Tady je několik jednoduchých tipů jak na to, aby měl váš článek šanci, že jej některý časopis přijme. Užitečné rady, jak takový článek napsat, Vám poskytne kniha "Academic Legal Writing" Eugena Volokha (UCLA School of Law). Na jeho stránkách naleznete kromě odkazů na tuto knihu třeba pěknou šablonu k článku psanému ve wordu, nebo základní rady, jak postupovat při psaní.
No a pokud chcete být také citováni, pak nelze než doporučit článek Jacka Balkina (Yale Law School) a Sanforda Levinsona (The University of Texas at Austin Law School) "How to Win Cites and Influence People", 71 Chicago-Kent Law Review 843 (1996) . Zde je jejich desatero:
- Ujistěte se, že jste již absolvovali právnické fakulty (Law Schools) na Harvardu, Yale nebo University of Chicago,
- Publikujte svoje články v Harvard Law Review, Yale Law Journal, nebo University of Chicago Law Review,
- Staňte se asistenty na právnických fakultách (Law Schools) Harvardu, Yale nebo University of Chicago,
- "Trojité zásahy skórují - Popelky zametají podlahu": zkombinujte všechny tři maximy uvedené výše,
- Jestliže se někam chcete dostat, pomůže, pokud už tam jste (zde si Balkin s Levinsonem kladou otázku, kolika autorům publikace v prestižním časopise zajistila místo ve Valhalle právnické akademie - dospěli k závěru, že mnoho z nich v okamžiku publikace již na tato místa měli namířeno)
- Piště o předmětech veřejného práva, obzvláště o ústavním právu a to zejména Čtrnáctém dodatku,
- Charita začíná doma: a) citujte sami sebe, brzy a často + b) přimějte své přátele, kdykoliv můžete, aby Vás citovali,
- Pište články, které budou chtít citovat studenti práva [tato rada může v Čechách selhat, vzhledem k mizivé podpoře právnického psaní u studentů - ale i tady se již blýská na lepší časy!],
- Pište ikony, ne články,
- Skutečný svět? Co to je?
Pozor, rady v prvním odstavci jsou míněny vážně. Desatero, které následuje, napsali Balkin s Levinsonem v reakci na články Freda R. Shapira, "The Most-Cited Law Review Articles", 73 California Law Review 1540 (1985) a "The Most Cited Law Review Articles Revisited", 71 Chicago-Kent Law Review 751 (1996), který obsahoval žebříčky nejcitovanějších článků publikovaných v právnických časopisech ve Spojených státech. Balkin s Levinsonem upozornili na několik pastí, které tyto jednoduché součty přinášejí - prostý počet odkazů na nějaký článek ještě neznamená, že je článek dobrý. Právě naopak, může být uváděn jako "klasický příklad" chyby, které se někdo dopustil. Řada článků je zase citována, aniž by je kdokoliv četl (mám podezření, že o několika "must cite" vím i v oblasti evropského práva).
Smutné je, že v České republice publikace nikdo nebere příliš vážně. Právě zahraniční publikace by podle mého názoru měly platit jako velmi významný ukazatel kvality produkce autora-akademika. Zahraničními publikacemi je pak třeba nutno myslet publikace v respektovaných periodikách, nikoliv každý příspěvek, který se autorovi povede publikovat v cizím jazyce. Ale to je diskuse na daleko širší téma, kterou započal už Michal Bobek (ano, jedná se o praktickou aplikaci maximy č. 7 b) výše!).
Moje odpověď na titul příspěvku by byla "NE". "Ejmerický" styl psaní článků mi totiž stále více leze krkem. Důvodem nejsou úsměvné soutěže na téma kdo vymyslí ulítlejší titul článku (viz můj dřívější post), ale spíše příšerná rozvláčnost a pompéznost akademického stylu. Za články delší než 30 stran by se mělo střílet ... ;-)
OdpovědětVymazatK Michalovi Bobkovi: nedá se v žádném případě generalizovat. Je pravda, že v USA najdete třeba sto nebo dvě sta stránkové články,ale ne všechny jsou proto nutně špatné. Je to do určité míry také nepochopení role těchto článků: takovéto články slouží často jako produkt, který zároveň potvrdí profesuru daného člověka na právnické fakultě (tedy jsou obdobou třeba disertace v našem pojetí). V takovém případě by to asi třicetistránkovým článkem nešlo.
OdpovědětVymazatS ohledem na neuvěřitelnou produkci americké právnické akademie pochopitelně jsou v USA publikovány věci zcela špičkové jako věci kvality úděsné. Některé věci si asi dokonce nepřečte nikdo jiný než jejich autor a editor článku. Ale to je normální. Rozhodně mnohem lepší takováto situace než smrdutý nehybný malý rybník.