tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post5022819810452426506..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Bludný Holanďan správního trestání v soutěžních věcechZuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger5125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-84028155225002503422018-05-01T21:49:24.903+02:002018-05-01T21:49:24.903+02:00Btw vzhledem k výsledkům volby předsedy ÚOHS navrh...Btw vzhledem k výsledkům volby předsedy ÚOHS navrhuji na Jiném právu vyvěsit černý soutěžněprávní prapor...Tomáš Pavelkanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-10108658098848887332018-05-01T21:49:23.889+02:002018-05-01T21:49:23.889+02:00Díky Martine, žes to hodil na papír. Obecně nemám ...Díky Martine, žes to hodil na papír. Obecně nemám s trestáním v soutěžních věcech v režimu čl. 6, resp. protokolu 7 problém, z hlediska praktika je to velmi pro-klientské. Také souzním s maximou, že pokud se nabízí vyšší standard ochrany na srovnatelné věci, je nutné je aplikovat i na trestání v soutěži.<br /><br />Na druhou stranu nelze přehlédnout, že soutěžní věci jsou skutečně "něco jiného”, alespoň pro aplikaci non bis in idem. Ne snad z hlediska veřejného zájmu na efektivitě vymáhání (ta se dá jistě najít i ve daňových věcech zmíněných Jakubem), ale samotnou povahou soutěžněprávního deliktu. Big gun čl. 6 a protokolu 7, zejména při postihování jednoho jednání soutěžitelů konkurenčními orgány ( např. Komise a národních soutěžních úřadů (NCAs) nebo těchto mezi sebou), tedy non bis in idem, by proto měl být použit pouze jako korektiv v excesech, respektive při disfunkcích jurisdikčních norem, avšak není optimální pro distribuci pravomoci v systému vynucování soutěžního práva.<br /><br />Soutežní delikt je specifický tím, že je vždy zkoumán z hlediska určitého geografického trhu, respektive poškození obchodu na takovém trhu. Deliktní jednání mající efekt na určitý geografický trh, respektive obchod na něm, podléhá vždy buď jediné jurisdikci (např. kartelová dohoda s dopadem jen v ČR se bude posuzovat podle českého práva ÚOHSem), nebo více jurisdikcím (např. dohoda s dopadem na obchod mezi členskými státy, zde je dána konkurenční jurisdikce Komise a NCAs), anebo všem jurisdikcím (tedy globální kartel s dopadem na celosvětový obchod). <br /><br />Dělbu pravomoci mezi jednotlivé úřady pak upravují jurisdikční normy, a to buď na úrovni jedné jurisdikce, (tj. jednání de minimis a jednání, která se postihují), na úrovni více jurisdikcí v rámci jednoho systému vynucování (v EU tedy delikty s dopadem na geografický trh přesahující národní jurisdikci, resp. jinak poškozující obchod mezi členskými státy), a na globální úrovni jurisdikčními normami mezinárodního práva veřejného (teorie typu effects doctrine, v EU teorie implementace atd.).<br /><br />Při správné aplikaci těchto jurisdikčních norem by nemělo docházet postihnutí totožného deliktu vícekrát, a to zkrátka proto, že součástí objektivní stránky deliktu jsou i následky jednáním způsobené (a součástí subjektivní stránky následky zamýšlené) - ostatně to kdosi zmiňoval i v pátek na konferenci (Jakub Camrda?). Proto jestliže v rámci své konkurenční pravomoci Bundeskartellamt postihne kartel za škodu způsobenou obchodu na německém geografickém trhu a ÚOHS za škodu českému trhu, nemělo by se jednat o dvojí postihnutí téže věci. To v zásadě odpovídá i judikatuře ESD, že při aplikaci non bis in idem musí být dána identita chráněného zájmu, a pokud štrasburská judikatura tento element nevyžaduje, pak už jsme asi mimo konvenční teorie deliktu, se všemi problémy s tím souvisejícími.<br /><br />Nabízí se námitka, že to platí jen v případě, kdy má správní trestání funkci kvazi reparační, tedy extrahovat z účastníků kartelu jakousi aproximaci neoprávněného zisku. Podle mého názoru ale není příliš exotické si myslet, že i prevenční a sankční složku trestu spočívající třeba v přírážce za recidivu nebo vedoucí úlohu při ustavení kartelu, ukládá národní úřad také jen v kontextu jurisdikce, tj. dává kartelistovi vzkaz, aby se do budoucna vyvaroval poškození obchodu, nad kterým ten který úřad vykonává jurisdikci.<br /><br />Zejména v těchto případech ale bohužel vznikají dysfunkce spočívající v nastavení jurisdikčních norem na jedné straně, ale také ve výkonu diskrece a comity na straně druhé. Tam je korektiv čl. 6 zcela na místě. Nicméně procesní práva trestaných budou lépe chráněna dobrým nastavením apriori jurisdikčních kritérií spíše než dlouhou cestou do Štrasburku.Tomáš Pavelkanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-60875579028789799312015-05-27T11:30:02.082+02:002015-05-27T11:30:02.082+02:00Ještě na doplnění k tomuto tématu a souvisejícím o...Ještě na doplnění k tomuto tématu a souvisejícím otázkám (a částečně i řešením) viz výborný článek: Miluše Kindlová, Pojem „tvrdého jádra“ trestního práva v judikatuře ESLP a soudů EU a jeho vztah k vybraným oblastem správního trestání. In Mezinárodně-právní aspekty ochrany lidských práv, Studie z lidských práv č. 5, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013, str. 45-59.Jiri Kindlnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-70121534282331313562015-05-26T18:36:32.409+02:002015-05-26T18:36:32.409+02:00Netroufal bych si tvrdit, že na páteční konferenci...Netroufal bych si tvrdit, že na páteční konferenci většinově zaznívalo, že by se čl. 6 odst. 1 EÚLP spíše neměl aplikovat. Můj dojem je možná i opačný. V dalších diskusích se to spíše ustalovalo na tom, že by asi stálo za rozpracování to, zda by se čl. 6 odst. 1 EÚLP (a pravidla z něj vyvozovaná ESLP) neměla jinak aplikovat v klasických trestních věcech (tvrdé jádro trestního práva) a ve "správním trestání" s tím, že soutěžní právo spadá do té měkčí kategorie, pročež by na něj neměla být pravidla vyvozovaná judikaturou z čl. 6 odst. 1 aplikována tak striktně jako na "pravé" trestní věci. Jinak v soutěžně-právní doktríně je nyní v podstatě notorietou, že Engel kritéria jsou splněna (diskuse je spíše posunuto do toho, zda i soutěžní právo a postihy v něm spadají do rámce "pravého trestního práva"). Ostatně k takovým závěrům opakovaně dospěl jak český NSS, tak SDEU, tak i ESLP ve zmiňovaném Jussila proti Finsku (popř. taktéž v Lilly v. Francie či Menarini v Itálie). Abych se přiznal, nejsem si vědom žádného rozumně vyargumentovaného názoru, že u soutěžního práva (mj. se sankcemi ve výši až 10% ročního obratu) nejsou Engel kritéria naplněna. Pro úplnost podotýkám, že OOO Neste St. Petersburg a další proti Rusku, které dospělo v ruské soutěžní věci k neaplikaci čl. 6 odst. 1 tak učinilo vzhledem k tomu, že tamní úprava v té době neměla relevantní sankci (srov. k tomu také zmiňované rozhodnutí ve věci Menarini).Jiri Kindlnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-22401701082226774642015-05-26T08:48:58.704+02:002015-05-26T08:48:58.704+02:00V daňovém právu to vře podobně. Po letech tuhého o...V daňovém právu to vře podobně. Po letech tuhého odporu NSS (počínaje 2 Afs 159/2005 až po 1 Afs 1/2011) se v důsledku změny právní úpravy sankcí blýská na lepší časy. V rozšířeném senátu NSS t.č. leží návrh 4. senátu (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2014/0210_4Afs_1400028_20150225090248_prevedeno.pdf), který prosazuje názor, že penále (v jeho podobě od 1. 1. 2007) lze chápat jako trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle mého názoru se závěry nepochybně později prosadí i v soutěžním právu. Názorovým tahounem se ale stane zákon o prokazování původu majetku (trefněji přezdívaný konfiskační zákon), jehož drakonické sankce si o posouzení coby trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy přímo říkají.Jakub Hajdučíknoreply@blogger.com