Literos bellos v soudních rozhodnutích

Jeden z mých oblíbených blogů, ComparativeLawBlog, nedávno znovu obživl. S velice zajímavým příspěvkem: krátkým rozborem užití Carollovy Alenky v říši divů v anglosaském soudcovském rozhodování. Je ho dost. Alenka bude zřejmě soudně nejcitovanějším dílem a Humpty Dumpty (jak ho přeložili do češtiny?) pak justičním šampiónem. Jeho přínos k soudcovské interpretaci se podle počtu citátů zdá být větší než mnoha velkých teoretických jmen.

Poněkud jiné užití Alenky je pak v akademické literatuře, opět především anglo-americké. Dle mého vkusu je odkaz na Alenku, tedy především na její druhý „díl“, Through the Looking Glass, hrubě nadužíván. Jestli se nemýlím, první s tím přišel Weiler při analýze komunitárního právního řádu (?). Od té doby ale málem každé třetí pojednání o komunitárním právním řádu obsahuje povinný rituál: „x through the looking glass“ či „y down the rabbit hole“ apod.

Jistě. Je to zajímavé. Je to osvěžující. Je to sexy. Ukazuje to, jak je autor sečtělý a vynalézavý. Každý to děláme: přiznávám se, že se mi už do mých textů podařilo propašovat odkazy na Járu Cimrmana, Monthy Pythons Flying Circus a teď jen čekám, až se mi poštěstí někam prodat nějaký citát Sira Humphreyho. Poznámka pod čarou snese vše. Je to ale vhodné?

Bude asi třeba rozlišovat. V případě, že se jedná skutečně o originální vtip autora, je to skvělé a každého čtenáře to jenom potěší. Problém ale bude právě s mírou opakování; opakovaný vtip vtipem není a není mi jasné, zda „Through the Looking Glass“ se nyní již stalo zvláštním analytickým postupem v rámci komunitárního práva či bezduchým rituálem.

Zpět k původnímu tématu tohoto postu: soudcovské užití odkazů na krásnou literaturu. Musím přiznat, že si nejsem schopen vzpomenout na žádný příklad odkazu na beletrii v českém soudním rozhodnutí. Z poslední doby mi utkvělo v paměti pouze odlišné stanovisko soudce Balíka v plenárním nálezu ÚS na téma evropského zatýkacího rozkazu. Tam jisté náznaky jsou. Názory na toto stanovisko se dost liší: od „úplný nesmysl“ až po „dobrý vtip“. Pravda je, že se jedná o stanovisko mírně neortodoxní, které, jak by řekli někteří z nás, vybočuje z toho konvenčního „diskurzu“. Vtipné je ale také, to se mu upřít nedá ...