Jsem jeho otec, nejsem jeho otec ... ?

Německý otec sedí na mezi a trhá okvětní lístky kopretiny. Klade si přitom otázku z titulu tohoto postu. Asi mu zbyl ten nesprávný okvětní lístek, neboť má pochyby; plivne proto do skleničky, děcku, které před lety uznal za své, vytáhne z úst žvýkačku a s těmito vzorky se vydá na soukromou kliniku. Neřekne o tom ani dítěti, ani matce. Na klinice mu sdělí, že dle testu jeho DNA a DNA „jeho“ dítěte je na 100% jisté, že není biologickým otcem. Muž podá před civilním soudem žalobu na popření otcovství, přičemž jeho hlavním důkazem je test DNA jednoznačně určující, že není otcem dítěte. Všechny civilní soudy včetně Spolkového soudního dvora tento důkaz odmítnou a žalobu zamítnou s tím, že tajně opatřený test DNA není v tomto případě přípustným důkazem.

Tento zajímavý případ (s výjimkou kopretiny se tak skutečně udál) měl před dvěma dny dohru před Spolkovým ústavním soudem (Rozsudek soudu ze dne 13. 02. 2007 je ve fulltextu k dispozici zde, tisková zpráva je zde). V ústavní rovině se střetlo právo otce vědět, zda se skutečně jedná o jeho dítě s právem dítěte na „informační sebeurčení“, což dle názoru Spolkového ústavního soudu znamená možnost zamezit, aby kdokoliv manipuloval bez jeho vědomí (v případě nezletilosti bez vědomí matky) s jeho genetickým materiálem. V pozadí nám pak ještě plave právo matky na ochranu jejího intimního života (zjištění, že „udala“ nemanželskou kukačku asi není zrovna lichotivou a z její strany žádostivou výpovědí o jejím pohlavním životě) a někde ještě dále v pozadí je případné právo skutečného biologického otce.

To nejlepší na závěr: Spolkový ústavní soud shledal, že postup obecných civilních soudů, které odepřely možnost důkazu testem DNA získaným tajně, je ústavní. Na druhou stranu ale konstatoval, že německý zákonodárce porušil ústavní ochranu osobnostních práv zúčastněných tím, že už dávno nepřijal úpravu, která by umožňovala zjištění biologického otcovství mimo rámec žaloby na popření otcovství právního. Zákonodárce dostal na přijetí nové legislativy čas do 31. března 2008. Bude mě velice zajímat, jak zákonodárce v takovémhle případě ošetří především časovou působnost nové legislativy a oddělení možnosti získat v samostatném řízení znalost o otcovství biologickém, aniž by to nahlodalo staré zásady BGB o určení otcovství právního. Aneb lze vůbec ještě sloučit tradiční třístupňový test určení otcovství a snahu o nastolení „právní jistoty“ ohledně paternality záhy po narození dítěte, jehož výstup by měl obecně platit až do smrti, s testem DNA, který můžeme klidně provádět ze zbytků koster? Je to dobrá nebo špatná zpráva pro otce-vandaly, kteří devastují na mezích lokální flóru?