tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post8573070492325171857..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: David Zahumenský: Nenastal čas znovu zrušit nenárokové dovolání v civilních věcech?Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger10125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-69206974645383166552017-09-19T13:10:56.541+02:002017-09-19T13:10:56.541+02:00Byl-li jsem uveden coby připomínkující místo, chtě...Byl-li jsem uveden coby připomínkující místo, chtěl bych jen zdůraznit, že souhlasím s tím, co uvedl Tomáš Pavliš - dovolací soud není vymezením "důvodu přípustnosti" (neplést s dovolacím důvodem) vázán, a proto přípustnost posoudí i podle dalších předpokladů vymezených v § 237 o. s. ř. (jistě i Tomáš potvrdí, že velmi mnoho dovolatelů stejně "pro jistotu" vymezí všechny čtyři důvody přípustnosti). Jedná se tedy "jen" o náležitosti dovolání. V tomto ohledu si ale nemyslím, a to z převážně týchž důvodů, že by absence této náležitosti měla mít za následek neprojednatelnost dovolání, resp. překážku, pro kterou nelze dovolání projednat (přičemž nelze odhlédnout ani od toho, že v dovolacím řízení se nepoužije § 43 o. s. ř.). Chápu, že vymezení důvodu přípustnosti je účelné zejména s ohledem na to, že může (při kvalitní argumentaci dovolatele) zkrátit tu "část" dovolacího řízení, v níž dovolací soud posuzuje přípustnost dovolání. Nicméně trvání na tom, že je to nezbytná náležitost, bez níž nelze dovolání projednat, je podle mého názoru příliš formalistické.<br /><br />Ohledně onoho, řekněme globálnějšího, pohledu na úlohu dovolání v civilním soudním řízení je opravdu třeba se zamyslet nad tím, co je pro Českou republiku a její právní řád důležitější hodnotou - mít soudní orgán, jenž rozvážným způsobem přináší rozhodnutí, která mají velký sjednocující potenciál (a tím i poskytuje ochranu právům současných a budoucích účastníků řízení), a nebo mít Nejvyšší soud, který se bude zabývat každým - byť i sebemenším - pochybením soudů nižších stupňů a ke sjednocování judikatury tímto způsobem bude příspívat stejně jako k jejímu tříštění? <br /><br />V této souvislosti zde jen uvádím slova profesorky Annmarie Levins (University of Washington law school a bývalé asistentky soudce Lewise Powella), které jsem uváděl i k přípomínkám k tomuto postu a které se týkají činnosti Nejvyššího soudu USA (s vědomím všech odlišností tohoto soudního orgánu od Nejvyššího soudu v ČR; což může být zamylšením nejen k činnosti NS, ale i třeba ÚS, jak tu již bylo poznamenáno): "With cert petitions, the most important thing is whether there is some big principle involved, something that´s going to be of lasting significance. The vast majority of the cases that come to the Supreme Court are extremely important to the litigants, but beyond that particular case they probably don´t have a lot of significance. So they can´t right every wrong, they can´t correct every error that they see in the lower courts. But they can pick the ones where there´s something that just can´t stay that way without having implications beyond the particular case. So what the Court tries to do is find those cases where they can make a principled decision that will have broad impact."<br /><br />A souhlasím s autorem postu, že by rozhodně nebylo od věci vést rozsáhlejší a dlohodobější diskusi o postavení a vzájemných vztazích českých vysokých soudů (tedy NS, NSS a ÚS), jejich úloze při ochraně práv jednotlivců.Jan Kolbanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-9984177437725359132014-07-04T15:37:34.084+02:002014-07-04T15:37:34.084+02:00Ad 1/ Pokud uvedete, že máte za to, že určitou (v ...Ad 1/ Pokud uvedete, že máte za to, že určitou (v dovolání blíže specifikovanou) právní otázku, na níž závisí výrok napadeného rozhodnutí, dovolací soud dosud neřešil (v "zobecněných" okolnostech daného případu), půjde obvykle o náležité vymezení důvodu přípustnosti dovolání (dovedu si však představit i situace, kdy pouze toto tvrzení samo o sobě stačit nebude, např. tehdy, vyřešil-li odvolací soud napadenou otázku s odkazem na konkrétní judikaturu NS; v tomto kontextu se totiž strohé konstatování, že jde o neřešenou otázku, jeví zcela nedostatečným). Dovolání - obsahuje-li i ostatní povinné náležitosti - je pak bezvadným podáním, pročež ho nelze odmítnout pro vady. Dovolací soud tedy přikročí k posouzení přípustnosti dovolání (přirozeně nebrání-li tomu nedostatek podmínek řízení, opožděnost dovolání, objektivní nepřípustnost podle § 238 o.s.ř. apod.). Tu posoudí z pohledu všech kritérií přípustnosti dovolání, přičemž v této souvislosti přihlédne i k Vašemu tvrzení. Bez ohledu na to, že toto tvrzení je mylné, dospěje v předpokládaném případě k závěru, že napadené rozhodnutí řeší označenou právní otázku v rozporu s jeho ustálenou rozhodovací praxí, dovodí přípustnost dovolání a napadené rozhodnutí zruší (eventuálně změní).<br /><br />Ad 2/ V tomto případě zmíníte v dovolání obě dvě nalezená rozhodnutí (alespoň uvedením spisové značky, lépe však i dalšími údaji) a vyjádříte názor, že správně měla být věc posouzena podle právních názorů obsažených v těchto rozhodnutích (máte tedy za to, že se od nich odvolací soud odchýlil). NS bude zkoumat přípustnost dovolání a dospěje např. k závěru, že skutková konstelace daného případu vyžaduje odlišit se od Vámi označených rozhodnutí (protože jsou tu další relevantní okolnosti, které vyžadují, aby v daném případě bylo zaujato jiné řešení konkretizované právní otázky). Přitom tato skutková konstelace je typově „nová“, tj. nebyla v judikatuře NS dosud řešena. V takovém případě NS dospěje k závěru, že se jedná o otázku neřešenou, dovodí přípustnost dovolání a napadené rozhodnutí – je-li nesprávné – zruší (eventuálně změní).<br /><br />Ad 3/ Označíte nalezená rozhodnutí a uvedete, že odvolací soud se od nich odchýlil při řešení určité právní otázky. NS (malý senát) bude zkoumat přípustnost. Přitom nepřehlédne, že existuje (existují) i jiné (jiná) rozhodnutí, které se s označenými (nebo i jinými relevantními rozhodnutími) názorově rozchází. V takovém případě předloží věc k rozhodnutí Velkému senátu. Ten dovodí přípustnost v kriteriu rozdílné rozhodovací praxe (i když nemusí a může vrátit věc malému senátu např. s tím, že jde o věc dosud neřešenou /je tu namístě odlišení namísto odklonu od dosavadní judikatury/, takže není příslušný dovolání projednat a rozhodnout o něm) a napadené rozhodnutí – po sjednocení rozhodovací praxe – zruší (eventuálně změní).<br /><br />Ad 4/ Nepodaří se vám nalézt relevantní judikaturu (a ani odvolací soud na ni neodkázal, byť je s ní napadené rozhodnutí v souladu). Uvedete, že máte za to, že daná právní otázka nebyla dosud vyřešena. NS (malý senát)<br />při zkoumání přípustnosti dovolání relevantní judikaturu nalezne, ale dospěje – např. i s ohledem na přesvědčivost Vaší polemiky s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu – k názoru, že je namístě se od této judikatury odklonit (tj. překonat ji). Předá věc Velkému senátu (s nástinem „správného“ řešení), ten dovodí přípustnost dovolání, usměrní soudní praxi odklonem od dosavadních judikatorních závěrů a napadené rozhodnutí zruší (eventuálně změní).Tomáš Pavlišnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-7434583020216797582014-07-03T19:01:24.930+02:002014-07-03T19:01:24.930+02:00Měl bych k Vášemu výkladu několik otázek.
Předpok...Měl bych k Vášemu výkladu několik otázek.<br /><br />Předpokládejme:<br />A) že mám rozsudek odvolacího soudu, který závisí na vyřešení otázky hmotného práva,<br />B) že odvolací soud tuto otázku vyřešil nesprávně a jeho rozsudek tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci,<br />C) že NS bude se mnou v bodech A) a B) souhlasit.<br /><br />1. Co se stane, když daná otázka byla NS řešena, ale já tento rozsudek nenajdu a napíšu, že přípustnost spatřuji v tom, že daná otázka nebyla v rozhodování NS dosud vyřešena? Netrefím se tím, že použiji „dosud nebyla vyřešena“ místo správného „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“.<br /><br />2. Co se stane, když najdu rozsudky NS, které dle mého názoru řeší danou otázku, přípustnost pak budu spatřovat v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe NS, nicméně NS se mnou nebude souhlasit, neboť dle názoru NS dané rozsudky nejsou relevantní (to však nemění nic na tom, že body A, B a C platí pořád a jen se jedná o otázku dosud v judikatuře NS neřešenou)? Tedy jsem se netrefil tím, že jsem použil „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, místo správného „dosud nebyla vyřešena“.<br /><br />3. Co se stane, když najdu rozsudky NS, které danou právní otázku řeší, přípustnost pak budu spatřovat v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe NS, ovšem se ukáže, že i existují jiné rozsudky NS, které danou otázku řeší rozdílně? Tedy jsem se netrefil tím, že jsem použil „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, místo správného „dovolacím soudem rozhodována rozdílně“.<br /><br />4. Co se stane, když existuje rozsudek NS, který danou otázku vykládá stejně jako odvolací soud (stejně objektivně špatně), já tento rozsudek nenajdu a přípustnost budu zakládat na tom, že daná otázka nebyla v rozhodování NS dosud vyřešena? Tedy jsem se netrefil tím, že jsem použil „dosud nebyla vyřešena“, místo správného „dovolacím soudem vyřešená právní otázka mý být posouzena jinak“ (pokud bych se takto trefil, NS by se mnou souhlasil a svoji judikaturu by změnil).Radovan Vagnernoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-68271135721795332062014-07-02T22:41:52.263+02:002014-07-02T22:41:52.263+02:00Dovolatel musí uvést, „v čem spatřujete splnění př...Dovolatel musí uvést, „v čem spatřujete splnění předpokladů přípustnosti dovolání“, nikoli vyjmenovat tyto předpoklady. Pokud určitě a srozumitelně vylíčí, jaké poznatky (ze studia judikatury NS) ho vedou k tomu, že dovolání je v dané věci přípustné, musí z toho (objektivně vzato) vyplynout jediný důvod přípustnosti dovolání. "Dát tam pro jistotu víc důvodů“ ve smyslu uvést skutečnosti, které naplňují více předpokladů přípustnosti dovolání současně, je protimluv.Tomáš Pavlišnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-85826364471162781722014-06-28T21:32:58.245+02:002014-06-28T21:32:58.245+02:00Jan Kolba má pravdu. To, že Nejvyšší soud odmítal ...Jan Kolba má pravdu. To, že Nejvyšší soud odmítal a možná dosud odmítá dovolání jen proto, že dovolatel cituje celý § 237 o.s.ř. je do nebe volající formalismus, zralý na zásah ústavního soudu. Nota bene v situaci, kdy tím vymezením přípustnosti dovolací soud stejně není vázán! Čili pokud jako advokát napíšu, že jde o otázku dosud neřešenou, ačkoliv jsem na sbírku rozhodnutí NS ČR ani nesáh, tak to projde, kdežto když judikaturu jakž takž nastuduju (někteří zde evidentně netuší, kolik jí za ty roky je!) a dojdu k závěru, že dovolací soud řešil něco hodně podobného a pro jistotu tam dám víc důvodů dle § 237 (například i proto, že mi nějaký judikát mohl utéct - opět, zjistěte si napřed, kolik toho NS ročně vyprodukuje a jak dlouho už to dělá!), tak mi to bude odmítnuto? No kde to jsme?! § 237 ve spojení s § 241a je kladivo na dovolatele - a historickou parafrázi zde používám zcela záměrně.Václav Kaňkanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-28285656044408187162014-06-28T14:09:56.809+02:002014-06-28T14:09:56.809+02:00Mohu potvrdit, že řada dovolatelů, resp. jejich ad...Mohu potvrdit, že řada dovolatelů, resp. jejich advokátů - snad "pro jistotu" - uvedeou všechny čtyři důvody přípustnosti dovolání podle § 237 osř,což má ovšem k „náležitému“ vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání daleko. Z povahy věci totiž vyplývá, že ohledně jedné (konkrétní) právní otázky může být splněno vždy jen jedno kriterium přípustnosti dovolání (tato kriteria jsou nastavena tak, že splnění jednoho vylučuje, aby byla splněna kriteria ostatní). V takových případech jde tedy zpravidla o pouhou citaci § 237 o.s.ř., která ke splnění požadavku na vylíčení uvedené náležitosti nestačí; v opačném případě by totiž takový požadavek byl naprosto vyprázdněný a ztrácel by jakýkoli smysl. Domnívám se, že k témuž výsledku by však vedl i závěr, že vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání není nezbytnou náležitostí dovolání, neboť její absence nebrání (nemůže bránit) projednání dovolání. Objektivně vzato projednání dovolání skutečně nebrání (tomu brání především nedostatek vymezení dovolacího důvodu). Jenže účel této náležitosti vyžaduje, aby na ni bylo pohlíženo jako na nezbytnou; jinak by byl zcela zmařen. Že se přitom nejedná o<br />svévolný požadavek je zřejmé např. z toho, že velké množství dovolání je odmítáno proto, že nastolená právní otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil. Požadavek na vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání vede dovolatele k tomu, aby provedl rešerši rozhodovací praxe NS k otázce, jejíž vyřešení odvolacím soudem pokládá za nesprávné. Zjistí-li, že tato otázka byla již NS řešena a odvolací soud ji vyřešil v intencích řešení zaujatého NS, pak by ho to mělo odradit od podání dovolání vůbec. Tímto se eliminuje podstatná část nápadu NS, což by mu „uvolnilo ruce“ věnovat se důkladněji svému skutečnému poslání namísto toho, aby neustále připomínal dovolatelům svou dosavadní rozhodovací praxi (kterou jim nezdřídka předestřel již odvolací soud). Podle mého názoru je tudíž správné „nutit“ potenciální dovolatele, resp. jejich advokáty, ke studiu judikatury NS. Pokud si tu práci nedají a přistupují k sepisu dovolání (a potažmo k právům a oprávněným zájmům svých klientů) nezodpovědně a nedbale, nemohou očekávat, že se jejich dovoláním bude zevrubně zabývat ani NS (natož že zaznamenají úspěch ve věci). Naproti tomu skutečně opodstatněná dovolání, jejichž autor si dal tu práci seznámit se s<br />judikaturou NS, se – i díky tomu – zakládají na kvalitní právní argumentaci a mohou být reálným přínosem nejen pro<br />rozhodovací praxi dovolacího soudu, ale především pro spravedlivé vyřešení věci. Takových kvalitních dovolání je<br />však jako šafránu (jak zase ze své předchozí praxe jistě potvrdí Jan Kolba).Tomáš Pavlišnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-27295218195156440842014-06-28T08:46:58.057+02:002014-06-28T08:46:58.057+02:00Obava autora příspěvku vyjádřená v posledním odsta...Obava autora příspěvku vyjádřená v posledním odstavci textu k problému č. 3 je lichá a navíc se opírá o ryzí spekulaci. Je třeba důsledně rozlišovat mezi odmítnutím dovolání pro vady a pro nepřípustnost. Obsahuje-li dovolání náležité vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (i ostatní povinné náležitosti), nelze dovolání odmítnout pro vady, i když se dovolatel „nestrefil“ do kriteria přípustnosti dovolání, které je v daném případě naplněno. Jinak řečeno, dovolací soud se v takovém případě musí přípustností dovolání zabývat, přičemž může dovodit přípustnost dovolání i podle jiného kriteria než uvažoval dovolatel. Úvahu o přípustnosti dovolání přirozeně nemůže odbýt konstatováním, že kriterium zvolené dovolatelem není naplněno a tudíž dovolání je – bez dalšího – nepřípustné. Takové posouzení by bylo neúplné a k závěru o nepřípustnosti dovolání vést nemůže, jelikož není vyloučeno, že je naplněno jiné kriterium než uvažoval dovolatel.Tomáš Pavlišnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-7503375802509678452014-06-27T12:06:19.959+02:002014-06-27T12:06:19.959+02:00Otázka je, proč se poslední leta na NS zbláznili a...Otázka je, proč se poslední leta na NS zbláznili a chrlí desítky dovolacích rozhodnutí, často absolutně marginálních, argumentačně odfláklých anebo dokonce negující předchozí rozhodnutí. Myslím si, že řešením je návrat lidského rozumu a nikolv další novela.Marcel Blatnýnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-40745141532228598482014-06-26T21:09:00.389+02:002014-06-26T21:09:00.389+02:00Nesouhalsím s tím, že by se měla omezit role NS (a...Nesouhalsím s tím, že by se měla omezit role NS (a logicky taky NSS) a posílit role ÚS. Ústavní soud už je dneska přehlcený a kdybysme ho posílili, museli bychom mu asi přidat pár soudců, doplnit administrativní aparát... A tím by se z něj víceméně stala další instance obecných soudů, prostě nový "supernejvyšší" soud. Spíš bych šel opačnou cestou - udělat z nejvyšších soudů skutečně nejvyšší soudy a z ústavní stížnosti udělat věc naprosto mimořádnou. Ústavní soud by si vybíral věci, kterými se bude zabývat (o tom by rozhodovaly senáty) a samotné věci by se řešily všechny v plénu. Nejvyšší soudy by tak zůstaly nejvyššími a Ústavní soud by řešil maximálně pár desítek věcí ročně - řešil by pouze věci, které svým významem přesahují individuální zájem stěžovatele.Martinnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-87185474637114515902014-06-26T20:49:49.290+02:002014-06-26T20:49:49.290+02:00Za připomínky poskytnuté ještě před zveřejněním to...Za připomínky poskytnuté ještě před zveřejněním tohoto textu děkuji Honzovi Kolbovi.Davidnoreply@blogger.com