Když už jsme tu nedávno měli odkaz na časopisecký profil soudce Posnera, ze kterého Posner zrovna jako příliš společenský tvor nevyšel, tak bych ještě přidal poměrně nedávný (podzim 2005) profil Ronalda Dworkina, který mimo jiné vede se soudcem Posnerem intezivní a celkem ostré polemiky, a tak mi to přijde v hezké tematické návaznosti na předchozí post. Ten profil vyšel v magazínu NYU - The Law School Magazine a jeho autorem je Adam Liptak - korespondent New York Times.
V tomto profilu vyznívá Dworkin - narozdíl od Posnera - jako velmi společenský člověk. Viz např. jeho následující charakteristiky citované z daného článku:
Jedna je od Stephena Perryho (mj. Dworkinův žák a také velmi zajímavý právní filosof - viz např. jeho příspěvek v knížce na Hart's Postscript), který uvádí: “He was flamboyant, always extremely well dressed, very witty and very extroverted. He’s a public figure. He has a reputation beyond the academy. He’s a brilliant conversationalist.”
V tomto profilu vyznívá Dworkin - narozdíl od Posnera - jako velmi společenský člověk. Viz např. jeho následující charakteristiky citované z daného článku:
Jedna je od Stephena Perryho (mj. Dworkinův žák a také velmi zajímavý právní filosof - viz např. jeho příspěvek v knížce na Hart's Postscript), který uvádí: “He was flamboyant, always extremely well dressed, very witty and very extroverted. He’s a public figure. He has a reputation beyond the academy. He’s a brilliant conversationalist.”
Druhá je od Dworkinova spolupřednášejícího, politického filosofa Thomase Nagela:
“He has a huge appetite for the real and material world and its aesthetic aspects. He dresses much more elegantly than anyone academic I know. He always was the person who had the
latest computer, and people like me would turn to him for advice. He loves to travel.”
“He has a huge appetite for the real and material world and its aesthetic aspects. He dresses much more elegantly than anyone academic I know. He always was the person who had the
latest computer, and people like me would turn to him for advice. He loves to travel.”
Skoro mi to srovnání mezi Posnerem a Dworkinem přijde v tomto směru tak trochu jako black & white a teď nemám na mysli jejich právně-filosofické teorie, byť i tam by to srovnání dopadadlo asi hodně podobně.
No a pointa by asi mohla být ... můžete být společenský člověk, který nepovažuje společenské tlachání s přáteli za ztrátu času, chodit do hospy a tak a přesto být úspěšný právník, právní teoretik či filosof .... :o)))
PS: V tom článku je naprosto úžasná fotka, jak Dworkin hraje cosi jako fotbal se svým synem ... ta fajfka v ústech a strnulý postoj jsou úžasné ;o)
PPS: Za zmínku také stojí některé pasáže reprodukované diskuse mezi Dworkinem a Learned Handem o případu Brown:
"... If Brown was wrongly decided under Hand’s approach, Dworkin suggested, there must be something wrong with the approach. Hand had wanted to avoid discussing the case, though it was the elephant in the room. Later viewed by history as a triumph, at the time, Brown was subject to much criticism for what was said to be judicial activismungrounded in the Constitution.
“You simply cannot duck that one,” Dworkin told Hand. “We argued and argued,” Dworkin told me, “and finally I said, ‘Judge, you aren’t saying anything about the Brown decision. In your eyes it must have been wrong.’
“‘Fuck you,’ he said,” Dworkin continued. “Steam came out of his eyebrows and he grabbed his yellow pad, and he started to scribble, and he started throwing away and throwing away and throwing away.” Hand could not produce a draft which could justify the result in the Brown case using methods of constitutional interpretation which met his standards—that were what he considered principled. ..."
“You simply cannot duck that one,” Dworkin told Hand. “We argued and argued,” Dworkin told me, “and finally I said, ‘Judge, you aren’t saying anything about the Brown decision. In your eyes it must have been wrong.’
“‘Fuck you,’ he said,” Dworkin continued. “Steam came out of his eyebrows and he grabbed his yellow pad, and he started to scribble, and he started throwing away and throwing away and throwing away.” Hand could not produce a draft which could justify the result in the Brown case using methods of constitutional interpretation which met his standards—that were what he considered principled. ..."
Neodpustím si tuhle nízkou poznámku:
OdpovědětVymazatFlambojantní Dworkin, co si fakt užívá reálný i materiální svět i s jeho estetickou stránkou.
Taky byste chtěli mít kamarády, co by o Vás povídali takové pěkné věci?
Ještě jsi zapomněl, Jendo, že je zároveň flamboiantní a zároveň asketa, intoš a sportovec, milující otec (snímek s tou fajfkou a míčem a je fakt něco) a zdrcující kritik...
OdpovědětVymazatNemohu si pomoct, lepším dojmem na mě působí morous Posner. Narozdíl od Dworkina nepředstírá, že (socialistické) výkladové balancování, co Dworkin předvádí, jsou objektivní pravdy (mám na R. Dworkina teď pifku, protože jsem musel číst jeho poslední výplody na téma diskriminace a pozitivní opatření, což fakt není nic jiného než sbírka levicových výkřiků obalená do právní strouhanky).
Předpokládám, že výtisk NYU "The Law School" je zasílán každoročně rodičím studentů na NYU, hlavně těsně předtím, než vypíší šek.
Jo, salónní socialisté s platem profesora NYU mě vždycky dokáží dojmout.
Michale, pokud máš na mysli Sovereign Virtue, tak to je prostě špatná knížka (jak už jsem Ti říkal). Poté, co jsem to začal číst, jsem to poměrně rychle pochopil, takže se na Dworkina nezlobím, protože jsem s tím dál neztrácel čas. Je pravda, že jí teď tedy nemohu citovat, ale za tu námahu se čtením mi to fakt nestojí.
OdpovědětVymazat... a navic je Sovereign Virtue jen sbirka clanku, ktere jiz pred tim byly publikovany jinde ;o))
OdpovědětVymazatTo mi připomíná jedno diskusní sezení tady v Oxu-dobře to myslím taky charakterizuje, s čím se tu člověk může potkat.
OdpovědětVymazatDiskutovalo se právě Dworkinovo "Sovereign Virtue", přičemž nějaký zasloužilejší kolega doktorand, který pamatuje ještě doby, než Gardner naštval Dworkina a kdy tady Dworkin občas přednášel, vznesl "úžasnou" věc: tehdy jedné přednášce Dworkin řekl něco jiného, než pak napsal (týká se to myslím trestu smrti)!!! I takhle se tady diskutuje: Hart, Dworkin, Raz atd., to jsou apoštolové a jejich texty jsou zde zkoumány jako Písmo svaté. Kontakt s realitou v nedohlednu (kdybych já si jen stihl koupi toho Shapira - The Flight from Reality in the Human Sciences...).
No nic, jdu se vrátit k přízemnímu právu EU.
No ... koukam, ze Dworkin neni zrovna oblibeny - hlavne u Michala ;-)) Jen bych pridal, ze minuly rok mel v Oxfordu prednasku (zajistil to jeho dalsi zak a obdivovatel Stavropoulos), ktera se tykala tech novych pripisu v Justice in Robes (myslim kapitoly 1 a 7). Musim rict, ze na mne Dworkin zapusobil moc dobre - vynikajici recnik, ktery strhne (popripade argumentacne smete)posluchace, prijemne pusobici osobnost, vtipny atd. ... no to vsak neznamena, ze souhlasim s jeho nazory - prece jen je to socialista a ja zatim nemam politicke presvedceni vyhranene ... ty jo, Michale? ;o)))
OdpovědětVymazatZa me v Oxu mel Dworkin prednasky dve. Sel jsem na jednu. Byla to ale spis celonarodni pout k obrazu Bozimu.
OdpovědětVymazatProc me Dworkin (Ano Zdenku, predevsim Sovereign Virtue, ale treba taky kusy Justice in Robes. Ono to je dost jedno, on rika vetsinu casu totez.) medi neni kvuli tomu CO rika, ale JAK to rika. Jak jsem psal, procital jsem jeho veci na rovnost, diskriminaci, pozitivni akci, rovnost zdrojů, vlivu a janevimjesteceho. Co mi vadi je to, ze on nerekne "moznosti jsou to, to a to a ja si myslim, ze je to, protoze x., y., z.". Jeho argumentace je: je to tohle, tecka. Kdyz se podivam treba na kapitolu 2 v Sovereign Virtue (Equality of Resources) tak s vyjimkou zacatku, ktery je zajimavy (clamshells, envy test apod.) tak dal se dogmaticky rika, ze rovnost je proste rovnost zdroju a hura jdeme redistribuovat.
Co me tam vadi je to zonglovani s pojmy a definicemi, ktere jsou nasledne anoncovany jako jedine mozne pri neodkryti hodnotovych nazoru, ze kterych vychazeji, pricemz v kontextu podobne argumentace jsou hodnoty primarni a pravni argumentace podruzna.
Nebo treba Dworkinovo strhani I. Berlina (kapitola "Moral Pluralism" v Justice in Robes): neexistuje konflikt mezi rovnosti a svobodou, protoze to je vlastne oboji soucasti stejne hodnoty. Jiste, lze souhlasit s tim, ze oboji jsou "interpretive values", nicmene pak mi neni jasne, proc zrovna jeho tvrzeni, ze oboji je jedno (equal liberty) a ze neni zadny hodnotovy pluralismus je korektni.
Treba Dworkinovi krivdim. To bude ale asi proto, ze ocekavani jsou s ohledem na povest neobycejne vysoka. On je bezesporu dobry v tom, ze ty veci, ktere pise, umi dobre zabalit a prodat (vcetne marketingu). Narozdil od vetsiny posuku v pravni filosofii pise (s vyjimkou te nestastne Sovereign Virtue) srozumitelne a pristupne.
Dworkin je jeden z nejobdivovanějších i nejnenáviděnejších právních filozofů. Sám jsem byl šokován, když jsem si vzal předmět Constitutional Interpretation v Ann Arbor, že na hodině věnované Dworkinovi se to neslo v duchu "Nenávidím Dworkina". V každém případě si nemyslím, že Dworkin je socialista, přinejmenším ve středoevropském smyslu. Spíše by se hodilo levicový liberál, ovšem v americkém smyslu.
OdpovědětVymazatK Janu K.: bohužel máš úplnou pravdu, občas se právní filozofie zvrhne v exegezi textů Svatých autorů. Je to směšné a je to na nic. Nejlepší hodiny, které jsem na právní filozofii měl, byl Hanach Dagon a "American Legal Realism". Takhle jako on bych chtěl opravdu umět právní filozofii učit ...
Kniha Sovereign Virtue není nic jiného než dvoudílný Dworkinův článek z roku 1981 plus přílepky. Ale doporučuji říjnové číslo časopisu Ethics z roku 2002, které je celé věnováno této knize a kde Dworkin "odpovídá" svým kritikům. Podle mého názoru je tzv. Dworkinův řez mezi option-luck a brute luck jenom laciný trik, který skutečný problém neřeší, ale obchází.
OdpovědětVymazat