Může absence publikace úplného znění zákona odůvodnit jeho protiústavnost?

V nálezu Pl.ÚS 53/04 Ústavní soud zaujal dosti podivný názor o neexistenci diskriminace mužů, pokud zákon stanoví důchodový věk odlišně v závislosti na počtu vychovávaných dětí pouze pro ženy. Na tento nález si již několik bloggerů včetně mne brousí zuby, nicméně jako poznámku před dotknutím se merita věci bych chtěl stručně zmínit mimořádně zajímavou otázku, kterou nález jen jaksi mimochodem zmiňuje (on tedy "jen tak mimochodem" zmiňuje i samotné meritum věci).

V odstavci 24. ÚS zmínil, že se
předně zabýval otázkou, zda napadené ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění, v platném znění, není v rozporu s ustanovením čl. 52 Ústavy. Vycházel z úvahy, že Sbírce zákonů je v odborné literatuře přiznávána funkce informační, spočívající v tom, že Sbírka zákonů slouží jako oficiální zdroj poznání právních předpisů (srov. K.Klíma a kol., Komentáře k Ústavě a Listině, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 281). Přestože byl zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém, pojištění - jak bylo řečeno výše - za dobu své účinnosti patnáctkrát novelizován a od r. 1995 nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů po žádné novele v úplném znění, shledal Ústavní soud ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění novelizované toliko zákonem č. 425/2003 Sb. za dosud natolik snadno přístupně seznatelné pro obecnou povědomost o právu, jako pravidlu, které usměřňuje chování těch, kterým je určeno.

Znamená to tedy, že by ÚS zrušil právní předpis pro jeho nesrozumitelnost jen proto, že tento předpis nebyl republikován ve Sbírce zákonů, jakkoliv byl mnohokráte novelizován? Domnívám se, že by to nebylo rozumné (mimochodem, není mi vůbec jasné, jak by ÚS určil, kdy se již zákon stane s ohledem na početné novelizace a současně s ohledem na absenci republikace nesrozumitelný).

Republikace, tedy vyhlášení úplného znění zákona ve znění pozdějších novel, není závazným vyhlášením autentického znění zákona, ale má jen informativní funkci - není totiž právním předpisem ve smyslu § 1 zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ale jen "dalším aktem" vyhlašovaným ve Sbírce zákonů ve smyslu § 2 téhož zákona. Mimochodem, jde o nešťastnou českou tradici - domnívám se, že by mnohem lepší praxí byla praxe vyhlašování konsolidovaného znění zákona ve znění všech novel: to by nemělo funkci informativní, ale skutečně závaznou (poslanci by pak hlasovali o konsolidované verzi zákona, nikoliv pouze o novelách, jak je tomu dnes). Za současného právního stavu však absence republikace nemůže být protiústavní a založit právní nejistotu může jen v ideálním světě zcela odtrženém od skutečné praxe toho, jak lidé poznávají právo. Jak známo, nahlížet do Sbírky zákonů umístěné na obecním úřadě se přestalo s nástupem internetu na sklonku 90. let (když ani předtím to asi nebylo nijak slavné - pamatuji se, že když jsem byl v roce 1992 na městském úřadě v malém městečku nahlédnout do Sbírky v rámci své přípravy na přijímací zkoušky na brněnské právnické fakultě, sešity Sbírky byly panensky netknuté).

PS: Mimochodem, nebylo na místě konečně zrušit nesmyslnou papírovou Sbírku, a nahradit jí autentickou internetovou?