Jak vidno, už tři spolubloggeři neodolali oprávněnému pokušení intelektuálně se otřít o nejzajímavější politickou událost poslední doby. Váhal jsem, zda se mám připojit, ale při vědomí, že i se mnou ještě nedosáhneme poloviny celé jinoprávní osádky a že i valná část čtenářů dnes určitě „žije volbou“, jsem se rozhodl dát nyní, pár minut před začátkem druhé volby, na elektronický papír těch několik subjektivních výplodů mé nespavosti, které mi vytanuly ani ne jako politologovi, ale spíš jako občanu, kterého čtyři věci na této mnohovolbě těší a čtyři nikoliv. Drze tak přebírám strukturu Ozonova filmu „5*2“, aniž bych tím naznačoval jakékoli pozitivní, či dokonce milostné city uvnitř dvojice dnešních reálných kandidátů (nepočítám-li onu osamělou kandidátku, jejíž účast mě sice těší „genderově“, ale její kandidátská váha je – politickým newspeakem dle Vojty - „mimo moje rozlišovací schopnosti“).
Přiznávám tedy, že mě mrzí procedurální bezradnost předsedy Poslanecké sněmovny (a jak jsem ho právě viděl v ranním rozhovoru s Českou televizí, tak ani dnes nás nečeká z jeho strany více vyrovnanosti či rozhodnosti, takže zase bude třeba volat na pomoc „Vojtu“), ale samotné procesní obstrukce mi ani v nejmenším nevadí, ba naopak, sledování toho, že demokracie je opravdu z 90% sporem o procedury, v přímém přenosu, příjemně sytí mého ústavněprávního i politologického koníčka.
Když jsem zmínil Českou televizi, měl bych dodat, že mě velmi mrzí Topolánkova ublíženecká a bezdůvodná kritika práce tohoto veřejnoprávního média, protože jestli mám po této volbě z něčeho obavy, tak jsou to tlaky na výměny redaktorů a manažerů média, pro nějž je nezávislost definičním znakem, jen proto, že nenahrávali té straně, která má nyní patrně vítězství na dosah. Těším se ale už nyní, že to Daniela Drtinová a Václav Moravec, Alice Machálková a Jakub Železný zvládnou tak skvěle jako před týdnem, že opět dokáží pružně zareagovat na nečekané protahování této podívané a od rána do noci vydrží non-stop (na rozdíl od Českého rozhlasu, jehož personálními zemětřeseními zmítaná zpravodajská stanice asi nepochopila, že se jedná o událost šitou jí na míru, neboť je v ní spíš co poslouchat než na co se dívat…) činit onu podívanou zajímavou a stravitelnou, zachovají si vtip a nadhled (tedy přesně to, co už začíná chybět jejich kritikům) a budou zvát jako hosty namísto pana Doležala, Zbořila a jiných dojmologů skutečně věcné politology a ústavní právníky, ať už to bude Jan Kysela, Tomáš Lebeda či kdokoliv jim podobný.
Mrzí mě, že v zástupech středně viditelných aktérů je na obou stranách vidět Jiří Vyvadil a Pavel Kučera, ale těší mě, že jeden z těchto milovníků světa politiky už je tam plným právem, neboť ho talár už nesvazuje a neomezuje, a nad druhým se snad konečně stahují justiční mračna. Krom toho se samozřejmě těším na to, jakým výletem a v jakém autě zdůvodní svou cestu na Pražský hrad tentokrát…
Celkově mě pak samozřejmě mrzí a děsí představa, že o tom, kdo bude na příštích pět let naším prezidentem, budou v případě volby veřejné patrně rozhodovat zastavená či naopak znovu zahájená trestní stíhání, v případě volby tajné pak snad „igelitky“, či jim obdobná „dobrodiní“, vyhrožování o „bručení“, či naopak noční klečení na krku a náhlé zdravotní kolapsy, šířící se patrně kapénkovou infekcí zejména v klubech KDU-ČSL. Mrzí mě to hlavně proto, že v mysli řady diváků to zpochybňuje smysluplnost a důvěryhodnost parlamentní demokracie jako systému a posílí nostalgie po časech minulých. Zůstává ale naděje, že ani tyto řady diváků nepřehlédnou, že už jsou v těchto hrách komunisté zapojeni stejně jako kdokoli jiný, a hlavně si uvědomí, že i ta nejkomičtější a obstrukcemi neprošpikovanější volba je kvalitativně nesrovnatelně lepší než důstojná minulá jednomyslná zvolení loutkových prezidentů na základě požehnání aparátu strany a její vůdčí úlohy a souhlasu Moskvy, jejích tanků a tajných bezpečnostních kamarádů...
Zůstávám tedy optimistou, a pokud jsem někoho v tomto příspěvku zcela znechutil svou subjektivností, poplatností líbivému tématu, či sklouzáváním k novinářskému mudrování, doufám, že jsou to samé Jiřiny, protože těm to aspoň mohu vyvážit rozvernou gratulací k svátku. Všechno nejlepší!
Přiznávám tedy, že mě mrzí procedurální bezradnost předsedy Poslanecké sněmovny (a jak jsem ho právě viděl v ranním rozhovoru s Českou televizí, tak ani dnes nás nečeká z jeho strany více vyrovnanosti či rozhodnosti, takže zase bude třeba volat na pomoc „Vojtu“), ale samotné procesní obstrukce mi ani v nejmenším nevadí, ba naopak, sledování toho, že demokracie je opravdu z 90% sporem o procedury, v přímém přenosu, příjemně sytí mého ústavněprávního i politologického koníčka.
Když jsem zmínil Českou televizi, měl bych dodat, že mě velmi mrzí Topolánkova ublíženecká a bezdůvodná kritika práce tohoto veřejnoprávního média, protože jestli mám po této volbě z něčeho obavy, tak jsou to tlaky na výměny redaktorů a manažerů média, pro nějž je nezávislost definičním znakem, jen proto, že nenahrávali té straně, která má nyní patrně vítězství na dosah. Těším se ale už nyní, že to Daniela Drtinová a Václav Moravec, Alice Machálková a Jakub Železný zvládnou tak skvěle jako před týdnem, že opět dokáží pružně zareagovat na nečekané protahování této podívané a od rána do noci vydrží non-stop (na rozdíl od Českého rozhlasu, jehož personálními zemětřeseními zmítaná zpravodajská stanice asi nepochopila, že se jedná o událost šitou jí na míru, neboť je v ní spíš co poslouchat než na co se dívat…) činit onu podívanou zajímavou a stravitelnou, zachovají si vtip a nadhled (tedy přesně to, co už začíná chybět jejich kritikům) a budou zvát jako hosty namísto pana Doležala, Zbořila a jiných dojmologů skutečně věcné politology a ústavní právníky, ať už to bude Jan Kysela, Tomáš Lebeda či kdokoliv jim podobný.
Mrzí mě, že v zástupech středně viditelných aktérů je na obou stranách vidět Jiří Vyvadil a Pavel Kučera, ale těší mě, že jeden z těchto milovníků světa politiky už je tam plným právem, neboť ho talár už nesvazuje a neomezuje, a nad druhým se snad konečně stahují justiční mračna. Krom toho se samozřejmě těším na to, jakým výletem a v jakém autě zdůvodní svou cestu na Pražský hrad tentokrát…
Celkově mě pak samozřejmě mrzí a děsí představa, že o tom, kdo bude na příštích pět let naším prezidentem, budou v případě volby veřejné patrně rozhodovat zastavená či naopak znovu zahájená trestní stíhání, v případě volby tajné pak snad „igelitky“, či jim obdobná „dobrodiní“, vyhrožování o „bručení“, či naopak noční klečení na krku a náhlé zdravotní kolapsy, šířící se patrně kapénkovou infekcí zejména v klubech KDU-ČSL. Mrzí mě to hlavně proto, že v mysli řady diváků to zpochybňuje smysluplnost a důvěryhodnost parlamentní demokracie jako systému a posílí nostalgie po časech minulých. Zůstává ale naděje, že ani tyto řady diváků nepřehlédnou, že už jsou v těchto hrách komunisté zapojeni stejně jako kdokoli jiný, a hlavně si uvědomí, že i ta nejkomičtější a obstrukcemi neprošpikovanější volba je kvalitativně nesrovnatelně lepší než důstojná minulá jednomyslná zvolení loutkových prezidentů na základě požehnání aparátu strany a její vůdčí úlohy a souhlasu Moskvy, jejích tanků a tajných bezpečnostních kamarádů...
Zůstávám tedy optimistou, a pokud jsem někoho v tomto příspěvku zcela znechutil svou subjektivností, poplatností líbivému tématu, či sklouzáváním k novinářskému mudrování, doufám, že jsou to samé Jiřiny, protože těm to aspoň mohu vyvážit rozvernou gratulací k svátku. Všechno nejlepší!
Ano, bylo tam několik známých tváří i z justičního prostředí. Pokud jde o řídícího z Konice nebo o Vojtu, tak i to je obrázek, jak to tady funguje či nefunguje, ale vlastně (nějak přece) funguje. Hlavně byla zřejmá ta "metoda vládnutí". Když senátor Zlatuška ve svém blogu zveřejnil fotogragii členů z určité pol. strany, jak obklopují jednu "volitelku, aby náhodou "nezměnila názor", pak jsem si uvědomil, jak jsme na tom špatně. Pokud někteří senátoři naznačovali tak závažné věci, pak je to skutečně na pováženou. Stejně na pováženou je i hrubé chování ministra vnitra vůči M. Bursíkovi. Vám soudcům, kteří zde přispíváte, se mnohdy vyčítá, že nedokážete to či ono, ale při přenosu jsem si uvědomil, že pro mnohé volitele to nejzákladnější bylo téměř nad jejich síly. Prezentovat svůj názor při aktu volby prezidenta rrepubliky. Chcete-li zvednout ruku a chvíli ji držet v dané pozici. Problém měl ale i ministr spravedlnosti Pospíšil. Když tak pečlivě naslouchal ataku Langra na Bursíka, měl zakročit a vést ho ke slušnému chování. Ale platí asi jiné měříto na chování ministrů a třebas soudců.
OdpovědětVymazatByl to smutný příběh z volby, ale současně i velmi poučný materiál. Děsí mne hrůza, když si uvědomím, co se dělo či bude dít v jiných věcech "běžného fungování" zákonodárce, pokud chodbami procházejí různí "lob..sté" a pro něco, za někoho (a dále už nebudu raději spekulovat) cosi "vyjednávají." Ostatně při volbě jich bylo víc. Mimochodem tam byli i dva Pavlové, co rádi jezdí autem "jen tak".