27 března 2007

Omlouvám se Pákistánu

Minulý rok zjara jsem na závěr krátké interní studie na téma odvolatelnosti předsedkyně Nejvyššího soudu napsal, s ohledem na omezené srovnávací aspekty, které jsem byl schopen dohledat, že „V rovině srovnávací není třeba dlouhých závěrů - naše právní kultura se přesouvá na úroveň asijských stepí, kde eufemisticky řečeno autokratičtí vládci odvolávají bez udání důvodu vrcholné ústavní představitele s úmyslem nahradit je svými nohsledy.“

S ohledem na současný vývoj v Pákistánu však asi budu muset tyto své závěry přehodnotit. Pro ty, co celou událost ještě nezaregistrovali v tisku (zprávy např. v Le Monde zde, zde a zde či na CNN zde a zde): Dne 9. března odvolal pákistánský autokrat, generál Pervez Musharraf, předsedu pákistánského nejvyššího soudu, Iftikhara Mohammada Chaudhryho. Obvinil ho z různých věcí, především zneužívání pravomocí. Západní tisk a domácí opozice se shodují v tom, že pravým důvodem odvolání je to, že Chaudhry si „dovolil“ být nezávislý, a to i vůči vládě. Masharraf následně jmenoval nového, „povolnějšího“ předsedu nejvyššího soudu.

To nejlepší však mělo přijít: Masharrafův krok vyvolal bouři nesouhlasu ze strany pákistánské právnické obce. Tisíce právníků od té doby demonstrují v ulicích, advokáti zablokovali soudní jednání, desítky soudců všech stupňů na protest rezignovali na své funkce, rezignoval též jeden ze zástupců nejvyššího státního zástupce. Opakují se násilné srážky mezi právníky v oblecích a policií (to musí vypadat zajímavě) v ulicích. Advokáti a pákistánská advokátní komora obvinili Musharrafa z toho, že jedná protiústavně. Tisk začíná spekulovat, zda toto nebude ten chybný krok, který nakonec zlomí autokratovi vaz.

Nechci zde činit žádné paralely. Jen cítím potřebu omluvit se Pákistánu.