Tohle si nedovolila ani euroústava - podruhé

Panem Michalem Petříkem jsem byl požádán, abych na Jiné právo zařadil jeho text reagující na můj zdejší post Mýty o hospodářské soutěži a reformní smlouvě. Příslušný text tedy uvádím níže. Má reakce bude uvedena v samostatném příspěvku z dnešního dne.

K polemice Jiřího Kindla s mým textem „Tohle
si nedovolila ani euroústava“

Michal Petřík – replika na polemiku zveřejněnou na blogu Jiné právo

Vláda ČR nedávno předložila Lisabonskou smlouvu Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. To je dobrá příležitost vrátit se k loňskému textu pana Jiřího Kindla na blogu Jiné právo, který polemicky reaguje na můj článek s (redakčním) názvem „Tohle si nedovolila ani euroústava,“ psaný pro ekonomický týdeník Euro, ve kterém kritizuji změny primárního práva EU v oblasti hospodářské soutěže zaváděné právě Lisabonskou smlouvou. V této své replice chci co nejpřesněji ukázat rozdíly ve vnímání této problematiky mezi mnou panem J. Kindlem.

Zaprvé, pan Kindl tvrdí, že „jako o činnosti EU spočívající v zavádění pravidel hospodářské soutěže za účelem fungování hospodářské soutěže se však má hovořit v novém čl. 3 odst. 1 písm. b) SES (ve výčtu exklusivních kompetencí) - to autor příslušného článku pominul.“ Ano, podle nového článku 2b, odstavce 1, písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (původně Smlouvy o založení ES) má Unie výlučnou pravomoc v oblasti „stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu.“

Tento vnitřní trh ale může fungovat -obecně vzato- podle různých pravidel. Podle tohoto nového ustanovení primárního práva ES tak nejsou orgány ES zavázány (povinny) přijímat taková pravidla, čili takové akty (sekundární právo), které by zajišťovaly „nenarušenou soutěž.“ Imperativ nenarušenosti soutěže, který v primárním právu ES dnes je, ve znění po eventuálním přijetí Lisabonské smlouvy přítomen není.

Souhlasím s panem Kindlem, že tato změna, ke které došlo na popud Francie, je „gesto využitelné ve vnitřní francouzské politice, o což zřejmě Sarkozymu primárně šlo.“ Lišíme se však v tom, že tomuto „gestu“ já připisuji zcela jiný možný dopad na další fungování EU, než pan Kindl, a nesouhlasím s jeho hodnocením, že „reálně na stávajícím stavu nic nemění.“

Zadruhé, pan Kindl tvrdí, že „nenarušená hospodářská soutěž nebyla (a není) mezi cíli ES uvedena ani ve stávajícím znění zakládacích smluv.“ Každý, kdo chce být pečlivým glosátorem, by měl odlišovat dnešní Smlouvu o založení Evropského společenství (zvaná též Římská, vstoupila v platnost 1. ledna 1958) od Smlouvy o Evropské unii (zvaná též Maastrichtská, v platnost vstoupila 1. listopadu 1993.) Dnes totiž existuje jak ES, čili Evropské společenství, které disponuje mezinárodněprávní subjektivitou, tak EU, tedy Evropská unie, která ale není z právního hlediska mezinárodní organizací a právní subjektivitou nedisponuje. Jestliže tedy můj oponent mluví o tom, že „nenarušená hospodářská soutěž nebyla (a není) mezi cíli ES uvedena“, pak má zcela nepochybně pravdu – jen s tím dodatkem, že „cíle“ nestanovuje Smlouva o založení Evropského společenství (SES) vůbec žádné. ES má „poslání“, definované v článku 2 SES, a poté má v čl. 3. vyjmenovány činnosti vymezené pro účely zajištění tohoto poslání. Pan Kindl má totiž zcela zjevně na mysli cíle EU, nikoliv cíle ES. To první existuje (a je popsáno v čl. 2 Smlouvy o založení EU), to druhé z čistě právního pohledu neexistuje. Obdobné nepřesnosti jsem se ve svém textu psaném pro ekonomický týdeník Euro dopustil také, což patrně byl hlavní popud pro polemiku s mýt textem.

Zde se ale dostáváme k jádru sporu: přečteme-li si totiž tyto dnešní cíle EU a podíváme.-li se, čím měly být tyto formulace v původně předkládané ústavní smlouvě nahrazeny (protože veškeré dnešní primární právo ES/EU mělo být v případě přijetí ústavní smlouvy z roku 2004 nahrazeno), zjistíme, že jde o velmi podobné a vesměs deklaratorní a obecné principy (svoboda, pokrok, ochrana práv, bezpečnost, blahobyt, atd...)

Formulace o poskytnutí vnitřního trhu s „nenarušenou soutěží“ měla přejít do chystané „nové“ (protože na základě ústavní smlouvy nově právní subjektivitou disponující a mnohých oblastech pozměněné) EU nikoliv z původní Smlouvy o EU, jako tomu bylo u jiných cílů, ale z „činností Společenství pro účely svého poslání,“ tedy z článku č. 3 Smlouvy o založení ES.

Zatřetí: nemohu souhlasit s tím, co dále píše pan Kindl ve svém právním rozboru: „Čl. 3 odst. 1 písm. g) SES, na který se autor odvolává, nestanoví žádný cíl ES, ale jen prostředek k dosahování cílů uvedených v čl. 2.“ Chce-li pan Kindl vést polemiku v čistě právní poloze, měla by jeho věta končit slovy: „... ale jen prostředek k dosahování poslání Společenství uvedených v čl. 2.“ Dnešní Smlouva o založení ES stanovuje „poslání.“ „Cíle“ stanoví dnešní Smlouva o EU.

Závěrem, začtvrté, jako skutečné překvapení, mohu hodnotit konstatování, které můj oponent uvádí v závěru svého textu: „Pro mne právně nevysvětlitelnou úvahou totiž (M. Petřík) z odkazu na čl. 308 SES dovozuje, že nadále bude moci EU činit kroky v oblasti hospodářské soutěže jen dle procedury předvídané článkem 308 SES, tj. na základě jednomyslnosti.“

Skutečně nevím, jak něco takového může můj oponent tvrdit. Rozhodně to však nemůže tvrdit na základě mého textu. Nic takového v něm nedovozuji. Jen zcela jednoznačným a nedvojsmyslným způsobem říkám, že podle připravovaného protokolu „ve věci zajištění nenarušené hospodářské soutěže má být použit eventuálně i článek 308 Smlouvy o založení ES.“ Z formulace „eventuálně i článek 308“ by ale neměl nikdo dedukovat, jak činí pan Kindl, že tvrdím, že bude moci EU činit kroky „jen dle procedury předvídané článkem 308 SES.“ Větná vazba „eventuálně i“ má zcela jiný logický význam, než vazba „jen dle“ a pan Kindl to nepochybně dobře ví.