Zdá se, že se Právním rozhledům (například u bývalé vlajkové lodi českého právního časopisectví, dnes postupně prachem zapadávající šedé zkameněliny s nadpisem Právník, jsem se s něčím podobným nesetkal, jak daleko má krátká paměť sahá) zase jednou podařilo nastolit na svých stránkách téma, o kterém se hovoří. Tentokrát je to legislativa. Inspirován postem Zdeňka Kühna jsem vylovil z hromádky dosud nepřečtených Právních rozhledů číslo 3/2007, abych si „mimo pořadí nápadu“ přečetl článek Tomáše Richtera o navrhované reformě legislativního procesu a ejhle, skutečně jsem tam velmi kvalitně našel rozpracované závěry, které Zdeněk letmo zmiňuje a s nimiž těžko mohu souhlasit.
Je fantastické, že debata (v reakci na článek ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila) o podobě našeho legislativního procesu začala a že je vedena na takové úrovni, na kterou ji posadil i T. Richter, ale reformě, kterou navrhuje, bohužel na rozdíl od Zdeňka zatleskat nemohu, a to díky základnímu směru, kterým by se měla ubírat, tedy změněné roli Legislativní rady vlády a posílení vlivu veřejnosti (na druhou stranu v článku samotném jsou určitě i body, s nimiž se snad nesouhlasit ani nedá, zejména volání po výuce legislativní tvorby a právního psaní).
Je pravda, že jednotliví předkladatelé legislativních změn velmi často tápou a vytušit cíl jejich snah by bylo mnohdy náročné i pro ně samotné, natož pro nás, prosté adresáty těchto norem, což je cílem oprávněné kritiky kolegy Richtera i Zdeňka Kühna. Na straně druhé si jen těžko dokáži představit, že by hledáním tohoto směřování měl být pověřen nějaký odborný orgán typu reformované legislativní rady. Představme si – klidně každý čtenář zvlášť, večer před spaním – třicítku významných českých právních teoretiků současnosti (neboť kdo jiný by tam měl být?) a hned poté si je zkusme představit, jak společně určují směr, kterým se má vyvíjet česká legislativa. Kdo ví, možná je reálnost takového modelu představitelná ve Spojeném království (a i tam mi to připadá jako paradox, na jehož vysvětlení si rád počkám), ale u nás předpokládám, že jsou role rozděleny správně: předkladatelé, tedy v drtivé většině ministerstva, určují směr na základě svých věcných odborností a politických zadání, která ač proměnlivá a problematická jsou jistě lepší, než žádná; jejich legislativní odbory jim dají podobu návrhu právního předpisu (zřídkakdy dokonalou, ale obvykle obhajitelnou a oprav způsobilou), a Legislativní rada (po předchozím pročišťování v pracovních komisích) díky pestrosti svého složení vychytá chyby (nadto se předtím vyjádří ke smysluplnosti úpravy samotné ve fázi věcného záměru tam, kde je zpracováván) a posoudí, nakolik výsledný normativní kamínek zapadne či nezapadne do nepřehledné mozaiky českého práva. Dělba úkolů se mi zdá být jasná a racionální: předkladatelé tvoří, protože mají odkudsi úkoly, co tvořit mají, a odborníci s nadhledem a pestrostí pohledů kritizují; ovšem chtít od nich, aby určovali směr, kterým se má legislativa ubírat, by bylo totéž, jako chtít po literárních kriticích, aby říkali spisovatelům, co by měli napsat. Představa, že si v Literárních novinách přečtu, že nám chybí román o romském holocaustu a že by ho mohla napsat třeba Petra Hůlová, mi připadá opravdu absurdní…
A podobně absurdní mi připadá, že by měl být legislativní proces vystaven širším pohledům veřejnosti, neboť je to totéž, jako kdyby vývoj psaní toho románu mohli rovnou ovlivňovat čtenáři. Pokud se navíc vrátím zpět ze světa paralel na pevnou zem, přiznám se, že toto volání po větší veřejné kontrole nechápu, když zároveň panuje – a i v článku je vyjádřen – konsenzus, že k nejhorším změnám v návrzích zákonů dochází na půdě Parlamentu, tedy právě ve chvíli, kdy dostanou slovo zástupci veřejnosti. Raději bych se vrátil k volání Michala Bobka z jednoho z předchozích postů po omezení možností pozměňovacích návrhů, což je vlastně krok opačným směrem, tak aby zástupci veřejnosti mohli jen přijmout nebo odmítnout to, co bylo vytvořeno v zatuchlém klidu ministerských kanceláří.
Pravidelný čtenář našeho blogu se teď možná může divit, proč jsem vlastně napsal článek, který ani nepobavil, ani neřekl nic zásadně nového. Není to proto, že bych byl grafoman (v takovém případě už bych měl dávno rozepsanou knihu o svém působení v právní praxi a mohla by se jmenovat třeba Rok čtvrtý), ale hlavně proto, že bych rád provokoval. Náš blog čtou přinejmenším tři členové Legislativní rady vlády (když nepočítám Zdeňka samotného) a určitě i řada dalších lidí, kteří by měli co dodat, a kdo ví, třeba je touto explicitní formou podnítím k reakci a gravitační silou přitažlivosti elektronické komunikace v takřka reálném čase i k přenesení části této „legislativní debaty“ na území Jiného práva...
P. S.: Vzhledem k tomu, že jsem ještě nečetl Alenku v říši divů, netušil jsem dosud, kdo je to Hupity Dupity. Takže mě Zdeňkův post obohatil i zcela nečekaným způsobem a podobně může obohatit i každého, kdo se jméno Hupity Dupity pokusí najít na všeznalém googlu, jeho specifickou logikou je totiž dáno, že první v řadě odkazů je nyní právě odkaz na náš blog. To jsou ty jiné cesty k jinému právu...Tak aby nebyli čtenáři hledající Hupity Dupity úplně zklamáni tím, kam je google zavedl, připojuji aspoň český překlad Jaroslava Císaře úvodu básně Jabberwocky, kterou má Hupity Dupity v Alence vyložit. Jsem zvědav, komu se ji podaří aplikovat na legislativní proces:
„Žvahlav
Bylo smažno, lepě svihlí tlové
se batoumali v dálnici,
chrudošní byli borolové,
na mamné krsy žárnící.
„Ó synu, střez se Žvahlava,
má zuby, drápy přeostré;
střez se i Ptáka Neklava,
zuřmící Bodostre!“
Článek Tomáše Richtera jsem nečetl (do Oxfordu Právní rozhledy, stejně jako Právník, nechodí J, a tak se možná budu vyjadřovat trochu mimo, nicméně se alespoň pokusím komentovat samotný post Pavla Molka.
OdpovědětVymazatLegislativní rada vlády není politický orgán a jako taková by teda samozřejmě neměla určovat směry legislativní činnosti. Pokud ale čtu Zdeňkův post správně, Richter má na mysli spíše právní reformy, ve smyslu čištění, zpřehledňování legislativy, než tvorby zcela nových právních předpisů. V tomhle směru mi to nepřipadá jako zase tak špatný nápad – otázkou spíše je, zda je toho Legislativní rada vlády schopna – nejen s ohledem na své složení, ale i s ohledem na objem práce. Spoléhat se však v tomhle směru jen na legislativce na ministerstvech mi nepřipadá příliš moudré – a myslím, že mi to potvrdí i čtenáři, kteří se někdy na procesu tvorby právního předpisu v rámci ministerstev podíleli. Spíše už věřím „radě moudrých“ (ač o nich můžu mít své pochyby), než souboru bezejmenných úředníků.
Co se týká kontroly právního předpisu s hlediska jeho legislativně technické kvality (tj. jestli neobsahuje rozporná ustanovení nebo zda není v kontradikci s jinými právními předpisy), zajímalo by mě, zda něco takového probíhá v Poslanecké sněmovně nebo Senátu (Popřípadě ještě u prezidenta republiky)? Na druhou stranu si ale uvědomuji, že právníků, kteří jsou takové legislativně technické kontroly schopni, v České republice asi není tolik, aby naplnili LRV a ještě i naše zákonodárné orgány…
Co se týče větší otevřenosti veřejnosti: já si myslím, že ty přílepky jsou produktem právě jakési pokoutnosti, s jakou se u nás právo tvoří, kdy může zákonodárný proces ovlivnit ten, „kdo se vyzná“, který však má s „veřejností“ pramálo společného. Otevřenost ve smyslu, že by se (alespoň zásadní) připravované právní předpisy diskutovaly v odborném tisku atd. by myslím praxi přílepků příliš nepomohla, spíše naopak.
Chtěl bych reagovat na následující větu Pavla Molka: "A podobně absurdní mi připadá, že by měl být legislativní proces vystaven širším pohledům veřejnosti, neboť je to totéž, jako kdyby vývoj psaní toho románu mohli rovnou ovlivňovat čtenáři." Podle mého názoru by otevření legislativního procesu veřejnosti kvalitě zákonů rozhodně prospělo. V současné době tzv. "odborná veřejnost" dostává šanci vyjádřit se k návrhu zákona jen občas, a to až ve fázi, kdy je připraveno paragrafové znění zákona. V této fázi legislativního procesu se poměrně nesnadno diskutují koncepční otázky související s přípravou zákona, jako jsou například následující otázky: 1) je nová právní úprava vůbec potřebná?, 2) jaké mají být cíle nové právní úpravy?, 3) jaké jsou nejlepší prostředky k dosažení cílů nové právní úpravy? Jsem přesvědčen o tom, že odborná veřejnost, tj. například podnikatelé, sdružení na ochranu spotřebitelů, vysoké školy, advokátní kanceláře a pod. vždy mají k těmto otázkám co říci a jejich přípomínky mohou být přínosné. Podle mého názoru bychom se mohli inspirovat praxí Evropské komise, která s odbornou veřejností své legislativní záměry pravidelně podrobně konzultuje. Teprve poté, co je v rámci veřejných konzultací důkladně prodiskutováno, co má být cílem nové právní úpravy a jaké budou prostředky k dosažení těchto cílů, přistupuje Evropská komise k přípravě vlastního znění právního předpisu.
OdpovědětVymazatDovolil bych si setrvat na svém "etatistickém" názoru a v reakci na komentář Milana Filípka bych podotkl, že odborná debata je určitě vítaná, ale ne plošně, nýbrž diferencovaně: již k věcným záměrům zákonů podle čl. 3 a násl. Legislativních pravidel vlády (http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/lrv/Pravidla/legislativni_pravidla_vlady_uplne_zneni_2.pdf)se vyjadřují hojná připomínková místa a u zásadních zákonných změn rozměru rekodifikace občanského zákoníku probíhá debata po celou dobu jejich vzniku, ostatně to jsou tak tučná sousta pro odbornou debatu, že se jejich příprava - a u těchto několika mála legislativních bumbrlíčků je to jistě vítané - probírá od samého začátku. Zapojovat ovšem do přípravy zákonů automaticky i "podnikatele a advokátní kanceláře" by podle mě vedlo k bujarému lobbování nikoliv těch, kdo mají co říci, ale kdo (nebo jejichž klient) má na věci nějaký osobní zájem, což jistě neodsuzuji, ale nevím, proč tomu iniciativně otevírat dveře. Zato myšlenka Honzy Komárka, že by LRV měla například jakousi formu legislativní iniciativy, tak aby mohla třeba vytvářet novely pročišťující právní řád, se mi zdá dost podnětná. A tak si pomalu a jistě konvergujeme....
OdpovědětVymazatUž mám několik let rozepsaný rozsáhlý článek o legislativě právě pro Právní rozhledy. Pokud chcete, mohu Vám jej zaslat pro peer review.
OdpovědětVymazatPříklad z praxe: pracuji jako právník v T-Mobile Czech Republic a.s. Minulý týden jsme dostali od Americké obchodní komory k připomínkám paragrafové znění návrhu zákona o elektronizaci některých procesních úkonů, který připravilo Ministerstvo informatiky. E-mail od Americké obchodní komory s návrhem zákona byl jako blesk z čistého nebe, protože informace o tom, že Ministerstvo informatiky připravuje výše uvedený zákon, nebyly nikde zveřejněny. Paragrafové znění návrhu zákona obsahuje celou řadu nových institutů, jejichž zavedení do právního řádu ČR je velmi sporné a mohou na to být různé názory: 1) konverze elektronických dokumentů (to je patrně nejméně sporné), 2) legalizace uznávaného elektronického podpisu, 3) základní identifikátor fyzické osoby, 4) datové schránky. Podle mého názoru by bylo skutečně lepší, kdyby se o účelnosti těchto institutů veřejně diskutovalo ještě před vypracováním paragrafového znění. Při současném způsobu veřejné debaty o právních předpisech je prosazení jakýchkoliv koncepčních změn velmi těžké. A že připuštění podnikatelů a AK k veřejné debatě o návrzích právních předpisů povede k "bujarému lobování"? Myslím, že je trošku škoda, že v mnoha lidech je stále ještě (nebo už zase?) zakořeněna nedůvěra k podnikatelům a mají tak sklon k „etatismu“. Podnikatelé si zaslouží více důvěry. Jsou to v mnoha případech právě oni, kdo tuto společnost posouvají vpřed :-). Ti, co zpravidla ponesou náklady nové právní úpravy, si přece zaslouží být vyslechnuti, a to na počátku legislativních prací. Dokonce bych řekl, že nikoli diferencovaně, ale plošně.
OdpovědětVymazatMyslenka otevreni legislativniho procesu se mi libi ze stejneho principialniho duvodu, proc se mi libi amici curiae v soudnim rizeni. Tedy elementarni uvaha vice hlasu, vice rozumu. Podotykam, ze tam neni povinnost vyporadat se s kazdym jednotlivym jakkoliv irelevantnim podanim, ale vzit v potaz jen ty relevantni. Poslanecke iniciativy nejsou kritizovany jako takove, ale jak spravne pise Jan Komarek pro jejich pokoutnost, a nepruhlednost (prichazeji v posledni fazi legislativniho procesu, bez nejakeho hlubsiho oduvodneni, bez diskuse, a budme si jisti, ze se tam silne promita vliv "verejnosti", byt bohuzel zpusobem, o kterem pise Tomas Richter). Uvaha, kterou vyslovuje Pavel Molek, trochu vychazi z toho, ze kdyz neco neni viditelne, neeexistuje to, ale obavam se, ze jak vychozi premisy, tak dopady teto uvahy jsou mylne.
OdpovědětVymazatV kazdem pripade se mi myslenka Legislativni rady, jak ji nastinuje Tomas Richter (tedy organ koncepcni), jevi jako mnohem atraktivnejsi nez myslenka legislativni rady jako stroje na latovani nejhorsich legislativnich prohresku.
Já jsem připomínky k návrhu zákona o elektronizaci některých procesních úkonů právě dopsal. Mám 29 připomínek a navrhuji jim to hodin na hlavu.
OdpovědětVymazatJak vidět názorů dost a každý trošku jiný. Já jen přidám, že možná dobrá ilustrace je i jiný ořeklad Alenky, tam začátek té básně zní: "Je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě. Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskruvě." Aneb - jen další příklad toho, že víc hlav víc ví.
OdpovědětVymazatOprava - na konci mělo být tesknoskuhravě.
OdpovědětVymazatZ komentářů se mi krystalizuje závěr, že pokud se chceme v úpravě legislativního procesu pohnout kamsi dopředu, máme v zásadě na výběr, zda vykročíme spíš směrem k tomu, aby legislativní návrhy psali odborníci, jimž se vytvoří příznivější podmínky v oblasti vzdělávání, materiálních podmínek i "odstínění" od tlaku lobbismu; nebo směrem k otevřenější debatě, která ale - zejména u úzce zaměřených zákonů - bude mít povahu lobbování (a komentář kolegy Filípka - jakkoli vítaný - mě spíš ubezpečuje v tom, že o nic jiného nejde; ať mi nikdo netvrdí, že pokud T-Mobile poskytuje svůj názor, jinak řečeno drahý čas svých expertů, na legislativní návrh, tak že to nedělá proto, aby se tento návrh maximálně přiblížil jeho vlastním ekonomickým zájmům; jsem poslední, kdo by nedůvěřoval podnikatelům, zároveň ale nejsem natolik naivní, abych přisuzoval obchodní společnosti, že motorem jejího fungování je primárně láska ke státu, v němž jedna z jejích odnoží působí). Co se týče příkladu s Evropskou komisí, vůbec nemám pocit, že by se lobbismu otevřela z důvodu principiální potřeby odborníků ze soukromého sektoru, spíš bych v tom viděl určitou rezignaci a férovou snahu legalizovat něco, co už fungovalo v míře, která se nedala přehlédnout a ignorovat (podobně, jako by náš právní řád mohl konečně rezignovat a legalizovat prostituci a měkké drogy - a tady skutečně ani v jednom bodě nehájím své zájmy;). Otázkou tedy podle mne je, jestli i na naší vnitrostátní úrovni už je lobbování natolik propracované, že bude férovější ho institucionalizovat, jak navrhují naši komentátoři, nebo je ještě zvládnutelné, a bylo by proto lepší od něj spíš ministerské legislativce vzdalovat, zejména tam, kde je čistou korupcí.
OdpovědětVymazatA jinak děkuji panu Sýkorovi, už jsem se bál, že se Žvahlava nikdo nechytne. Jím uvedený překlad manželů Skoumalových také není špatný a aby byla sbírka kompletní, přikládám ještě současný, možná až trochu moc ve stylu fantasy, překlad V. Pinkavy:
Hromoplk
Jasřilo; poplaslizná tklova
kruťcupila se v trámavě:
průvratná byla bokřavova,
můrnící hledavě.
„Hromoplka se synu střež!
Čelistí chňapných drápů šmika!
Klepklep-péřatce dravce, též
Supteřva plundrožvyka!“
Ja bych s Pavlem souhlasil v tom, ze komentare k tomu budou podavany nikoliv z lasky ke statu nebo pravde, ale z ciste ekonomickych motivu, tedy snaha o maximalizaci vlastniho prospechu. Nicmene narozdil od Pavla na tom nevidim nic spatneho. Tomas R. upozornuje, ze se to dnes jiz deje nepruhledne, pricemz ty nazory vyslovovane pokoutne maji tu vyhodu, ze se nestretavaji s fundovanou kritikou. Pokud se to bude dit verejne, jedna firma rekne jeden nazor, ktery bude primarne vychazet z jejich ekonomickych pozic, jina firma (nebo treba organizace hajici zajmy spotrebitelu) ale bude mit jine zajmy, a muze tedy prvne podany nazor podrobit kritice. Takto se pak utvari (diskursivni) pravda, ktera je neustale podrobovana kritice a je neustale otevrena novym impulsum. Jde tedy v zasade o liberalni teorii diskursu, ktera vychazi z toho, jak jsem uz vyse uvedl, ze vice hlav vice vi. Ostatně na stejnem principu funguje i tento blog a diskuse k nemu.
OdpovědětVymazatV reakcii na posledný komenátr kolegu Moleka:
OdpovědětVymazatMyslím si, že stanovisko "izolácie od lobizmu" môže v redukcii viesť k absurdnému záveru, že ideálny právny predpis je taký, na ktorý jeho adresát - teda potenciálny lobista - nemá žiaden vplyv.
Aplikované na príklad s T-Mobile, pri tvorbe novej legislatívnej úpravy sú najmenej zaujímavé skúsenosti z praxe, pretože sú potenciálne lobistické... ideálna je teda tvorba práva "od zeleného stola".
Názor, že legislatívna rada vlády či iný štátny orgán mi po nahliadnutí do kryštáľovej gule prezradí, čo je pre mňa ako adresáta práva najlepšie, mi pripadá až extrémne etatistický. Preto sa musím nutne prikloniť k druhej alternatíve.
...a tak trochu ma vytáča to, že kým napíšem komentár na predchádzajúci post, tak Zdeněk Kühn stihne postnúť podobnú myšlienku, len ucelenú a oveľa lepšie vyjadrenú... :-(
OdpovědětVymazatke g. petersovi - 29 připomínek? To já jsem na připomínky k zákonu o elektronizaci zatím nesáhl. Jelikož jsme dostali poměrně velkorysý termín, nechávám si to až na svůj návrat z dovolené, na kterou odjíždím zítra. Mezitím poprosím kolegy z controllingu, ať spočítají, jaké připomínky jsou pro nás finančně nejvýhodnější. :-) Souhlasím se Zdeňkem Kuhnem, i když sám bych to vyjádřil asi trochu méně učeně. :-) Když nad tím tak přemýšlím, pozitiva většího otevření legislativního procesu bych shrnul takto: 1) u vědomí celé řady subjektů, kteří se budou k návrhu právního předpisu vyjadřovat, by se zákonodárce snažil produkovat kvalitnější návrhy, 2) důkladné, veřejné prodiskutování problematiky, která má být regulována, přispěje k LEPŠÍMU POZNÁNÍ DANÉ MATERIE a tím i k lepšímu posouzení možných legislativních řešení; PERSPEKTIVA a ZKUŠENOSTI podnikatelů, AK a pod. jsou pochopitelně zcela jiné než perspektiva a zkušenosti pracovníků legislativních odborů ministerstev či EK 3) "lobbying" (ovšem já toto slovo nechápu tak pejorativně jako Pavel Molek) bude kulturně o jeden stupínek výše než v situaci, kdy se odehrává pouze v parlamentních kuloárech, 4) adresáti právního předpisu, kteří ho měli možnost připomínkovat, možná budou více ochotni se jím řídit, než by byli v případě, že se jich nikdo na nic neptal. 5) (není dokonce vyloučeno, že informace o veřejné debatě o návrhu právního předpisu mohou být důležitou pomůckou pro výklad příslušného právního předpisu, já se například občas dívám na informace o veřejných konzultacích EK, nevím-li si rady s výkladem ne zcela přesného ustanovení směrnice a pod. Negativem širšího otevření legislativního procesu veřejnosti jistě může být zdlouhavost a těžkopádnost, jak to dnes vidíme u EK. Dalším negativem mohou být zvýšené finanční náklady takto pojatého legislativního procesu. Ovšem mohu-li si vybrat mezi rozpočtovou úsporou a důkladnou diskusí o legislativních návrzích, dycynky volím to druhé.
OdpovědětVymazatPodľa mňa náklady na otvorenie legislatívneho procesu nemusia byť nejak extrémne vysoké, ak by sa viedol otvorene systematicky a celá dokumentácia by bola zverená jednému systému (a nie trom, viz. senát, psp a vláda, alebo EK a EP).
OdpovědětVymazatSúhlasím s tézou o zákulisnom lobbingu. Jedna (pozitívna) skúsenosť: (neznámy) osvietený autor navrhne zákon (napr. záložné právo v SR), ktorý sa dostane takýmto spôsobom na stôl ministerskému úradníkovi, ten jeho zmysel (asi) veľmi nechápe, ale zákon bez povšimnutia prepláve legislatvínym procesom. Tlaky zvonka (konkrétne moje vtedajšie naivné pripomienky, ktoré T.Richter rozptýlil) môžu takéto osvietené riešenie zabrzdiť, ale vo väčšine dôvodov skôr donútia autorov osvetliť dôvody a vysvetliť svoj návrh... a nie vždy je ten autor osvietený a benevolentný
I kdyby výše proběhnuvší debata vedla jen k tomu, že si zastánci větší otevřenosti legislativního procesu lépe systematizovali své argumenty, pokládám ji za výbornou a rád jsem v ní sehrál roli ďáblova advokáta. Na vliv soukromých společností na tvorbu zákonů ovšem nemohu nezareagovat připomínkou, že je mi sice taky sympatická liberální ekonomická logika, podle níž je výsledekem individuálních snah o prosazování vlastních zájmů společenský blahobyt, zrovna telekomunikační zákony jsou ale příkladem omezené uplatnitelnosti této zásady na legislativní proces: telekomunikační zákony přeci určují zejména podobu vztahu mezi provozovateli telekomunikačních zařízení (typicky mobilními operátory) a jejich uživateli. Pokud bychom zde připustili volné lobbování, obávám se, že jedna strana tohoto vztahu by své zájmy prosazovala velmi fundovaně, propracovaně a se silným "tahem na branku", zatímco druhá sporadicky či vůbec. To samozřejmě neplatí pro debatu akademickou...
OdpovědětVymazatA abych končil úplně smířlivě, nezbývá než popřát kolegovi Filípkovi příjemnou dovolenou a pro opravdové labužníky v tématu "Žvahlav" připojit lahůdku v podobě překladu do velštiny (Selyf Roberts):
"Siaberwoci
Mae'n brydgell ac mae'r brochgim stwd
Yn gimblo a gyrian yn y mhello:
Pob cólomrws yn féddabwd,
A'r hoch oma'n chwibruo.
'Gwylia'r hen Siaberwoc, fy mab!
Y brathiad llym a'r crafanc tynn!
A rhed pan weli'r Gwbigab
A'r ofnynllyd Barllyn!'"
Zájemcům i zájemkyním s radostí přečtu, pokud omluví mou jihovelšskou výslovnost (tedy dialekt Dyfed;). Bore da!
Tak v dnesnim Ekonomu 12/2007, str. 39, jsem si se zajmem precetl, ze podle nazoru ministra spravedlnosti J. Pospisila k 22.3.2007 : ... v nasem legislativnim procesu ... "Chybi to, co je bezne v rade zapadnich zemi: jeste drive, nez se zakon zacne prepisovat do podoby paragrafu, tak o nem musi probehnout spolecenska diskuse. Musi se zjistit, zda je vubec potrebny, a jak by mel vypadat."
OdpovědětVymazatJsem opravdu zvedav, zda tohle signalizuje nadeji na nejaky posun. Pokud ano, propustim se ze sve komentatorske zivnosti (jak rika Cimrman) - nebo jinymi slovy -dam si pa(d /n)aka.