem tento postup opakovaně navrhoval.

Tato situace kulminovala na jednání redakční rady dne 12. 5., kdy doc. Koudelka sdělil, že obdržel dopis Ivo Ištvana reagující na jeho editorial z č. 4/09, příspěvek však nebude uveřejněn, neboť náš časopis dopisy čtenářů neuveřejňuje a je to cesta k nikam nevedoucím nekonečným názorovým výměnám. Na situaci jsem reagoval níže uvedeným dopisem zaslaným všem členům redakční rady a zástupci vydavatele:

"Vážené kolegyně a kolegové z redakční rady, obracím se na Vás s prosbou o posouzení zásadní otázky, kterou zřejmě budeme muset vyřešit na nejbližším zasedání redakční rady, a sice kdo rozhoduje o publikaci příspěvků zaslaných do časopisu Státní zastupitelství.

Tato otázka vyvstala na jednání redakční rady konaném dne 12. 5. v souvislosti s příspěvkem dr. Ištvana, jenž autor zaslal tajemnici redakční rady dr. Krejčiříkové „k uveřejnění do časopisu Státní zastupitelství“. Dr. Krejčiříková z pokynu doc. Koudelky nezaslala příspěvek členům redakční rady, a ti se proto o jeho existenci dozvěděli až na jednání dne 12. 5. (já sám jsem byl o existenci příspěvku informován již dříve přímo dr. Ištvanem).

Na tomto jednání tedy doc. Koudelka informoval přítomné členy redakční rady o zaslaném příspěvku s tím, že rozhodl, že tento nebude s ohledem na jeho osobní charakter publikován, přičemž se jedná o žánr čtenářského dopisu a tuto rubriku náš časopis nemá zřízenu (s ohledem na ústní vyjádření doc. Koudelky nevylučuji, že jeho odůvodnění nereprodukuji zcela přesně).

Na to jsem vystoupil já s tím, že podle mého názoru by příspěvek naopak publikován být měl, že podobné krátké glosy svědčí o tom, že náš časopis je čten a uveřejňování podobných textů pokládám za přínosné a i vzhledem k obsahu editorialu, na který dr. Ištvan reaguje, bych uveřejnění příspěvku pokládal za korektní. Doc. Koudelka na to opáčil, že rozhodl, že příspěvek publikován nebude.

Na to jsem uvedl, že bychom měli rozhodnout, zda o připuštění zaslaného textu k publikaci rozhoduje redakční rada jako celek anebo pouze její předseda, přičemž v případě přijetí druhé eventuality by byli (zbylí) členové redakční rady postaveni do role poradců předsedy a vypracovávatelů recenzí. Na to reagoval dr. Coufal s tím, že se jedná o zásadní otázku, která by s ohledem na nízký počet přítomných měla být probrána až na reprezentativněji obsazeném jednání.

Dovolil bych si Vás tedy požádat o promyšlení této situace a případné vyjádření. Připomínám, že dle tiráže rozhoduje o publikaci odborných příspěvků (po recenzování) redakční rada. Otázkou zůstává, kdo rozhoduje o publikaci příspěvků neodborných, jakož i kdo posuzuje (ne)odbornost příspěvku. Po mém soudu by o všech těchto otázkách měla rozhodovat redakční rada jako celek, přičemž všechny příspěvky zaslané s návrhem na uveřejnění by měly být automaticky rozeslány všem členům redakční rady. Je pochopitelné, že ne na všechny příspěvky je nutné vypracovávat recenze (např. zprávy z konferencí, recenze publikací, krátké glosy apod.), což se ani nyní neděje. Bylo by samozřejmě optimální, pokud by redakční rada rozhodovala ohledně publikace zaslaných článků konsensuálně, nicméně pokud by ani po proběhlé diskusi nebylo konsensu dosaženo, mělo by se rozhodovat hlasováním. (…)"

Na další schůzi redakční rady dne 10. 8. dorazil též ředitel společnosti Novatrix Petr Borecký, který přislíbil, že navrhne vydavatelský kodex, který detailně upraví pravidla rozhodování o publikaci příspěvků. Tento návrh jsem přirozeně uvítal a doufal, že povede k omezení třecích ploch. Ředitel Borecký posléze zaslal návrh vydavatelských pravidel, ke kterým jsem uplatnil několik věcných připomínek. Pro úplnost je uvádím zde:

"Dobrý den,
s návrhem vydavatelských pravidel souhlasím, upozorňuji pouze na skutečnost, že se zejména věnují rozhodování o uveřejnění odborných článků, na které se vypracovávají recenze, avšak pomíjí rozhodování o uveřejňování dalších textů (odborné diskuse, recenze právnické literatury, zprávy o odborných setkáních, aktuální informace ze soustavy Státního zastupitelství a podobně – viz čl. III. odst. 4 pravidel), které předpokládám recenzovány nebudou.

Dovolil bych si proto navrhnout doplnění pravidel v tom směru, že všechny texty zaslané časopisu ke zveřejnění se rozesílají všem členům redakční rady, přičemž pokud má některý člen RR námitky k zaslanému článku či vůbec nesouhlasí s jeho uveřejněním, předloží věc RR k rozhodnutí.

Připomínám, že problémy s uveřejněním se vyskytly právě u těchto typů textů (recenze dr. Hájka, dopis dr. Ištvana) a doplnění pravidel tedy navrhuji právě proto, abychom se do budoucna těmto konfliktním situacím vyhnuli.

K rozhodování o uveřejnění recenzovaných odborných článků dávám dále na zvážení, zda je vhodné, aby uveřejnění článku bylo vyloučeno „pouze“ na základě dvou odmítavých recenzí (viz čl. IV odst. 1 pravidel), neboť nelze vyloučit, že i v takovém případě by všichni zbývající členové RR mohli pokládat článek za vhodný k uveřejnění. Dva negativně hodnotící recenzenti by tak vlastně redakční radu „vyšachovali“ z rozhodování. Dávám proto na zvážení alternativu, že recenze mají vždy pouze povahu doporučující s tím, že i v případě dvou negativních recenzí rozhoduje s konečnou platností redakční rada."

Na redakční radu dne 14. 9. ředitel Borecký nedorazil a mé připomínky proto projednány nebyly s tím, že se tak stane na příští radě za přítomnosti pana Boreckého dne 6. 10. Tohoto jednání se však již vzhledem ke svému dnešnímu odvolání nebudu účastnit. O důvodech, které pana ředitele k tomuto kroku vedly, se mohu jen dohadovat, vůči mě se choval vždy vstřícně a měl jsem pocit, že chce celou situaci řešit korektní způsobem, vím jen tolik, že víc jak 90% placených výtisků časopisu Státní zastupitelství odebírá soustava státního zastupitelství.

Při svém působení v redakční radě jsem se nevyhýbal názorovým střetům a zejména jsem požadoval stanovení přesných pravidel pro rozhodování o publikaci přípěvků. Vždy jsem se však snažil být maximálně korektní, což snad vyplývá i z přiložených dopisů. Přesto jsem zřejmě narušoval „hladké působení redakční rady“ a v zájmu „uklidnění situace“ jsem byl z funkce odvolán. Samotné členství v redakční radě jsem chápal spíše jako práci navíc, nebylo mě nijak příjemné dostávat se do konfliktů s náměstkem nejvyšší státní zástupkyně a z této funkce nekynuly žádné finanční ani jiné výhody. Přesto mě však odvolání mrzí, neboť mám obavu, že potvrzuje neblahý trend projevující se na státním zastupitelství, který nesnese veřejné vyjádření kritického názoru.

Jan Lata
státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně
tiskový mluvčí Unie státních zástupců