Letiště. Evropská letiště. Všechna tak nějak stejná, tedy s výjimkou brněnské přistávací louky (oprava: mezinárodní letiště Brno – Tuřany). To je jedinečné. V poslední době těch letišť vídám spíše více než méně. Na jednom zrovna sedím: Milano Malpensa. Nic moc, dost nehostinné, v člověku vzbudí pocity, které slibuje název („mal“ + „pensa“). Zůstal jsem tu viset.
Klasická scéna, která se stala již každému: nejdříve zdržení 20 minut, pak 40 minut, pak nenápadné oznámení, že si „flight attendance“ udělalo malou, neplánovanou soukromou stávku. Po necelé hodině oznámení, že se let ruší. Jak, ruší? Vraťte se za hodinu, uvidíme, zda se nám podaří sehnat náhradní letadlo. Najednou to vyskočí: to přeci nemůžete, máme jako pasažéři nějaká práva! (Toto je poněkud zjemnělá verze, obtloustlí Italové středních let v oblecích používali odlišné výrazy, většina z nich zahrnovala pohlavní orgány a jiné intimní části těla).
Nicméně, co ta práva pasažérů? Jako profesionálně deformovaný právník si vzpomenu na evropskou legislativu v této oblasti. Ne že bych trávil večery studiem řady L Úředního věstníku, ale na všech evropských letištích dnes visí, v záplavě plakátů s kabelkami, botami, hodinkami a dalšími nezbytnostmi moderního člověka, také plakát s evropskou vlajkou, letadlem a nadpisem „práva pasažérů“ v x různých jazycích. Empiricky bych tak předpokládal, že když na každé krabičce cigaret ve všech členských státech musí být euro-konformní nápisy o rakovině, mrtvých dětech a problémech erekce (včetně velikosti nápisu a typu písma), pak že komunitární zákonodárce také nařídil vyvěšení práv jednotlivců zaručených právem Společenství také na letištích. Koukám okolo. Projdu celý první terminál Melpensy. Není v něm jediný plakát popisující práva jednotlivců.
Evropskou legislativu v oblasti leteckého provozu s přesahem do života běžného pasažéra bych pracovně rozdělil do dvou skupin: opravňující a buzerující. Malpensa překvapí tím, že precizně vynucuje pouze tu buzerující část. Při psaní tohoto příspěvku v místní kavárně (čepují tu Heineken, což je asi ještě horší, než že zrušili let) jsem již asi třikrát slyšel, že kvůli „evropské legislativě“ si nesmím vzít víc tekutiny než 100 mililitrů (Samozřejmě, že v odletovém prostoru mohu a musím nakupovat bez omezení – co na to soutěžní právo?). Poté, co mi v Amsterdamu jednou vyhodili šampón a v Budapešti se mi pokoušeli sebrat desetiletý Tokaj, už si to pamatuji. Ale i tak: do rukou místních obchodníků mě nahánějí vydatně, o mých právech také z evropské legislativy vyplývající mě neinformuje vůbec nikdo, a to ani na mé výslovného dotazy u dvou transfer centrech Alitalia. Nu, ještě že do Florencie létá i Lufthansa: s leteckým cirkusem názvem Alitalia již neletím, tedy určitě ne v nejbližší době, než mě přejde vztek a ten státní italský bordel se privatizuje.
Kromě úvah nad italským stylem stávkování (který si v budoucnu zaslouží samostatný post) medituji také nad účinností práva Společenství. Představme si, že bych nyní chtěl skutečně vymáhat svá práva založená právem Společenství, tedy bezprostředně použitelným a přímo účinným nařízením. Alitalia hraje mrtvého brouka a její místní zaměstnanci soutěží o to, kdo z nich řekne méně. Co může v takovém okamžiku uvědomělý „Evropan“, znalý svých práv, dělat? Dupnul jsem si a dostal jsem stížnostní formulář, který jsem poctivě vyplnil a mám si ho teď sám odeslat (Zaměstnanci Alitalia v Miláně nejsou totiž schopni doručit stížnostní formulář vlastnímu zaměstnavateli, a to i přesto, že je to na něm výslovně napsáno.).
Vzhledem k tomu, že u Alitalie je opět stávkovací sezóna, tak takových dopisů budou mít v Římě stohy. Dostanu někdy vůbec odpověď? Když ne, půjdu se soudit k obvodnímu soudu Roma-Fuimicino, kde má Alitalia sídlo? Mé nadšení z mých práv zaručených práv Společenství stále roste. Jsou okamžiky, kdy můj euro-realismus sklouzne k euro-skepsi a někdy i euro-nasrání. Má skutečně smysl zamořovat Úřední věstník EU právními předpisy, kterých se stejně nikdy nedomohu?
Nicméně, co ta práva pasažérů? Jako profesionálně deformovaný právník si vzpomenu na evropskou legislativu v této oblasti. Ne že bych trávil večery studiem řady L Úředního věstníku, ale na všech evropských letištích dnes visí, v záplavě plakátů s kabelkami, botami, hodinkami a dalšími nezbytnostmi moderního člověka, také plakát s evropskou vlajkou, letadlem a nadpisem „práva pasažérů“ v x různých jazycích. Empiricky bych tak předpokládal, že když na každé krabičce cigaret ve všech členských státech musí být euro-konformní nápisy o rakovině, mrtvých dětech a problémech erekce (včetně velikosti nápisu a typu písma), pak že komunitární zákonodárce také nařídil vyvěšení práv jednotlivců zaručených právem Společenství také na letištích. Koukám okolo. Projdu celý první terminál Melpensy. Není v něm jediný plakát popisující práva jednotlivců.
Evropskou legislativu v oblasti leteckého provozu s přesahem do života běžného pasažéra bych pracovně rozdělil do dvou skupin: opravňující a buzerující. Malpensa překvapí tím, že precizně vynucuje pouze tu buzerující část. Při psaní tohoto příspěvku v místní kavárně (čepují tu Heineken, což je asi ještě horší, než že zrušili let) jsem již asi třikrát slyšel, že kvůli „evropské legislativě“ si nesmím vzít víc tekutiny než 100 mililitrů (Samozřejmě, že v odletovém prostoru mohu a musím nakupovat bez omezení – co na to soutěžní právo?). Poté, co mi v Amsterdamu jednou vyhodili šampón a v Budapešti se mi pokoušeli sebrat desetiletý Tokaj, už si to pamatuji. Ale i tak: do rukou místních obchodníků mě nahánějí vydatně, o mých právech také z evropské legislativy vyplývající mě neinformuje vůbec nikdo, a to ani na mé výslovného dotazy u dvou transfer centrech Alitalia. Nu, ještě že do Florencie létá i Lufthansa: s leteckým cirkusem názvem Alitalia již neletím, tedy určitě ne v nejbližší době, než mě přejde vztek a ten státní italský bordel se privatizuje.
Kromě úvah nad italským stylem stávkování (který si v budoucnu zaslouží samostatný post) medituji také nad účinností práva Společenství. Představme si, že bych nyní chtěl skutečně vymáhat svá práva založená právem Společenství, tedy bezprostředně použitelným a přímo účinným nařízením. Alitalia hraje mrtvého brouka a její místní zaměstnanci soutěží o to, kdo z nich řekne méně. Co může v takovém okamžiku uvědomělý „Evropan“, znalý svých práv, dělat? Dupnul jsem si a dostal jsem stížnostní formulář, který jsem poctivě vyplnil a mám si ho teď sám odeslat (Zaměstnanci Alitalia v Miláně nejsou totiž schopni doručit stížnostní formulář vlastnímu zaměstnavateli, a to i přesto, že je to na něm výslovně napsáno.).
Vzhledem k tomu, že u Alitalie je opět stávkovací sezóna, tak takových dopisů budou mít v Římě stohy. Dostanu někdy vůbec odpověď? Když ne, půjdu se soudit k obvodnímu soudu Roma-Fuimicino, kde má Alitalia sídlo? Mé nadšení z mých práv zaručených práv Společenství stále roste. Jsou okamžiky, kdy můj euro-realismus sklouzne k euro-skepsi a někdy i euro-nasrání. Má skutečně smysl zamořovat Úřední věstník EU právními předpisy, kterých se stejně nikdy nedomohu?
Doplnění: tento příspěvek byl napsán minulý týden na letišti v Miláně. Nechávám ho v původní podobě, a to i přesto, že tučnější části celé historky (přespání v Miláně, ztracené zavazadlo a zrušení letu ze strany Alitalia i na cestě zpět) se odehrály teprve po jeho napsání. To ale bude na samostatný příspěvek, až si koncem tohoto týdne vyzkouším uplatňování svých práv z Montrealských, Varšavských a jiných úmluv provedených právem Společenství v praxi. Bude švanda.
Držím palce. Vůbec vymáhání spotřebitelských práv je problematické a zdlouhavé, a co teprv, když se k tomu přidá povinnost žalovat v úplně cizí zemi a ještě k tomu s obrovskou společností. Myslím si, že 99% lidí zůstane u nadávek. Druhým bych radil se soudit, sám bych dlouho váhal. Když jde o druhé, je to vždy snažší. Ale představa několik let táhnoucího se sporu, x výdajů na něj, riziko krachu té společnosti a taky riziko prohry (to je vždycky), to si to člověk opravdu promyslí, nebo spíš rozmyslí.
OdpovědětVymazatMichale, dost usmevne ... kdysi jsem mel obdobnou zkusenost s Air France - ale to uz je par let nazpatek. ;o) Jinak z te evropske legislativy (nar. EC c. 261/2004), kdysi jsem se na to ramcove koukal, ma to informacni upozorneni na prava pasazeru zajistit dopravce, a to bud na check-inu anebo na prepazce, a to formou written notice (cl. 14 cit. nar.). Jinak co se tyce zaloby, tak - ac jsou prepravni smlouvy obecne vynaty z rezimu spotrebitelskych sporu dle nar. 44/2001 - si stejne myslim, ze by byla dobra sance to zalovat i v Cechach - tedy pokud tu ma Alitalia alespon pobocku a jednalo se o cestu do Cech.
OdpovědětVymazatProstě "law in action". Já jen nevím, jestli vymahatelnost národního předpisu by byla lepší ...
OdpovědětVymazatNa to su class actions a ine srandicky kolektivneho presadzovania. Zaujimavo to riesi slovensky zatial-este-platny zakon o ochrane spotrebitela (pokial viem - a to viem :), niet tomu v EU obdoby)
OdpovědětVymazat§ 26
(3) Proti porušeniu práva a povinnosti ustanovených týmto zákonom a osobitnými predpismi14d) môže sa spotrebiteľ proti porušiteľovi na súde domáhať ochrany svojho práva. Združenie sa môže na súde proti porušiteľovi domáhať, aby sa porušiteľ zdržal protiprávneho konania a aby odstránil protiprávny stav. Osoba, ktorá na súde úspešne uplatní porušenie práva alebo povinnosti ustanovenej týmto zákonom a osobitnými predpismi, má právo na primerané finančné zadosťučinenie od toho, koho porušenie práva alebo povinnosti ustanovenej týmto zákonom a osobitnými predpismi je spôsobilé privodiť ujmu spotrebiteľovi.
Narok ma mat aj zdruzenie... a to by sa veru oplatilo :)
V případě sdružení na ochranu spotřebitelů: za co proboha mají obdržet "finanční zadostiučinění"? Vždyť pokud podají žalobu, pouze konají to, co mají v popisu práce, resp. to, na co dostávají granty od ministertev průmyslu a obchodu, EU atd.
OdpovědětVymazatCelé mi to připadá takové nějaké nesmyslné.
ono to je trochu nezmyselne, ale bolo to extra zavedene, myslim, ze to extra zavedenie je prave kvoli zdruzeniam spotrebitelom (ked sa trochu poobzeras po legislativnom procese, kto kedy ako co navrhol). Kazdopadne je to pristupne vykladu, podla mna by to bol vhodny mechanizmus kolektivneho vymahania (clanok mi o tom vyjde v jednom brnenskom zborniku - ale neviem kedy, konfera bola v decembri, korektury vo februari...) mohlo by to byt nieco ako Gewinnapschoepfung podla GWB, UWG..
OdpovědětVymazatOno, ze je problem vynutit pravo EU, ktore ma sluzit cloveku-milionu, to by ma neprekvapilo.
OdpovědětVymazatAvsak letecke spolocnosti by mali pocitat s tym, ze ked cloveka taketo zalezitosti za den kumulativne naseru, tak to POSLEDNE co si praje vidiet, je capovacia pipa s napisom HEINEKEN!!! Co v sebe ti ludia nemaju kuska citu?
Nejen proto, že tyto řádky ťukám do notebooku na území malebného brněnského předměstí Tuřany, soudím z textu druhé věty tohoto postu, že Michal Bobek viděl místní mezinárodní letiště naposledy někdy za první republiky!
OdpovědětVymazatPři takovéto přidrzlosti vůči našemu hlavnímu městu moci soudní se nemůže divit, že boží mlýny zafungovaly:-)
Turany, Turany ... ja cekal, jestli se nekdo chyti :-) Ja do Turan letam rad, problem je v tom, ze tam je pravidelna linka pouze z Londyna a nikam jinam se to zatim nechysta. Cirrus tam letal malym vrtulackem do Mnichova, ale to byl jenom letni spoj a dost drahy.
OdpovědětVymazatJinak Turany je letiste se samymi superlativy, proto jsem si dovolil napsat, ze se jedna o jedinecnou louku:
- bude to asi nejkratsi pristavaci draha, kterou znam, kde sedaji B 737 (brzdeni podle toho vypada)
- jak celnici, tak lide na odbaveni se kazdemu hostu venuji velice osobne (s ohledem na jeden linkovy let denne na to maji spoustu casu ;-)
- ta nova odbavovaci hala je hezka, skoda, ze je vetsinu dne prazdna.
- na Stanstedu me vzdy dostalo, ze kdyz vypisuji spojeni "Brno", tak do zavorky davaji jeste "Turany", jako aby nebyla mylka, na ktere letiste v Brne to clovek leti.
Ja turanskemu vzletu nesmirne fandim a co me je lito je, ze se zatim neleta jinam nez na ten Stansted. Takhle musi clovek do Vidne ci do Blavy a to je pak voda na mlyn tem skutecnym fuj pragocentristum ...
"Má skutečně smysl zamořovat Úřední věstník EU právními předpisy, kterých se stejně nikdy nedomohu?"
OdpovědětVymazatv nizozemi jsem se nedavno domohl prijemne kompenzace velmi snadno. sadu slev a stovek eur nam primo vnutili. ono je to asi nejen otazka bdelosti (natoz unijnosti pravnich predpisu), ale i firemni a narodni kultury.
ad Tuřany, Tuřany
OdpovědětVymazatMichal Bobek věděl, že se někdo chytí, a já věděl, že se chytí Radek Policar. :)
Grrrr, Alitalia... To ma vobec neprekvapuje. My sme s nimi leteli do Maroka a mali sme "stastie", ze sme mali len niekolkohodinove meskanie. Niekolko dni na to, sme videli presne ten isty let zruseny uplne bezdovodne, ked ostatne letecke spolocnoti premavali ako po masle. Nehovoriac o ochote persovalu lietdla. Akoby to bolo vcera, vidim polhodinovu hadku Marocana, ktory chcel po stewardovi, aby mu zavesil jeho Gucci oblek, na co ten ho presviedcal, ze ho ma pohuzvat a dat si ho do skrinky nad hlavu....
OdpovědětVymazatObdobný případ se mi stal taky, až na to, že byl zrušen let z Prahy. vyplacení kompenzace ve smyslu evropského nařízení pražské Alitalii (někde bych možná vyhrabal i adresu) a po několika týdnech byla kompenzace bez řečí vyplacena.
OdpovědětVymazatMimochodem, o nároku na kompenzaci v případě stávky je ovšem velký otazník, někde v tom nařízení je totiž uvedeno, že nárok na kompenzaci nevzniká v případě, že zrušení letu nešlo zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, nebo tak nějak.
Michal Matějka
Ale, zas mi vypadla nějaká slova, správně má být ... zaslal pražské Alitalii.
OdpovědětVymazat