Doktorské studium je docela riskantní podnik. Dlouhé měsíce (a někdy i roky) se věnujete psaní práce, o které nevíte, zda ji bude kromě Vás, Vašeho školitele a oponentů, a v případě, že je po tom všem utrpení ještě máte, i milujících blízkých a obětavých kamarádů, někdo číst. Dva případy z poslední doby však ukazují, že se Vám může dostat publicity a čtenářů i v případě, kdy ve svém úsilí neuspějete. Pořád tu jsou ještě jiná, než akademická kolbiště. Například soudy.
První případ je z mého současného působiště, z Oxfordské univerzity. Jeden z neúspěšných doktorandů si stěžoval na průběh své zkoušky a když neuspěl, obrátil se na soudy. Půvabné na tom je, že se ve své práci věnoval zneužití soudního řízení (abuse of process). Zdá se, že i když ze své práce nevykutal kýžený titul, alespoň se přiučil praxi, kterou pak mohl využít. Rozsudek (ze kterého se také můžete blíže dozvědět, jak vypadá oxfordská obhajoba doktorátu), naleznete zde. Soudce shledal jeho žalobu jako nepřípustnou k projednání soudem. Zajímavé na případu ještě je, že se v něm objevuje jméno současné možná největší anglické kapacity na soudní řízení - tentokrát ovšem nikoliv jako citované autority, ale jako jednoho z aktérů případu.
Po svém příchodu do Oxfordu o tomto případu kdesi nad žejdlíkem piva slyšel, řadil jsem ho ale k oxfordským „urban legends“, kterými se straší nově příchozí doktorandi, a příliš jsem mu nevěřil. Jaké však bylo moje překvapení, když mě můj kolega Kubo Mačák upozornil na existenci rozsudku, který snad dokonce mají na seznamu literatury v kursu Principů civilního soudního řízení...
To soluňský doktorand Athanasios Pitsiorlas si vzal na paškál rovnou celé Evropské společenství, tedy konkrétně Evropskou centrální banku, kterou žaloval na náhradu škody.
ECB mu včas neposkytla materiály, jež potřeboval k sepsání své práce. Odepření přístupu narušilo podle žalobce časový rozvrh psaní jeho disertační práce a ještě nyní mu brání v jejím dokončení a předložení soluňské právnické fakultě. Z toho podle něj logicky plyne, že utrpěl majetkovou újmu spočívající ve ztrátě příjmů, které by mohl mít při vhodném a rozumném využití doktorského titulu, který by mu byl udělen, v tomto případě díky získání pracovního místa právníka v mezinárodních orgánech nebo institucích, jako jsou například ECB nebo Mezinárodní měnový fond (MMF). Docela by mě zajímalo, zda by do životopisu, který by případně ECB jako uchazeč o zaměstnání předložil, uvedl že se s Bankou soudil.
Vedle této finanční újmy však také měl žalobce utrpět újmu nemateriální, spočívající mj:
- ve značném prodlužování pocitu úzkosti spojeného s dokončováním této práce - tak v tom s ním soucítím, tímhle pocitem trpím také, zvlášť když vidím jak čas letí a stránky nepřibývají...
- ve zdržení jeho profesního a finančního růstu - hmm, čekal snad, že psaním doktorátu zbohatne?
– v psychologickém tlaku na dokončení jeho disertační práce, jemuž je doposud vystaven, v přetrvávajících negativních a ironických poznámkách na jeho adresu a v nutnosti podávat vysvětlení na každou otázku o dokončení jeho disertační práce - tak tohle mě také případně čeká jako sankce, když ty stránky v požadovaném čase nepřibudou...
– ve ztrátě času a energie způsobené řízením před Soudem a Soudním dvorem - mno, faktem je, že vzhledem k datu podání žaloby (20. ledna 2000), jeho případ právě prioritně asi projednávan lucemburskými soudci nebyl - - - nebo že by jejich asistenti právě pracovali na nějakém doktorátu?
Asi nikoho nepřekvapí, že Soud žalobu na náhradu škody zamítl. Odměnou nebohému doktorandovi však je, že jeho jméno navěky vstoupilo do Sbírky rozhodnutí Soudu. Vsadím se, že teď bude jeho jméno známější, než kdyby doktorát dopsal a vydalo mu jej nějaké řecké akademické nakladatelství...
První případ je z mého současného působiště, z Oxfordské univerzity. Jeden z neúspěšných doktorandů si stěžoval na průběh své zkoušky a když neuspěl, obrátil se na soudy. Půvabné na tom je, že se ve své práci věnoval zneužití soudního řízení (abuse of process). Zdá se, že i když ze své práce nevykutal kýžený titul, alespoň se přiučil praxi, kterou pak mohl využít. Rozsudek (ze kterého se také můžete blíže dozvědět, jak vypadá oxfordská obhajoba doktorátu), naleznete zde. Soudce shledal jeho žalobu jako nepřípustnou k projednání soudem. Zajímavé na případu ještě je, že se v něm objevuje jméno současné možná největší anglické kapacity na soudní řízení - tentokrát ovšem nikoliv jako citované autority, ale jako jednoho z aktérů případu.
Po svém příchodu do Oxfordu o tomto případu kdesi nad žejdlíkem piva slyšel, řadil jsem ho ale k oxfordským „urban legends“, kterými se straší nově příchozí doktorandi, a příliš jsem mu nevěřil. Jaké však bylo moje překvapení, když mě můj kolega Kubo Mačák upozornil na existenci rozsudku, který snad dokonce mají na seznamu literatury v kursu Principů civilního soudního řízení...
To soluňský doktorand Athanasios Pitsiorlas si vzal na paškál rovnou celé Evropské společenství, tedy konkrétně Evropskou centrální banku, kterou žaloval na náhradu škody.
ECB mu včas neposkytla materiály, jež potřeboval k sepsání své práce. Odepření přístupu narušilo podle žalobce časový rozvrh psaní jeho disertační práce a ještě nyní mu brání v jejím dokončení a předložení soluňské právnické fakultě. Z toho podle něj logicky plyne, že utrpěl majetkovou újmu spočívající ve ztrátě příjmů, které by mohl mít při vhodném a rozumném využití doktorského titulu, který by mu byl udělen, v tomto případě díky získání pracovního místa právníka v mezinárodních orgánech nebo institucích, jako jsou například ECB nebo Mezinárodní měnový fond (MMF). Docela by mě zajímalo, zda by do životopisu, který by případně ECB jako uchazeč o zaměstnání předložil, uvedl že se s Bankou soudil.
Vedle této finanční újmy však také měl žalobce utrpět újmu nemateriální, spočívající mj:
- ve značném prodlužování pocitu úzkosti spojeného s dokončováním této práce - tak v tom s ním soucítím, tímhle pocitem trpím také, zvlášť když vidím jak čas letí a stránky nepřibývají...
- ve zdržení jeho profesního a finančního růstu - hmm, čekal snad, že psaním doktorátu zbohatne?
– v psychologickém tlaku na dokončení jeho disertační práce, jemuž je doposud vystaven, v přetrvávajících negativních a ironických poznámkách na jeho adresu a v nutnosti podávat vysvětlení na každou otázku o dokončení jeho disertační práce - tak tohle mě také případně čeká jako sankce, když ty stránky v požadovaném čase nepřibudou...
– ve ztrátě času a energie způsobené řízením před Soudem a Soudním dvorem - mno, faktem je, že vzhledem k datu podání žaloby (20. ledna 2000), jeho případ právě prioritně asi projednávan lucemburskými soudci nebyl - - - nebo že by jejich asistenti právě pracovali na nějakém doktorátu?
Asi nikoho nepřekvapí, že Soud žalobu na náhradu škody zamítl. Odměnou nebohému doktorandovi však je, že jeho jméno navěky vstoupilo do Sbírky rozhodnutí Soudu. Vsadím se, že teď bude jeho jméno známější, než kdyby doktorát dopsal a vydalo mu jej nějaké řecké akademické nakladatelství...
Hynek Baňouch k JK:
OdpovědětVymazat... divil byste se, kolik takových podání měsíčně
dojde na ústavní soud. Stěžovatele lze členit na několik kategorií; nejpočetnější z nich tvoří lidé (často velmi nešťastní), kterým se stala špinavost a orgán veřejné moci ji nenapravil, anebo ji sám udělal. O této kategorii ale někdy jindy.
Část stěžovatelů tvoří lidé, kteří si z nějakého důvodu (např. proto, že jsou vysokoškoláky) myslí, že mají nárok na zvláštní soud a zvláštní zacházení.
A tak se obracejí s banalitami.
Jejich požadavky a argumentace jsou často absurdní a někdy chucpe.
Každopádně zde chybí sebereflexe a minimální dávka realismu (kdyby se podívali kolem sebe a na sebe, museli by to poznat).
Většina z toho se nedostane ven, protože argumentace neprojde sítem rekapitulační generalizace odmítavých usnesení.
Teď mě ale napadá :-) Takže ÚS může čekat žalobu za upírání práva proslavit se vznesenou stížností? :-)
Honzo, jen pro jistotu: nebudeš to také zkoušet, že ne?:-)
OdpovědětVymazatNene, já bych přeci jen raději ten doktorát...
OdpovědětVymazatNaopak, jen ať to někdo zkusí. Hrozba povinnosti platit narcisům náhradu škody za neproslavení se by konečně mohla být tím, co naše soudy donutí odstoupit od přežitku jménem bezvýjimečná anonymizace soudních rozhodnutí.
OdpovědětVymazatNa akademické půdě v Česku se setkáváme s problémem, který by jednou mohl exkalovat do nepříjemného konfliktu. Jde o to, že se na katedrách bezmyšlenkovitě akceptují prakticky jakákoli témata pro zpracování disertační práce. A to i taková exotická témata, pro která v Česku nejsou vhodní oponenti. Potom někdo napíše česky disertaci třeba o Frege-Geachově problému v Hartově expresivismu a nebude nikdo, kdo by to kompetentně posoudil. Co potom?
OdpovědětVymazateskalovat eskalovat eskalovat ...
OdpovědětVymazatTo Sobek - vezme se odborník ze Slovenska nebo jiného státu EU, nejprve to bude platiti škola a až se to stane hojným jevem, tak si dají do řádu, že překlad platí doktorand a je to!
OdpovědětVymazatroxy: "odborník zo Slovenska" :), ale nie, robím si srandu, aj na Slovensku máme odborníkov...ale pri dnešnom štandarde obhajob (a habilitácií) ich vôbec netreba.
OdpovědětVymazat...ono si myslíš, že v SR/ČR existuje naozaj dosť kompetentných, ktorí by dokázali posúdiť (state of the art) v súčasnosti zadané témy? Keby si mal predstavu, aké mne došli posudky na dizertačku... ta sa rehoceš... K.Cs.