tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post5303265225957986738..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Jan Potměšil: Přípustnost audio a video nahrávek jako důkazuZuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger19125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88255265789080023622017-09-19T13:10:51.582+02:002017-09-19T13:10:51.582+02:00Jakým způsobem a s jakou argumentací je možné použ...Jakým způsobem a s jakou argumentací je možné použít zvukový záznam rozhovoru (diktafon) v civilním sporu (úprava výchovy a svěření dítěte do péče), kde se jedná o situaci, v níž je dítě nyní v péči jednoho z rodičů. Tento rodič však neplní svou zákonem danou rodičovskou odpovědnost, je v jeho výchovném prostředí výskyt patologických jevů (záškoláctví, drogy, alkohol nezletilých, THC, kouření), dítě zanedbává, dokonce dochází k mravnímu narušování a také k naplnění par. 201 tr. zák. Druhý z rodičů své soukromé hovory s dítětem zaznamená na diktafon a usiluje o svěření dítěte do své výlučné péče. Ze záznamů jsou prokazatelné výše uvedené okolnosti. Stejné indicie má i OSPOD, jenže nekoná, spíše mlží. Jako jediný svědek je nezletilé dítě (9 let), které o vzniku záznamů neví. Okr. soud zatím nepravomocně rozhodl o střídavé péči - zvukové důkazy nebyly předloženy s ohledem na očekávanou invenci kolizního opatovníka OSPOD, k níž nedošlo. Nyní je podáváno odvolání. Je v jeho rámci možnost doplnit důkazy o nahrávky s tím, že již byly vyčerpány všechny jiné možnosti soud o okolnostech současné výchovy informovat (byly mu předloženy listinné důkazy ze spisu OSPOD, kurátora, školy apod.)? Budou zde nějak dotčena práva na soukromí dítěte nebo rodiče, o němž je na záznamech hovořeno? Může soud nahrávky připustit? Dítě samo se dlouhodobě vyjadřuje, že chce změnu výchovy k druhému rodiči (prokázáno), stejně vypovědělo i u soudu. Předpokládáme, že soud nevzal jako pádné důkazy listinné (bez podpory OSPOD, který zkrátka chce za každou cenu střídavku bez ohledu na dítě, což soudu doporučil), proto by zvukové záznamy vyjádření dítěte o okolnostech a kvalitě výchovy rodiče, jenž má dítě nyní v péči mohly být jednoznačnější. Ba by se jimi daly prokázat i trestné činy vychovávajícího rodiče, především směrem k dítěti.Julienoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-9547504794367846982017-09-19T13:10:46.745+02:002017-09-19T13:10:46.745+02:00dobrý den, bude někdo ochotný poradit jak požádat ...dobrý den, bude někdo ochotný poradit jak požádat soud o audio nahrávku z jednání ? ze zákona mají soudy povinnost nahrávat soudní jednání ale od nikoho nemůžu získat info jak ji vyžádat.....disqus_JOSnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-32473647045500984622014-09-08T12:23:03.795+02:002014-09-08T12:23:03.795+02:00Dobrý den, děkuji za článek. Chtěla bych se zeptat...Dobrý den, děkuji za článek. Chtěla bych se zeptat, zda mohu zvukovou nahrávku použít jako důkaz při přestupkovém řízení, pokud nahrávaná osoba byla informována o tom, že je nahrávána. Sousedka nás neustále slovně napadá, děje se tak nečekaně a vzhledem k tomu, že tak činí většinou z okna, které je orientováno na náš pozemek, je velice těžké získat nějaké svědky. Podala jsem na ni oznámení k přestupkové komisi a nyní se mi konečně podařilo část její vulgarity směrem k mé rodině nahrát na mobilní telefon. Sousedku jsem na toto upozornila, na což mi řekla, ať si nahrávám co chci, jelikož to stejně nebudu moci použít. Existuje nějaký právní výklad této situace? <br />Děkuji za radu.<br />S pozdravemVeronika Tůmovánoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-4981614785939445372010-01-12T14:59:36.098+01:002010-01-12T14:59:36.098+01:00Řadím se k těm, kteří mají za to, že použití audio...Řadím se k těm, kteří mají za to, že <b>použití</b> audio/video nahrávky v soudním/správním řízení je projevem úřední licence (k nálezu ÚS, který takto na úřední licenci nepohlíží, viz http://ipravnik.cz/cz/clanky/art_6200/zaznam-telefonniho-rozhovoru-porizeny-jeho-ucastnikem-jako-dukaz-v-obcanskopravnim-rizeni.aspx).<br /> <br />V případě <b>pořízení</b> nahrávky se však přímo na zákonnou licenci odvolávat jistě nelze. Tedy pokud jde o běžné pořízení nahrávky soukromou osobou. Podle ustanovení OZ by naopak soukromá osoba, která nemá svolení zaznamenané osoby, ani možnost zaštítit se např. uměleckou nebo zpravodajskou licencí, zasahovala do osobnostních práv zaznamenaného. Nahrávka by tak byla pořízena v rozporu s právním předpisem a jako taková by nemohla být provedena jako důkaz. <br />Takový omezující výklad práva by ale často vedl k nespravedlivé ochraně zaznamenané osoby, jak už je uváděno v jednotlivých komentářích výše.<br />Na takový výklad reaguje judikatura, kdy bylo soudy např. konstatováno, že každý má právo zaznamenávat své vlastní telefonické hovory (předpokládá se konkludentní souhlas) nebo že jednání při výkonu povolání, při obchodní nebo veřejné činnosti nemají charakter projevů osobní povahy a jejich záznam tak není protiprávním zásahem do osobnostních práv. Předpokládám, že v budoucnu se budeme moci setkat s rozhodnutími, která budou mantinely pořízení záznamů s přihlédnutím k realitě dále posouvat. Např. konkludentní souhlas opřený o obecné povědomí technických možností je snadno přenositelný ze sféry telefonních hovorů na ostatní podoby komunikace (i na situace, kdy ke komunikaci nemusí vůbec dojít). <br />Pokud jde o pořízení nahrávek, na která se uvedené závěry soudů nevztahují, zde by mělo být přistoupeno k poměřování zásahu do osobnostních práv s jiným právem chráněným zájmem sledovaným pořizovatelem nahrávky nebo rozhodujícím orgánem, jak naznačuje i autor postu. <br />Domnívám se, že tento přístup by měl být uplatnitelný v trestním, správním i civilním procesu. <br /><br />Myslím, že vodítkem pro správní řízení opravdu může být i argumentace veřejného ochránce práv v jeho závěrečných stanoviscích (k dispozici jsem měl sp. zn. 4587/2005/VOP/MON). I v těchto lze narazit na zdůraznění nutnosti posuzovat kolizi práv/zájmů. <br /><br /><br />K otázce Martina K., VŠE:<br />Osobně bych potenciální zásah do osobnostních práv předpokládal až ve spojení s použitím nahrávky, ne s jejím pořízením. Takže v nahrávání k osobním účelům bych neviděl problém. <br />Jinak lze možnost nahrávání opřít o argument z již opakující se judikatury, že výkon lektorské činnosti (povolání) nemá charakter osobní povahy, takže jeho zaznamenáváním není zasahováno do osobnostních práv a záznam není činěn v rozporu s právní úpravou. Zda jde o přednášku nebo seminář, nehraje roli. <br />V případě zájmu záznam výuky využít nejen pro studijní účely je samozřejmě namístě případné získání souhlasu vyučujícího.<br /><br />Příjemný den všem. <br />Petr KubačkaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-64765754248679066952010-01-07T17:57:56.014+01:002010-01-07T17:57:56.014+01:00Dobrý den, diky za zajimavy clanek, k Vasemu temat...Dobrý den, diky za zajimavy clanek, k Vasemu tematu mam otazky - lze nahravat pomoci diktafonu prednasky, seminare na statni VS pro osobni studijni ucely? Musim si pred tim vyzadat souhlas vyucujiciho? Lisi se v tomhle ohledu prednaska VS (je dostupna i pro verejnost) a seminarni vyuka? Martin Kralik, VSEAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-76341947588214174302010-01-07T15:14:44.197+01:002010-01-07T15:14:44.197+01:00Ad Patrik Šebesta:
Děkuji za pozdravení a rovněž p...Ad Patrik Šebesta:<br />Děkuji za pozdravení a rovněž pozdravuji přestupkového nadšence! Co se týče té argumentace, že jsem záznam pořídil pro zpravodajské účely, tak by mi přišlo poněkud nedůstojné tvrdit, že to zaznamenávám kvůli informování veřejnosti, nikoliv pro účely dokazování. Umisťování nahrávek na youtube je o něco krkolomnější postup, účelovost se však nevytrácí. Příklad s youtube však ukazuje na určitý společenský posun - nahrává kdekdo kdeco, "každý je reportérem", kamery a záznamy nás potkávají na každém kroku, ale norma, která řeší jejich použitelnost (a dokonce "poříditelnost") je desítky let stará, přičemž judikatura není o mnoho napřed.<br />Jinak co se týče těch záznamů z benzinek, obchodů apod., tak je jejich povinností mít tam upozornění o kameře, a člověk, který vstupuje do sledovaného prostoru, tak dává konkludentní souhlas min. s pořízením záznamu své osoby. U policejních kamer (byť to nějakým konkludentním souhlasem posvěcené není) jde pokud se nemýlím o zákonnou úřední licenci na základě zákona 101/2000 Sb. (Jinak pokud vím, tak směrnice EU týkající se kamerových systémů nezapovídají jejich použití mj. pro potřeby objasňování trestných činů nebo přestupků.)<br />Ani v jednom případě tak nejde o typickou "soukromou" nahrávku.<br />Jinak mým cílem je vyargumentovat, že nahrávku lze použít právě i v případě, kdy jde o nahrávku typicky "soukromou", aby si člověk nemusel trapně vymýšlet, že je novinář, umělec, pedagog apod.<br />Jako zajímavá mi přišla idea odkazující na krajní nouzi či nutnou obranu - pokud mám právo bránit se protiprávnímu jednání třeba i jednáním stejně intenzivním (tedy zasahujícím do práv pachatele), tím spíše bych měl mít možnost "bránit se" způsobem o poznání méně invazivním, tedy pořízením záznamu deliktu (např. pro účely odvrácení škody nebo její vymáhání, kdy chráním své právo na majetek, potažmo se chci domáhat spravedlnosti).<br />Jinak pro praktiky, resp. pro kolegu Šebestu - diskutoval jsem právě s kolegyní, kterou prý můj zdejší článek "nahlodal" tak, že "by se to mělo asi pouštět", min. proto, že když se nic nepustí k soudu, žádný judikát mít nebudeme. Takže pouštějme!:-) <br />/Pro info na závěr - v posledním zápise z konzultačního dne s kraji, který ovšem opustí MV netuším kdy, je už s odkazy na judikaturu, ale i jeden závěr ombudsmana, který se k tomu jediný výslovně vyjádřil ve vztahu k přestupkovému řízení, opatrně naznačeno, že takový důkaz lze připustit - tak uvidíme, jak se to pohne v praxi; v podstatě jde o velmi velmi stručné shrnutí toho, co jsem zde už psal, ale bez detailní argumentace a popisu všech možných výkladů - k tomu se hotovím v horizontu cca měsíce, snad to pak vyjde ve Správním právu pro potřeby všech.)<br />Jan PotměšilAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-14391578635624540292010-01-05T16:27:29.948+01:002010-01-05T16:27:29.948+01:00Dobrý den,
jsem jeden z těch předsedů komise z &q...Dobrý den,<br /><br />jsem jeden z těch předsedů komise z "Horní-Dolní Lhoty", resp. hned několika:-)<br /><br />Ale nyní vážně. Problematika důkazů u správních řízení, a hlavně řízení o přestupcích je problematika velmi aktuální se kterou se dnes setkáváme prakticky běžně. <br />Tady, vedle problémů nastíněných Janem Potměšilem, kterého tímto mimochodem si dovolím pozdravovat, existují i další atributy, nad kterými "se odborník diví a laik žasně". <br />Podle konzultačních dnů na MVČR, ale krajských úřadů (sám dělám předsedu komise v několika obcích hned ve třech krajích, tedy chodím na konzultace na tři krajské úřady) je zde rovněž i důkaz videonahrávkou ze systémů CCTV. CCTV jsou videosystémy umístěné v obchodech, benzínkách apod.). <br />Zde tedy vedle použití záznamu, který natočím třeba já nebo ČT je ještě použití záznamu z obchodu. Problém je v tom, že logicky by mělo jít o soukromé záznamy, jako když si to tam nahrávám sám, ovšem při konzultacích na krajských úřadech nám bylo řečeno (s ohledem na to, že se to řešilo ve všech třech krajích, tak hádám, že je to stanovisko MVČR), je takový důkaz prostřednictvím CCTV přípustný. To je jenom ovšem na okraj.<br /><br />Co se týká změny formálně "nelegálního" důkazu ve formálně "legální", tak zde mne napadlo, že i poškozený, resp. v tomto případě svědek se může chovat typickou českou vyčůraností (promiňte mi ten výraz, ale vhodnější synonymum mne nenapadlo) a "obejít" zákon ve prospěch věci. <br />Za předpokladu, kdy, jak jsem pochopil, může správní orgán připustit důkaz audiovizuální nahrávkou, která byla pořízena na základě zpravodajské licence (použita mediálně), tak s ohledem na skutečnosti, že defakto tzv. novinářem, může být každý, kdo se za něj prohlásí, protože není povinnost být v pracovním či obdobném poměru nebo se jakkoliv registrovat (například v syndikátu novinářů) a s ohledem na praxi médií, které uveřejňují i audiovizuální záběry tzv. neprofesionálů, lze dnes technicky prakticky jakoukoliv nahrávku umístit na stovky a tisíce zpravodajských serverů. Respektivě je zpravodajská licence vázána na úřel pořízení a nikoliv na osobu pořizovatele. <br />V takovém případě může taková osoba vypovídat jako svědek o tom co viděla a jako další důkaz dát odkaz na umístění audia-videa.<br />Naprosto legální postup.<br /><br />Asi dnes nejznámějším je server YouTube, kde je na odkazu http://www.youtube.com/t/about uvedeno mj. "Uživatelé mohou sledovat zprávy o aktuálních událostech z první ruky, vyhledávat videa o svých zálibách a zájmech nebo objevovat zajímavosti a neobvyklé věci. Stále více lidí zachycuje výjimečné chvíle na video a YouTube jim poskytuje možnost stát se reportéry zítřka." <br />Z výše uvedeného, dle mého názoru jsou videa umístěná na tomto serveru videa zpravodajská, a tedy pořízená legálně na základě zpravodajské licence, řádně zveřejněná, a lze je tedy použít ve správním řízení, včetně řízení o přestupku.<br /><br />A teď do mne šijte :-) <br /><br />s pozdravem "nešťastný" praktik<br /><br />Patrik ŠebestaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88675125538765247192009-12-17T23:40:04.357+01:002009-12-17T23:40:04.357+01:00Dobrý večer, nejspíše tomu dost dobře nerozumím, p...Dobrý večer, nejspíše tomu dost dobře nerozumím, pan T.P. píše :"Podle mne Ústavní soud použití jiných nahrávek než pořízených na základě licence dané TrŘ v trestním řízení zakázal, a nadto vyložil úřední licenci restriktivně tak, že ta soukromé nahrávky z principu nezahrnuje".. Znamená to,že v případě, přistihnu li ve svém domě zloděje, musím nejprve dotyčného požádat, aby chvíli posečkal,že si musím nejprve "obstarat" firmu s licencí, aby eventuální pořízená nahrávka jeho činu, byla u soudu zahrnuta mezi důkazy?marie dubanovahttps://www.blogger.com/profile/01608865305645458064noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-2610435276358343002009-12-17T11:51:22.550+01:002009-12-17T11:51:22.550+01:00Tento problém dlhodobo zaujal aj mňa a prikláňam s...Tento problém dlhodobo zaujal aj mňa a prikláňam sa na stranu prípustnosti použitia takého dôkazu v trestom konaní. Teória zákazu otráveného ovocia, ktorá sa v tejto súvislosti často spomína, uznávaná v americkom procesnom práve je podľa mňa aplikovateľná aj v našich podmienkach ale výlučne na nezákonný postup štátnych orgánov, určite však nie iných fyzických a právnických osôb. <br /><br />Pochopiteľne súhlasím s názorom, že nie je možné prihliadnuť na obsah nahrávky telefonického hovoru, ak ho organ činný v trestnom konaní získal bez súhlasu sudu a to bez ohľadu na to, že na základe toho môže dôjsť k oslobodeniu inak vinného obžalovaného. Zásada ochrany jednotlivca pred svojvôľou statnej moci v danom prípade prevažuje zásadu nutnosti potrestania páchateľa trestného činu. Odsúdeným za trestných čin môže byť totiž len osoba, ktorej bolo spáchanie trestného činu dokázané zákon predpísaným spôsobom. Bez tohto sa páchateľ v hmotnoprávnom slova zmysle nikdy nemôže stať odsúdeným v procesnom slova zmysle.<br /><br />Úplne iná je však situácia, ak obeť trestného činu zachytí konanie páchateľa v zvukovej alebo obrazovej podobe a to bez ohľadu na to, či ide o je spontánne konanie alebo sa na toto konanie vopred pripravila. Poškodený v danom prípade neporušuje žiadne pravidla platné pre štátne orgány, nakoľko sám takýmto orgánom nie je. Dôkaz ním poskytnutý nemôže byť ovocím z otráveného stromu. Môže sa týmto konaním dopustiť zásahu do práva na ochranu osobnosti ale v danom prípade, zásada nutnosti trestu a právo na majetok, zdravie alebo aj život vysoko prevažuje zásadu ochrany osobnosti, ak je vôbec možné v takomto prípade o ochrane osobnosti hovoriť. <br /><br />Naprosto súhlasím s autorom článku, že najlepšie vynikne absurdnosť opačného záveru, ak si uvedomíme, nasledovné dve varianty zachytenia priebehu tej istej udalosti:<br />Potencionálna obeť trestného činu (napr. obeť pravidelného domáceho násilia, alebo opačne obeť častých nepravdivých trestných oznámení pre domáce násilie) si pripraví nahrávacie zariadenie a zaznamená priebeh domáceho konfliktu. Trestný súd na takýto dôkaz neprihliadne pre jeho rozpor so zákonom (súkromnoprávnom nornou).<br />Tá istá obeť sa dohodne so svedkom, ktorý sa ukryje v miestnosti a priebeh konfliktu vypočuje. Súd následne túto osobu vypočuje ako svedka.<br /><br />Absurdnosť oboch procesných situácií vyplýva síce prvotne z procesného práva ale v skutočnosti podľa môjho názoru vyplýva z nesprávneho chápania práva na ochranu osobnosti. Len bezmyšlienkovitým formalistickým výkladom tohto práva je možné dospieť k záveru, že osoba požíva právo na ochranu svojej osobnosti aj v čase, keď sa dopúšťa trestného činu. Podľa môjho názoru záznam priebehu tohto činu nie je v rozpore so žiadnym právom páchateľa, podobne ako použitie legálne miery násilia v prípade nutnej obrany.<br /><br />V oblasti súkromného a správneho práva je potrebné zohľadniť viaceré ďalšie faktory, ku ktorým si netrúfam vysloviť jednoznačný názor.antihttps://www.blogger.com/profile/08219817611749647979noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-30945868310359877012009-12-17T08:52:40.925+01:002009-12-17T08:52:40.925+01:00Ještě ad Martin Bílý:
"...Ústavní soud nijak ...Ještě ad Martin Bílý:<br />"...Ústavní soud nijak nedokládá, nepředkládá úvahu o tom, jak dospěl k tomu, že úřední licence není každé řízení (což si naopak myslím já)"<br /> - myslím, že ta "úřední licence" je tu sporná. Některé soudy vykládaly věc tak, že ustanovení o dokazování (jako důkaz lze použít vše...) jsou právě takovou zákonnou úřední licencí. Někde šly ještě dál, že to zároveň nezbavuje pořizovatele záznamu odpovědnosti v rovině občanskoprávní (důkaz můžu pořídit i předložit a soud jej akceptuje, to ale nevylučuje, aby někdo paralelně napadl žalobou mé jednání - tedy min. pořízení záznamu, které porušilo normy obč.práva). Myslím ale, že ustanovení procesních předpisů o dokazování jako zákonnou úřední licenci považovat nelze - náležitostí důkazů je z podstaty věci i jeho zákonnost, a ta je tu sporná. Správní řád např. raději výslovně říká, že důkaz nesmí být získán či proveden v rozporu s právními předpisy (viz § 51/1 s.ř.). <br />Jinak když jsme u těch licencí a absurdního příkladu se zapalováním auta (jednou to nahrávám já, jednou ČT), tak pokud nahrávání vůbec považujeme za nějaký zásah, bylo zasaženo do práv lumpa v obou případech - pouze v případě ČT se lze schovat za zpravodajskou licenci, která podle mě na zákonné úrovni nějak vykládá a řeší střet práva na soukromí a ochranu osobnosti a střet jiného zájmu (zde na informování veřejnosti). I když to OZ výslovně nečiní, nebrání podle mě ani v prvním případě (nahrávka soukromou osobou), podobný střet (soukromí vs. ochrana majetku) také vyložit, resp. vyřešit, aniž bych k tomu musel mít zákonné vodítko v podobě výslovného zakotvení jakési "licence". Pokud ovšem platí má úvaha v úvodu postu, že § 12 OZ vlastně ani není třeba, dovodit lze vše z norem ústavních, a i "licence v § 12/2,3OZ jsou jen příkladem řešení některých konfliktů zájmů či práv, které zákonodárce raději výslovně upravil, aniž by to vylučovalo podobné řešení i v jiných kolizních případech.<br />Jan PotměšilAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-91470778363455850682009-12-17T08:21:29.448+01:002009-12-17T08:21:29.448+01:00Ad LV:
To by bylo na dlouhou (a snad i zajímavou)...Ad LV:<br /><br />To by bylo na dlouhou (a snad i zajímavou) debatu, kterou jsme na JP ostatně již několikrát nakousli.<br /><br />Podle mého názoru zde dochází ke kolisi mezi Ústavou a nálezem ÚS, přičemž vyšší právní sílu má Ústava. Ústavní soud, ač si to možná myslí (kausa Melčák), nemůže měnit ústavu, k tomu není povolán.<br /><br />Nástrojem změny judikatury ÚS tudíž může být, vyjma případů, kdy obecný soud navrhuje zrušení zákona nebo jeho části, pouze individuální ústavní stížnost; v opačném případě tady budeme mít judikatorní anarchii (resp. holubník) a každý okresní samosoudce si bude rozhodovat podle svého a na judikaturu nějakých čičmundů z ÚS se zvysoka vykašle.<br /><br />To by bylo absolutní popření principu právní jistoty, soudní systém je hierarchický a má svoje procedury.<br /><br />Ad JP:<br /><br />Myslím si totéž (tj. že v přestupcích musí se proces řídí stejnými zásadami jako v trestu, ne jako v civilu), rozdíl je asi v tom, že odlišně interpretujeme (vnitřně rozpornou a ne zcela jasnou) judikaturu ǓS.<br /><br />Podle mne Ústavní soud použití jiných nahrávek než pořízených na základě licence dané TrŘ v trestním řízení zakázal, a nadto vyložil úřední licenci restriktivně tak, že ta soukromé nahrávky z principu nezahrnuje.Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88094755823174383062009-12-16T21:06:11.014+01:002009-12-16T21:06:11.014+01:00"skrze § 12 odst. 1 OZ <> zhodnotíme ja..."skrze § 12 odst. 1 OZ <> zhodnotíme jako drzost, neboť (odhlédněme teď od presumpce neviny) pachatel si nárokuje právo porušovat práva druhých, ale dovolává se vlastních práv, aby jeho protiprávní jednání nebylo prokázáno a potrestáno"..<br />Ano "dle zdravého rozumu"..marie dubanovahttps://www.blogger.com/profile/01608865305645458064noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-17119631049722852342009-12-16T15:15:07.628+01:002009-12-16T15:15:07.628+01:00Jenže takové rozhodnutí bude postrádat prvek libov...Jenže takové rozhodnutí bude postrádat prvek libovůle a nebude schopno zasáhnout do základních práv stěžovatele. Aspoň doufám :-)Martin Bílýnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-10769906819134546592009-12-16T14:54:15.687+01:002009-12-16T14:54:15.687+01:00Ad Tomáš Pecina: Co se týče soukromých nahrávek co...Ad Tomáš Pecina: Co se týče soukromých nahrávek coby důkazu v přestupkovém řízení, domnívám se naopak, že relevantní je zde spíše trestní judikatura, alespoň já bych na ni odkazoval. NSS v přestupkových věcech odkazuje na trest už nejen v případě, kdy vykládá čl. 6 odst. 1 evropské (řízení o přestupku jako řízení o trestním obvinění ve smyslu Úmluvy, se všemi z toho vyplývajícími důsledky), ale třeba i v jiných otázkách procesních, které nejsou zákonem o přestupcích výslovně upraveny (viz např. sporný a v něčem nedotažený, ale přesto zajímavý a určitou logiku nepostrádající rozsudek ze dne 18.6.2009, č.j. 1 As 28/2009-62, týkající se ukládání sankcí za více přestupků ve vícero řízeních, absentuje-li v zákoně o přestupcích výslovná úprava pro ukládání souhrných a úhrných trestů). Myslím si, že by NSS mohl v podobné tendenci pokračovat i co se týče podmínek a nároků na dokazování, to je ale spíš mé zbožné přání a netuším, jak se k věci v budoucnu postaví. <br />"Taxikářské" judikáty, na které dr. Kuhn odkazuje ve svém postu, věc zatím neřeší (i když se s nimi nelze než ztotožnit, resp. nemám vůči nim výhrady) - jeden říká, že orgány veřejné moci si nemůžou dělat, co chtějí, ale musí postupovat na základě zákona, včetně případů, kdy opatřují důkazy (zde nahrávkou jízdy s taxikářem), druhý pak aproboval použití záznamu jízdy/chování taxikáře pořízeného novináři, ovšem s odkazem na novinářskou licenci; "soukromý" záznam bez "licence" zatím u NSS pokud vím řešen nebyl. NSS tak jeho hvězdná hodina v otázce posuzování přípustnosti soukromých nahrávek jako důkazu ve správním, příp. přestupkovém, řízení ještě čeká.<br />Lze samozřejmě říci, že i dnes lze použití záznamu nějak vyargumentovat a není třeba čekat na judikáty, přestupkové komise v Horní Dolní však potřebují jednoduché vodítko, co smí a co ne, a to zatím jasné není. Podávat z pozice MVČR, kde sedím, nějaké divoké soukromé názory, nepodložené judikaturou, také není dost dobře možné.<br />Ani po přečtení x judikátů, které jsem všechny do svého textu ani nezařazoval, sám nejsem o nic moc moudřejší a nevím, jak bych použití nahrávky vyargumentoval, tedy právnicky, abych s tím mohl být sám spokojen. <br />Absurditu stávající zákonné úpravy, resp. způsobu její aplikace, hezky vystihnul M.Bílý svým příkladem o zapalování auta (viz výše) - nic přesvědčivějšího než poukaz na absurdní konce stávajícího výkladu OZ mě však bohužel nenapadá.<br />Jinak pro úplnost - obsáhlý výčet/shrnutí vší možné judikatury (až se v tom člověk pěkně ztratí a nakonec už ničemu nerozumí) je obsažen ve Stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 2/2004 Sbírky výkladových stanovisek NSZ, viz zde: http://portal.justice.cz/Justice2/Soud/soud.aspx?d=25662&j=39&k=2884&o=29.<br />Jan PotměšilAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-70457946066920359652009-12-16T13:12:36.231+01:002009-12-16T13:12:36.231+01:00Ad Tomáš Pecina
Já jsem naopak přesvědčen, že se ...Ad Tomáš Pecina<br /><br />Já jsem naopak přesvědčen, že se mýlíte Vy. Z nálezu IV. ÚS 301/05 plyne teze o výjimečné možnosti odchýlit se od nálezu Ústavního soudu (pokud se dstatečně a explicitně vyrovnají s jeho ratiem), která není definičně vyhrazena jen nejvyšším soudům.Lada Vyhnánekhttps://www.blogger.com/profile/05848195045555313326noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-49152891772104056022009-12-16T13:11:59.857+01:002009-12-16T13:11:59.857+01:00Dokonca účastník konania nemá v občianskom konaní ...Dokonca účastník konania nemá v občianskom konaní právo ani odoprieť výpoveď o tých najintímnejších skutočnostiach (ak nejde o riziko trestného stíhania). Ak však účastník nemá takéto právo (ergo je povinný o týchto skutočnostiach vypovedať), potom a maiori ad minus nemôže byť výpoveď tretej osoby o tom istom považovaná za nezákonný dôkaz. Ak však tretia osoba (ako svedok) môže o týchto skutočnostiach vypovedať, potom per analogiam nie je zrejmé, prečo by to isté nemohla použiť zachytené na inom médiu.<br /><br />Totiž, potom logicky smerujeme k otázke, č vlastne inštitútom tzv. nezákonného dôkazu a odkazom na § 11 a 12 OZ chceme chrániť - OBSAH príslušného prejavu, alebo jeho FORMU (teda či sú chránené slová, alebo hlas a podobizeň). Obsah - ako som sa snažil dokázať - zjavne v súdnom konaní chránený nie je, takže by zostávalo len tvrdiť, že nahrávka bez súhlasu hovoriaceho je nezákonným dôkazom len preto, lebo na ňom počuť jeho hlas alebo vidieť jeho podobu. To však zjavne vedie k absurdite, pretože ide o hlas alebo tvár osoby, ktorá pred súdom/správnym orgánom sama stojí a hovorí, súdu/orgánu sú teda jej hlas a tvár známe.<br /><br />Na základe toho sa osobne domnievam, že nahrávky (audio, video) obstarané niektorým z účastníkom hoc aj za porušenia § 11 a 12 OZ by mali byť prípustné ako dôkaz v každom prípade v občianskom a zásadne aj v trestnom a priestupkovom konaní. To prirodzene nevylučuje zodpovednosť toho, kto tieto nahrávky vyhotovil, podľa § 11 a 12 OZ za škodu a za ujmu; to je ale už iná otázka.<br /><br />Z týchto dôvodov sa tiež domnievam, že argumentovať v týchto prípadoch čl. 8 Dohovoru o LP a ZS nie je "případné". ESLP totiž myslím v prípade Khan vs. UK z r. 2000 pomerne jednoznačne vyslovil, že čl. 8 nevyžaduje od členských štátov posudzovať ako nezákonné dôkazy získané hoc aj porušením tohto práva za určitých procesných podmienok. V tomto smere sa mi preto zdá nadmerné odvolávanie sa na tento článok Dohovoru mierne (ľudovo povedané) "od veci".<br /><br />Michal NovotnýAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-36341171594806150292009-12-16T13:11:51.773+01:002009-12-16T13:11:51.773+01:00Mne v tejto diskusii o prípustnosti/neprípustnosti...Mne v tejto diskusii o prípustnosti/neprípustnosti tzv. nezákonného dôkazu v civilnom/trestnom/správnom konaní chýba odpoveď na základnú otázku: čo znamená nezákonný dôkaz?<br /><br />Je to dôkaz nezákonne získaný/nezákonne vykonaný/nezákonne vyhodnotený?<br /><br />Asi zjavne nezákonne získaný, súdiac podľa toho, že hlavná diskusia sa vedie okolo prípustnosti zvukovej/obrazovej nahrávky zhotovenej súkromnou osobou mimo samotného procesu.<br /><br />Potom však treba zodpovedať na otázku, či každý dôkaz, pri ktorého získaní bolo určitým spôsobom porušené hmotné právo, je zároveň procesne neprípustný.<br /><br />Pre oblasť civilného práva potom ale treba povedať, že "nikoliv". Občiansky súdny poriadok v žiadnom svojom ustanovení nezakazuje použitie akokoľvek získaného dôkazu. Onen judikát NS z roku 97 sa však týmto argumentom nevysporiadava, len sucho konštatuje, že § 12 OZ platí aj v oblasti procesného práva. Sledovaním tejto argumentačnej línie by sme však dospeli k zjavným absurditám, napríklad k tomu, že nezákonným dôkazom by bola aj informácia použitá niektorou zo zmluvných strán napriek dohode podľa § 271 ObchZ alebo použitie informácie tvoriace predmet obchodného tajomstva. <br /><br />Preto treba podľa môjho názoru vychádzať primárne z procesného práva, ktoré pre oblasť tak civilného, ako aj trestného a správneho práva v zásade pripúšťa akýkoľvek dôkaz predložený niektorým z účastníkov. (Iná otázka samozrejme je v trestnom konaní dôkaz nezákonne získaný orgánom verejnej moci, napr. políciou alebo štátnym zastupiteľstvom počas vyšetrovania.)<br /><br />Tento záver plynie aj z analogickej úvahy jednotlivých dôkazov: podľa OSP ("osř"), TP ("tř") i SP ("sř") napr. svedok je dokonca povinný vypovedať o všetkom čo vie. Výnimky tvoria len zákonom výslovne uložená alebo uznaná povinnosť mlčanlivosti (výnimočné prípady typu advokáta, notára, kňaza) alebo utajované skutočnosti. Účastník teda môže vypovedať aj o obsahu toho, čo je inak chránené § 12 OZ - môže teda vypovedať napr. o tom, čo videl cez okno susedovho domu, že sused doma robí, alebo o tom, o čom niekto telefonoval.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-81825313229060800082009-12-16T12:36:46.611+01:002009-12-16T12:36:46.611+01:00Velmi dobrá analysa současné rozkolísané judikatur...Velmi dobrá analysa současné rozkolísané judikatury.<br /><br />Přestupkové řízení je z hlediska procesu daleko blíž řízení trestnímu než civilnímu (viz i judikatura ESLP ohledně procesních záruk pro obviněného), proto asi nezbude než podrobit se prozatím autoritě "pomazaných hlav" z Ústavního soudu a důkazy soukromou nahrávkou odmítat.<br /><br />Ad MB:<br /><br />Mýlíte se, pokud tvrdíte, že od právního názoru vysloveného ÚS se lze, pokud to odůvodníme, odchýlit. To je možné toliko u právních názorů nejvyšších obecných soudů, judikatura ÚS je <i>ex constitutione</i> závazná precedenčně (a ǓS několikrát její závaznost ve svých nálezech opakovaně připomíná).Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-37883249708630491852009-12-16T09:35:23.692+01:002009-12-16T09:35:23.692+01:00Můj oblíbený Jhering už před více než 130 lety nad...Můj oblíbený Jhering už před více než 130 lety nadával, že právo chrání útočníka (při nutné obraně) a dlužníka (při civilním sporu). Vidět tohle, zaplakal by...<br /><br />Cituji ten ÚS: Citované ustanovení totiž stanoví výjimku ze zásady, kdy je třeba svolení fyzické osoby k pořízení anebo k použití písemností osobní povahy, podobizny, obrazového snímku a zvukového záznamu. Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona (tzv. úřední licence). Za projev úřední licence však nelze považovat každé řízení nebo jednání před soudem či jiným orgánem státu, ale jen případy, které výslovně upravuje zákon. Takovým zákonem je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, který v této souvislosti upravuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu v trestním řízení. Občanskoprávní předpisy nic podobného nestanoví.<br /><br />Zajímavé je, že svůj názor o §12 odst. 2 Ústavní soud nijak nedokládá, nepředkládá úvahu o tom, jak dospěl k tomu, že úřední licence není každé řízení (což si naopak myslím já).<br /><br />Tomáš Sobek popsal rozdíl mezi tvrzením a argumentací takto:<br /><br />Tvrzení ve sporné otázce, vynesené bez argumentů, si klade ambici na epistemickou autoritu v modu: Já mám nějaký zvláštní přístup k pravdě, který Ty nemáš. (Typ: Ústavní soudce jako vládce – filozof.) <br /><br />Argument má diskurzivní povahu: Jestliže akceptuješ A, B, C pak bys měl akceptovat i D, protože D vyplývá z A, B, C. Logicky platný argument je pro adresáta přesvědčivý jenom tehdy, když akceptuje jeho premisy. Pokud máme zájem přesvědčit své publikum o správnosti svého závěru, pak musíme vstřícně vycházet z takových premis, které budou ti druzí pravděpodobně akceptovat, jinak argumentaci jenom předstíráme. Ústavní soudce – demokrat argumentuje způsobem, který je upřímně adresován veřejnosti se záměrem ji přesvědčit.<br />(http://teorieprava.blogspot.com/2009/06/jaky-je-rozdil-mezi-argumentem-pouhym.html)<br /><br />V téhle věci Ústavní soud nijak neargumentuje, prostě říká, že §12 odst. 2 neplatí pro civil, protože úřední licence je jen zvláštní úprava. Ale zvláštní úprava není část libovolného procesního předpisu o dokazování, ale ještě zvláštnější část zvláštního předpisu - ustanovení o odposleších.<br /><br />Protože ale vůbec neříká, proč to tak je, jak k tomu došel a jak vyvrátil opačné tvrzení, jedná se jen o tvrzení, ne o argument.<br /><br />Soudy jsou pak vázány judikaturou díky její argumentační závaznosti - ta tady ale zcela chybí. Takže když obecný soud rozhodne v rozporu s tímhle názorem Ústavního soudu, nebude se jednat o libovůli, pokud to podloží argumentem - neboť i sebeslabší argument přebije argumentační hodnotu názoru ÚS na §12 odst. 2.<br /><br />Takovým argumentem může být např. střet práv a ochrana významnějšího, ale i reductio ad absurdum (důkaz sporem, dovedením do krajnosti):<br /><br />Jestliže soused zapaluje mé auto před domem:<br />1) pokud ho natočím já a chci to použít v civilním řízení, jsou jeho práva ohrožena a já to použít nesmím. <br />2) pokud ho natočí Česká televize a odvysílá to v hlavním zpravodajství, jsou jeho osobností práva zaručena.<br /><br />Z uvedeného argumentu je patrné, že přístup ÚS k § 12 odst. 2 nechrání ve skutečnosti pachatelovo soukromí a osobnost, ale jeho protiprávní jednání. Takový výklad je ale zcela v rozporu s právními zásadami.Martin Bílýnoreply@blogger.com