tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post8324976462014165480..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Laický prvek v justici - archaismus v 21. století nepotřebný?Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger17125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88769490772848035272008-10-06T14:23:00.000+02:002008-10-06T14:23:00.000+02:00Ačkoliv jsem dosud k diskusím na JP přistupoval s ...Ačkoliv jsem dosud k diskusím na JP přistupoval s předsevzetím zůstat pouze čtenářem, nedá mi, abych k tématu laického prvku v (české) justici, jež - jako vždy - velmi výstižně otevřel doc. Kühn, nepřidal několik osobních poznámek, protože sám působím (zatím nepříliš dlouho) jako přísedící v trestním senátu u nejmenovaného soudu 1. stupně. Můj náhled na pojednávanou problematiku je bezpochyby poznamenán několika odchylkami, které mě diskvalifikují z hypotetické pozice mluvčího za typový stereotyp recentních českých přísedících:<BR/>1. nejsem v důchodovém věku, i když jsem významně časově vzdálen od juvenilního období svého života, a funkci přísedícího vykonávám souběžně s plnou angažovaností v zaměstnání,<BR/>2. disponuji právně-teoretickými znalostmi, které mě odlišují nejen od přísedících, ale i od řady profesionálních soudců nalézacích soudů okresního stupně (očekávaná koncíznost komentáře mi brání v promyšlené skromnější formulaci – omlouvám se všem učeným účastníkům JP a doc. ZK zejména),<BR/>3. jsem občas činný v legislativní oblasti,<BR/>4. mám specifické profesní zkušenosti blízké prosazování trestního práva.<BR/>Během zahájení svého laického působení u soudu jsem byl mile překvapen přívětivým přístupem soudců k přísedícím, ačkoliv jsem očekával odbornou přezíravost (umně či hůře skrývanou) vůči laikům, kterou jsem jinak během života zaznamenal u řady advokátů (zejména vůči těm, jež nejsou jejich platícími klienty). Přísedící jsou – aspoň v místě mého působení - vnímáni jako pomoc soudců, trvale přetížených nápadem žalob, administrativního zatížení, vzdorováním klíčových svědků (formalizovanými řádnými omluvami) a nedostatečným logistickým zázemím. Tento stav jsem předpokládal, a tudíž mě nepřekvapil. Překvapila mě ale v některých případech „nesnesitelná lehkost“ obžalob, pramenící z fakticky nedostatečně dokončeného vyšetřování policejním orgánem a ukazující na převládající imperativ každodenní pragmatiky státních zastupitelství „V pochybnostech žaluj!“. (Vždyť dokazování se provede v řízení před soudem 1. stupně a proti rozsudku se lze vždy odvolat.) Domnívám se, že přetíženost nalézacích soudů brání častějšímu využití nástroje předběžného projednání sporné obžaloby a případnému vrácení státnímu zástupci k došetření skutkových okolností, doprovozené doporučením podle B. Hrabala „Musíte se víc snažit, pane správče!“. <BR/><BR/>Během hlavních líčení si všímám především způsobu kladení otázek žalobců a obhájců (obžalovaní zhusta vypovídají klamavě a je to jejich svaté, totiž ústavní, právo, jež respektuji a počítám s ním). Právě z vystoupení státních zástupců a obhájců lze vytipovat slabá místa obžaloby či naopak obhajoby, jež při čtení spisu zůstávají prima facie skryta. Přísedící může vhodně zvoleným doplňujícím dotazem přispět k (po)odhalení skutkového stavu projednávané věci, protože předseda senátu, na němž spočívá psychické břemeno vedení celého jednání, si třeba někdy neuvědomí potřebnost určité otázky (i soudce může v danou chvíli něco opominout). Vnitřní motivace pro „vhodné“ otázky může vzniknout někdy spíše u přísedících, kteří nejsou ustáleni ve stereotypech osvědčených postupů výslechů profesionálními soudci, případně mohou, vzhledem k převládající senioritě přísedících, doplnit rozvíjející se zkušenost mladého soudce. Netroufám si rozhodně ze své individuální a nevelké zkušenosti dovozovat závěry, přisvědčující k zachování laické dimenze justice. Nicméně model kombinovaných senátů (profesionální soudci & laičtí přísedící) se mi jeví vhodnější než porotní systém, protože veskrze laická porota může být, aniž si to jednotlivci v porotě uvědomí, vnitřně ovládána „psychologií davu“(„dav“ za vypjatých okolností mohou vytvořit více než dva lidé). <BR/><BR/>Je dobře, že ZK připomněl otázku legitimity laických „soudců“: jde o velice vážné téma, které je třeba dle mého soudu nahlížet až z úrovně ústavního práva, teoreticky pak atributy materiálního právního státu. (Další argumentace z mé strany by vyžadovala samostatné pojednání – již tak riskuji výmaz pro neudržitelnou délku komentáře). Mnohokrát jsem se nad tím zamýšlel v kontextu s požadavky, které platný zákon klade na budoucí přísedící – jsou minimální (bezúhonnost zúžená na ověřování výpisu z RT, negativní lustrační osvědčení). Přitom přísedící mají při rozhodování o vině a trestu obžalovaných v tříčlenném senátu (přidržuji se s ohledem na osobní empirii trestního řízení) stejnou váhu hlasu jako soudce - předseda senátu. (Přísedící může v případě minoritní neshody vyhotovit i votum separatum, k čemuž jsem bohužel neměl příležitost, s předsedou senátu jsem se zatím skutkově i právně vždy shodnul.) Zákonné předpoklady ale např. vůbec nepřipouštějí pochyby o případném generálním střetu zájmů nebo o průlomu do dělby moci s ohledem na zaměstnaní přísedícího (úmyslem zákonodárce snad nebylo zřízením institutu přísedících vyplnit čas ještě stále aktivních osob, které jsou ve starobním důchodu). Přísedícím může být z hlediska profese téměř kdokoliv – příkladmo podnikatel, zaměstnanec státní (výkonné) instituce, advokát (!), frustrovaný nezaměstnaný etc. Pochybuji, že by se obecní zastupitelstva během volby přísedícího zabývala např. naznačenými střety zájmů a aspekty dělby moci.<BR/>Závěrem si neodpustím malou toxickou poznámku – byl bych opatrnější s artikulací názoru, že soudci u nalézacích soudů představují intelektuální elitu vůči přísedícím, abych se nevystavil riziku unáhleného zobecnění.<BR/><BR/>D. HavránekDaniel Havránekhttps://www.blogger.com/profile/12664166902351622878noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-29720455598742717792008-10-06T13:50:00.000+02:002008-10-06T13:50:00.000+02:00Právě proto jsou potřebné oba prvky, profesionální...Právě proto jsou potřebné oba prvky, profesionální i laický, aby se vyvažovaly a vzájemně korigovaly.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-64388668099845766912008-10-06T13:03:00.000+02:002008-10-06T13:03:00.000+02:00Sklouzávání po šikmé ploše se ovšem může dít i na ...Sklouzávání po šikmé ploše se ovšem může dít i na druhou stranu. Stejně tak lze totiž namítnout, že laický prvek (ať již v jakékoli formě) je méně zkažený, zaujatý a bůh ví v čem ještě lepší také jen v teoreticky uvažovaném ideálním případě. O otázce legitimity nemluvě, neboť nejdemokratičtějším soudnictvím je v zásadě lynč.Šimon Kleinhttps://www.blogger.com/profile/10684208642804075802noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-84134964897434870632008-10-06T12:51:00.000+02:002008-10-06T12:51:00.000+02:00Předpokládám, že když to tvrdíte jako fakt, máte p...<I>Předpokládám, že když to tvrdíte jako fakt, máte pro to nějaký empirický důkaz nebo alespoň racionální podklad.</I><BR/><BR/>Empirický důkaz k tomu opatříte stěží, racionální podklad mám v podobě těch desítek soudců, které jsem viděl "v akci". Správně poznamenává Z. Kühn, že spis skutečnost určitým způsobem deformuje (zvlášť v trestních věcech, kde je obviněný od počátku "sprostým podezřelým") a profesionálové mají tendenci si myslet, že pravda je v něm, zatímco laici ji hledají při jednání v soudní síni.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-393864566986715862008-10-06T11:38:00.000+02:002008-10-06T11:38:00.000+02:00Souhlasím s tím, co píše pan Pecina. Je na to obsá...Souhlasím s tím, co píše pan Pecina. Je na to obsáhlá literatura, zajímavá je zejm. z pera M. Damašky. Např. Cardozo Journal of International and Comparative Law<BR/>Spring 1997, str. 25 násl.RATIONAL AND IRRATIONAL PROOF REVISITED, nebo University of Pennsylvania Law Review, 1973, str. 506 násl., EVIDENTIARY BARRIERS TO CONVICTION AND TWO MODELS OF CRIMINAL<BR/>PROCEDURE: A COMPARATIVE STUDY.<BR/><BR/>Právníci zapomínají, že soudci sami trpí určitými neduhy - např. po načtení spisu jsou často nakloněni k rozhodnutí kauzy, aniž by vůbec "potřebovali" ústní a veřejné jednání. Rozhodující fází pro rozhodnutí pak není jednání před soudem, ale přípravné řízení trestní, a to se všemi negativy. Skutečnost, že přísedící nemá dokonale načtený spis, a rozhoduje na základě toho, co vidí v jednání před soudem, tak může být pozitivum, nikoliv negativum.<BR/><BR/>Nerad bych se pouštěl do shora diskutovaných otázek inteligence, většina diskutujících však zapomíná na otázku legitimity.Zdeněk Kühnhttps://www.blogger.com/profile/17076357126760629217noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-53107312048620073092008-10-06T11:23:00.000+02:002008-10-06T11:23:00.000+02:00Předpokládám, že když to tvrdíte jako fakt, máte p...Předpokládám, že když to tvrdíte jako fakt, máte pro to nějaký empirický důkaz nebo alespoň racionální podklad. A stejný důkaz, že u soudce - laika tomu tak není, nebo alespoň méně často.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-82458835444627971812008-10-06T11:18:00.000+02:002008-10-06T11:18:00.000+02:00Těmito úvahami sklouzáváte po šikmé ploše, pánové:...Těmito úvahami sklouzáváte po šikmé ploše, pánové: profesionální soudce, přestože by <I>měl být</I> schopen lepšího úsudku, právě proto, že je profesionálem, toho často schopen není, neboť jeho zkušenost a předchozí praxe u něj vedou k určitým psychologickým změnám, k vyhoření, popř. profesionální slepotě.<BR/><BR/>Místo racionálního úsudku se tak může stranám dostávat produkt (ve špatném slova smyslu) nezaujatého rutinéra.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-87017934355344431772008-10-06T10:59:00.000+02:002008-10-06T10:59:00.000+02:00Osobně mám za to, že profesionální soudce by měl b...Osobně mám za to, že profesionální soudce by měl být schopný i skutokové otázky posoudit lépe než laik. Ne snad z toho důvodu, že by na fakultě dostal jakési školení nestrannosti, ale díky svým zkušenostem právnickým. Prostě by se neměl nechat opít rohlíkem v podobě nějaké líbivé argumentace, protože pár takových řízení už zažil. Pravda je, že náš čerstvě nastoupivší soudce, který má za sebou toliko fakultu a praxi justičního čekatele takovou zkušenost postrádá. Myslím si tedy, že například soudce americký je paradoxně pro samosoudcovské rozhodování disponován mnohem lépe, než leckterý soudce český.Šimon Kleinhttps://www.blogger.com/profile/10684208642804075802noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-74843614850089799472008-10-06T09:03:00.000+02:002008-10-06T09:03:00.000+02:00Problém je také to, že porota (laický prvek) se ne...Problém je také to, že porota (laický prvek) se nechá např. v trestím právu strhnout brutalitou činu, zkrátka "za tohle má někdo sedět", nebo naopak neshledává nebezpečnost společensky "tolerovaného" protiprávního chování ("pumpnout stát"). <BR/>Když se u nás občas zajdu podívat na trestní jednání, přísedící se většinu času nudí. Aby taky ne, např. při rekapitulaci. A nejsem si jistý, jestli skutkový trestní spis, který má např. 2000 a více stran (třeba i bankovních výpisů, lékařských zpráv), mají nastudovaný tak pečlivě, jak vyžaduje tak závažná věc, jako možné odnětí svobody. Spíš o tom pochybuji...<BR/>Naopak se přikláním k argumentům Jana Petrova - inteligence a zkušenost...Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-57552543140088363032008-10-04T22:22:00.000+02:002008-10-04T22:22:00.000+02:00Jsou to různé otázky: 1) Nakolik by prospělo či uš...Jsou to různé otázky: <BR/>1) Nakolik by prospělo či uškodilo nahradit v trojčlenném senátu dva soudce dvěma přísedícími?<BR/>2) Nakolik by prospělo či uškodilo dodat samosoudci dva přísedící?<BR/>3) Pokud by bylo na Vás určit optimální složení (x-členného) senátu, kolik by v něm bylo soudců a kolik přísedících (s ohledem / bez ohledu na náklady)?<BR/><BR/>Otázky 1) a 2) lze přeformulovat: jak byste seřadili následující podle preference:<BR/>a) jeden soudce (samosoudce),<BR/>b) jeden soudce a dva přísedící laici,<BR/>c) tři soudci<BR/>?<BR/><BR/>Vyhovuje Vám, že o odnětí svobody až na 5 let může (v 1. instanci) rozhodovat samosoudce? <BR/>(Srov. § 314a TŘ.)Jan Petrovhttps://www.blogger.com/profile/11862441000829587534noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-28139615914278017802008-10-04T14:28:00.000+02:002008-10-04T14:28:00.000+02:00Setkala jsem se rovněž s tím, že soudce v téměř sk...<I>Setkala jsem se rovněž s tím, že soudce v téměř skončeném řízení k poslednímu jednání, při kterém došlo toliko k přednesu návrhů, poradě a vyhlášení rozsudku, jednu ze dvou příliš odbojných přísedících nepředvolal a nahradil ji jen pro toto jednání "přísedícím - mlčenlivou ovcí", což je poměrně výmluvný doklad jejího významu.</I><BR/><BR/>Pokud je toto možné, jde o frapantní porušení ústavního práva na zákonného soudce. Přísedící by měli být uváděni v rozvrhu práce, aby se vyloučila nahodilost v jejich přidělování, ale ani u těch nemnoha soudů, které rozvrhy zveřejňují na webu, tomu tak není. Dobrý námět na ústavní stížnost.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-26637019356208199222008-10-04T13:14:00.000+02:002008-10-04T13:14:00.000+02:00Souhlasím s názorem, že laický přísedící může být ...Souhlasím s názorem, že laický přísedící může být významným korektivem svévole, zaujatosti či rutiny v rozhodování soudce. <BR/><BR/>Osobně jsem se setkala s několika pracovněpr. i tr. senáty prvostupň. soudů, které působily včetně svých laických prvků jako sehraný a erudovaný tým budící až překvapivou důvěru.<BR/><BR/>Setkala jsem se rovněž s tím, že soudce v téměř skončeném řízení k poslednímu jednání, při kterém došlo toliko k přednesu návrhů, poradě a vyhlášení rozsudku, jednu ze dvou příliš odbojných přísedících nepředvolal a nahradil ji jen pro toto jednání "přísedícím - mlčenlivou ovcí", což je poměrně výmluvný doklad jejího významu. <BR/><BR/>Současně však dlužno říct, že laický prvek nemůže mít své místo v právně složitých či specifických věcech, a konečně je otázkou, zda několik laických přísedících, kteří jsou v jednací síni "na svém místě" odůvodňuje existenci institutu, který často židle vedle soudce obsazuje jen pasivními diváky.<BR/><BR/>Hana BanszelováAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-16701656271394112852008-10-04T11:58:00.000+02:002008-10-04T11:58:00.000+02:00Nikdy jsem nechápal, proč v civilním souzení zůsta...Nikdy jsem nechápal, proč v civilním souzení zůstali přísedící zachováni právě a jen u pracovněprávních sporů (a ne třeba u věcí rodinněprávních).<BR/><BR/>Má zkušenost s přísedícími byla v praxi zhruba taková, že jejich využitelnost v jednací síni byla srovnatelná s využitím náhradní propisky. Většinou nebyli fakticky zapotřebí, ale občas se hodit mohli.<BR/><BR/>Jsem zvědav, zda se podaří generaci stárnoucích přísedících (mnohdy vysoce důchodového věku) početně nahradit generací mladší a jak se příchod nové přísedící krve v justiční praxi promítne. Osobně jsem však, jde-li o civilní soudnictví, spíše pro zrušení tohoto pozůstatku minulosti a pro profesionalizaci justice.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-32619669624427846762008-10-04T10:39:00.000+02:002008-10-04T10:39:00.000+02:00Laická veřejnost by mohla do rozhodování přinést z...Laická veřejnost by mohla do rozhodování přinést zdravý rozum. Ten u školených soudců často postrádám. Bohužel poznat, kdo zdravým rozum umí používat, je obtížné.<BR/>Václav PátekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-22365362746581641902008-10-04T05:24:00.000+02:002008-10-04T05:24:00.000+02:00Zajímavé thema…Přísedící, ačkoli jako instituce sy...Zajímavé thema…<BR/><BR/>Přísedící, ačkoli jako instituce systémově přežilí, mají přece jen určitý positivní význam, protože korigují soudní rozhodování ve smyslu potlačení svévole. Kdyby tomu tak nebylo, nemusel by plzeňský předseda senátu nikoho přesvědčovat, že Kajínek a jemu podobní jsou "všichni jedna verbež".<BR/><BR/>Jak často přísedící předsedu přehlasují, je otázka, na kterou odpověď nezjistíme asi nikdy; jinou věcí je, že zvlášť u menších okresních soudů mohou soudci výběr přísedících neformálně ovlivňovat, takže pokud je někdo "potížista", má smůlu a u soudu si už neškrtne. To je samozřejmě velice špatné a mělo by se to změnit.<BR/><BR/>Stejně tak je špatně, že např. u Obvodního soudu pro Prahu 1 působí jako přísedící v trestních věcech strážník městské policie: takový přísedící je laikem jen <I>in nomine</I> a je to skoro stejně nevhodná volba, jako kdyby se stal přísedícím kapsář.<BR/><BR/>Osobně znám dva přísedící, oba jsou v pensi, a, bohužel, jeden z nich je již v pokročilém věku a jeho schopnost porozumět rozhodované věci je zřejmě nedostatečná. Naštěstí už ho k jednání nepředvolávají. Naopak druhým přísedícím je dáma v invalidním důchodu, velmi inteligentní, a jsem přesvědčen, že její přínos ke kvalitně rozhodování je positivní, určitě není při závěrečné poradě jen pátým kolem u vozu.<BR/><BR/>Osobně bych byl pro zrušení systému přísedících a pro zavedení porotního soudnictví.<BR/><BR/>Argument, že laici mohou přispět svými odbornými (resp. "laickými") vědomostmi, je mylný: zdrojem odborných poznatků musejí být znalci, jinak hrozí, že soudy budou rozhodovat na základě tradovaných laických omylů.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-65385097746692419032008-10-04T03:06:00.000+02:002008-10-04T03:06:00.000+02:00Tři argumenty ve prospěch soudcovského rozhodování...<I>Tři argumenty ve prospěch soudcovského rozhodování:</I><BR/><BR/><B>1.</B> V závislosti na proceduře výběru, soudci tvoří intelektuální elitu (SRN), anebo aspoň nadprůměr. Naproti tomu, přísedící bývají průměrní.<BR/><BR/>Čím je kdo chytřejší, tím je (za jinak srovnatelných okolností) lépe vybaven k posuzování nejen právních, ale i skutkových otázek. <BR/><BR/>(Pro jistotu: Z rozvrstvení inteligence nemám žádnou velkou radost a nemyslím, že ten, kdo měl štěstí v loterii, měl by se jen z toho důvodu považovat za nadřazeného.)<BR/><BR/><B>2. </B> Souzení na plný úvazek možná dává řadu lekcí v objektivnosti i nadstandardní zkušenosti "o životě a vůbec".<BR/><BR/><B>3. </B> Oblastí, ve kterých se může projevit specializovaná zkušenost, je příliš mnoho. Tedy, přísedící paní kuchařka využije svou specializovanou zkušenost možná v jednom z dvaceti případů. (V 50. letech byl na vesnici sedlák každý druhý; to dnes neplatí.)Jan Petrovhttps://www.blogger.com/profile/11862441000829587534noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-1702763834035468812008-10-04T00:58:00.000+02:002008-10-04T00:58:00.000+02:00Nejprve ze všeho díky za zajímavý post.Ad laický ž...Nejprve ze všeho díky za zajímavý post.<BR/><BR/>Ad laický živel:<BR/><BR/>Lze nepochybně nalézt pro i proti účasti i neučásti laiků na soudním rozhodování. <BR/><BR/>Nicméně mám ten dojem, že přinejmenším v obchodněprávních sporech je v současnosti laik(a někdy i bohužel advokát) zcela zbytečný,neboť problematika je natolik náročná, že nestačí ani vystudování české právnické fakulty a mnohdy ani praxe justičního čekatele k tomu, aby byl daný spor rozhodnut správně a v přiměřené lhůtě. Nemluvě o zcela specifických věcech jako spory o ochranné známky. <BR/><BR/>Co se týče "postmoderního" relativismu ve vztahu ke pravdě a s tím spojené limitace možnosti pravdivě poznávat skutkový stav, pak tato limitace platí nejen pro soudce profesionála, ale i (možná tím více) pro soudce - laika. Nemyslím si tedy, že více hlav musí nutně více vědět, resp. lépe poznat skutkový stav a lépe rozhodnout. <BR/><BR/>Z druhé strany si myslím, že ani laikové se příliš aktivně nechtějí do rozhodování věci zapojovat. Možná je to dědictví z dob před rokem 89, možná nikoliv.<BR/><BR/>Justici je často vytýkáná jistá uzavřenost a zřejmě nikoliv neoprávněně. Ostatně toto není jen fenomén ČR, ale už v 80. letech se zabýval tímto problémem např. Mauro Cappelletti ve vztahu k soudcovské odpovědnosti. Otázkou je, zda je účast laiků cestou z této uzavřenosti. Osobně se domnívám, že nikoliv.<BR/><BR/>V žádném případě bych nenechal laiky rozhodovat o vině a trestu. To jsou velmi vážné věci, ale soudce k rozhodnutí, zda je někdo vinen čili nic, nepotřebuje rady od laiků. Bylo by smutné, kdyby soudce na základě svých životních zkušeností nebyl schopen spor rozhodnout a musel spoléhat na rady svých kolegů - neprofesionálů.<BR/><BR/>Ostatně vždycky mě fascinovala komunistické floskule, že laikové přinášejí do soducovského rozhodování životní zkušenosti a vhled. Podobně formulovaný výrok můžete nalézt snad v každé učebnici obč.práva procesního z období komunismu. Copak soudce nemá životní zkušenosti? A pořebuje soudce zásadní životní zkušensoti k tomu, aby např. rozhodnul, zda výpověď z pracovního poměru je neplatná?<BR/>Nemyslím si.<BR/>Myslím si tedy, že účast laiků v českém <BR/><BR/>Smyslem účasti laiků by mohlo být, že pokud chce soudce např. někoho odsoudit k nepodmíněnému trestu v trvání 2 let, musí přesvědčit své laické kolegy o správnosti jeho právního názoru. <BR/><BR/>Mimochodem je dobré zmínit, že svého času za období komunismu byli laikové (alespoň formálně) účastni rozhodování Nejvyššího soudu, což je opravdu kuriózní.Anonymousnoreply@blogger.com