Aby mé posypání si hlavy popelem za neznalost vztahů soudců vrcholných soudních instancí a exekutivy bylo dokonalé (však jsem taky od Zdeňka Kühna dostal v komentářích co proto), nabízím nedávnou diskusi ohledně podobného tématu na SCOTUS blog, což je blog, který se věnuje Nejvyššímu soudu USA (taky mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, že se zkratkou "SCOTUS" myslí Supreme Court Of The United States...).
Diskuse se točila okolo článku T. Pettyse "Choosing a Chief Justice: Presidential Prerogative Or a Job for the Court?" (dostupný na SSRN zde), který zvažoval ústavnost současné praxe, kdy předsedu NS jmenuje sám prezident. Objevily se v ní velmi zajímavé údaje, třeba i blízkem vztahu předsedy NS Burgera a prezidenta Nixona. Burger měl být pravidelným návštěvníkem Bílého domu a dokonce se uvažovalo o jeho nominaci na post viceprezidenta. Ovšem jen do doby, než Burger sepsal stanovisko v případu United States v. Nixon, které prakticky Nixona sestřelilo (Nixon několik dní po vydání rozhodnutí NS, které mu přikazovalo vydat důkazy v aféře Watergate, sám rezignoval). Jak ale upozorňuje jeden z účastníků diskuse, Burger byl posledním předsedou NS, který měl bližší vztah s prezidentem, což také mohlo plynout z jeho předchozí kariéry v americké exekutivě.
Když už jsem se dostal k Nejvyššímu soudu Spojených států a (ne)možným inspiracím: v souvislosti s nedávným bouřlivým vývojem, kdy po období nejdelšího fungování NS bez výmeny jediného soudce v historii měl najednou prezident Bush k dispozici nejen místo soudce NS, ale i jeho předsedy, se obnovily diskuse o (ne)vhodnosti doživotního mandátu. Odkazy na diskusi spolu s novými články na SSRN můžete nalézt tady.
Diskuse se točila okolo článku T. Pettyse "Choosing a Chief Justice: Presidential Prerogative Or a Job for the Court?" (dostupný na SSRN zde), který zvažoval ústavnost současné praxe, kdy předsedu NS jmenuje sám prezident. Objevily se v ní velmi zajímavé údaje, třeba i blízkem vztahu předsedy NS Burgera a prezidenta Nixona. Burger měl být pravidelným návštěvníkem Bílého domu a dokonce se uvažovalo o jeho nominaci na post viceprezidenta. Ovšem jen do doby, než Burger sepsal stanovisko v případu United States v. Nixon, které prakticky Nixona sestřelilo (Nixon několik dní po vydání rozhodnutí NS, které mu přikazovalo vydat důkazy v aféře Watergate, sám rezignoval). Jak ale upozorňuje jeden z účastníků diskuse, Burger byl posledním předsedou NS, který měl bližší vztah s prezidentem, což také mohlo plynout z jeho předchozí kariéry v americké exekutivě.
Když už jsem se dostal k Nejvyššímu soudu Spojených států a (ne)možným inspiracím: v souvislosti s nedávným bouřlivým vývojem, kdy po období nejdelšího fungování NS bez výmeny jediného soudce v historii měl najednou prezident Bush k dispozici nejen místo soudce NS, ale i jeho předsedy, se obnovily diskuse o (ne)vhodnosti doživotního mandátu. Odkazy na diskusi spolu s novými články na SSRN můžete nalézt tady.
Při naší debatě ohledně jmenování soudců nejvyšších soudů jsem si oprášila své informace o situaci v Británii a pro zájemce chci odkázat na ss. 23 až 27 Zákona o ústavní reformě (Constitutional Reform Act 2005), který mimojiné zavádí místo Odvolacího výboru Sněmovny lordů Nejvyšší soud. Způsob jmenování soudců Nejvyššího soudu je dost složitý, kde prvotní výběr udělá speciální výběrová komise (se silným soudcovským zastoupením a s povinnou konzultací ze strany soudců vyšších soudů). Jako jakási brzda a filtr konečného výběru funguje Lord kancléř. Zajímavé je, že premiér se musí řídit návrhem Lorda kancléře a nesmí "doporučit" královně jmenovat nikoho jiného, než osobu, kterou mu notifikuje Lord kancléř. Nejvyšší soud ještě neexistuje, jeho start se plánuje na rok 2008, až pro něj bude připravena vhodná budova:-). Pokud se chcete prokousat typickou britskou legislativou, doporučuji se na zmíněné části zákona podívat.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMalá oprava pro hnidopichy (jako jsem - někdy - já:-): jsou to ss. 23-31 zákona. Tohle je sice blog, ale přece jenom právnický, tak člověk nikdy neví:-).
OdpovědětVymazatV Civil Justice Quarterly je dobrý článek Lorda Manceho (článek vychází z přednášky, kterou měl 1.12. 2005 v Oxu, nebylas tam Mílo? :-). Přehledně tam shrnuje změny týkající se soudnictví ve Spojeném království ("Constitutional Reforms, the Supreme Court and the Law Lords", (2006) 25 C.J.Q. 155). Zajímavé je, že tam otevřeně přiznává, že byly vynuceny také vývojem v evropském a mezinárodním právu; Lord Menace pracoval pro Consultative Council of Judges Rady Evropy, kde se britským soudnictvím také zabývali: zprávy zde: www.coe.int/judges.
OdpovědětVymazatNa přednášce jsem byla, ale o článku jsem nevěděla, takže díky. Pamatuji se na jednu poznámku dr. Barbera na semináři ústavní teorie, že když "Evropě" vadí archaické prvky v britské ústavě, existující po stovky let, tak aby za chvíli nechtěli zrušit samotnou královnu :-). Zdálo se mi, že není moc fanda těchto reforem. Někde jsem četla, že ústavní reforma (soudní části) Sněmovny lordů je považovaná za reformu, kterou vlastně nikdo moc nepotřeboval, protože to fungovalo dobře a britské soudnictví a samotná Sněmovna lordů měla velmi dobrou pověst. Ale nezávislost soudní moci je věc, která vyvolává pohyby (skoro) všude ve světě, takže ani Británie nemohla zůstat a nezůstala výjimkou.
OdpovědětVymazat