Som presvedčený, že viacerí, ak nie väčšina členov tejto komunity máte šport vo všeobecnosti, i ten náš československý, radi. Tento príspevok je preto prvým z piatich, ktoré by sa mali postupne na tomto fóre objaviť. Ich ambíciou je otvoriť doteraz nediskutovanú tému šport i tu na Jinom práve.
Tento prvý príspevok by mal byť výrazne subjektívnym úvodom objasňujúcim prečo práve táto téma a prečo práve na Jinom práve. Druhý by mal pojednávať o kultúre športu u nás po roku 1989 i pomocou vybranej judikatúry. Tretí sa zamýšľať nad tým, čo to vlastne to tzv. právo v športe je resp. by malo byť. Štvrtý by mal priniesť stručný prehľad doteraz u nás urobených prác v tejto oblasti s cieľom zapojiť Vás do jeho aktualizácie a porovnať ich letmo zo zahraničím. Záverečný 5. diel by sa mal zamyslieť nad mierou a spôsobmi intervencie práva do športu u nás vzhľadom na fenomén jeho tzv. špecifickosti a autonómie a načrtnúť okruh najpálčivejších otázok tzv. športového práva v súčasnosti.
Prečo téma šport a právo?! Pre mňa sú hlavné dva argumenty.
Prvým je v súčasnosti častý názor, že „Kto nemá v hlave, (ne)má (ani) v nohách“. Priznám sa, že ma ako študenta športu a práva často mrzí, ak sa športu všeobecne, často však nie neprávom, upiera jeho i intelektuálny rozmer. Rovnako ma však desí i súčasný nedostatok pohybu ľudí- hypokinetická pandémia spojená s nárastom obezity a civilizačných chorôb, ktorá i nás všetkých za našimi čoraz modernejšími počítačmi nemusí minúť. Antický ideál kalokagathie ako harmonické spojenie ľudskej múdrosti, morálneho dobra a fyzickej krásy totiž považujem za nadčasový.
Prvým je v súčasnosti častý názor, že „Kto nemá v hlave, (ne)má (ani) v nohách“. Priznám sa, že ma ako študenta športu a práva často mrzí, ak sa športu všeobecne, často však nie neprávom, upiera jeho i intelektuálny rozmer. Rovnako ma však desí i súčasný nedostatok pohybu ľudí- hypokinetická pandémia spojená s nárastom obezity a civilizačných chorôb, ktorá i nás všetkých za našimi čoraz modernejšími počítačmi nemusí minúť. Antický ideál kalokagathie ako harmonické spojenie ľudskej múdrosti, morálneho dobra a fyzickej krásy totiž považujem za nadčasový.
Druhým argumentom je úplná nevyhnutnosť tímovej práce v oblasti športu v súčasnosti, právo nevynímajúc. Športovci trpia egocentrizmom, „samožerstvom“ a seba prezentáciou ako nutnými chorobami z povolania. Ja nie som výnimkou, hoci sa z toho často veľmi nešikovne snažím „vyzuť“ (seba)lásk(av)ou iróniou. Nasledujúce chválenkárske riadky preto prosím berte s blahosklonným úsmevom..:) Počas troch letných sústredení najúspešnejšieho futbalového klubu 20. storočia, španielskeho Realu Madrid v rokoch 2006-2008, som mal šťastie byť v rakúskom Irdningu pri tom. Pozorovať, rozprávať sa hráčmi, konzultovať s realizačným tímom a členmi organizácie Realu. V roku 2006 na 31 hráčov pripadalo 27 pracovníkov organizácie Realu z rôznych oblastí- od vied o športe, cez telovýchovné lekárstvo, fyzioterapiu až po 8 členov mediálneho tímu! Moderný šport je totiž interdisciplinárny spoločenský fenomén. Logicky, i tzv. športové právo preto zasahuje v súčasnosti do všetkých odvetví práva, ide naprieč prierezom ich celého spektra. Navyše vplyvom všade a stále prítomného medzinárodného súťaženia v športe je stále ovplyvnené či skôr priamo podmienené európskym resp. medzinárodným právom rovnako, ak nie i viac neprávnymi, športovými normami vydanými MOV, FIFA či IIHF. Je preto nesporné, že na jedného človeka ako som napr. ja, ktorý navyše doteraz nebol dobrým študentom práva je toho skutočne priveľa...
Vo vedách o športe je problematika identifikácie talentu a ďalší rozvoj jeho potenciálu témou častou. Talent v podobe osobnostných predpokladov ja osobne nepovažujem iba za výhru v lotérii, o ktorú „šťastím zasiahnutý“ talentovaný jedinec nestál. Akýkoľvek talent je záväzok, bremeno, ťarcha.
To je i moja odpoveď, prečo práve tu na Jinom práve. Mám jednoducho subjektívny pocit, že môžem robiť vzhľadom na hore uvedené na tomto fóre nielen prísny výber, ale priamo nábor talentov na tzv. právo v športe. Motto je jednoduché- hľadajú sa právnici, čo budú „fušovať“ do športu. Zn. Slušnosť podmienkou…
Ladislav Križan
Dobrý den, těším se na příspěvky dotýkající se práva a sportu, neboť tato dosud sporadicky probádaná oblast je pro mě osobně ze současného právně profesního pohledu velmi zajímavá. Je pravdou, že problematika sportovního práva je již nějakou dobu předmětem ne zcela konsolidované judikatury, a proto každá diskuse na toto téma je přínosná; zejména sport a společenstevní právo (časté přestupy hráčů), náhrada škody, trestně právní pohled a jistě i další dosud nevyloupané právní oříšky. Děkuji.
OdpovědětVymazatJan Kolba
Honzo, máte-li zájem o sportovní právo a je můj odhad správný, klepnětě na mé dveře č. 542. Michal Králík
OdpovědětVymazatMK: četl jsem Váš článek v PR už dříve, byl dobrý. Sám jsem chtěl napsat článek o bojových uměních a právu (včetně hist. exkurzu), protože tam jsou některé odlišnosti, ale nakonec to nějak nedopadlo.
OdpovědětVymazat"Priznám sa, že ma ako študenta športu a práva často mrzí, ak sa športu všeobecne, často však nie neprávom, upiera jeho i intelektuálny rozmer "
OdpovědětVymazatVždy, když čtu podobné bláboly o duchovním, osobnostně-motivačním nebo intelektuálním "rozměru" sportu vzpomenu si na vyjádření Františka Smolíka na podobné téma ve filmu "Škola, základ života!" .
Sportovní právo je jenom kompilace klasickým právních odvětví s tím, že se aplikuje s těmito omezeními :
a) sportovec je "skoro právní subjekt"
b) sportovec má "skoro" odpovědnost za své chování na place
c) sportovec je někdy skoro právním subjektem subjektem a někdy 100% objektem neboli zbožím v právních vztazích
d) hra je pak časový úsek omezený dvěma specifickým zapísknutímí na place, na kterém se skoro právní subjekty spolu s pritihráči ve stavu právního objekta honí pro nějaký dětinský účel, pro který ztrácejí dočasně právní odpovědnost.
e) o sporotvních divácích pak výše uvedené platí analogicky
f) příchodem do bytů a dokonalém umytí se z těchto objektů stávají opět plnoprávné osoby s volebním právem
Petr Sádlo
Martine, zdravím Vás, jen se do toho článku pusťte, zvlášť historické pasáže mě zajímají. Já chystám do budoucna nějaké projekty, tak si rád přečtu z oboru něco nového. O bojových sportech a odpovědnosti sportovců jsem psal článek tuším do Časopisu pro právní vědu a praxi Právnické fakulty MU v Brně v roce 200. Třeba by Vás v něčem inspiroval. Michal Králík
OdpovědětVymazatv roce 2006. MK
OdpovědětVymazatMichalův svitek z roku 200 n. l. o pankrationu jsem četl. Všem doporučuji.
OdpovědětVymazat1) MK:
OdpovědětVymazatAhoj Michale, čekal jsem kdy se v těchto souvislostech poprvé objeví Tvé jméno. Moc dlouho to netrvalo,což diskuzi určitě prospěje. Pokud tedy neproběhne jen za dveřmi kanceláře č. 542 :o)
2) Bojové sporty jsou kapitola sama pro sebe. Rizika ale překvapivě nejsou při srovnání se sporty "bezpečnými" zase tak velká. V dobách, kdy jsem ještě tělo huntoval více sportem než vysedáváním po soudních síních a četbou JP, jsem určitě víc krve a zranění viděl při "bezpečném" fotbalu než při "nebezpečném" fullkontaktu. Tam se přitom paradoxně kromě konkludentního souhlasu s převzetím sportovních rizik vždy vyžadoval i písemný podpis startu na vlastní nebezpečí.
ano, z hlediska faktického souhlasím s tím, že konktatní sporty dělané na profesionální úrovni (v celkovém významu tohoto slova) vykazují relativně malý počet závažných zranění. V leckterých zápasech IV. třídy okresních fotbalových soutěží jde mnohem více o "život" již z toho důvodu, že soupeři často nejsou po sportovní stránce zdatní a nedostatky ve sportovní výkonnosti nahrazují zcela jinými vlastnostmi. :-):-)MK
OdpovědětVymazatPříklad: Probíhá zápas v mma. Jeden zápasník v dominantní pozici bije druhého, který se zcela zřejmě už nedokáže účinně bránit. Ringový rozhodčí ale zápas nezastaví. Dojde k vážnému zranění.
OdpovědětVymazatJak je to s trestní odpovědností rozhodčího? Neposkytnutí pomoci?
ad Vážné zranění u sportu : Kde je nějaká společenská nebezpečnost ? Ty lidi tam přeci přišly kvůli mlácení a vážné zranění je důsledek mlácení (nebo běhu s merunou noha právního objekta proti noze druhého právního objekta).
OdpovědětVymazatAnalogicky je to jako u případu nějakého svazovacího sexu, viz. the current Kill Bill final. Pokud někdo přistoupí na podobná (sportovní) pravidla, měl by být spíše zbaven svéprávnosti stejně jako právník, který z tohoto marastu bláznů chce udělat právní obor. Chápu ale, že jsem ve svém názoru zcela osamocen (ale také bez šrámů na těle i na duši).
Petr Sádlo
Žádný sport není válka ani street fight bez pravidel, přestože třeba plnokontaktní karate kyokushin má s ohledem na tradice v Japonsku přezdívku "pouliční" nebo "špinavé" karate. Souhlas s převzetím sportovních rizik znamená převzetí rizik dle pravidel zápasu. Neznám bojový sport (a MMA) není výjimka, kde by bylo v souladu s pravidly dorážet "umírajícího" soupeře (nebo třeba útočit na genitálie či prsty do očí). Bojovník má "právo" bojovat podle pravidel, dokud rozhodčí nedá pokyn k ukončení zápasu. Deliktní odpovědnost rozhodčího bych a priori neodbyl jen absencí společenské nebezpečností.
OdpovědětVymazatad Mr Ryška : pokud je ve sportu povoleno někoho mlátit, případně se apriori v pravidlech počítá s fauly, pak musí právní objekt počítat (při trošce zbývajícího rozumu) s předvídatelnými následky. Představa, že "nějak kvalifikovanou" ranou nevznikne zranění je opravdu výborná podobně jako představa, že (ne)pokyn rozhodčího dává straně právního objekta - bijce nějaký argument pokračovat v (ne)mlácení. To je už na moji náturu poněkud "sportovní" pohled, ne nepodobný obhajobě Eichmana - já nic, já jen poctivě plnil příkazy.
OdpovědětVymazatJinak v podobném duchu se můžete zabývat i cirkusovým právem, které bude obohaceno i o aspekt přestupkového a trestního práva ve věcech týrání.
Petr Sádlo
Nechtěl jsem se striktně držet bojových sportů ani 20. století. Divili byste se, jak mohlo být propracované turnajové nařízení ze 14. století (co je dovoleno, jaké jsou dovolené zbraně, práva rozhodčích atd.). Podobně i dnes.
OdpovědětVymazatTypicky jak řekl TS - co dorážení protivníka, který se nebrání, ale zápas není u konce? Hned se mi vybavila regule pro souboj šavlí, že pokud je protivníkovi vyražena zbraň z ruky, je povinností útočníka i rozhodčích zastavit boj. Pokud by v tuto chvíli útočník zasáhl, jednalo by se o vraždu. Výjimkou je pokračování v útoku, kdy k vyražení dojde v útočné technice a není v silách útočníka odzbrojení postřehnout nebo útok zarazit.
Přidám další - boxerské rukavice dost prodlužují boj. Bez nich by byl finiš otázkou vteřin nebo desítek vteřin. S rukavicemi jsou boxeři dobití, utahaní, ale stále stojí. Co zodpovědnsot trenéra, který nehodí ručník do ringu? Rozhodčího, který zápas pro zranění nezastaví? Kdo viděl film Milion dollar baby, zná další problém - zranění způsobené zákeřně.
A další - vojáci nacvičují boj nožem, lopatkou atd. V konečném důsledku pokud potřebujete dotáhnout boj nožem do konce, musíte se postavit opravdovému noži (byť bez úmyslu se zabít).
Nakonec můj oblíbený historický šerm (proto ty turnajové regule atd.). Vždyť my se opravdu bijeme železnými meči a sekerami do hlav. A zvláště východní národy bojují dost tvrdě a bezohledně, zažil jsem nejen jizvy a modřiny ale i zlomeniny, (to je celkem normálka, kam se hrabeme na hokejisty), viděl jsem i vypíchnuté oko, těžké otřesy mozku atd. Jistě by se našel někdo, kdo by tady tu společenskou prospěšnost prostě neshledal.
K tomu všemu mi Tomáš nastínil některé zajímavé právní aspekty čínského kung-fu, které jsem neznal. Začínám pochybovat, že se to vůbec dá dát dohromady...
problém posouzení tohoto typu odpovědnosti spočívá v obtížné generalizaci a výrazné individualizaci. A to ani nemluvím o obtížích při zjišťování skutkového stavu zejména tam, kde neexistují videozáznamy apod. Myslím, že bychom se nejprve měli zamyslet nad samotnými východisky odpovědnosti sportovce v obecné rovině a pak tyto závěry promítat do konkrétních případů. Ono i tak často hojně citované sportovní riziko jako okolnost vylučující protiprávnost je kategorií, kterou dosud nikdo uspokojivě nedefinoval tak, aby se jako v zákoně uvedená okolnost dala použít. Byť každý intiutivně tuší, co by sportovní riziko mohlo být, jeho právní postižení a zobecnění je výrazně složitější.... Problémy, které dosavadní diskutující naznačují, jsou obtížné zvláště při absenci východisek odpovědnosti. Není složité odpovědět na otázku, proč by sportovec za sportovní úraz odpovídat měl, ale na otázku, proč by de lege lata a de lege ferenda případně neměl, resp. za jakých konkrétních podmínek jsme ochotni ho "vybavit beztrestností".
OdpovědětVymazatTeším sa, že okruh ľudí, ktorí sa zaujímajú o problematiku sa nám rozrastá...:) I preto tieto príspevky a na populárnom JP- otvoriť tému, nájsť sa navzájom. Je to ako v kolektívnom športe- ja osobne ho už totiž hrám i pre radosť z hry samotnej v spoločnosti iných (20min pred a po v šatni), nie len pre víťazstvá. V našom prípade tu na JP je to podľa mňa tiež akýsi "sex v hlave" ,kde nemáme (mať) vnútornú potrebu zvíťaziť tým, že pokoríme ostatných. Máme chuť sa niečo dozvedieť v spoločnosti iných.Ja totiž čím viac sa o problematiku zaujímam, mám menej jednoznačných odpovedí a viac a viac otázok...
OdpovědětVymazatPS : Vaše zovšeobecnenie, ktoré vníma všetkých športovcov ako iba tzv. "mozgových atlétov", ktorí majú problém zosmoliť súvislú vetu je v súčasnosti nezriedka bohužiaľ pravda. Za takúto negatívnu povesť si môže šport a ľudia v ňom často krát sami... Viete, nepovažujem za konštruktívne, keď sa ľudia napr. z mimo prostredia športu povyšujú nad športovcov a naopak. Ideálne vystihujuca veta pochádza z filmu Forest Gump- "je to blb, ale behá mu to" resp. extrém z opačnej strany barikády "Páli mu to, ale keby si cez ten svoj pupok videl na šnurky, nebodaj si ich dokázal sám zaviazať...Preto ten mnou preferovaný a spomínaný ideál kalokagathie. K nej inak patrí aj pojem sophrósyné- tzv. umiernenosti, ako hľadania miery medzi dvoma protikladmi v zmysle "nič príliš"...
OdpovědětVymazatPreto s Vašimi myšlienkami o vzájomnou vzťahu medzi športom(vcom) a intelektom nesúhlasím. Ak je šach šport ako ho všeobecne i verejnosť vníma, tak Váš názor nevystihuje osobnosť pomerne veľa jeho veľmajstrov. Váš názor nekorešponduje ani s osobou a dielom Solóna, Aristotela, Demostenesa, ale najmä Plátona, ktorý údajne zvíťazil v zápase palé na všetkých dôležitejších panhelenských hrách vrátane olympíjskych...
LK: to je trochu unáhlené, že rozrůstá, TS, Michal (promiňte, pane doktore, ale je to Váš nick:-) nebo já jsme o tohle téma zajímali už před tímhle postem. Spíš jsme se tady tak nějak potkali...
OdpovědětVymazatBTW: můžete si do tématu připbrat i sport v právu, třeba povinný tělocvik ve školství, sportovní výkonnost zaměstnanců PČR a MP, dotace sportu atd...
PS :
OdpovědětVymazatVýrok “Ty lidi tam přeci přišly kvůli mlácení a vážné zranění je důsledek mlácení (nebo běhu s merunou noha právního objekta proti noze druhého právního objekta). Pokud někdo přistoupí na podobná (sportovní) pravidla, měl by být spíše zbaven svéprávnosti stejně jako právník, který z tohoto marastu bláznů chce udělat právní obor.” :
Ak to, čo riešia právnici od antiky doteraz bez definitívneho záveru, vyriešime tak, že to nebudeme riešiť, považujem to za najmä ľahostajné...:( Vaše vášnivé krajné názory fundamentu však o ľahostajnosti nesvedčia, čo je super. Pohyb je totiž základným prejavom celého života, šport nevynímajúc... Najhoršie, čo sa môže vo vzťahoch športu a práva u nás stať je, ak sa nebude diať nič ako zväčša doteraz... Preto tá myšlienka v mojom poste o talente ako o záväzku. Domnievam sa po znalosti pomerov v našom športe, že právo (t.j. najmä konkrétni slušní ľudia -právnici) by sa mali a musia o šport starať, doň ingerovať. Náš šport si sám zatiaľ nedokáže pomôcť. Otázka ako a koľko nielen v úrazoch, aby to športu pomohlo je na verejnú odbornú debatu..Tá sa však musí konečne aspoň začať. Československé právo má pre svoju doterajšiu (ne)činnosť voči nášmu športu pre súčasný stav jeho kultúry veľký dlh. Hlavný dôvod je, že nečinnosť je totiž i mierou súhlasu. Pri veľmi sebakritickom priznaní sa dokonca takto naše právo (ne)priamo výrazne podieľa na súčasných pomeroch športu, keďže ho doteraz nechalo napospas... Preto si veľmi cením, ak sa to niekto (napr. MK- klobúk dole a pozdravujem Michale:) ) snaží svojou konkrétnou činnosťou zmeniť. Jeho práca "Právo v športe" z 2001 bude podľa mňa štruktúrovať myslenie každého v tomto regióne o tomto probléme i v budúcnosti…Osobne sa veľmi teším na ním pripravovanú knižku i na tému úrazy, ktorá by mala byť vydaná budúci rok, a ktorej robím i takto bezostyšnú propagandu:)
Nic ve zlým, klidně se této problematice věnujte. Existuje na světě spousta teoreticko právnicky neobjevených oblastí, brzo pochopíte, že to má svůj důvod... nuda nuda šeď šeď. Nejde o žádný obor, pouze jde o omezenou aplikační oblast (něco jako pravidla silničního provozu ve stanici Háje).
OdpovědětVymazatProblémem dnešního (nejen českého) sportu není korupce ve formě uplácení rozhodčích, bonusy na ruku, hulvátství a vandalství na stadionech atp. Tak tomu bylo odjakživa. Problémem jsou jednak osobnostní charakteristiky sportovců a diváků a ty právo nedokáže změnit a dále snaha udělat ze sportu věc veřejného zájmu s ingerencí státu.
To, že některé pojmy tpu "dovolené riziko" nejsou dále rozpracovány, může také znamenat, že by jejich dalším rozepisováním vedlo jen k další užvaněnosti bez efektu. Já s ním žádný problém nemám, pojmu rozumím již od studií a v jste nepředložil jedinný argument, čemu nerozumíte. Nebo musíte mít ke každému pojmu 20 stránkový fejeteon ? Začínáte mi připomínat sportovce a bohužel jsem Platona posledních 20 let na sportovišti neviděl.
Petr Sádlo
Neodpustím si na tomto místě udělat si reklamu, protože jsem na dané téma též něco publikoval:
OdpovědětVymazathttp://www.sagit.cz/pages/pomuckycasopisy.asp?cd=82&typ=r&det=2125
Shodou okolností jsem tam zmiňoval (byť jen z jednoho úzkého úhlu) Million Dollar Baby, píchnutí do oka, technické K.O. i pár dalších věcí, které tu byly nakousnuty.
Konstruktivní kritiku samozřejmě vítám!
MB : Práve to je mojim cieľom, úrazy nie sú jediná, aj keď historicky asi najstaršia problematika...Viac pripravujem v nasledujúcich postoch..Super
OdpovědětVymazatPS : O Platónovi neviem ani ja, no brazílsky Socrates ešte pred necelými 20 rokmi behal po zelených trávnikoch, a nie neúspešne..:) Vid jeho CV
http://en.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3crates
p.s. mám návrh- nechajme nezmyselné prekáračky a dohodnime sa na slabšej remíze..:)Hmmm ?
JV : Teším sa, že sa i pomocou JP môžeme navzájom kontaktovať, lebo najväčší i časový problém športu a práva u nás je hľadanie a nájdenie ľudí resp. príspevkov, ktoré sú roztrúsené. Tak sa môže stať, že i možné výborné myšlienky, i keď Vašu prácu ešte nepoznám sa k adresátom nedostanú...Preto vyzývam i všetkých ostatných : " Tzv. športové právo je a bude okrajová záležitosť ako mi z nadhľadu napísal i p. Michal Bobek v odpovedi na môj email, či by niečo podobné tu neuverejnili. Preto dajte o sebe a svojich myšlienkach vedieť, ušetrime si navzájom kopec času...Ďakujem vopred
Chtěl jsem požádat dr. Vučku o přístup k jeho příspěvku, který zmiňuje, z časopisu Státní zastupitelství - na oplátku mu mohu nabídnout přístup ke svým materiálum, které jsem na téma odpovědnosti sportovce kdy publikoval. Dík. Michal Králík
OdpovědětVymazatZajímavý článek o sportovním právu:
OdpovědětVymazathttp://hn.ihned.cz/c1-40452320-za-faul-pri-hokeji-23-tisic-odskodneni