Kamarád mi kdysi vyprávěl o semináři, na němž se mimo jiné probíralo spojování otázky lidských práv s obchodní politikou v mezinárodních vztazích, resp. ekonomické sankce související s porušováním lidských práv v té které zemi. Semináře se prý účastnil i nějaký Číňan, který nesouhlasně vrtěl hlavou a když dostal slovo, uvedl své vystoupení větou Human right is human right, business is business.
Úsměvná historka. Ekonomické sankce provázejí porušování lidských práv relativně zřídka a relativně účelově (což možná platí spíše než to zřídka). Zdá se, že se často jedná o prostředek, jehož cíle se nemusí krýt s těmi deklarovanými ani s ochranou jakýchkoliv práv obyvatel postižené země či regionu.
Nehodlám se na tomto místě zamýšlet nad tím, nakolik má být obchod obchodem a lidská práva lidskými právy, zda má náš náhled na míru demokracie v Číně ovlivňovat účast na olympijských hrách, vyhýbám se úvaze, nakolik můžeme zemím z jiného civilizačního okruhu nabízet naše kulturní a právní vidění světa, a nakolik je můžeme za jeho nerespektování přehlížet či penalizovat. Co mne zajímá je, zda nás naše uspořádání společnosti činí lepšími, zda a nakolik my tvoříme systém a zda systém spíše netvoří nás.
K úvaze – a ke vzpomínce na historku popsanou v úvodu postu, mne inspirovala cca půl roku stará událost. Dva čínští novináři byli mučeni a odsouzeni na základě identifikace e-mailových adres a dalších informací, které příslušným úřadům sdělilo o těchto novinářích a jejich on-line aktivitách Yahoo (HN, 30. 8. 2007, iHNed, 9. 11. 2007). Čínský trh je veliký, možné zisky z něj plynoucí jsou takřka pohádkové - a respekt Číny ke svobodě projevu a některým dalším lidským právům se dá srovnat s tím, jaký měla svého času Stb. Přes náhradu později zaplacenou za deset let novinářské svobody (iHNed 14.11.2007) se ovšem pro Yahoo stále jedná o více než výhodný obchod. Inu, i pro děti euroatlantické civilizace jsou lidská práva lidskými právy, ale byznys je byznys.
Nevím, zda můžeme Čínu nutit, aby dodržovala ve vztahu ke svým občanům práva, jichž si my vážíme. Myslím ovšem, že my sami musíme ctít hodnoty, které nás činí těmi, kým jsme. Měli bychom je ctít ať jsme kdekoliv – aniž bychom nezbytně nutně nutili ostatní, dodržovat je také. Neotevřu-li cizí dopis doma, ale učiním tak za plotem, neplatím-li ve své zemi výpalné, ale vesele spolupracuji s teroristickými skupinami v zahraničí („banánový“ post 4.10.2007), zřídím-li věznici na území umožňujícím spekulovat o vyloučení soudní kontroly, abych mohl porušovat zákony a hodnoty, o které se opírá podstata světa, v němž žiji, mohu tvrdit, že v „mém světě“ jsou lidská práva chráněna (i) díky mně, nebo je to spíše tak, že jsou chráněna mně navzdory?
Zdá se, že historicky se vytvořivší systém ochrany lidských práv má větší vliv, než bychom si s idealizací sebe sama byli ochotni připustit. Nenechme se proto ukolébat poklidem počátku jednadvacátého století v euroatlantickém regionu. Homo homini lupus a poklid není dán tím, že by se z vlků stali beránci. Měli bychom žárlivě střežit základní práva a instituce, které je chrání, protože jsou na rozdíl od nás samých hranicí, dělící nás od světa, v němž má slovo svoboda jiný význam, než známe.
Porušování lidských práv v Číně je jistě smutné. Mne by však více zajímalo, kdy NSS zajistí, abychom se úrovní ochrany lidských práv v České republice blížili nejvyspělejším státům na světě, tj. kdy přihlédne k rozsudku ve věci Collin v. Smith, 578 F. 2d 1197, ze dne 22. 5. 1978.
OdpovědětVymazatNebo pro nás navždy budou USA představovat radikální, tj. nedosažitelnou metu?
Ad Petr Urban
OdpovědětVymazatAť už Vás svoboda slova a svoboda shromažďování neonacistů pálí jakkoliv, nechápu, proč ji spojujete s úrovní ochrany lidských práv. To, že US Court of Appeal zvolil řešení, jaké zvolil, totiž o úrovni ochrany lidských práv nevypovídá zhola nic. Ale na druhé straně chápu, že Vás postavení našich holohlavých spoluobčanů pálí, neboť do rozsudku NSS šijete i pod jiným postem :).
Já budu spokojený, pokud zůstaneme ve společnosti většiny nejvyspělejších států na světě a přidržíme se judikatury BVerGe a ESLP.
S přihlédnutím k naší historické zkušenosti je rozhodnutí Collin v Smith skutečně radikální, a proto je doufám metou, jíž nikdy nedosáhneme. NSS budu vděčný, pokud to zajistí.
K Láďovi: myslím si, že je zbytečné diskusi takto personalizovat. Petru Urbanovi přece jde o svobodu slova, takže ho populisticky shodit s tím, že se nějak moc "pálí" postavení holohlavých občanů, se mi vůbec nelíbí.
OdpovědětVymazatNechtěl jsem diskusi personalisovat, však jsem taky tu větu zakončil smajlíkem, aby bylo jasné, že ji nemyslím úplně vážně. Byla to spíš reakce na to, že Petr Urban využívá každé záminky (zde obecný post o lidských právech), aby se do rozsudku NSS obul. Pokud to vyznělo zle, nebylo to mým úmyslem.
OdpovědětVymazatNemyslím, že by byl Laďův komentář personální, naopak jsem moc rád, že zmínil sdílenou historickou zkušenost, která je skutečně tím důvodem, pro který je nám v oblasti shromažďovacího práva neonacistů bližší evropská a německá judikatorní košile než americký kabát, byť byl ušit z kvalitní karolinské bavlny. Co se týčě rozsudku NSS týkajícího se shromažďování na výročí Křišťálové noci, nic samozřejmě Petru Urbanovi nebrání, aby formou komentáře nevypálil první salvu kritiky, uvidíme kdo a jak zareaguje. Nepředpokládám ovšem, že by tuto kritiku odstartoval autor tohoto postu J. M. Passer, bloggerem ani soudcem NSS není doufám žádná rozdvojená osobnost....;)
OdpovědětVymazatAd Lada Vyhnanek:
OdpovědětVymazatPřidávám se ke Zdeňkovi. Pokud opravdu (a ne jen "opravdu") toužíme po kritické reflexi judikatury NSS, tak tohle není ten nejšťastnější začátek - vypadá to, jako když se ozývá potrefená husa.
Jinak judikaturou ESLP bych se moc neoháněl, protože ta je v otázce svobody shromažďování v plenkách (dosud žádná kauza na svobodu shromažďování nebyla řešena velkým senátem, což se o moc jiných právech zakotvených v EÚLP říci nedá).
Německo a potažmo BVerfG nepředstavuje většinu států na světě (a to ani těch nejvyspělejších). Na takové tvrzení by bylo potřeba analýzy trošku jiného kalibru.
Pokud jde o "doufání", že se standardu Collin v. Smith nikdy nepřiblížíme, tak nezapomeň, že First Amendment již platí víc než dvě staletí a byl předmětem víc než 90 let intenzivní adjudikace - tím se žádný jiný stát na světě nemůže pochlubit... Tím samozřejmě netvrdím, že americký přístup ke svobodě projevu není ve světě výjimečný ani že ho máme tupě následovat, ale ta "radikálnost" možná plyne právě z dlouholetých zkušeností.
ad laďa vyhnánek a pavel molek
Historická zkušenost je v tomto případě dvojsečný argument. Proti Vašemu argumentu se dá namítnout minimálně, že 1) německá historická zkušenost je do ČR nepřenositelná; 2) historická zkušenost v ČR po čtyři desetiletí minulého století byla poznamenána pošlapováním jakéhokoliv náznaku svobody projevu či shromažďování, což je důvod právě pro zvýšenou ochranu těchto svobod (i nad rámec úrovně jejich ochrany v Německu). [argument 2) je v podstatě variace na "precommitment strategy" Casse Sunsteina.]
p.s. Není nutné přijímat ani americký kabát ani německou košili - stále existuje plejáda možných řešení mezi těmito dvěma mantinely.
Komentář Petra Urbana se mi nelíbí ze stejného důvodu, pro který kritizuji, když Evropa dává Americe najevo, jak je v něčem "vyspělá" (víte dobře, na který post teď narážím). Zrovna tak platí, že nemá cenu nám pod záminkou "vyspělosti" předhazovat Ameriku. Prostě každá ta země má trochu jiné hodnoty a společenskou strukturu a tak vidí některé věci jinak a zdá se mi nešťastné si navzájem ty různé přístupy předhazovat a hodnotit, který je lepší podle velice subjektivního kritéria "vyspělosti."
OdpovědětVymazatV tomto konkrétním případě naprosto souhlasím s Laďou Vyhnánkem, Pavlem i ostatně s autorem postu;), pokud jde o jednoznačnou preferenci evropského přístupu. Myslím, že pro naši společnost je takový přístup vhodnější.
Jinak pokud jste historickou zkušeností odůvodňovali evropský přístup, tak také souhlasím.
Nicméně si myslím (a teď netvrdím, že Vy něco takového říkáte, to je pouze rozvinutí mé úvahy), že asi nelze s jistotou říci, že kdyby USA prošly stejnou zkušeností jako Evropa, taky by tu svobodu slova alespoň v některých případech omezily. Nevím, co si o tom myslí Zdeněk, ale já s ohledem na americkou realitu mám trochu pochybnosti. V prvé řadě je fakt, že druhá světová válka a holocaust nebylo něco, co se USA týkalo jen velice, velice vzdáleně a její obyvatelé to neprožívali nijak intenzivně (byť zcela jistě ne stejně jako Evropané). Mnoho obyvatel USA přece přišlo o své blízké jak na bitevních polích, tak v koncentrácích a ti zemřelí byli všichni důsledkem oné nechutné ideologie. Pokud bychom historickými důvody měli na mysli, že jsme to přímo zažili, jak se zločinné ideologie dostaly prostřenictvím "nás" k moci - Němci a Italové v případě nacismu, resp. fašismu, ve východní Evropě to byl později komunismus, tak bych nabídl americkou trpkou zkušenost s Indiány a asi ještě trpčí s otroctvím. A teď mě opravte, možná jsem něco přehlédl, ale myslím, že v USA můžete stejně svobodně obhajovat otroctví jako nacismus.
Proto si myslím, že tím důvodem rozdílného přístupu není přinejmenším na straně USA pouze či hlavně historická zkušenost. Spíše se zdá, že pro ně je první dodatek umožňující svobodný trh myšlenek důležitější než riziko, že se to "zvrhne". Oni věří, že na tom "trhu" nakonec vykrystalizují myšlenky společnosti prospěšné, které jí posunou dále, nebo alespoň myšlenky nikoliv nebezpečné. Věří, že pokud někdo zpochybní holocaust, vždy se postaví dost lidí, kteří obhajují opačný názor. V USA je navíc obrovsky vyvinutá občanská společnost a lidé nejsou tak lhostejní k tomu, co se děje ve veřejném prostoru. V Evropě možná panuje obava, že když necháme neonacisty pochodovat, tak při obecné lhostejnosti je lidi nechají pochodovat tak dlouho, až nám jednou vpochodují do obýváku...(zvlášť, když už se to jednou stalo)
Nechávám na úvaze, zda jsou opravdu Evropané tak nepozorní a/či lhostejní a Američané tak ostražití a "uvědomělí." Možná, že ani evropský ani americký přístup nezabrání tomu, aby se něco jako holocaust opakovalo, možná že tomu oba zabrání stejně dobře; kdo tohle může rozsoudit...
Každopádně je skutečností, že americký i evropský ústavodárce působí nejen v kontextu trochu odlišné (přímé) historické zkušenosti, ale především v kontextu odlišné společnosti a jejích hodnot.
Jsem nicméně pevně přesvědčen, že ohánět se "vyspělostí" je (nejen) v tomto kontextu zcela nepřípadné.
K evropské zkušenosti s Holocaustem je velmi zajímavá úvaha historika Tonyho Judta v posledním čísle NY Review of Books (http://www.nybooks.com/articles/21031). V podstatě říká, že zatímco se západní Evropa dostala do fáze, kdy se "sakrifikaci" obětí holocaustu začínají maldí lidé ptát: a co bylo na holocaustu tak jedinečného (neboť jeho obdob nalezneme v lidské historii více), přičemž tahle diskuse neznamená, že by ho nějak chtěli bagatelizovat.
OdpovědětVymazatStřední a Východní Evropa, kde se utrpení obětí vyhlazování nevztahovalo tak silně k Židům (spíše se zdůrazňoval národnostní rozměr celé tragédie, tj. "Poláci", popř. sovětští zajatci", rovněž proto, že Židé zažili se Stalinem mnoho utrpení), je teď ve fázi, ve které byl Západ před několika lety.
V tom se naše (myslím české, ale třeba i polské nebo slovenské) vnímání těchto problémů může lišit nejen od toho amerického, ale třeba i od německého nebo nakonec francouzského a holandského.
Jinými slovy, lze pochybovat o nějaké "jedinečné" evropské" zkušenosti (čímž vlastně navazuji na to, co tu říká David).
s argumentem "vyspelosti" take uplne nesouhlasim, rovnez ale ani s uplnou nesoumeritelnosti US a evropske zkusenosti. nemam to zrovna promyslene, ale mam ocit, ze ten nejzasadnejsi rozdil je proste v tom, ze my jsme na to "prusactvi" tak nejak zvykli, takze nam ta kontrola verejneho prostoru osvicenou moci neprijde divna.
OdpovědětVymazatna okraj bych ale poznamenal, ze xenofobni a jinak (potencialne) nebezpecne vladni strany jsou fenomenem soucasne Evropy (se vsim dohledem), nikoli USA...
nabizim nicmene jeste jeden uhel pohledu: muj oblibeny US soudce (vychodo)evropskeho (a zidovskeho) puvodu Alex Kozinski dava zde do souvislosti prvni a druhy (pravo "nosit zbran") dodatek US ustavy - jednoduse receno, pokud by se to s tou svobodou projevu nahodou prepisklo, narod byl zblbnut a nejaka fasizoidni stvoreni se dostala k moci, musi byt "lid" v krajnim pripade schopen tu hruzu nasilim svrhnout. zanedbat tuto moznost je podle Kozinskeho chyba, kterou kazda demokraticka spolecnost muze udelat jenom jednou. neco na zpusob "kazda houba se da jist, nektere i opakovane" :)
Předně se omlouvám Janu M. Passerovi, že jsem debatu stočil z Číny na lidská práva neonacistů. Domnívám se ale, že k Číně asi kdokoliv z nás může jen máloco dodat (pochybuji, že je zde odborník na čínské právo) a takže místo debaty bychom jen pokývali hlavou, že stávající opak právního státu v Číně je hrozný.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že problematika svobody projevu & svobody shromažďovací patří k thematům, která mi nedají spát. Omlouvám se, pokud jsem toto thema zavlekl do příliš mnoha diskussí, ale já mám pocit, že naposledy se tady o svobodě shromažďovací debatovalo v souvislosti s Rakouskem, kdy jsem tady ještě nebyl. Takže personalisaci se nebráním; přiznám se otevřeně, že problematiku verbálních deliktů neonacistů i kommunistů nedokážu posuzovat sine ira et studio. Mám na to zkrátka silný názor.
A nyní k argumentům mých vážených opponentů.
ad Lada Vyhnánek. Je přeci banalitou poznatek, že úroveň ochrany lidských práv se pozná na stavu lidských práv menšin. O tom, že neonacisté jsou jednou z minorit, doufám, že nepochybuje nikdo.
Co se týká Německa, tak tam je ochrana svobody projevu & svobody shromažďovací na tak hrozné úrovni, že bych ji za vzor pro ČR nechtěl považovat v žádném případě. Aktuální (tj. po roce 2000) judikaturu ESLP k čl. 10 neznám, ale slibuji, že si ji nastuduji.
To, že tady před 60 lety byl holocaust znamená, že budeme mít navždy nižší úroveň svobody projevu & svobody shromažďovací než mají v USA?
A pokud jsou USA moc daleko, proč si nevezmeme za příklad UK nebo Španělsko?
ad Pavel Molek. Problém je v tom, že můj kommentář by byl příliš rozsáhlý a všude off topic.
Jinak si myslím (ale je to pouhá spekulace), že to byl právě Jan M. Passer, kdo na NSS rozšířil znalost rozsudku ve věci Collin v. Smith, 578 F. 2d 1197, ze dne 22. 5. 1978, a třeba byl i dissenter.
ad David Kosař. Na celé cause nemám žádný osobní právní zájem, ani jako strana, ani jako právní zástupce. Zajímá mne to čistě jako občana ČR.
Jinak pokud mohu připomenout klíčové US rozsudky (zde o svobodě projevu): Ještě v Chaplinsky v. State of New Hampshire, 315 U. S. 568 (1942) se úroveň ochrany lidských práv nijak nelišila od Evropy. První zlom nastal v Terminiello v. Chicago, 337 U. S. 1 (1949) a byl potvrzen v Brandenburg v. Ohio, 395 U.S. 444 (1969). Lze říci, že teprve od roku 1969 mají v USA vyšší úroveň svobody projevu než v (kontinentální) Evropě.
ad Petr Bříza. Ale tak to je. Evropa je vyspělejší než v USA hmotném právu (kodexy), USA jsou vyspělejší v processním (kontradiktorní process). Zároveň však platí, že EU a USA tvoří jednu euroamerickou civilisaci.
Německý přístup ke svobodobě projevu rozhodně není evropský. Je zde i britský přístup, který byl nedávno uplatněn ve Španělsku.
A já si myslím, že anglosaský přístup je pro ČR vhodnější už proto, že nevede k officiálnímu smýšlení a double thinku. Nyní totiž víme, kdo jsou neonacisté a co chtějí; pokud je svobody projevu zbavíme, vědět to nebudeme.
Vyšší úroveň lidských práv vždy svědčí o vyspělosti státu. Proto jsme vyspělejší než Bělorusko.
Ad peter brezina. K tomu nemám, co bych dodal; to bych podepsal. Snad jen, že důraz na individuum a jeho práva je nejlepší prevencí toho, aby se nás opět nezmocnila nějaká zhoubná kolektivistická ideologie. A nemylme se, nacism ani kommunism to nebude, historie se neopakuje, leda jako fraška.
Vezmu to jako stručnou a neuspořádanou odpověď na podněty od různých přispěvatelů.
OdpovědětVymazatNejde tu jen o neonacisty. Zkusme se obecně bavit o tom, zda má mít svoboda projevu (nyní jako zkratka zahrnující i svobodu shromažďování) automaticky zelenou, či zda má být vyvažována (ať už ve veřejném či jiném soukromém zájmu). Podle mě je vyvažování na místě a absolutní povaha této svobody musí mít nutně za následek potlačování jiných zájmů (těch, které by se svobodou projevu jinak byly poměřovány). Od určité míry tak se svobodou projevu neroste úroveň ochrany lidských práv, protože se tak děje na úkor práv jiných.
Co se týče ochrany menšin, tak v obecné rovině souhlasím. Musíme si ale uvědomit několik věcí. Nyní konkrétněji. Neonacisté sami útočí proti jiným menšinám, které stát rovněž musí chránit. Zde přichází na řadu další aspekt. Nejde pouze o střet svobody jedněch a "ochranářství" státu, neboť i shromáždění neonacistů by byl stát povinen chránit proti případným narušitelům. Opravdu by se mi nelíbilo, aby stát aktivně chránil propagaci neonacismu.
To samozřejmě zasluhuje další vysvětlení. Petr Urban se ptá "To, že tady před 60 lety byl holocaust znamená, že budeme mít navždy nižší úroveň svobody projevu & svobody shromažďovací než mají v USA?"
Odpovídám, že ne.
Omezení zmíněných svobod je možné (a podle mě žádoucí) právě proto, že žijeme v určitém čase, na určitém místě a máme určitou historickou zkušenost. To, co platí v Německu, neplatí v USA. To co platí u nás dnes, nemusí platit za 60 let. Od války už sice uplynulo přes 60 let, ale problémy tohoto typu můžeme řešit (díky 40 letům vakua) až nyní. To, že čas v tomto ohledu hraje roli, lze dokumentovat právě na Německu. Srovnejte situaci na východě a na západě. Problémy s neonacisty mají hlavně v Sasku a přilehlých zemích.
Důležité je rovněž to, že zákazy jsou opravdu podloženy poměrně nedávnou zkušeností. Zjištěním, že tato ideologie je více než nebezpečná.
V současné době a za našich podmínek tak považuji omezení svobody projevu např. neonacistů, kteří chtějí pochodovat Prahou na výročí Křišťálové noci za legitimní. V USA či v UK takové důvpdy nemají. Na druhou stranu je ale poctivé si přiznat, že ani naš zkušenost není zcela srovnatelná s německou. V Německu mají na život "ve stínu dějin" větší nárok než my. Poněkud zvláštní je také diametrálně odlišný přístup k neonacistům a komunistům (možná jde o to, že komunistné jsou "naši", zatímco neonacisté "jejich" a my nemáme tolik odvahy na zúčtování s vlastní minulostí).
Díky za názor. Jsem rád, že JP poskytuje platformu pro takovou výměnu, která by se například na iDNES zvrhla do vzájemných nadávek.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru svoboda slova má být absolutní. Neexistuje žádný relevantní protiargument, proč by být neměla. Nechápu, jaké jiné zájmy by měly být vyvažovány, kromě těch zcela klassických, které jsou uvedeny v čl. 10. Opravdu nerozumím, proč by svoboda projevu neonacistů či kommunistů měla být na úkor práv jiných a jak.
Neonacisté sami útočí proti jiným menšinám, které stát rovněž musí chránit.
O tom není sebemenšího sporu. Jakékoliv násilí musí být přísně potrestáno.
Opravdu by se mi nelíbilo, aby stát aktivně chránil propagaci neonacismu.
Proč? Mně ano.
Omezení zmíněných svobod je možné (a podle mě žádoucí)
Proč? V čem se faktická situace změní, pokud neonacisté budou své nenávistné texty šířit nelegálně, oproti dnešnímu stavu, kdy je šíří legálně?
To, co platí v Německu, neplatí v USA.
Proč? Myslíte tím, že vzhledem k "pruské" tradici Německa musí být stát více pečovatelský, na rozdíl od USA, kde je tradice divokého západu?
To co platí u nás dnes, nemusí platit za 60 let.
Takže 120 let po holocaustu ho bude možné svobodně popírat bez hrozby trestní represse? Co o verbálních deliktech v českém trestním právu soudí americký helsinský výbor, je jasné.
To, že čas v tomto ohledu hraje roli, lze dokumentovat právě na Německu.
Myslím, že je zjevné, že úroveň ochrany svobody slova se tam postupně zhoršuje, což je tristní vývoj.
Důležité je rovněž to, že zákazy jsou opravdu podloženy poměrně nedávnou zkušeností.
60 let, to jsou 2 celé generace. 120 let, to budou generace 4.
Zjištěním, že tato ideologie je více než nebezpečná.
Stejně jako kommunistická, ale ta je pronásledována jen selektivně.
V USA či v UK takové důvpdy nemají.
A nemáme je ani my. Rozhodnutí prvostupňového soudu bylo v pořádku a NSS ho měl potvrdit.
V Německu mají na život "ve stínu dějin" větší nárok než my.
Dám Vám odkaz na zajímavý článek o Japonsku.
Poněkud zvláštní je také diametrálně odlišný přístup k neonacistům a komunistům (možná jde o to, že komunistné jsou "naši", zatímco neonacisté "jejich" a my nemáme tolik odvahy na zúčtování s vlastní minulostí).
Ano. Obě ideologie by měly propagovány zcela svobodně, jako v USA.
Jen stručně odpovím Petru Urbanovi, ať dále neřetězím.
OdpovědětVymazatMyslím, že nejste docela důsledný, když na jedné straně odpovídáte, že jste pro absolutní povahu svobody projevu a zároveň (ale možná to jen špatně interpretuji) uznáváte vyvažování, pokud se týká čl. 10. Pak už by totiž svoboda projevu absolutní nebyla a šlo by pouze o to, najít míru.
Pokud se týče trestání násilí, souhlasím. Já ale za nepřípustné nepovažuji pouze fyzické násilí, nýbrž i porušení osobnostních práv jiných.
Německo neodlišuji kvůli pruské tradici. Právě naopak. Německý přístup může být považován za určitou katarzi a zároveň prevenci. Jde o důsledek toho, že Nmci skutečně žijí "im Schatten der Geschichte".
Že se však nemůžeme zcela srovnávat s Německem, jsem přiznal. Naše judikatura však myslím není natolik rozvinutá, abychom mohli říci, že jsme na stejné úrovni jako Německo. Podle mě spíše ne.
Chápu, že budou své texty šířit nelegálně, ale budou tak činit s pocitem, že jsou odsuzováni. Náš právní řád není (a nemá být) hodnotově zcela neutrální.
Co se týče časového odstupu, upozornil jsem na vakuum, kvůli kterému problémy vznikly až nyní. Zároveň nesmíme zapomínat, že stále žijí lidé, které holocaust poznamenal osobně.
Za japonský odkaz děkuji.
Vypadá, že se neshodneme, ale dál už reagovat nebudu, aby se to nezvrhlo pouze ve výměnu názorů mezi námi. :)
ad absolutní v. omezená svoboda projevu. To je jen otázka terminologie, o niž nemá valného smyslu se hádat. Pod absolutní svobodou projevu rozumím takovou, která je omezena toliko testem clear and imminent danger. Omezená svoboda projevu je omezna testem figting words. Jinak se Vám možná nelíbí slovo "absolutní". Ale absolutní je toliko Bůh; je škoda ho nepoužívat i na ty případy, které se absolutnosti limitně blíží.
OdpovědětVymazatJá ale za nepřípustné nepovažuji pouze fyzické násilí, nýbrž i porušení osobnostních práv jiných.
To já rovněž. Ale výjimka z čl. 10 hovoří toliko o soukromém právu. Tj. nemohu říci, že A je idiot, pokud má ve skutečnosti IQ větší než 100.
Jaká katharse může být, když je přísně zakázáno hlásat jednu ideologii? To je přímo popření katharse, to je toliko potlačení.
Neonacisté nezmizí jako mávnutím čarovného proutku, když jim zakážeme hlásit jejich ideologii. Toliko přejdou do podzemí. Tato "prevence" je ve skutečnosti nepřímou propagací neonacismu, protože zakázané ovoce nejvíce chutná. Vizte SPD v době výjimečných zákonů proti nebezpečným snahám sociální demokracie.
Těm lidem je postoj práva, tj. establishmentu, zcela lhostejný. Je to protisystémové hnutí.
Jellinekova these, že právo je minimum morálky, platí pořád.
Zároveň nesmíme zapomínat, že stále žijí lidé, které holocaust poznamenal osobně.
Stejně jako žijí lidé, které poznamenala americká invase do Iráku. Zakážeme kvůli tomu neokonservativism?
Za japonský odkaz děkuji.
Není zač, rádo se stalo. Myslím, že brain washing nevede k dobrým koncům, i když (nebo právě proto), je jeho předmětem národ. Obávám se, že to Němci jednou stávajícímu establishmentu spočítají.
Vypadá, že se neshodneme, ale dál už reagovat nebudu, aby se to nezvrhlo pouze ve výměnu názorů mezi námi. :)
Tato debata je o právní politice. Ostatní asi raději debatují o čistém právu.
Hlavně bychom neměli nezapomenout, že mnozí lidé dotčení invazí do Iráku NEžijí. Ale to je off-topic.
OdpovědětVymazatneměli zapomenout
OdpovědětVymazatJá bych také připojil pár poznámek. Podle mě nejsou v dnešní době USA nedostižným idolem, ale spíše naopak. Lidská práva nejsou žádnou univerzální hodnotou a hlavně ve vztahu k cizincům jsou po 9/11 aplikována výběrově. O činnosti USA v zahraničí pomlčím, myslím, že Tomáš Sobek to napsal přesně. Nevím, do jaké míry bylo dodržování lidských práv USA idealizováno v minulém období, ale domnívám se, že v době dvou konkurenčních systémů, tedy bipolárním světě, byl na lidská práva kladen daleko větší důraz už proto, aby jejich dodržování bylo možné kdykoliv omlátit o hlavu CCCP.
OdpovědětVymazatCelý koncept ochrany lidských práv v Evropě a USA začíná pod tlakem islámských fanatiků a politických radikálů uvadat. Ať se již jedná o různá omezení v USA či o prohlášení našich politiků, kteří chtějí po posledních událostech omezit svobodu shromažďovací. A to je u nás pravicových radikálů pár stovek, co uděláme, až jich bude pár tisíc? Zrušíme listinu rovnou? A není právě to, jak si ořezáváme naše svobody, vítězstvím fanatiků, ať již jakýchkoliv?
Na závěr poznámka k Yahoo, nekritizoval bych Čínu, ta se stará o svoje zájmy, ale neměli bychom se my, kdož rádi kážeme o lidských právech také starat o svoje zájmy, tedy aby slova byla doprovázena i skutky. Tedy spolupracuje-li nějaká společnost na omezování lidských práv, neměla by za to být potrestána?
Nebyl bych takový skeptik. Samozřejmě, že i USA mají své mouchy (např. Terri Schiavo), ale jinak to tam funguje mnohem lépe než třeba v Německu. Cizinci jsou problém od počátku věků; patří k lidské přirozenosti, že mají méně práv.
OdpovědětVymazatJsem universalista; lidská práva mají mít všichni lidé na celém světě. Škoda, že úctyhodné úsilí Jimmyho Cartera kvůli Íránu dopadlo tak neslavně.
Myslím, že úsilí omezit lidská práva kvůli 9/11 dosáhlo své hranice a nyní sledujeme počátek protireakce.
Tedy spolupracuje-li nějaká společnost na omezování lidských práv, neměla by za to být potrestána?
To je otázka k úvaze. Ale myslím, že to, že Západ s Čínou spolupracuje, činí tamní régime snesitelnější než třeba na Kubě.
Ad Petr Urban
OdpovědětVymazatMožná je to jen můj mylný dojem, ale já mám z Vašich názorů pocit, že máte ve všem zcela jasno, až příliš na to, o jak komplexních a dvousečných věcech se tady bavíme.
Už jenom to jednoznačné a ničím nepodložené tvrzení, že „Evropa je vyspělejší než v USA hmotném právu (kodexy), USA jsou vyspělejší v processním (kontradiktorní process).“ Podle Vás „to tak je.“
Já bych mohl namítnout, že drtivá většina mezinárodních obchodních smluv na světě se řídí nekodifikovaným anglickým právem nebo právem státu New York. Možná, že to není to správné kritérium „vyspělosti,“ ale pro mne je to důkaz, že to právo je konkurenceschopné. Můžete namítnout, že tam hrají faktory jazyk, kvalita soudů (to asi spíš v případě UK než NY), námořní a obchodní tradice, ale i když to všechno připustím, pořád mi i při zohlednění těchto faktorů zůstává v ruce konkrétní argument proti tomu Vašemu jednoznačnému tvrzení. Navíc ani nevím o tom, že by zde byl nějaký celosvětově převažující akademický názor, že kodexy jsou lepší, vyspělejší...Je to jiný přístup, (už zase) srovnáváte nesrovnatelné...
Pokud jde o proces, tak ten je v té „vyspělejší“ americké podobě praktikován takovým způsobem, že Evropa odmítá s Amerikou uzavřít obecnou jurisdikční smlouvu, aby rozsudky z takového „vyspělého“ procesu vzniklé nemohly být v EU uznávány. Americký proces je podrobován velké kritice i ze strany samotné americké akademie. Takže toto Vaše tvrzení je snad ještě pochybnější než to předchozí...
A opět, zdůrazňuji, já narozdíl od Vás netvrdím, že opak je stoprocentně pravdou (že "to tak je"), já Vám pouze předkládám argumenty pro to, že opak může být klidně i pravdou či přinejmenším, že Vaše tvrzení nemusí být tak jednoznačnou pravdou, jak to podáváte.
„Vyšší úroveň lidských práv vždy svědčí o vyspělosti státu.“
Hmm, to je sice pravda, ale vyžaduje to definici té „vyšší“ úrovně lidských práv. Já souhlasím s Laďou Vyhnánkem, že v kontinentálním pojetím té svobody se bere větší ohled na práva/zájmy druhých, popř. zájem veřejný a výsledek toho vyvažování je jiný než v USA (podrobněji viz Laďův post, nechci to tady zbytečně opakovat). Je to otázky míry, v jaké zohledníme jeden zájem na úkor druhého.
Ostatně můžu to dokumentovat i na dalším Vašem vyjádření:
„Pod absolutní svobodou projevu rozumím takovou, která je omezena toliko testem clear and imminent danger. Omezená svoboda projevu je omezna testem figting words.“
Tady neděláte nic jiného než opakujete to, co řekl SCOTUS. Kdyby se jeden soudce špatně vyspal, nebo jeho asistenta napadl jiný test, tak tady teď citujete úplně jiná slova a říkáte, že pod tím rozumíte absolutní svobodu projevu. Proto mi to přijde směšné. Klidně to mohlo dopadnout i tak, že by ty klíčové případy přišly v době, kdy by bylo na soudě hodně konzervativní složení a mohlo to být mnohem blíže Evropě. Třeba taky ne. Ale kdo ví...Ostatně i ten test samotný je vykládán podle toho, jaká je doba a jací tam sedí soudci - přečtěte si třeba případ Abrams v. United States 250 U.S. 616 (1919)...
Ono není vše zkrátka tak křišťálově čisté, jak to podáváte.
Ale já Vám Váš subjektivní názor na ty věci neberu. Jen nezaměňujte prosím své osobní hodnocení za test vyspělosti. Na tu nemáte patent ani Vy ani já.
Já snad nejsem až tak skeptický, jen vím, že tam kde většina lidí při hlasování svoboda v. bezpečnost hlasuje pro bezpečnost já budu vždycky hlasovat pro svobodu. Já třeba v USA vidím jako problém takové to donášení, špiclování, hlášení čehokoliv podezřelého … Pokud si dobře vzpomínám, tohle je reakce vlády na 9/11 a to je podle mě špatně, protože jediný výsledek je, že si obyvatelé USA vyzkouší jaké to u nás bylo za minulého režimu, tedy smrádeček, ale teploučko, jinými slovy bezpečnost, ale žádné soukromí.
OdpovědětVymazatLidská práva mají lidé na celém světě, ovšem proč právě ty naše? Obsah tohoto pojmu může být v různých státech různý, a á nevidím důvod proč někomu vnucovat naše hodnoty, připomíná mi to totiž trošku například Karla Velikého, barbare přijmi naši víru, nebo Tě pošleme na setkání se stvořitelem.
Doufám, že máte pravdu, i když jsem skeptik. Poměrně nedávno propukla aféra, že BBC z posledního rozhovoru Benazir Bhutto vystřihla větu, ve které Bhutto říká, že Osama je již několik let mrtev. Zajímavá informace, je Osama mrtev? Pak totiž trošku padá legenda war on terrorism…
Nejsem o tom úplně přesvědčen, netvrdím, že na Kubě je život nějak zvlášť snadný, ale oproti Číně je to ráj na zemi. Čína spojuje to nejhorší z kapitalismu s nejhorším z komunismu (ok, nemáte to slovo rád, ale nechte to tentokrát být :-) ), zatímco na Kubě se dá žít i přežít, popravy tam na rozdíl od Číny nejsou na denním pořádku, a i když je nedostatek, tak se přežít dá, samozřejmě země je zaostalá atd. Mě jen trošku nejde na rozum, že na jednu stranu kritizujeme Čínu za porušování lidských práv, ale „naše“ společnosti, které se na tom přímo podílejí netrestáme, myslím, že v takovém případě jsme pouze za pokrytce a možná bychom měli dokonce radši mlčet …
Omlouvám se, že zase obtěžuji off-topic "komentem". Mám dotaz. Vím, co znamená nezcizitelnost práva. Znamená to, že ho nemůžu převést na druhého. Nevím ale, co přesně znamená nezadatelnost práva. Že se ho nemůžu vzdát?
OdpovědětVymazatZdá se, že nastává čas osvětlit nastíněné. Rád bych poděkoval Janu Matesovi za jeho komentáře - směřuje k tomu, o čem post měl být a zdá se, že jsem se nevyjádřil úplně jasně.
OdpovědětVymazatNetrápí mne míra ochrany lidských práv v Číně, resp. neznám ji natolik, abych se k ní mohl fundovaně vyjadřovat. Příklad Yahoo a jeho jednání mne spíše inspiroval k přemýšlení o ukotvenosti lidských práv v nás samých, k uvažování, nakolik jsme sami jejich oddanými ochránci a nakolik máme pouze štěstí, že jsme se narodili na správném místě a ve správný čas (tedy v regionu, který má relativně efektivně institucionalizovanou formu jejich ochrany a zároveň tato ochrana není jen o prázdnou fasádou).
Se zájmem přitom sleduji debatu, která se na půdorysu postu rozhořela - byť s tématem postu souvisí okrajově (záleží ovšem na úhlu pohledu - hovořím-li o tématu postu jako o lidských právech v nás, je debata vcelku namístě).
Nezapojil jsem se do ní z důvodu, který naznačil již Pavel Molek. V okamžiku, kdy rozsudek opustí poradní místnost, začíná žít svým vlastním životem - a právo rodičů mluvit do toho života je značně omezené. Naordinuji si tedy v tomto směru zdrženlivost.
ad Petr Bříza. Vyspělost je do značné míry věc názoru. Nicméně se domnívám, že osvícenci měli pravdu, když právní odvětví kodifikovali. Stejně tak se domnívám, že absolutisté neměli pravdu, když kontradiktorní process nahradili inkvisičním.
OdpovědětVymazatTo, že něco je lepší, ještě neznamená, že je to používanější. To je základní poznatek ekonomie, že nemá cenu dělat dokonalé výrobky. To však neznamená, že na toto poznání resignuji, že nemohu říci, že A je lepší než B. "Vaše slova budiž ano ano ne ne."
Evropa odmítá s Amerikou uzavřít obecnou jurisdikční smlouvu
Za tím je podle mne v pozadí komplex méněcennosti v EU.
Americký proces je podrobován velké kritice i ze strany samotné americké akademie.
Jistě, sudičství tam přesáhlo rozumné meze. Já si však myslím, že class action a punitive damages jsou lepší než česká resignace na právo.
Nicméně, jestli Vás mohu poprosit, debata o tom, zda je lepší anglosaské či kontinentální právo, by byla nekonečná. Pokud Vás má věta irrituje, tak ji škrtněte.
vyžaduje to definici té „vyšší“ úrovně lidských práv.
To je přeci snadné: Pokud máte více lidských práv, je ve státě vyšší úroveň lidských práv. Příklad: Jste černoch. Pokud nejste diskriminován, máte více lidských práv, než když diskriminován jste. Další příklad. Jste fašista. Pokud máte právo na svobodu projevu, máte více lidských práv, než když toto právo nemáte.
Já souhlasím s Laďou Vyhnánkem, že v kontinentálním pojetím té svobody se bere větší ohled na práva/zájmy druhých, popř. zájem veřejný
To je zcela ústřední these, se kterou ale nesouhlasím. Ohled na práva/zájmy druhých se má brát toliko v soukromém právu. Ve veřejném právu musí zůstat stát zcela hodnotově neutrální: Nesmí prosazovat žádnou ideologii.
Kdyby se jeden soudce špatně vyspal, nebo jeho asistenta napadl jiný test, tak tady teď citujete úplně jiná slova a říkáte, že pod tím rozumíte absolutní svobodu projevu. Proto mi to přijde směšné.
Tak právo často závisí na náhodě či hlubších processech. Vizte vývoj doktríny dobrých mravů nebo právního obyčeje. To je zákonitost práva, která směšná není.
Klidně to mohlo dopadnout i tak, že by ty klíčové případy přišly v době, kdy by bylo na soudě hodně konzervativní složení a mohlo to být mnohem blíže Evropě. Třeba taky ne.
O tom není spor, ale nemá cenu takto uvažovat.
Abrams v. United States 250 U.S. 616 (1919)
Jistě. Až do roku 1949 se USA nijak nelišily od Evropy.
nemohu si pomoci, ale s vyhradou argumentace "vyspelosti" a par dalsimi vecmi (ktere trefne zpochybnil muj cesky protejsek ;) se priklanim spise na stranu Petra Urbana.
OdpovědětVymazatNeodpustim si nicmene kratkou reakci na Jana Matese:
to myslite opravdu vazne, ze kvuli kontrolam na letistich a vzajemne podeziravosti obcanu se USA dostavaji do situace socialistickych zemi pred '89?? Neni treba jenom dnesni "superuteri" jasnym dukazem, ze to je jeste na mile daleko?
Dale: Nepatri nahodou vedle Bhuttove vety "Bin Ladin je mrtev" take veta "Bin Ladinuv syn pripravoval atentat na moji osobu" z jejich pameti ?
A jeste jedna drobounka k Iraku a Afghanistanu: rikejte si co chcete, ale ja proste vidim rozdil mezi zabitim a Guantanamem. A jiz to, ze o tech lidech vime, a za se (konecne a po zbytecne dlohe dobe, ale to je na jine tema) dostali pred soud s vlastnim advokatem, poukazuje na neco zasadniho. Treba na rozdil proti zemim realneho socialismu, ze ano...
ad Jan Mates. To už nemá s právem příliš společného. Pouze na okraj poznamenávám, že o rozhovoru Benazir Bhutto vyšlo mnoho článků. Osobně věřím vysvětlení BBC. Occamova břitva.
OdpovědětVymazatpopravy tam na rozdíl od Číny nejsou na denním pořádku
Tak o tom bych si dovolil pochybovat.
Jinak proti pojmu kommunism vůbec nic nemám.
Tak o tom trestu smrti na Kubě máte pravdu. Měl jsem zastaralé informace. Omlouvám se.
OdpovědětVymazatAd Jan Mates
OdpovědětVymazatChcete snad říct, že čínský režim (který podle Vás spojuje to nejhorší z kapitalismu s nejhorším z komunismu) je horší než "čistý" komunismus? Pokud bych si měl vybrat mezi režimem s politickou a ekonomickou nesvobodou a režimem s politickou nesvobodou a ekonomickou svobodou, jsem rozhodně pro to druhé. Životní podmínky mnoha lidí v Číně se zlepšily právě díky jejímu příklonu k tržnímu hospodářství na začátku 80. let, viz lednový Economist: "In China 25 years ago, over 600m people—two-thirds of the population—were living in extreme poverty (on $1 a day or less). Now, the number on $1 a day is below 180m." Západní firmy v tomto hrají velmi důležitou roli. Tím, že bychom je trestali za to, že při vstupu na tamější trh přistupují na čínská pravidla hry, bychom běžným Číňanům rozhodně nepomohli.
Naprosto souhlasím.
OdpovědětVymazatJá vidím problém lidských práv v Číně trochu jinak. Je mi jasné, že civilizace, která se až do 60. let řídí 2500 let starým konfuciánským kolektivismem má k právům jednotlivce úplně jiný přístup než "Západ". Civilizační okruhy zanechávají v právu otisk, i když je právo do velké míry "westernizováno". I proto tolerujeme neexistenci pozitivních veřejných práv v USA, protože americká mentalita je prostě jiná.
OdpovědětVymazatProlém Číny ale podle mě je takový, že všichni, zejména politické elity, se snaží přijmou západní styl života, organizaci státu i formu hospodářství. Jediné co ze Západu nerecipují, je úcta k lidkým právům. Jakmile ale společnost už dosáhne takové míry westernizace jako veliká města v Číne, nelze už porušování LP odbýt odkazem na západní charakter LP. Slušně to vystihla skupina aktivistů, která na Velké zdi pod obří banner s heslem OH 2008 "One world, one dream" připojila další bigboard s nápisem "Universal human rights for all":-).
V létě Time přinesl reportáž o rostoucí skupině mladých bohatých Číňanů, kteří si užívají svobodný život, tedy až na politická práva. Všichni Číňané ze článku uváděli, že je politika nezajímá. Od studentů tedy asi v Číně žádná reforma nevzejde. Vedení sice dál bude westernizovat, ale až se moc strany omezí (v Číně je asi 9 stran a do provinčních voleb už poslední dobou mohou úspěšně kandidovat i nekomunisté), zůstane podle mě z Číny "nedemokratický právní stát" - nedemokratický proto, že mezi obyvateli nebude touha po LP a ani vedení nebude tak silné, aby LP prosazovalo (tak se to pokusil udělat Teng Tsiaopching v letech 1978-1979 a byl donucen demokratizaci rychle uknout). Právní stát snad z Číny bude proto, že rozvoj ekonomiky přinese nutnost nezávislé a předvídatelné justice - takový je třeba příklad Singapuru.
Lidská práva tedy Číňanům naši politici těžko vnutí, naopak rozvoj obchodních vztahů může přinést alespoň "formální" právní stát.
Jinak trošku mimo téma článku mě napadly vtipné příhody z Číny. Ptal jsem se jednoho učitele, proč v Pekingu není omezený počet aut, tak jako např. v Šanghaji. A on povídá: "To přece není žádná svoboda, zakazovat lidem koupit si auto." Podobné nepochopení lidských práv a možnosti jejich omezení se ale objevuje i u odborníků - četl jsem jednu knížku od čínského právníka, který dělal stážistu v jednom obvodním soudě v USA. Knížka se jmenuje "Soudíme USA" a začíná zhruba slovy: "Amerika je veliká země, je tam málo lidí, i proto jsou Američané čím dál tím víc blbější, tlustější a línější..." Když pak autor píše o americkém pokrytectví vůči lidským právům, uvádí, že zatímco si mohu na internetu svobodně prohlížet porno, za výrobu dětské pornografie budu zatčen...:-)
Jestli mohu: Dèng Xiǎopíng je českým Wade-Gilesem Teng Siao-pching (ogg).
OdpovědětVymazatZlatý Pinyin. Chtěl jsem ale za každou cenu použít českou transktipci:-) Myslíte, že se zobrazí 邓小平？
OdpovědětVymazatJasně. Dnes je Unicode prakticky všude.
OdpovědětVymazatU Wade-Giles se píší pomlčky a c je v pinyin z.
OdpovědětVymazatNo vida jak se nám ta diskuse pěkně rozproudila :-).
OdpovědětVymazatAd Peter Brezina: Možná jsem se nevyjádřil přesně, vidím v tom určitý trend. Ten trend není vidět jen v USA, ale i v Evropě, postupně jsou osekávány pod záminkou boje proti terorismu svobody, kterých my jsme si ani moc neužili. Možná jsem na to přecitlivělý, ale to je tím, že na rozdíl od USA, si můžeme různé svobody užívat velmi krátkou dobu.
Ad Guantanamo: Ano mezi uříznutím hlavy a Guantanamem je určitý rozdíl. Na druhou stranu překrucovat mezinárodní právo, nerespektovat ženevskou konvenci (nemám na mysli jen Guantanamo) a pak se stejného práva dovolávat když se mi to hodí mi přijde poněkud nešťastné.
Ad Osama: Nechci ho hájit či omlouvat, směřoval jsem spíš k tomu, že kdoví jak to celé je, do jaké míry by se vládám hodilo předstírat, že Osamu pronásledují i kdyby byl mrtev a do jaké míry by se to hodilo pro osekávání občanských práv a svobod.
Ad Petr Urban: Děkuji za potvrzení.
Ad Michal Hrabec: Hezká čísla, jen za nimi nejsou vidět lidé, kteří žijí skoro jako otroci. Pokud jsem dobře informován, tak zákony nějakým způsobem chránící vlastnictví byly přijaty v poslední době, konkrétně ten nejdůležitější nabyl účinnosti 1.10.2007, mám však dojem, že lze nabývat vlastnictví věcí movitých, budov, ale nejsem si jist, že pozemků. Další otázkou je vynutitelnost tohoto práva. Ale to jsme trošku jinde, zpět k ekonomickým svobodám, zeptal bych se zda považujete veksláky za projev ekonomické svobody tuzemského režimu.
Ad Martin Tomis: Já jsem měl mezi kolegy studenty několik Číňanů, kteří chápali lidská práva, jen říkali, že se jim asi věnovat nebudou, že stanovisko jejich univerzity je takové, že pokud se chtějí zabývat lidskými právy, tak jim univerzita nebude bránit, zastrčí je někam stranou a do šuplíku si mohou psát co chtějí.
Petr Urban: Ono to s tou svobodou projevu v USA taky není jednoznačné - Collin Smith je 1977, já Vám namítnu Westboro Baptist Church (mimo jiné nechutné protesty na pohřbech vojáků, kteří zahynuli v Iráku - jejich smrt je podle nich božím trestem za americké "fags"). Indiana, Severní Dakota, nebo Michigan kvůli nim přijaly zákony zakazující protesty v blízkosti pohřebišť (a soudy nemají problém).
OdpovědětVymazatKonečně církev a její představitelé byli v roce 2006 civilním řízení odsouzeni k náhradě škody (mimo jiné i punitive damages) přesahující deset milionů dolarů.
Takže absolutní svoboda projevu? Kdybychom byli v americkém systému, tak pochod, který by prošel (podíval jste se na mapu? neměli jen projít, chtěli důsledně prokličkovat celým židovským městem) na výročí křišťálové noci s pochodněmi kolem synagog s věřícími, by asi úřady nezakázaly. Ale dovedu si živě představit tu class action proti organizátorovi.
Můj obecný závěr je takový, že tak drzé chování jim prostě procházet nemůže.
Asi stejně bych brojil proti vlajkové demonstraci KSČM proti právnímu formalismu u hrobu Milady Horákové v den výročí její vraždy.
Díky za upozornění na nejnovější právní vývoj v USA. Přesto snad vidíte rozdíl: Zákaz demonstrovat někde v. zákaz demonstrovat vůbec. Dokázal bych si tedy představit zákaz pochodů neonacistů kolem starého židovského hřbitova, ale proč jim má být zakázán celý Josefov?
OdpovědětVymazatA soukromé právo je už něco úplně jiného. Neměl bych nic proti tomu, kdyby ŽLU žalovala MND. Aspoň bychom viděli, jak se justice na celý problém dívá. Takto NSS jen stvrzuje nesprávná rozhodnutí správních úřadů.