Je banální pravdou, že dobrý právník by neměl být odborníkem jen v jedné oblasti, nýbrž že by měl vnímat košatost a krásy, které nabízejí i jiné sféry lidské činnosti. Nemá totiž logiku právo izolovat; naopak je dobré vnímat je toliko jako jednu z forem lidského poznávání, která vůbec nemusí být tou formou nejdokonalejší a nejvíce rozvinutou. Troufám si dokonce tvrdit, že k podstatě práva vůbec nemusíme proniknout skrze četbu textů právních předpisů či právnických učebnic, ale citlivým vnímáním vjemů, které k nám přicházejí z jiných společenskovědních disciplín. Technickým nositelem těchto vjemů pak může být především literatura, ale i film, divadlo a snad též hudba. Položím úmyslně provokativní otázku: co by se vlastně stalo špatného, když by namísto celého současného právnického vzdělávání dostali studenti za úkol pozorně si přečíst jen např. cca deset knih z oblasti krásné literatury, pojednávajících o samotné „dřeni“ práva, a poté by o nich dva či tři roky přemítali a diskutovali s učiteli?
Samozřejmě se jedná o utopii a ani netvrdím, že by takovýto přístup byl vhodný. Nicméně by bylo asi dobře, aby studium „tvrdých“ právních disciplín bylo doplněno o nadčasové úvahy o smyslu práva a hledání spravedlnosti, a to i na příkladech, které nám nabízí ve vrchovaté míře krásná literatura. V ní totiž jde nikoliv o terminologickou přesnost, nýbrž o podstatu věci, a jejím tvůrčím čtením se dostáváme zpět k podstatě práva. A tady je úplně jedno, kdo je čtenářem: zda maturant anebo koryfej právní vědy, každý si v ní přijde na své.
Abych nebyl pouhým planým mentorem, který – slovy Havlíčka – jiného pouze „tahá za pačesy“, pokusím se v několika pokračováních připomenout scény z několika knih, které mne osobně „vzaly za srdce“ a nezastírám, že formují i moji právnickou praxi a způsob uvažování. Neslibuji, že těch dílů bude hodně a že budou představovat jakýsi ucelený seriál s pravidelnou periodou. (Sebekriticky se mi vybavuje krásný - tuším Jiránkův anebo Renčínův - vtip, na němž je nakreslen zahloubaný myslitel poskytující rozhovor novináři a za ním je obrovská knihovna s jedinou knihou. Text pod obrázkem je přibližně následující: „Ano, za vše, co je ve mně dobré, vděčím knihám.“) Nemám ani ambici provádět fundovaný výklad vybraných děl, na to se skutečně necítím. Jde mi o jediné: na půdorysu některých literárních příběhů nastolit otázky, jež pokládám za zásadní, a přemýšlením o nich „vystrčit hlavu z písku“ každodenní právní reality. Současně vyzývám čtenáře Jiného práva, pokud se jim tento „projekt“ zamlouvá, aby do tohoto cyklu přispěli: velmi rád jejich text na JP umístím (samozřejmě pod jejich jménem).
První díl avizovaného cyklu asi nemohu začít ničím jiným než Procesem Franze Kafky. Z tohoto gejzíru inspirace vybírám scénu, která bezprostředně předchází tragickému vyvrcholení knihy, tzn. zavraždění (absurdní popravě) Josefa K. V této scéně se Josef K. setkává s kazatelem, který se představí jako vězeňský kaplan, a dostává se mu jakéhosi vysvětlení absurdní situace, ve které se ocitl. Je zjevné, že kazatel Josefa K. připravuje na to, co následuje, „rozsudek“ je pravděpodobně již vynesen a možná i proto Josef K. během následné popravy neprojevuje ani náznak vzdoru či odporu (pokud za projev vzdoru nebereme to, že se Josef K. neprobodl sám, ačkoliv to cítil jako svoji „povinnost“). Postava kazatele je výjimečná v tom, že skrze ni najednou dostává „soud“ lidskou tvář, poprvé někdo s Josefem K. – po týdnech setkávání se s anonymitou, absurditou a beztvarostí procesu - vážně hovoří, nabízí mu jakési vysvětlení a – protože se jedná o duchovního – měli bychom v jeho slovech hledat asi i útěchu. Josef K. proto ke kazateli okamžitě pojme důvěru a říká mu: „Jsi výjimka mezi všemi, kdo patří k soudu. Mám k tobě větší důvěru než ke komukoli z nich, ačkoliv jich už znám mnoho. S tebou mohu mluvit otevřeně.“ Na to však duchovní okamžitě zareagoval: „Neklam se.“ A vypráví mu podobenství o dveřníkovi chránícím přístup k zákonu, který k němu odmítá po řadu let vpustit muže z venkova.
Mezi mužem z venkova a dveřníkem probíhá jakási komunikace a dveřník sice vždy připustí, že muže někdy k zákonu připustí, nicméně nikoliv ihned. Zároveň ho varuje, že za ním stojí další dveřníci, tak mocní, že pohled „už na toho třetího“ se nedá ani snést. Dveřník neodmítne úplatky, nicméně činí tak jen proto, aby venkovan neměl pocit, že něco zanedbal. Příběh končí tím, že žadatel o vstup umírá stářím a poslední slova, která od dveřníka slyší, jsou: „Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.“
Toto bezútěšné podobenství, přednesené navíc z úst jediné osoby spjaté se soudem, ke které má Josef K. určitou důvěru a úctu, mu bere poslední zbytky naděje a možná toto je jeho hlavním cílem. Je podobenstvím absurdity a nesmyslnosti. Je totiž zjevné, že venkovan k zákonu nebude připuštěn nikdy: není podrobován žádné zkoušce, není vyzýván k doložení nějakých dokladů, důkazů či k zaplacení soudního poplatku a není ani náznakem vysloveno, že splněním případného úkolu by mohl do dveří vstoupit. Prostě jen sedí a prohlíží si dveřníka, který mu pouze čas od času klade neúčastné otázky, „jaké kladou velcí páni“, a venkovanovi musí být jasné, že tyto otázky a jeho odpovědi na ně nedávají žádný smysl. Přesto však je fascinován čekáním na zákon, který má pro něho takový význam, že podstupuje tuto neskutečnou oběť.
Možná ještě více nesmyslná a současně fascinující je však role dveřníka. Tento člověk nedělá celý život nic jiného, než zabraňuje venkovanovi přistoupit k zákonu. Je mu osobně předurčen, protože do jeho dveří nikdo jiný vstoupit nemůže. Na rozdíl od venkovana, který – byť nedůvodně – alespoň doufal, že se k zákonu někdy dostane, musel dveřník vědět, že k tomu nikdy nedojde. I když kdo ví? Třeba čekal na nějaký pokyn, který nepřišel.
Když jsem tento příběh přečetl poprvé, chtělo se mi křičet. Proč se venkovan nevzbouřil? Proč se nevrátil domů? Stálo mu to všechno za to? Jaký smysl života měl dveřník? Zabránit jednomu chudákovi přístup ke spravedlnosti – skutečné či přinejmenším domnělé? Kde mají oba alespoň trošku sebeúcty a hrdosti? Nač se vlastně venkovanovi vyplatilo tak dlouho čekat? Žaloval někoho na vydání věci, podal na někoho trestní oznámení, chtěl po státu vydání pozemku v restituci anebo nebyl spokojen s dodatečným platebním výměrem? Proč se raději s protistranou nedohodl, nevydělal si na živobytí jinak anebo nepřestěhoval se úplně jinam?
Franz Kafka je geniální i v tom, že čtenáři současně nabízí hned několik možných interpretací tohoto podobenství, které svojí základní myšlenkou vzdáleně připomíná biblický příběh o Adamovi a Evě. Také oni měli totiž zakázánu jedinou věc a neodolali pokušení. Stejně jako venkovan, kterému nikdo nebránil v odchodu: byl však natolik fascinován tajemstvím zákona, že odejít nedokázal a nakonec proto zcela zbytečně zemřel.
Nabízím (avšak nevnucuji) následující závěr, který jsem si z podobenství o dveřníkovi a venkovanovi odnesl pro sebe. Nepřeceňujme roli práva a věřme především na zdravý rozum. Právo neřeší vše a ani to není jeho účelem. Pokud se budeme snažit všechny problémy všehomíra řešit dikcí zákonných ustanovení, dostaneme se do pozice venkovana, který se možná nakonec dostane k druhému, třetímu a dalším dveřníkům, nicméně zjistí, že ani ti mu nepomohou. Nevytvářejme proto další dveře, nekonečné formalistické postupy, velmi dobře zvažme, kolik „dveřníků“ vlastně potřebujeme a spoléhejme zejména na vlastní síly. Stavějme podstatu věci nad překážky, které nám cestu k ní pouze ztěžují. Nevěřme nikomu, že existuje jediná cesta ke spravedlnosti, které stojí za to obětovat svůj život. A kriticky neustále hodnoťme, zda práce, kterou vykonáváme, není někdy až příliš podobná práci dveřníka. Pokud to zjistíme, změňme to, a pokud to není v našich silách, vstaňme a běžme jinam. Život za to stojí.
Moc pěkný post. Možná, že vaše otázka není až zas tak provokativní, jak by se mohlo zdát. Na právnických fakultách ve Spojených státech se předmět Law and Literature stal pevnou součástí nabídky kurzů. Svého času jej dokonce myslím vyučoval i R. Posner v Chicagu (napsal i učebnici).
OdpovědětVymazatSpíše je zajímávé, že jak doc. Šimíček začal Kafkou, tak právě Posner si nejvíce všímá Kafky. No, těším se na další příspěvky nahlížející na Antigonu, Dostojevského, případně Grishama na odpočinek... :)
Neotevřete si takový kurz na PrF?
Podelim sa svojou intepretaciou. Cital som to uz fakt davno, este ako maly, tak neviem, ci som to spravne pochopil. Klucom je asi to, ci sa dotycny pokusil vstupit do dveri. Vo mne to vyvolalo dojem, ze Kafka chcel , ak vobec, poukazat na to, ze ludia casto cakaju na "dvernikov", ktori maju kluc k ich lepsej buducnosti, spase, comukolvek dobremu. Pred dverami si sadnu a rozpravaju sa s dvernikom, ktory aj ked budi dojem, ze je ten, kto jediny moze dvere otvorit, v skutocnosti je jedinou pseudo-zabranou, ktora cloveku brani, aby ten krok urobil sam. Na pravo by som to nasil podobne. Spoliehanie sa na nejaku autoritu, ktora nas ma vpustit do lepsieho sveta, k spravodlivosti, pricom my sami len cakame, az do smrti.
OdpovědětVymazat.
A teraz ma moze niekto kto to cital nedavno znicit:).
Rád bych vzpomněl autora, na kterého (předpokládám) ve Vojtově sérii dojde řada, a který v neděli (jsou-li mé informace správné) zemřel - Alexandr Solženicyn.
OdpovědětVymazatKromě samotného Kafkova podobenství o dveřníkovi, je velice zajímavá i diskuze, kterou o něm následně vedou kaplan a Josef K. Do jisté míry je to právě i ono velké množství kaplanových interpretací tohoto příběhu, které Josefa K. zmůže. Podnětný je i konec této kapitoly, kdy se Josef K. v chrámu, ve kterém se celé setkání odehrává, vlastně ztratí a tak mu nezbývá nic jiného, než se zeptat na cestu - pochopitelně nikoho jiného než vězeňského kaplana. I v tom je něco symbolického. Jinak celý Kafkův román Proces je ke stažení na internetu: http://www.odaha.com/franzkafka.php?f=Proces a pokud se někdo chce více dočíst o oné smutné události ohledně Solženicyna, může se podívat třeba na: http://www.ceskenoviny.cz/magazin/divadlo_lit/index_view.php?id=326286
OdpovědětVymazatMartin Hapla
"Troufám si dokonce tvrdit, že k podstatě práva vůbec nemusíme proniknout skrze četbu textů právních předpisů ... Technickým nositelem těchto vjemů pak může být ...snad též hudba."
OdpovědětVymazatPokud skutečně existuje tzv. Mozartův efekt (tj. pozitivně stimulující vliv jeho skladeb, např. KV 448, na fungování lidského mozku založený na čistě technickém "neemočním" základu), jak napovídají některé vědecké studie (vč. zkoumání změn v mozcích laboratorních potkanů), pak možná nastane doba, kdy v knihovnách právníků budou vedle učených komentářů i hudební nosiče Mozartových děl.
BTW: Mendelsohn prý nefunguje.
Prosím já jsem na ty filmy. Jak může někdo absolvovat právnickou fakultu bez toho, aby viděl "Norimberský proces" (a jak bez toho učit Radbrucha) vůbec nechápu....
OdpovědětVymazatK mým dalším oblíbeným patří "Zvrat štěstěny" (Reversal of Fortune. KVV
Ad KVS:
OdpovědětVymazatTo je velmi záslužná práce pánů Polčáka a Škopa, kteří právě takové filmy (další stálice je 12 rozhněvaných mužů) pouští pravidelně v rámci svých kurzů variací právní filozofie a teorie. Přítomnost profesora Holländera na takových promítáních a následná dikuse jsou už pak jen výbornou třešničkou na dortu.
Jojo, na 12 rozhněvaných jsem zapomněla.... a přiznávám, že jsem byla na gymplu JEDNOU v životě za školou: na Kramer versus Kramerová. Asi mne to dost poznamenalo, když se dnes dívám na svoji klientelu.... Což takhle zřídit právnickou filmotéku?? Pokud možno jako internetovou distribuční síť pod "jiným právem". Jelikož se tady přece jen občas nějaký právník objeví :-), třeba bychom se vypořádali i s autorskými právy.... a kromě toho, bylo by to pro výuku.... neumím to zařídit technicky, ale jak známo, muži nejsou k zahození a určitě to zvládnou. Zatím bych se přimlouvala za vytvoření seznamu, následné sehnání titulů a naplnění databáze... Umí to někdo?? Dalším tipem je pochopitelně Válka Roseových...
OdpovědětVymazatDevil's Advocate (1997)
OdpovědětVymazatKlasika je Erin Brockovich (2000), dobrý film o advokacii je The Runaway Jury (2003) a seriál o Perry Masonovi (ten původní, ze 60. let) hltám.
OdpovědětVymazatPro ty, co odmitaji (nemaji cas... atd.) cist knihy sami a jsou vdecni za nekoho, kdo jim to prezvyka, pripadne jsou jen zvedavi na pohled nekoho jineho, nabizim odkaz na velmi zajimavy projekt odbornych pravnich recenzi na vybrana literarni dila, od Procesu az k Harry Potterovi. Dostupné na www.bsos.umd.edu/gvpt/lpbr/
OdpovědětVymazatspecial/legalfiction.html
Enjoy a poradte prosim, jak sem vkladat int. odkazz, jsem nesika
Ad robert zbiral
OdpovědětVymazatNo to by mně samotného nenapadlo, ale je pravda, že HP a Fénixův řád je knížka která pojednává o právu a jeho zneužívání velmi jasně a zřetelně.
Kafku nelze dost dobře "vyložit", snad jen zobecnit.
OdpovědětVymazatV mém nazírání je Proces jedním z děl, v nichž K. vyjádřil fobii moderního člověka, navyklého žít v době budování velkých řádů, které nastoupily poté, co byl dosavadní, srozumitelný (církevní) řád světa po období osvícenství nahrazen méně pevnými, ale o to více si právo na člověka a jeho loyalitu osobujícími řády a ideami státními, příp. národními.
Je to úvaha, co by se stalo, kdyby se domnělý řád, který je ve skutečnosti založen velmi mělce a ukotven pouze pragmaticky a oportunně, zvrhl v ne-řád. V tomto smyslu má Proces blízko např. k Nikitovi Michalkovi a jeho filmu Unaveni sluncem, který zobrazuje idylickou rurální společnost, do níž zasáhne, zdánlivě neorganicky, ale neméně brutálně, totalitní stalinská moc. Zatímco třeba u Tolstého je něco podobného nepředstavitelné, neboť řád, vtělený do samoděržaví, v jeho románech dosud pevně držel a konflikt vždy inicioval jedinec, který odmítl řád respektovat, ve 20. století je najednou vše jinak.
Ani podobenství o dveřníkovi vyložit nedokážu, snad je to metaforické vyjádření hrůzy před novým metafysičnem, jemuž člověk nejen nerozumí, ale jehož pravidla ani nesmí poznat. Křesťanského Boha, který byl ve své podstatě každému srozumitelný a simplexní (člověka miloval, ex definitone, bez výhrad, neschopen intriky nebo klamu), nahradil Systém, děs vzbuzující lidské dílo.
Nejsem odborník na literaturu a už vůbec ne na Kafku. Takže se chci spíš zeptat, zda jsou diskutující skutečně přesvědčeni, že Kafka seděl a vymýšlel, jak by zpodobnil tu či onu sociální/etickou/filosofickou otázku. Mohu-li soudit dle vyjádření jiných autorů, spousta těchto hlubokých věcí vzniká prostou úvahou "týjo... todle je hustej nápad, tohle se bude líbit."
OdpovědětVymazatAD Robert Zbiral: díky za odkal na Law Review.
OdpovědětVymazatCelého Harryho Pottera považuji za vynikající učebnici lidských práv, která by takto měla být používána od mateřské školky po vysokou. Osobně mám výklad dané problematiky s její pomocí "osahaný" v diskusích se svoí devítiletou dcerou a funguje to fantasticky. Rowlingová by měla dostat nobelovku míru - a to přeháním jen trošku.... KVS
Já u podobenství toho dveřníka (ona je to vlastně dřívější samostatná Kafkova práce, do Procesu vložená) váhám už roky, protože to je na jedné straně univerzální myšlenka, která se mi zdá prolínat v různých variantách téměř celým Kafkovým dílem, na druhé straně interpretace, kterou v tom vidím, zůstala myslím stranou mnohem povolanějších Kafkových vykladačů.
OdpovědětVymazatMám na to stejný názor jako Jakub Jošt: Kafka tu říká: "brána k zákonu je otevřena jako vždy". Jistě, je tu dveřníkův zákaz; ale ten muž z venkova se nikdy za celé ty roky nepokusil otevřenou branou vejít, ačkoli zákaz nebyl ani doprovázen žádnou hrozbou. Za celé ty roky neudělal k bráně ani krok a nikdo nemůže říci, že by mu v tom skutečně bylo zabráněno. A nakonec, když už umírá, se dozví, že brána byla určena jen pro něj a nyní ji dveřník uzavře.
Aspoň pro sebe tomu rozumím tak, že volnou a svobodnou cestou k zákonu má každý. Dveřníci a zákazy jsou v nás a my nemáme odvahu či vůli domoci se zákona a spravedlnosti sami; čekáme na dovolení, kterého ve sktuečnosti vůbec není třeba, a které proto nikdy nebude uděleno. Ostatně kaplan sám říká: "Soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Stejně tak hned v úvodních pasážích románu: Josef K. je zatčen, ale je mu výslovně řečeno, že jeho život to nemá nijak ovlivnit.
Tenhle stránka přístupu ke spravedlnosti se v různých variacích ostatně u Kafky opakuje častěji (v Procesu Josef K. svou vinu vyhledává, ba se jí domáhá, aby se mohl obhájit a vyvrátit ji, zeměměřič K. v Zámku usiluje marně - ač tomu také zdánlivě nic nebrání - přes prostředníky o styk s Klammem - a proč vlastně?, Amáliina rodina se marně snaží o odčinění urážky úředníka Sortiniho, třebaže zámek vlastně o žádné urážce "neví" a nemluví, v "Americe" je mysteriózní a neodčinitelný hřích Karla Rossmanna vůči jeho strýci).
Kláře Veselé Samkové:
OdpovědětVymazatPřeji Vám dobrý den a pěkné léto.
"Což takhle zřídit právnickou filmotéku?"
Jj, kdo chce být soudcem, rychlým soudcem, ať se podívá na 12 rozhněvaných mužů (třeba na ty s Voskovcem).
Kdo má pocit, že za věci není třeba bojovat, nechť se podívá na "Kdo seje vítr"
A není třeba zůstávat u práva
Kdo má pocit, že bude dobrým učitelem, ať se podívá na Truffautovo "Nikdo mne nemá rád."
Kdo má pocit, že u rozvodu je hlavní vybojovat potvrzení své pravdy, resp. že mu soud pomůže vyřešit niterné problémy, nechť se podívá na "Válku Roseových"
Mnohé o fungování moci i lidského rodu nalezne divák ve Hvězdných válkách (třeba něco o dělbě moci).
Obsah a problémy individuální svobody v různých prostředích je tématem snad všech Formanových filmů, tedy nejen Lid vs. Larry Flint (dobrý k pochopení toho, o co jde ve věcech svobody slova) či Přelet, ale Ragtime či výborný Černý Petr
Doktor Divnoláska, ale zejména "Myš která řvala" nabídnou lepší vhled do otázek mezinárodní bezpečnosti než leckterá učebnice.
Mnoho zákadních filosofických otázek tvoří půdorys Spielbergových "komerčních" filmů.
Harry Potter v tom není sám. Pán prstenů má mnohé konotace s otázkami moci.
Kdo se chce dát na dráhu kreativity a objevování nových cest, ať si prožije Tarkovského Andreje Rubleva.
... zkrátka je toho hodně ...
:-) Fajn si o tom popovídat aspoň takhle
Válka Roseových:
OdpovědětVymazatZa 7 let na MS Brno mi prošly rukama desítky rozvodů (a sporů vyvolaných rozvody) včetně občasného "praní špinavého prádla". Až před krátkou dobou jsem ale s jistým údivem zjistil, že v praxi lze "poslat manželku do konkurzu".
Abych nezapomněl: rodinné drama s D. Hofmannem a M. Streep KRAMEROVÁ VS. KRAMER by v uváděném výčtu nemělo chybět.
Podobenství s dveřníkem podle mě zpodobňuje určitou fascinaci člověka autoritami - strukturami. Poté, co padl monopol náboženství jako jediné takové struktury, jsou mnohé tyto struktury lidským dílem, a tudíž nedokonalé.
OdpovědětVymazatPodobenství beru jako varování před touto fascinací, kdy si člověk doslova "sedne na zadek" před někým, kdo má nějakou funkci jen proto, že ji má, případně před něčím, co o sobě tvrdí, že je něčím významným. Také ho považuji za svým způsobem výzvu k tomu, aby lidé slepě tyto struktury nepřijímali, nýbrž naopak - aby zkoumali jejich legitimitu, skutečný účel, i to, zda se koneckonců nedá cíle dosáhnout i bez těchto struktur. Ale to vše už lépe vyjádřili předřečníci.
Myslím, že podobně plodným zdrojem (možná podobných?) inspirací pro právníky budou určitě i hry Václava Havla.
Jan Procházka
Pridavam svuj tip na skvely film z nedavne doby, byt se (prvoplanove) tyka spise onoho "Literature" nez-li "Law": Stranger Than Fiction, cesky Horsi to uz nebude. Na film jsem se dival doma sam a pri titulcich jsem tleskal...
OdpovědětVymazatRobertovi: odkaz se vklada HTML operatorem "<"A HREF=[adresa - ale na konci nesmi byt lomitko (/), pak se to uplne zblbne]">"text"<"/A">". Bez vsech tech uvozovek (a hranatych a obycejnych zavorek), ty jsou tady proto, aby ten operator nebyl povazovan za operator. Lip se mi to udelat nepovedlo ;)
Pro mne je to nejzajimavejsi i nejmilejsi uvaha o pravu na JP. Dekuji, Petr Kuhn.
OdpovědětVymazatObávám se, že podle tohoto návodu k výsledku – přes zjevnou upřímnou snahu – opravdu dojít nelze, leda snad omylem.
OdpovědětVymazatLink se zadává
<a href="http://adresa-klidne-s-lomitkem-na-konci">popis linku, který se zobrazí v textu (modře)</a>.
Příklad:
Když chci napsat "Zeptejte se strýčka Googla", napíšu "Zeptejte se <a href="http://www.google.cz">strýčka Googla</a>".
Rozbory podobenství o dveřníkovi a názorů, jak se měl venkovan zachovat, ve mě vyvolala vzpomínku na povídku o jiném venkovanovi, který se vstupu do dveří domáhal, ale práva se stejně nedovolal. Jedná se o povídku Ivana Cankara Čeledín Jernej a jeho právo. Děj je zkráceně takovýto: Starý čeledín Jernej má se sedlákem domluveno, že může na jeho statku dožít. Po sedlákově smrti přebírá statek syn, který Jerneje vyžene. Starý Jernej začne obcházet příslušné úřady a svého práva se domáhat. Tuším, že dojde až do Vídně, ale sluchu se mu nedostane nikde. Umírá zbědovaný a opuštěný. Dostane se tedy práva každému, kdo se o své právo bere? Ještě bych měla dodat několik slov k autorovi a době vzniku zmíněné povídky. Ivan Cankar je představitelem slovinské moderny a jedním ze zakladatelů moderní slovinské literatury, zemřel v roce 1918. Povídka byla napsána kolem roku 1905, to už si přesně nepamatuju.
OdpovědětVymazatMilena Černá
Tlieskam, skvelý nápad...možno ako malý návrh pre niektorý z ďalších dielov - F. Durrenmatt, v podstate čokoľvek od neho je pre právnika...neodceniteľné
OdpovědětVymazatĽuboš Fojtík
Třeba 1984 nebo Equilibrium (o totalitě), pak některé díly Monty Pythonů (:-))a Yes, minister, Vyvolávač deště, Život a doba soudce Roye Beana, Kauza Králík...
OdpovědětVymazatNavrhuji pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, protože tam nějaký švec létá jako pták a někteří ptáci (např. vrány) jsou černé jako soudcovský talár.
OdpovědětVymazatP. Javorský
Advocate´s Devil...neviem ako sa volal film (nebol nic moc), ale kniha sa volala tak, a napisal ju Alan Dershowitz. Je to o chlapikovi co obhajuje pravdepodobne nasilneho vraha a moze sa mu to vypomstit.
OdpovědětVymazatDevil's Advocate. V titulní roli vystupuje Al Pacino a viděl jsem na DVD asi jen čtvrtinu, film mě vůbec nezaujal.
OdpovědětVymazatJinak, abych navázal, bychom neměli opomíjet Křemílka a Vochomůrku (je tam celá řada vlastnických a sousedských sporů), Krkonošské pohádky (pracovní právo), včelí medvídky a strýčka Fida a klasiku žánru, Broučky.
Ad TP: Nejdřív jsem si říkal proč Broučci a pak jsem si vzpomněl na:
OdpovědětVymazat"Tak jsme čapli zlodějíčka, šlo to jako na drátku. Pošleme ho ze sluníčka na pár týdnů do chládku. Chytili jsme Pučmelouna, že se trochu nestydí. Samý podraz, samá bouda, pochytil to od lidí. Dělá hmyzu ostudu, zavřeme ho do sudu, [Pučmeloun:] tam si asi nějaký čas pobudu..." (§ 247 TZ, § 250 TZ + § 39 TZ)
"Nás by tak nejvíce vábilo, natírat celý svět na bílo. Motýla i jeho larvu, milujeme bílou barvu. (...) Čmeláci, vy jste snad šílení, okamžitě nechte bílení, kdo se někam neuchýlí za chviličku bude bílý." (§ 257b TZ)
"Mámo, táto, ona mě honí. Vypadá to, že mě dohoní. Potvora studená, až ji chytím, bude má. Zavřu jí v sednici, udělám z ní lednici." (§ 231, možná i § 232 TZ).
"Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni." (zákon č. 246/1992 Sb.)
"Přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím. Promiňte vážení, mám veliké zpoždění. Bez dechu, ve spěchu ženu si to po mechu. Pověřen úkoly ženu si to po poli." (§ 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb.)
"Já si plavu se svou lodí, do přízemí, do poschodí. Propluju vám celý dům. Devět mil a sedm pídí, čeká ještě před mou přídí, během plavby piju rum." (§ 249a TZ, § 201 odst. 2 písm. d)
:-)
Ondřej Neumann
... až teď jsem si uvědomil, že Broučci nejsou totéž, co Včelí medvídci... no nic, od dětských let uplynulo už hodně vody a nějak se mi to plete :-)
OdpovědětVymazatOndřej Neumann
Ad Tomáš Pecina:
OdpovědětVymazatto je pak problém, vzhledem k tomu, že se film vypointuje v poslední čtvrtině (jinak bych všem doporučil trilogii Jasona Bournea, ale ta už nemá s původním námětem práva vůbec nic společného/ rozhodně je to ale nejlepší trilogie natočená v 21. století :-))
Ja by som odporučil aj film Blade Runner a jeho pohľad na základné práva robotov/ľudí.
OdpovědětVymazatZ advokátskeho prostredia namiesto Devil's Advocate radšej vynikajúci seriál Damages.
…čímž se dostáváme k Phillipu K. Dickovi a k vynikajícímu Minority Report s myšlenkou prekriminální represe.
OdpovědětVymazatNa § 234 TrZ doporučuji keltsky uhlazeného kapitána Feeneyho z Kubrickova Barryho Lyndona.
Na Minority Report som zabudol, ale vďaka za pripomenutie - rozhodne sa oplatí prečítať aj pôvodnú poviedku, film je značne zjednodušený (kladie menší dôraz na časové roviny a paradoxy, pre právnika asi nepríliš využiteľné :).
OdpovědětVymazatA trochu vojenského práva, jako Pár správných chlapů, Hartova válka, Odvaha pod palbou. A hromada historických, kde je právo pojato mnohdy dost...výmluvně. Ať v Dobrodružství kriminalistiky, v humorných francouzských dílech z revolučního období a tak. A pak desítky seriálů, které mají více či méně blíže k právu (Alf Hanlon byl můj oblíbený).
OdpovědětVymazatA z Kubricka samozrejme Clockwork Orange, to je uplny zaklad. Relevanci k pravu ma ale skoro vsechno, co natocil.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatS tématem kultury a práva (či s tématem jisté právní kultury?) nepochybně souvisí i aktuální upomínková akce ohledně dlužných TV poplatků.
OdpovědětVymazatPouze okrajově: Pomineme-li všechno okolo, pak zde zesnulého Petra Urbana by v souvislosti s jeho někdejším příspěvkem ohledně právnického "slovíčkaření" mohlo zajímat, že je v upomínkách argumentováno zákonem v platném (nikoli účinném) znění.
Tož jsem ty tituly, pánové, všechny vypsala a začnu shánět... jakmile budou, dám vědět.
OdpovědětVymazatKdo by měl nějaké další nápady, nechť mi je pošle na klara.vesela@lawyers.cz, ať to tady panu autorovi dále nezaplevelujeme.
Hezké léto, KVS
Určitě je důležité vnímat právo jako jednu z disciplín lidského poznání, již je nutno chápat v kontextu s ostatními (a zejména společenskovědními) obory. K tomu může literatura (příp. film, hudba...) velmi významnou měrou přispět. Domnívám se ale, že by to mělo být vlastním zájmem každého jednotlivce a jeho zodpovědností, aby si vybral na kterém díle se chce vztahem práva k ostatním lidským oborům i samotnému lidství zabývat. Přiznám se, že Kafku bych si rozhodně nezvolil, za mnohem přínosnější bych považoval například Dostojevského.
OdpovědětVymazatTrochu viac OT (odpusť, kto môžeš), ale možno ste (ne)zachytili aj iný rozmer práva a filmu: The Law of Historical Films: in the aftermath of Jenin Jenin. Najmä druhá časť príspevku je zaujímavá. Hlášky typu : "...the application for a further hearing filed on behalf of the Censorship Board called upon the Court to permit additional limitations on freedom of expression for the sake of morality and good taste." nemajú chybu.
OdpovědětVymazatSpäť k téme. Raz som čítal peknú dizertačku, kde bol z právneho hľadiska analyzovaný Goetheho Faust, tam je toho práva až, až.
román Stará dáma vaří jed (autor: Arto Paasilinn) mě ohromil při úvaze o výši trestu za vraždu. "Hrdina" u starého člověka navrhuje pokárání, u člověka ve středním věku peněžitou náhradu ve výši, kterou by byl zavražděný ještě schopen vydělat a u mladého je vězení prý na místě.
OdpovědětVymazatNejsem schopná si odpovědět, proč je dnes cynismus nebo černý humor tak obvyklý - jako obrana sebe sama? Asi mnoho čtenářů Jiného práva (stejně jako můj otec a manžel) nadšeně sledují seriál Jistě pane ministře. Mně se u toho vždycky jenom kroutí žaludek. Vlastně ani nevím proč.
Mrzí mě, že můj komentář vyznívá tak pesimisticky, jsem opravdu ráda za tento post. Takže díky všem za tipy na četbu, pohled nebo poslech :)
Alena Vallová
Není to s pražskými právy až tak špatné, máme předmět Etika a základy spravedlnosti, kde se tímto způsobem literární témata zpracovávají - a nejen ta, bavili jsme se i o Klimtově obrazu v nějaké soudní budově... :)
OdpovědětVymazatJinak to s tou bránou jsem pochopil jako další ilustraci práva jako, pro "vesničana", neuchopitelného systému pravidel. Nicméně každý ze zmíněných významů má cosi do sebe - proto se říká, že byl Kafka geniální :)
Dovolim si prihodit jeden kinematograficky prispevek do teto stare almary - jednak mozna uplne nezmizi kvuli tomu "feedu" vlevo, jednak na to alespon nezapomenu a bude to dohledatelne pres strycka Google.
OdpovědětVymazatCca pred tydnem jsem tady v Baskicku videl film In the Name of the Father (cesky Ve jmenu otce o jednom britskem justicnim omylu v ramci boje s IRA. Scenar se od skutecnosti v nekolika dosti podstatnych ohledech lisi, nicmene i v souvislosti s aktualnim bojem proti terorismu vyrane nuti k zamysleni. Recenzi, i pravne-instruktivnich, je na netu pomerne dost, napriklad zde nebo zde. Pribeh skutecne Guildfordske ctverice najdete i na wikipedii.
Film a jeho pribeh (zejmena jedna z uprav oproti realite) je mimoradne zajimavy i ve vztahu k "banalite zla", jak ji H. Arendtova prezentuje v knizce Eichmann v Jeruzaleme (tu jsem cetl pred mesicem :) - tudiz doporucuji tyto dve dila vnimat jaksi spolecne.
Divím se, že ještě nikdo nevzpomněl na Život a skutky soudce Roye Beana.
OdpovědětVymazatKonkrétně, scéna v baru, kdy někdo přichází s právní knihou, a rozhorleně ukazuje, že to tam stojí psáno jinak.
"Jo, vidíte", říká soudce, "už jsem to chtěl dávno zrušit".
A stránku vytrhne.