tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post7445687803838882257..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Přezkum sociálních práv ústavními soudy II.Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger2125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-62776136383500121762012-01-23T16:32:28.913+01:002012-01-23T16:32:28.913+01:00Dobrý den
Zajímavé postřehy, nicméně nesouhlasím...Dobrý den <br /><br />Zajímavé postřehy, nicméně nesouhlasím.<br /><br />Ad 1) Argumentovat konsensem liberální demokratické společnosti ohledně základních aspektů lidských práv a vyvozovat odlišné povahy (a v důsledcích i vyšší ústavní váhu) je mylné, protože takový konsensus podle mého soudu v podmínkách ČR neexistuje. Resp. možná se vyskytuje v advokátních kancelářích či na Ústavním soudě, třeba u právníků obecně, nicméně běžný člověk takovou příchylnost ke „klasickým“ právům neprojevuje. Stačí se zeptat ve frontě na úřadu práce nebo nějakého důchodce, zda „klasičtějším“ základním právem je pro něj spíše právo na ochranu jeho osobních údajů či právo na bezplatnou zdravotní péči. Odpověď je nasnadě. <br />Co se týče soutěže politických stran, pokud by ústavodárce zamýšlel umožnit volnou soutěž stran v oblasti sociálních práv, proč je tedy vůbec zaváděl do ústavy? Jakým způsobem mohou politické strany mohou soutěžit například v oblasti bezplatné zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění? Mohou veřejné pojištění zrušit či omezit a nahradit soukromým zdravotním pojištěním či přímou platbou? Určitě ne, pokud nechtějí popřít dikci ustanovení čl. 31 či čl. 4 odst. 4 Listiny – nicméně podle Vašeho výkladu by to v zásadě přípustné bylo, jde přece o sociální právo. Ačkoliv bezplatnou zdravotní péči ze zdravotního pojištění za poplatek připustil i Ústavní soud, takže možná máte pravdu.<br />A na druhou stranu politická soutěž je přece možná i v rámci „klasických“ práv, omezení základních práv je obecně možné prostřednictvím zákona za podmínek čl. 4 Listiny; zvláštní omezení jsou pak případně uvedena u jednotlivých práv. Kromě toho pokud nějaká politická strana dokáže o správnosti svých záměrů přesvědčit dostatečný počet voličů k dosažení nezbytné kvalifikované většiny v parlamentu, může změnit samotnou Listinu (za podmínek čl. 9 odst. 2 Ústavy). <br /><br />Ad 2)<br /><br />Rovněž nelze souhlasit s Vaším argumentem o pozitivním charakteru sociálních práv jako dělícím kritériu. Ostatně připouštíte, že i „klasická základní práva“, např. právo na soudní a jinou právní ochranu, vyžadují pozitivní aktivitu státu. I další „klasická“ práva vyžadují pozitivní činnost státu, zejména tam, kde ústavodárce volí pojem právo na ochranu.To platí i v případě pro mnohé „nejklasičtějšího“ z práv, právo vlastnické. Účinná realizace vlastnického práva a jeho ochrana přece předpokládá poměrně nákladnou činnost státu – od evidence nemovitostí, budování infrastruktury, po policejní, požární či protipovodňovou ochranu. A naopak mnohá sociální práva nevyžadují žádnou aktivitu státu, popřípadě zanedbatelnou; příkladem může být právo na stávku či právo na spravedlivou mzdu a uspokojivé pracovní podmínky. Pro zajímavost si srovnejte prostředky, které plynou ze státního rozpočtu na ministerstvo spravedlnosti či vnitra a prostředky třeba na podporu v nezaměstnanosti atp… Kromě toho, Vámi tvrzená neomezenost eventuelního plnění státu v případě sociálních práv je iluzí. V české úpravě - v Listině - jsou přece výslovně stanoveny meze - např. přiměřené hmotné zabezpečení (tedy nikoli neomezené!), pomoc nezbytná k zajištění základních životních podmínek, terciální vzdělání na základě schopností občana atd. Strop se tak dá víceméně určit..<br /><br />M.PohlAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-9922967246527010562012-01-19T10:02:41.041+01:002012-01-19T10:02:41.041+01:00Nadchl mě Váš výklad čl. 41(1) Listiny jako hozené...Nadchl mě Váš výklad čl. 41(1) Listiny jako hozené rukavice: v těchto mezích se, milé politické strany, o voliče poperte. Legitimizuje totiž výraznější interpretační zásah do dikce ústavy, např. placené zdravotnictví a školství, jestliže o tom padne konsenzus. První odstavec úvah k diskuzi (argument konsensu) pak v podstatě odkazuje na formativní teorii vzniku základních práv a svobod procesem jakési společenské dohody : „Liberální demokracie do jisté míry předpokládá, že se na základních aspektech klasických základních práv většina společnosti shodne, zatímco o sociálních práv tomu tak není.“<br />Moderní teorie společenské smlouvy ovšem připouští i jiný (ovšemže stále hypotetický) výklad formace základních práv včetně práv sociálních. John Rawls vidí sociální práva jako jeden z uhelných kamenů spravedlivé organizace společnosti, když říká, že: „ … persons in the initial situation would choose two rather different principles: the first requires equality in the assignment of basic rights and duties, while the second holds that social and economic inequalities, for example inequalities of wealth and authority, are just only if they result in compensating benefits for everyone, and in particular for the least advantaged members of society.“ (John Raws: Theory of Justice, Harvard University Press, 1999, str. 13) V Rawlsově hypotetické společenské dohodě nabývá shoda na sociálních právech (včetně spravedlivého daňového systému, který dává sociálním právům skutečný rozměr) konstitutivní povahy. <br /><br />Jak moc se Rawlsova teorie spravedlnosti odráží v realitě dnešních liberálních demokracií, je otázkou. Často se ale říká, že dnes žijeme v „Rawlsovském světě“ a v Rawlsovském typu liberální demokracie (namátkou např. <a href="http://digitalcommons.macalester.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1053&context=philo&sei-redir=1&referer=http%3A%2F%2Fwww.google.cz%2Furl%3Fsa%3Dt%26rct%3Dj%26q%3Drawlsian%2520world%26source%3Dweb%26cd%3D2%26ved%3D0CDUQFjAB%26url%3Dhttp%253A%252F%252Fdigitalcommons.macalester.edu%252Fcgi%252Fviewcontent.cgi%253Farticle%253D1053%2526context%253Dphilo%26ei%3DWcoXT5PuBuqJ4gTb1MT-Aw%26usg%3DAFQjCNGAwZqAbiM3gP-Un7R8ExmCrWcvwA%26sig2%3Dh61qJIi0Yv_E5dK-dyZmOg%26cad%3Drja#search=%22rawlsian%20world%22" rel="nofollow">zde</a> či <a href="http://www.economist.com/node/21525400" rel="nofollow">zde</a>). Přestože v řadě zemí se sociálním právům nedostalo explicitního vyjádření v ústavě, sociální systém, liberální demokracii inherentní, funguje na podkladě podústavních předpisů. Z tohoto hlediska je pak ústavního zakotvení jen technicismem a kulturní zvláštností.<br /> Jiná otázka ovšem je, jak si země střední a východní Evropy s těmi jurisprudenčními paradoxy ve svých ústavách poradí. V tomto ohledu se těším na Vaše další posty :-)Tomas Pavelkahttps://www.blogger.com/profile/09173209241050005770noreply@blogger.com