tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post5555430467732375204..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Lze vydávat konstitutivní soudní rozhodnutí na základě analogie?Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger18125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-90339922734047502852011-06-11T20:01:07.864+02:002011-06-11T20:01:07.864+02:00Moje reakceMoje <a href="http://aziegler-imp.blogspot.com/2011/06/konstitutivni-rozhodnuti-analogie.html" rel="nofollow">reakce</a>Aleš Zieglerhttps://www.blogger.com/profile/01205948668822459808noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-50526261825881044612011-05-30T09:32:02.851+02:002011-05-30T09:32:02.851+02:00Ad M. Pohl
Ano, máte pravdu: jako zásada platí, ž...Ad M. Pohl<br /><br />Ano, máte pravdu: jako zásada platí, že konstitutivní rozhodnutí působí ex nunc (od právní moci rozhodnutí). Lze se však setkat i s případy konstitutivních rozhodnutí s účinky ex tunc – srov. § 17 odst. 1 zák. o rodině upravující účinky rozhodnutí o neplatnosti manželství. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z pravidla, je třeba, aby „zpětné účinky“ konstitutivního rozhodnutí zákonodárce v úpravě zmínil. To § 2225 odst. 3 in fine NOZ činí a z tohoto pohledu proti němu nelze nic vytýkat. Jestli je toto ustanovení správné i věcně, je ovšem jiná otázka.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-18490603705932636052011-05-28T12:28:57.275+02:002011-05-28T12:28:57.275+02:00Velice zajímavý příspěvek
Myslím, že o tom jestli...Velice zajímavý příspěvek<br /><br />Myslím, že o tom jestli je přípustné vydávat konstitutivní rozhodnutí na základě analogie, už není po rozhodnutí ÚS ve věcech zvyšování nájemného sporu. <br /><br />V souvislosti s tímto tématem mě napadá, jakým způsobem se, proboha, dostalo do NOZ ustanovení, které stanoví soudci povinnost zvýšit nájemné ke dni podání žaloby (§2225). Účinky konstitutivního rozhodnutí přece mají nastávat právní mocí rozhodnutí, nikoliv ke dni podání žaloby. Napadá mě snad jen rozhodnutí o výživném, které lze přiznat zpětně, ale to je opravdu vyjímka...<br /><br />M.PohlAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-66948691131573003082011-05-27T11:02:53.313+02:002011-05-27T11:02:53.313+02:00Ad BD:
Velmi děkuji za odpověď - právě jsem si řík...Ad BD:<br />Velmi děkuji za odpověď - právě jsem si říkal, zda má vůbec smysl rozlišování procesních rozhodnutí, pokud zpravidla zakládají, mění či ruší něčí (byť procesní) práva. A nakolik je přípustná analogie, jde-li sice o proces, ale zároveň o veřejné právo. Nemůže-li dojít k újmě účastníka (naopak, nečinností, resp. neužitím analogie, by mu vznikla), také bych řekl, že analogii užít mohu. díky!<br />PS: Odůvodnění rozsudku o žalobě na neplnění manželského slibu by mě fakt zajímalo!:-)Jan Potměšilnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88642242552210945502011-05-27T10:49:02.494+02:002011-05-27T10:49:02.494+02:00Ad Ondrej Pivarči:
Děkuji za velmi informovaný ko...Ad Ondrej Pivarči:<br /><br />Děkuji za velmi informovaný komentář. Rád bych se dotknul alespoň jednoho tématu – povinnosti soudu stanovit výživné.<br /><br />Soudím věci s cizím prvkem. Nedávno jsem rozhodoval o žalobě na určení otcovství, s níž je spojeno řízení o výživě a výchově nezletilého (§ 113 o.s.ř.). Dítě bylo fakticky vychováváno svým biologickým otcem, jehož otcovství bylo v řízení prokázáno a tedy rozsudkem určeno (lépe: konstituováno). Matka – Číňanka – však ČR před několika lety opustila a o jejím současném pobytu a poměrech jsem (přes značné úsilí) nic nezjistil. V řízení byla zastoupena opatrovníkem. Dítě tedy bylo svěřeno do péče otce a bylo vysloveno, že matce se povinnost plnit nezl. výživné nestanoví. Tedy opakuji: "Nenechte se mýlil optikou nesporného řízení!" <br /><br />Ani v nesporném řízení soud není vševědoucí. Také v něm může dojít k tomu, že nebudou prokázány skutkové předpoklady konkrétní normy hmotného práva. A může se jednat i o nárok dítěte vůči matce na výživné. Nezapomínejme však, že vyživovací povinnost má i druhý z rodičů, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, byť se to v rozhodnutí nestanoví. <br /><br />Ad Jan Potměšil: <br /><br />Díky za otázky, jsem rád, že Vás téma zaujalo. Předně – o konstitutivních rozhodnutích má smysl hovořit pouze z hlediska jejich účinků na hmotné právo. Z procesního hlediska by totiž všechna rozhodnutí mohla být označena za konstitutivní, neboť zakládají (mění, ruší) práva a povinnosti procesní povahy. Jinak myslím, že analogie v procesním právu přípustná je. A ještě jednu poznámku – Zoulík tvrdí, že konstitutivní rozhodnutí jsou typická právě pro oblast správy. Takže se toho neděste.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-4174322549224559462011-05-26T16:28:07.127+02:002011-05-26T16:28:07.127+02:00Určitě je dobře, že se na JP otevřel prostor i pro...Určitě je dobře, že se na JP otevřel prostor i pro soukromé právo. Přesto zkusím učinit krok stranou a pootevřít otázku konstitutivních rozhodnutí v právu veřejném - nemám teď na mysli rozhodnutí opírající se o hmotu (to by asi vzbudilo zděšení), ale o proces - je procesní rozhodnutí dle s.ř., konkrétně např. o ustanovení opatrovníka, také konstitutivní? A lze užít analogie, v zájmu ochrany práv účastníka, byť na jeho situaci s.ř. nepamatuje?Jan Potměšilnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-4751346349067208862011-05-26T10:17:41.348+02:002011-05-26T10:17:41.348+02:00Ad A. Thurnwald - k právu na úpravu pomerov - mysl...Ad A. Thurnwald - k právu na úpravu pomerov - myslím si, že toto právo by mohlo byť racionálnou deriváciou práva na súkromný a rodinný život, čo je chránené Dohovorom aj Ústavou, takže by som videl právo na vydanie konštitutívneho rozhodnutia (ibaže nie s konkrétnym výsledkom, len na samotné rozhodnutie ako akt).<br /><br />S tým napoly konštitutívnym rozhodnutím o zmluvnej pokute ako s pojmom nesúhlasím, pretože súhlasiac s B. Dvořákom, mám za to, že sa ním mení obsah povinnosti.<br /><br />Ad B. Dvořák:<br /><br />"Pokud jde o toho nezletilého - nenechte se mýlit optikou nesporného řízení. Sice se tam neuplatňují subjektivní břemena, ale i tak se může stát, že soud např. ohledně poměrů jednoho z rodičů nezjistí vůbec nic. Pak tomuto rodiči povinnost plnit nezletilému výživné nelze stanovit. Obdobně v případě svěření do výchovy - i zde je myslitelný případ, že oba rodiče zemřou, jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, apod." - s týmto nesúhlasím. Ak súd nezistí ohľadom majetkových pomerov jedného z rodičov nič, nemôže predsa návrh dieťaťa z toho dôvodu zamietnuť či odmietnuť. Zamietnuť návrh by mohol, pokiaľ by neboli dané predpoklady vyživovacej povinnosti, to však súd musí spoľahlivo zistiť. Pokiaľ pri zverení do výchovy obaja rodičia umrú, súd zverí výchovu inému subjektu a pod. Nemôže odoprieť rozhodnutie o výchove, to by bolo denegatio iustitiae. Predsa je len rozdiel v nesporovom a sporovom konaní aj v tomto.<br /><br />Ad Pulkrábek:<br /><br />Právomoc súdu je len 1 druh a to ten, ktorý máte označený pod číslom 1. To druhé nie je právomoc, pretože súd v každom prípade musí vydať rozhodnutie, včetne rozhodnutia o zastavení konania, ktoré však vydá iba vtedy, pokiaľ sú k tomu dané procesné podmienky. <br /><br />Konanie o určovacej žalobe, ak nie je daný právny záujem, nemožno zastaviť, pretože hoci je podmienka naliehavého právneho záujmu upravená v o.s.p. (v ČR o.s.ř.), je to hmotnoprávna podmienka, nie procesnoprávna. Preto ani rozhodnutie o určovacej žalobe nezakladá prekážku rozhodnutej veci (rei iudicatae). Pri nedostatku naliehavého právneho záujmu možno však žalobu zamietnuť, ba dokonca bez dokazovania iných skutočností, podstatných pre výsledok určovačky (čiže súd môže ukončiť dokazovanie akonáhle zistí, že NPZ nie je daný a žalobu z toho dôvodu zamietnuť.).<br /><br />Ondrej PivarčiAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-27667498804282421072011-05-26T10:17:23.043+02:002011-05-26T10:17:23.043+02:00Veľmi zaujímavá téma.
Ku konštitutívnosti by mohl...Veľmi zaujímavá téma.<br /><br />Ku konštitutívnosti by mohla byť tiež zaujímavou otázka, či musí plnoletá osoba vrátiť spotrebované výživné určené predchádzajúcim rozhodnutím súdu za obdobie medzi začatím nového konania a novým rozhodnutím súdu, ktoré zakladá povinnosť platiť nižšiu sumu výživného.<br /><br />K otázke v názve článku, v niektorých rozhodnutiach ESĽP sa uvádza, že štát je aj pozitívnym spôsobom (aktívnym) povinný realizovať primeranú ochranu základných práv plynúcich z Dohovoru a absencia vhodnej právnej úpravy od štátu je dôvodom uplatnenia sankcie voči tomuto štátu od ESĽP. A potom vyvstáva otázka, že ... či je možné uplatniť analógiu pri vydávaní hmotnoprávotvorného rozhodnutia súdu, ak vie súd zdôvodniť, že absencia výslovného zákonného zmocnenia súdu in concreto vážne poškodzuje (poškodí) záujem jednotlivca / celku, chránený Dohovorom? Pretože štát má pozitívnym spôsobom určenú povinnosť chrániť základné práva podľa Dohovoru, avšak Ústava zakazuje súdu prekročiť mantinely dané zákonom (napr. čl.2 ods.2 Ústavy SR, v ČR v Listine). Čo má potom urobiť súd?<br /><br />Ohľadom tých rozhodnutí NS ČR o užívaní jednotlivej veci v BSM - keď si rozhodnutia 22 Cdo 4414/2007 a 22 Cdo 1438/2004 odporujú, potom čo? No jednak ani jedno z nich nie je všeobecne záväzné a jednak právna istota sa viac týka zákonov, než súdnych rozhodnutí, tzn. že nemožno na základe princípu právnej istoty (držiac sa napr. 1 z rozhodnutí) rozhodnúť proti účinnému právnemu predpisu, resp. bez jeho zmocnenia.<br /><br />Súhlasím s autorom postu, že 22 Cdo 1438/2004 obsahuje nesprávne rozlíšenie pre prípustnosť analógie. <br /><br />Nesúhlasím však s tým, že: "Je na soudci, aby se při projednávání konstitutivní žaloby, kterou nelze podřadit pod výslovné ustanovení zákona, vždy tázal po důvodech, které zákonodárce vedly k vyloučení žalobcem prokazovaného skutku z hypotézy právní normy. Nelze-li takové důvody najít a/nebo jeví-li dokonce rozhodnutí zákonodárce prvky libovůle, je namístě o vyhovění takové žalobě, tj. o vydání právotvorného rozhodnutí, uvažovat." <br /><br />Neviem, ako v ČR, ale v SR sa toto dá riešiť prerušením konania a prejudiciálnou otázkou na ústavný súd, ktorej obsahom by napr. bolo, či je aplikácia analógie v súlade s čl. X Dohovoru (Ústavy).<br /><br />K tomu § 301 Obch.z. v ČR: Pokiaľ bude existovať jednotný kódex, tak sa takýmito "zábavkami" nebude nutné zaoberať. Vôbec netuším, prečo by ustanovenie o prípustnosti moderácie neprimerane vysokej zmluvnej pokuty malo byť len pre podnikateľov či iných zmluvných vzťahov "podľa obchodu". Preto by mal všetky súkromnoprávne relácie pokrývať jeden kódex, kde sa pre podnikateľov, ak je to nutné, vymedzí pár potrebných špeciálnych ustanovení.<br /><br />Aj ja si myslím, že existencia výslovnej kompetenčnej normy nie je podmienkou právotvorného rozhodnutia ... takéto rozhodnutie však musí byť zdôvodnené buď požiadavkou a lá ESĽP (existuje pozitívna povinnosť zákonodarcu, ktorú nesplnil a ja ju musím ako iný orgán štátu "napraviť") alebo Ústavy (absencia vytvára protiústavný následok, a analógia je ústavne konformná, preto môžem bez zmocnenia rozhodnúť, aby som hájil predovšetkým ústavnosť a až potom zákonnosť).<br /><br />Ondrej PivarčiAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-8950196510550682092011-05-26T00:33:29.970+02:002011-05-26T00:33:29.970+02:00Ahoj Zdeňku, ano, mám to za chybně založené dogma....Ahoj Zdeňku, ano, mám to za chybně založené dogma. Pěkně to ukazuje i Tvá poznámka o „nerozhodnosti formy“ ochrany zájmu jednotlivce. Abych ale nebyl ostatními špatně pochopen - to v žádném případě neznamená, že by zítra měli všichni nezaměstnaní nájemci podat žaloby na snížení nájemného. Tak jednoduché to není. Otázka předpokladů a mezí, za kterých může soud zmocnění pro vydání konstitutivního rozhodnutí dotvářet, je stále před námi.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-8778608521597445892011-05-25T12:16:18.788+02:002011-05-25T12:16:18.788+02:00Ad Bohumil Dvořák:
Souhlasím. Pořádek v pojmech mu...Ad Bohumil Dvořák:<br />Souhlasím. Pořádek v pojmech musí být, ale zároveň se k pojmům musí přistupovat otevřeně a upřímně. A ještě bych upozornil na maličkost - jsou dogmata a dogmata. Od jedněch stačí odhlédnout jen ve výjimečných případech, když život ukáže výjimečnou cestu, jiné je třeba odvrhnout úplně, ukazují-li se jako špatně založená. Zdálo se mi Bohouši, že za takové považuješ zákaz analogického konstitutivního rozsudku.<br />Zdeněk PulkrábekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-27240290432849185392011-05-25T11:43:32.036+02:002011-05-25T11:43:32.036+02:00Ad Antonín Thurnwald
Díky za reakci! Diskusní otá...Ad Antonín Thurnwald<br /><br />Díky za reakci! Diskusní otázkou na § 153b odst. 3 o.s.ř. jsem směřoval k problému, zda lze v případě řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. V předchozí reakci jsem se pokusil ukázat, že rozhodnutí, kterým soud přivoluje k výpovědi, není „čistým“ konstitutivním rozhodnutím, neboť samo o sobě neruší nájemní vztah, nýbrž pouze vytváří právní skutečnost, která je jednou z podmínek zániku tohoto poměru. Má-li u přivolovaček platit, že nelze vydat rozsudek pro zmeškání, bylo by třeba říci, že zákaz podle § 153b odst. 3 o.s.ř. na ně nedopadá přímo (mluví se tam o případech „zrušení právního poměru“). Už tohoto důvodu je potřeba případný zákaz řádně zdůvodnit, což judikatura nečiní. Nebezpečí mechanické aplikace se pak může projevit v některém z následných kroků – např. platí § 153b odst. 3 o.s.ř. i v případě žaloby podle § 564 o.z.?<br /><br />Pokud jde o toho nezletilého, souhlasím s Vámi potud, že má právo na to, aby o jeho poměrech – budou-li splněny procesní podmínky – bylo rozhodnuto. Tedy má právo na soudní ochranu/spravedlivý proces, stejně jako každý účastník řízení. Toto právo je však oproštěno od hmotněprávních složek; není to právo na předem daný výsledek procesu. Jde o „pouhé“ subjektivní právo veřejnoprávní povahy směřující vůči státu.<br /><br />Ad Zdeněk Pulkrábek<br /><br />Rovněž díky na podnětnou reakci. K tomu zpochybňování dogmat je na druhou stranu potřeba říci: „Buďme rádi, že to nějakou právní dogmatiku máme!“ Bez ní by právní argumentace byla jen „kasuistikou všedního dne“, neusazená, nevzdělaná, hledající ad hoc řešení. Velmi proto oceňuji pojmovou jurisprudenci, která vznikla v 19. století v Německu a díky které máme v soukromém právu (ale i v procesu) řádné pojmosloví, systém, zkrátka právní vědu. To vše přispívá pocitu právní jistoty a předvídatelnosti práva. Tento systém funguje v 90% možná v 95% případů, není ale samospasitelný a místy selhává (tj. občas jsme přesvědčeni, že řešení, které přináší, není spravedlivé). Pak má cenu jej napravovat. A cesta k nápravě vede především přes argumentaci o vývoji, účelu a funkci právní úpravy. Takto jednoduše by bylo možné shrnout má základní východiska.<br /><br />Ještě k tomu započítávání na plnění v občanskoprávních vztazích (a neužití § 330 ObchZ). Judikatura to vyřešila správně, ale ta argumentace… (poprvé zřejmě 21 Cdo 326/2004). Na ní se ukazuje další problém. Někdo je přesvědčen, že zná spravedlivé řešení problému, ale nechce nabourávat dogma (obchodní zákoník je lex specialis a proto jej nelze používat analogicky na vztahy upravené obecným předpisem). Vydá se proto jinou cestou, vlastně oklikou (Nejvyšší soud argumentuje zásadami priority a proporcionality, které zřejmě dovozuje z procesního práva). Není to zbytečné, když máme „po ruce“ bližší (obdobnější) normu? Je! I pro právní argumentaci platí, že by měla být poctivá a upřímná. I za cenu toho, že se tím zpochybňuje nějaké dogma. Pravda (a samozřejmě poctivost, upřímnost) nemůže škodit ani v právní argumentaci…Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-60096547748194927162011-05-25T11:23:03.327+02:002011-05-25T11:23:03.327+02:00ad. Z. Pulkrábek
Připojil bych se k teoretické mo...ad. Z. Pulkrábek<br /><br />Připojil bych se k teoretické možnosti aplikace ust. § 301 ObchZ i na neobchodní vztahy. Potom by ovšem ale bylo třeba zjistit, jakou právní zásadu lze z tohoto ustanovení dovodit. Výslovně tam žádný princip jako pozitivně právní upraven není. Lze se však zamyslet nad zněním ustanovení a z formulace "Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti" dedukcí vyjádřit úsudek, že toto ustanovení obsahuje jako implicitní právní princip zásadu přiměřenosti. Zásada ve stejných případech stejně se pak, podle mého názoru, nepochybně uplatní při "přemostění" mezi § 301 ObchZ a občanskoprávní úpravou. Pokud ustanovení § 544, popř. § 545, OZ o stanovení výše smluvní pokuty a o sjednání její nepřiměřené výše zcela mlčí, pak použití právního principu proporcionality (viz výše)by možné bylo. Zaplnila by se tím mezera v zákoně (jedná se o jeden z případů, kdy podle právní doktríny aplikace principu přichází v úvahu). V současné době je tato mezera v zákoně vyplněna konstantní judikaturou, která při aplikaci § 3 odst. 1 OZ či § 39 OZ a posouzení souladu či rozporu s dobrými mravy, popřípadě platnosti či neplatnosti ujednání o výši smluvní pokuty, zastává zásadu "vše nebo nic". <br /><br />Podle mého názoru, je proto třeba položit si otázku, zda petrifikace dvoukolejnosti při rozhodování o výši smluvní pokuty má racionální odůvodnění či nikoliv. Osobně dospívám k negativní odpovědi. Prioritu by měl mít zájem na jednotné aplikaci jednoho institutu (a jeho ustanovení) v rámci soukromého práva a jeho subsystému, kterým nepochybně závazkové právo je. Na poli tvorby práva byl již tento zájem zohledněn.<br /><br />Obecnější poznámka na závěr: nejsem si jist, zda by soudní rozhodnutí prezentující tuto aplikační koncepci prošlo bez úhony všemi instancemi soustavy obecného soudnictví v ČR. Odpovídám si spíše záporně.<br /><br />Michael PažitnýAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-34853619672023018482011-05-24T15:42:05.210+02:002011-05-24T15:42:05.210+02:00Připojuji se k díku za pěkný příspěvek, zejména pr...Připojuji se k díku za pěkný příspěvek, zejména proto, že Bohumil zpochybňuje dogma. Jeho východiska i závěry mi jsou blízké a rád bych je trochu doplnil.<br /><br />Ad přípustnost konst. rozs. na základě analogie:<br />Když se oprostíme od dogmat či "právnických schémat" (K. Eliáš) a podíváme se ZA ně, na podstatu, tak bychom snad mohli říct, že jde o otázku, kdy (soukr.) právo chrání zájem jednoho před zájmem <br />jiného. Někdy se odpovídá analogickou aplikací konkrétní psané normy. Myslím si, že by při tom nemělo záležet na tom, jestli ochrana zájmu má FORMU hmotného subjektivního práva a deklaratorního roz. anebo formu konstitutivního rozsudku. To se z hlediska podstaty jeví jako nevýznamné.<br /><br />Ad rozhodnutí o nepřípustné konst. žalobě:<br />Překvapila mě zmínka o zastavení řízení. Práci prof. Zoulíka jsem nečetl, takže mi možná nedochází, o čem mluvím, přesto připojím pochybnost.<br />Zdá se mi, že tu jsou dvě úrovně pravomoci či snad dva pojmy pravomoci: 1) pravomoc rozhodnout věc soukr. práva, není-li svěřena jinému orgánu, pravomoc vyjádřená na začátku osř (a vycházející z Ústavy), a 2) pravomoc rozsudkem konstituovat určitý "právní vztah". Absence druhé má být následována zastavením řízení? (S vědomím rozdílu mezi obojím mám za to, že) to by se pak možná mělo zastavovat i řízení o určovací žalobě, není-li naléhavý právní zájem.<br /><br />Ad smluvní pokuta:<br />Nevím, zda moderaci analogicky ano či ne. Zmíním jen výchozí a obecnější úvahy.<br />Proti moderaci v neobchodních vztazích působí vedle dogmatu o zákazu analogických konst. rozs. také dogma, že obch. zák. nelze analogicky aplikovat na neobchodní vztahy. Na aplikaci § 301 v neobchodních vztazích by však bylo možné pohlížet ne jako na anal. legis, nýbrž jako na analogii iuris. Bohumil to v příspěvku naznačil, pokud zmínil, že § nevyjadřuje specifika obchodních vztahů. Můžeme totiž zkoumat, zda § 301 vyjadřuje nějakou obecnější zásadu, a tu případně aplikovat na neobchodní vztahy. Toto by mohla být jedna z cest. Napadá mě i jiná - jaký efekt tu může mít zásada, že "ve stejných případech stejně"?<br />Jinak - § 301 je podobný problém, jako úprava určení, na který z více závazků bylo plněno (ten si již judikatura vyřešila, ale na argumentaci si nevzpomínám).<br /><br />Zdeněk PulkrábekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-91794805413516487332011-05-24T13:36:58.089+02:002011-05-24T13:36:58.089+02:00S tou změnou hmotněprávního vztahu máte nejspíš pr...S tou změnou hmotněprávního vztahu máte nejspíš pravdu. Mám nicméně za to, že institut smluvní pokuty by se dal chápat jako "zamýšlený účinek", který nastane, pokud se účastníci nedohodnou jinak nebo jinak nerozhodne soud. Touto optikou jsem vnímal, že určitá deklaratorní složka je přítomna. <br /><br />Co se týče přivolení výpovědi z nájmu bytu, vlastně se mi ani nepodařilo dohledat, jakou formu má soudní rozhodnutí :-) Osobně bych očekával že soud přivolí usnesením, takže 153b ost 3) nepřichází vůbec v úvahu. Z charakteru úkonu není zjevné, co by měl nájemce zmeškat; soud prostě prokáže / neprokáže skutečnosti uvedené v návrhu a podle nich rozhodne (lhostejno zda zmešká nájemce či navrhovatel). Přivolení je akt do jisté míry mimo hlavní činnost soudu; teoreticky by ho mohl provádět i jiný orgán než soud. Podmínky pro přivolení soud neurčuje sám; vyplývají přímo ze zákona. Soud jen zkoumá zda jsou / nejsou splněny. <br /><br />Co se týče onoho mladistvého, nemyslel že by měl právo na konkrétní výsledek procesu (aby byl u otce a matka platila atd.), ale rozhodně má právo na to aby rozhodnutí bylo vydáno a jeho poměry jím byly upraveny. Čili má de facto právo, aby "se o něj někdo postaral" (soud nemůže rozhodnout, že se o něj nikdo starat nebude atd.). Jinými slovy, určitý derivát práva na výsledek zde je.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-30224344590529945272011-05-23T22:28:46.526+02:002011-05-23T22:28:46.526+02:00Ad Antonín Thurnwald
Díky za podnětný komentář.
...Ad Antonín Thurnwald<br /><br />Díky za podnětný komentář.<br /><br />Zajímavá je ta poznámka o "napůl" konstitutivním rozhodnutí. Snížení smluvní pokuty není konstitutivní "napůl", ale zcela, neboť se jím mění obsah hmotněprávní povinnosti. Máte ale pravdu, že existují rozhodnutí, která nepůsobí vznik, změnu nebo zrušení povinnosti, ale konstituují pouze určitou právní skutečnost.<br /><br />Mám na mysli např. určení doby plnění rozhodnutím soudu (§ 564 OZ). Zde je povinnost plnit již dána, ale určuje se pouze splatnost. Jiným příkladem je rozhodnutí soudu o přivolení výpovědi z nájmu bytu (§ 711a OZ); ani zde soudní rozhodnutí právní vztah neruší, ale přivolení představuje jednu z podmínek (vedle vlastní výpovědi) zániku nájemního poměru. Nejde tedy o čistě konstitutivní rozhodnutí (otázka: lze na ně aplikovat § 153b odst. 3 o.s.ř.?). Grňa v této souvislosti mluvil o "reflexních účincích rozsudku", Němci tomu říkají "Tatbestandswirkung".<br /><br />Pokud jde o toho nezletilého - nenechte se mýlit optikou nesporného řízení. Sice se tam neuplatňují subjektivní břemena, ale i tak se může stát, že soud např. ohledně poměrů jednoho z rodičů nezjistí vůbec nic. Pak tomuto rodiči povinnost plnit nezletilému výživné nelze stanovit. Obdobně v případě svěření do výchovy - i zde je myslitelný případ, že oba rodiče zemřou, jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, apod.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-86270146022361731732011-05-23T14:58:23.368+02:002011-05-23T14:58:23.368+02:00Čistě teoreticky: nebyl by to jediný případ zbyteč...Čistě teoreticky: nebyl by to jediný případ zbytečného paragrafu :-) (K. Eliáš říká např. že v podstatě zbytečná jsou všechna ustanovení zákona, která jsou dovolujícího charakteru a přitom jsou dispozitivní). <br />Problematika smluvní pokuty má obě strany, jak správně napsal J. Petrov. S tím moderačním právem by samozřejmě nebyl problém, kdyby soud mohl "snížit až k nule", ale pravdou je že ten preventivní účinek by to skutečně odbouralo. Volba "všechno nebo nic" skutečně nutí obchodníka, tedy silnější stranu vztahu, aby řádně zvažovala jakou smluvní pokutu bude chtít. Jinak moderace smluvní pokuty je jen takové napůl konstitutivní rozhodnutí; soud deklaruje, že pokuta tu je a platí, jen nastaví její výši. <br />Jinak článek je hezký a poučný (většinu jsem pochopil :-) ). Jen bych podotkl že na některá konstitutivní rozhodnutí právo snad je; např. nezletilý má právo žádat úpravu svých poměrů (péče atd.) - neumím si představit jak by mu mohlo být nevyhověno, pokud potřeba konstitutivně je upravit nastane. <br />Povinnost nájemce... zajímavá věc :-) Řekněme ale, že odpovídá povinnosti žalovaného u soudu; zahajuje nějaký proces, kde nájemce buď musí výpovědi uposlechnout, nebo přijmout výsledek procesu, který vyvolá jeho případný postup v rámci obrany. Dalo by se tedy říct že právo pronajímatele dát výpověď je vlastně právem zahájit proces výpovědi nájemce a nájemce má povinnost se tohoto procesu účastnit; oba mají povinnost přijmout jeho výsledek. <br /><br />Antonín ThurnwaldAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-77914214353420554282011-05-22T19:40:27.871+02:002011-05-22T19:40:27.871+02:00Ahoj, díky za komentář.
Pokud jde o tu částečnou...Ahoj, díky za komentář. <br /><br />Pokud jde o tu částečnou neplatnost - vím, že předmětný odstavec k té poznámce svádí. Musím se ale Nejvyššího soudu zastat, mám za to, že postupuje správně. Aspoň krátce uvedu důvody:<br /><br />- kdyby problematiku nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty bylo lze řešit přes částečnou neplatnost (§ 41 OZ), tak by § 301 ObchZ byl zbytečný;<br />- je potřeba si uvědomit, že moderovat je možno pouze takovou smluvní pokutu, která je dohodnuta platně; nepřiměřeně vysoká pokuta tedy ještě není nemravná;<br />- je-li výše smluvní pokuty dohodnuta v rozporu s dobrými mravy, není aplikace § 41 OZ možná, neboť mravnou a nemravnou část takové dohody o smluvní pokutě nelze oddělit. <br /><br />Na pomoc si beru i hypotézu § 41 OZ, v níž jsou alternativně stanoveny tři podmínky, které takovému výkladu nasvědčují (a velmi jej velmi přibližují § 139 BGB). Je to dobře vidět, když použijeme "blue-pencil-test" známý z anglického práva - u nemravné smluvní pokuty nejde o pouhé vyškrtnutí odstavce či části dohody, jde tam o přeformulování její podstatné náležitosti. K tomu potřebujeme § 301 ObchZ. <br /><br />Jinak ohledně "quantitative Teilnichtigkeit" odkazuju na vynikající R. Zimmermannovu disertaci (str. 60, 76 an.), kterou jistě znáš a která se mj. tímto problémem zabývá.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-89495147639745896762011-05-22T12:08:10.811+02:002011-05-22T12:08:10.811+02:00Ahoj, děkuju Ti za pěkný post. Přečtu ho ještě jed...Ahoj, děkuju Ti za pěkný post. Přečtu ho ještě jednou, teď jen jednu stručnou poznámku: <br /><br />Souhlasím s Tebou, že i v občanskoprávních vztazích by ve vztahu ke smluvní pokutě neměl obecně platit princip "všechno nebo nic"; soud by měl nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit na ještě přiměřenou výši. <br /><br />To ovšem s výjimkou určitých případu, kdy silnější strana zneužije své postavení vůči slabší (spotřebiteli): V takovém případě neplatnost celé smluvní pokuty dává ex ante motivaci nastavit smluvní pokutu ve férové výši. Pravidlo o snížení smluvní pokuty by vedlo stranu k postupu: nastavím smluvní pokutu nepřiměřeně vysoko, některé nesofistikované protistrany mi to zbaští a u těch ostatních soud smluvní pokutu sníží na nejvýše přípustnou výši; vynikající kšeft.<br /><br />Jen si nemyslím, že by snížení smluvní pokuty nutně představovalo konstitutivní rozhodnutí. Lze postupovat přes částečnou neplatnost: smluvní pokutu rozdělit na část v ještě přípustné výši a na zbytek a deklarovat, že smluvní pokuta je neplatná jen co do tohoto zbytku. (Tento přístup ovšem NS bez bližšího odůvodnění odmítnul, <a href="http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/3B877832D02AFC7AC12575EF0039457B?openDocument" rel="nofollow">33 Odo 875/2005</a>).Jan Petrovhttps://www.blogger.com/profile/11862441000829587534noreply@blogger.com