Je možné, aby se soudce omlouval účastníkovi za to, že si dovolil jeho věc projednat a rozhodnout? Právě tuto otázku vyvolávají „právní kroky“ mediálně deklarované některými z žalobců v kauze „justiční mafie“.
Jihlavský okresní státní zástupce Arif Salichov v rozhovoru pro sobotní Právo na adresu prvostupňového soudce Vojtěcha Cepla ml. prohlásil: „Tím, že ze mě vyrobil mafiána, mě těžce poškodil. Budu po něm požadovat omluvu. Takže buď se mi veřejně omluví, nebo bude čelit právním krokům, které mi tuto satisfakci zajistí.“ Obdobně se vyjádřil i exministr spravedlnosti Pavel Němec v rozhovoru pro Aktuálně.cz („lze vyvolat soukromoprávní spor na ochranu osobnosti s dotyčným soudcem“).
Myšlenky obou pánů nejsou v soudní praxi nijak průlomové. Naopak je zařazují do relativně velkého množství žalobců, kteří cestou žaloby na ochranu osobnosti přistupují k dohře nejen vůči soudcům, ale i protějším účastníkům, jejich advokátům, svědkům či soudním znalcům z jiných soudních řízení.
Soudní praxe v těchto případech vychází z institutu tzv. zákonné licence, dle kterého výkon práva či povinnosti žalovaného vylučuje neoprávněnost případného zásahu do osobnostních práv žalobce. Současně však obecně připouští možnost excesu ze zákonné licence, když pouze a jedině v případě takového vybočení může mít žaloba šanci na úspěch.
K této problematice existuje četná judikatura Nejvyššího soudu týkající se výkonu zákonných licencí osob v nejrůznějších profesních i procesních postaveních.
Přímo k otázce tvrzeného zásahu do osobnostních práv postupem soudce je nejvýstižnější usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3406/2006 ze dne 21.12.2006: „Jestliže k tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce mělo dojít postupem soudce v občanském soudním řízení, je třeba ho podřadit pod výkon jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, resp. pod plnění právní povinnosti. Posuzování úrovně výkonu tohoto práva, resp. plnění této povinnosti nespadá do pravomoci soudu v občanském soudním řízení". Přeloženo do češtiny: „nepřísluší nám zkoumat, jak si soudce v jiné věci plnil své povinnosti a zda tak činil správně“.
V citovaném usnesení Nejvyšší soud zmínil i otázku pasivní legitimace. Tuto otázku ve srovnatelném případě vyřešil v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1638/2007 ze dne 31. 1. 2008 takto: „Došlo-li k zásahu do osobnostních práv fyzické osoby chráněných ustanovením § 11 násl. obč. zák. při výkonu soudní moci, neboli při výkonu veřejné moci, je nutno při řešení otázky pasivní legitimace postupovat analogicky, jako je tomu při odpovědnosti státu za škodu způsobenou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. To znamená, že i při vzniku nemajetkové újmy ve smyslu § 13 obč. zák. je pasivně legitimován stát, za nějž jedná Ministerstvo spravedlnosti České republiky (§ 21a odst. 1 o.s.ř.).“
Pomineme-li otázku excesu ze zákonné licence v soukromém zájmu (jednání z vlastní iniciativy a ve vlastním zájmu - rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2092/2007 ze dne 31. 1. 2008), která u soudce rozhodujícího nezávisle a „jménem republiky“ obecně nepřichází v úvahu, celá bublina avizovaných „právních kroků“ právě splaskla. Osobní či veřejná omluva soudce za to, že se opovážil rozhodnout, je čirou fantazií. A jen na ilustraci toho, do jaké společnosti se oba pánové svými úvahami dostali. Před časem jsem zamítal dvě osobnostní žaloby, které matka, u níž byly v opatrovnickém řízení znalecky zjištěny výchovné a psychické obtíže, podala proti těmto znalcům (psycholožce a psychiatrovi). Zákonná licence, ustálená judikatura, nebylo co řešit. Hádejte, jaké byly další „právní kroky“ zhrzené žalobkyně po potvrzení rozsudku odvolacím soudem? Že už to tušíte? No jistě: přece žaloba na ochranu osobnosti proti soudci.
Michal Ryška
Exces je v těchto případech téměř vyloučen, to by muselo jít o situaci zmiňovanou Haškem ve Švejkovi, kdy soudce přikázal justiční stráži (tehdy se tomu říkalo soudní sluha), aby obžalovaného vzal na dvůr a oběsil na klepadle na koberce (a i tam by to mohlo být sporné).
OdpovědětVymazatNaopak omluvy státu (MSpr), popř. obce, šlo-li o zákrok obecní policie, jsou na denním pořádku. Jeden z případů tohoto druhu, které řeším, je kuriosní tím, že žalobce dostal v I. stupni relutární satisfakci, ale nikoli omluvu, protože soudkyně vyšla z toho, že i když byl strážník pravomocně odsouzen za zneužívání pravomoci veřejného činitele v jednočinném souběhu s ublížením na zdraví, není si jista, zda jeho zákrok nebyl náhodou zákonný :-)
Přdpokládám spíše, že avizované kroky obou žalobců ve zmiňované věci spíše vytvářejí do budoucna další strategii pro případ, že by část usnesení Vrchního soudu o tom, že věc má rozhodnout jiný samosoudce, neprošla testem ústavnosti. V takovém případě by bylo možné poměrně snadno namítat podjatost soudce pro existenci soukromoprávního sporu mezi ním a účastníkem. Nemám pochyby o tom, že by taková námitka u Vrchního soudu v Praze v toto případě prošla.
OdpovědětVymazatPawel Uhl
U VS-P možná ano (resp. neexistuje nic, co bychom mohli u VS-P vyloučit, poté, co předvedl), ale obecně samozřejmě není žaloba podaná účastníkem na soudce důvodem soudcovy podjatosti.
OdpovědětVymazat„Tím, že ze mě vyrobil mafiána, ..."
OdpovědětVymazatVýraz "justiční mafie" je v tomto kontextu matafora. Když řeknu, že
Achilles je lev, tak z něho také nevyrábím lva. Spíše tím říkám, že má sílu (odvahu, ...), která je mezi lidmi mimořádná. Soudce Cepl z nikoho mafiána nevyrobil, pouze je toho názoru, že praktiky zmíněných osob jsou v rámci justice neobvyklé.
btw. Samuel Guttenplan na toto téma napsal pěknou knihu.
Pawel Uhl: U VS-P mozna ano; u US patrne ne.
OdpovědětVymazatad T.S.
OdpovědětVymazat"Soudce Cepl z nikoho mafiána nevyrobil, pouze je toho názoru, že praktiky zmíněných osob jsou v rámci justice neobvyklé."
Dovolil bych si navrhnout malé upřesnění - namísto "jsou neobvyklé" bych použil spíše "by měly být neobvyklé". :-)
Už týden se jiné právo zabývá tím, co kdo řekl někde v bulvárních novinách. Pokud jsem se v pátek podivoval, kolik jinak fyzicky a mentálně zdravých lidí je ochotno se celoživotně zabývat analýzou textu (eufemismus pro učené drbání o cozím drbu po jedné promoci), tak u novin to platí dvojnásob. To už jsem dejte rovnou nějaký duchaplný citát Agáty nebo fotku Ivety k "analýzám".
OdpovědětVymazatAd ZT
OdpovědětVymazatBylo by zajímavé, kdyby Arif Salichov řekl: "Tyto praktiky jsou v české justici přece obvyklé. Jediný problém je v tom, že metafora "justiční mafie" byla použitá takto adresně."
Ad K. Výborný
Ivetku ani Agátu nepotřebujeme, máme přece Vás.
ad Tomáš Sobek : Zkuste nejprve přemýšlet o tom, zda má smysl zabývat se novinovými články, aktivizovat za spravedlnost na Kubě jak za bolševika, než použijete argumentum ad hominem. Zkuste lépe zvládat své emoce.
OdpovědětVymazatKV:
OdpovědětVymazatPatrně Vám unikla podstata věci. Ad hominem to teď ženou sami žalobci, resp. někteří z nich. Aktivizovat za spravedlnost smysl má.
Ad K. Výborný
OdpovědětVymazatMá smysl, abyste komentoval komentáře, které nemají smysl?
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMichal Ryška : Pravda, podstata věci mi uniká nebo považujete slovní perly pana Arifa za hodné komentáře ?
OdpovědětVymazatV tom prvním s vámi souhlasím, ale nechápu jestli se chce také dostat na úroveň takových žalobců. V tom druhém s vámi nesouhlasím. Už jsem podobné aktivizace v podobném mediálním vyznění zažil a nechci to zažít znova. Otázkou je, zda není nutné, aby si to každá generace neprožila znovu a neseznámila se s nutným důsledkem.
Ad T. Sobek : vaše poslední reakce byla už o dost lepší.
Tak snad radši k jazykové otázce: vazba "plnit si povinnosti" nepatří do překladu do češtiny.
OdpovědětVymazatAd RM : Jen na doplnění. Nekritizuju článek ani vaše závěry (nakonec tohle se na fakultách snad učilo odjakživa a není asi moc o čem psát nebo diskutovat) ale to, jak a čím jste svůj článek uvedl.
OdpovědětVymazatKV:
OdpovědětVymazatSměšování příčiny s následkem je oblíbeným trikem (nejen) mnoha právníků. Otázka nezní, co bylo dřív, zda vejce nebo slepice. Kdyby oba pánové chystané "právní kroky" nemedializovali, nebylo o čem psát a mohl jsem si klidně prohlížet fotky Ivety.
Takhle nikoli, když hodné upozornění a komentáře je právě to, že tímto způsobem uvažují lidé, kteří zastávali či zastávají významné mocenské posty. Že je to pitomost, se zjevně shodneme, k tomu škol netřeba.
Nebylo ale ještě větší pitomostí už ono podání prvotní žaloby samotné? Natolik zkušení a vesměs mediálně zběhlí právníci, jakými žalobci i jejich advokát bezesporu jsou, přece museli předpokládat následky dobrodružství, do kterého se takto žalobou pustili.
JV jr.:
Ten obrat se mi líbí a je úmyslný. Do rozsudků ho ale zatím nepíšu, aby to nebylo jako za Husáka :o)
MR: To jsem taky nikdy nepochopil, proč tu žalobu podávali. Nebýt žaloby, ohnivá slova Marie Benešová by vyvanula. Navíc, z civilního sporu našich šesti mediálních expertů musela být nadšená celá vláda.
OdpovědětVymazatMožná: že občas něco řeknete na kameru, neznamená, že Vám všechno docvakne. Fachidiotismus?
Méně je více.
ad MR : Souhlasím. Už i prvotní žaloba byla pitomost, ale právě proto není třeba se nad tím pozastavovat (media nezastaví nikdo, ale Cepl trocha rozumu mít mohl a přilévat oleje do ohně nemusel). Řeší se zbytečný spor pár ješitů a na tom se dokazuje porušení kdejaké zásady. Proti konkurzním kauzám je to trochu slábá káva.
OdpovědětVymazatPawel Uhl : To vypadá chytře. Ale vyplatí se, kdyby prohráli další spor, tentokrát se soudcem Ceplem coby žalovaným? Museli by platit náklady a ještě by se zesměšnili.
OdpovědětVymazatS odstupem času podotýkám, že kolega Cepl je na tom ještě dobře. U nespokojených účastníků se totiž rozmnožila móda podávání "návrhů na zbavení svéprávnosti soudce" a ta se týká i mé maličkosti:
OdpovědětVymazat"Lze se domnívat, že soudce Ryška je ze své funkce krajského soudce přímo nemocný a posedlý a ztrácí kontrolu nad svým jednáním k rozpoznání závažnosti svého jednání - počínání vůči řádným občanům."
Pro příště proto berte mé posty s patřičnou rezervou :o)
Michale, pro začátek bych Vám zakázal chodit v taláru na koupaliště.
OdpovědětVymazatOno by to ani dost dobře nešlo, Tomáši. Při doručení návrhu soudní doručovatel talár preventivně odnesl pryč:o) No nevadí, stejně byl hábit zapařený ze včerejší večerní sauny.
OdpovědětVymazatV horkých červnových promocích na PrF MU jsme měli těžké vlněné taláry. Nezapomenutelný zážitek. Máte něco jako letní taláry? :)
OdpovědětVymazatOvšem – vy jste nikdy neviděl moderní plavkové taláry užívané u Krajského soudu v Brně? Základní barva je černá, okraje buď fialové, nebo (pro SZ) červené. Dámy mohou navíc zvolit buď provedení jednodílné, anebo bikini, případně i "nahoře bez" (míněno bez horní části plavek, nahoře bez mnohé soudkyně pracují bez ohledu na slavnostní oděv).
OdpovědětVymazatKdysi jsem byl vybrán jako vhodný model pro nošení jednoho z hábitů spíchnutých na míru v rámci limitované edice OP Prostějov. Od té doby se pyšním pěkným vzdušným talárem, jenž lze bez obav pohodlně nosit v zimě i v létě, v sauně i na koupališti. Ostatní kolegové mi jej závidí tajně i nahlas:
OdpovědětVymazathttp://zpravy.idnes.cz/soudci-se-ve-starych-tezkych-talarech-poti-ministerstvo-jim-nepomuze-1ek-/domaci.asp?c=A080808_091613_domaci_pje
K jejich radosti i k podpoře oděvnického průmyslu v dobách krize problém zdárně vyřeší šrotovné na talár.