tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post2845530542409536529..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: A zase ten formalismus. (4) Interpretační formalita: úvodZuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger8125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-20199553439620438062008-05-02T10:59:00.000+02:002008-05-02T10:59:00.000+02:00to jsem celý já, něco rozjedu a pak to nedodělám. ...to jsem celý já, něco rozjedu a pak to nedodělám. Něco mám rozepsaného, a pokud je o to tedy zájem, "zanedlouho" to tam umístím. Je to ještě tak na dva díly. Zdraví ZKZdeněk Kühnhttps://www.blogger.com/profile/17076357126760629217noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-10816833711714190492008-05-02T00:55:00.000+02:002008-05-02T00:55:00.000+02:00Zdeněk Kühn:"Zatím beztak dlouhý post končím. Bude...Zdeněk Kühn:<BR/>"Zatím beztak dlouhý post končím. <I>Bude pokračovat dalším dílem <B>zanedlouho</B></I>, a na scéně se konečně objeví i Švejk."<BR/>_____________<BR/><BR/>Shodou okolností jsem si dnes znovu přečítal sérii o formalismu a narazil jsem na tento příslib brzkého pokračování. Tak jak to vypadá, dočkáme se vskutku "zanedlouho" dílu, v němž se objeví i Švejk?Matěj Šusterhttps://www.blogger.com/profile/18201458003610521866noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-59053107128403426252008-01-01T21:58:00.000+01:002008-01-01T21:58:00.000+01:00Velice zajímavý příspěvek, jak se dá od tohoto aut...Velice zajímavý příspěvek, jak se dá od tohoto autora očekávat. Pojem interpretační formalita nezní vůbec hezky, to říkám nejen proto, že se v této terminologii považuji za mírného interpretačního formalistu. Proto jsem se opovážil do této diskuse zasáhnout. Zvláště mne zaujala věta: „Doktrína může tuto nejistotu maximálně snížit, a argumentaci strukturovat, nikoliv ale eliminovat výběr, který každý interpret z podstaty věci má.“<BR/>Jsem přesvědčen, že strukturování právních argumentů bez toho, aby tato struktura měla vliv na eliminaci výběru těchto argumentů pro konkrétní případ, je téměř zbytečná práce. Jsem též přesvědčen, že v určité míře obecnosti lze tyto argumenty strukturovat a že lze z platného práva odvodit pravidla přednosti pro jednotlivé druhy argumentů. Opakem tohoto interpretačního formalismu je libovůle při volbě právních argumentů, které mohou směřovat k naprosto odlišným výsledkům. <BR/><BR/>Zcela zjevné je to např. u tzv. výkladových cílů. Výkladovým cílem se rozumí to, co chce interpret interpretací příslušného textu zjistit. V nejobecnější rovině lze rozeznávat objektivní a subjektivní výkladový cíl. Sleduje-li interpret subjektivní výkladový cíl, zkoumá, jaký význam (smysl) přisuzoval textu jeho autor. Při sledování objektivního výkladového cíle se snaží objasnit, jaký význam by témuž textu přisuzován v určité pospolitosti. Můžeme dospět k tomu, že se tyto výkladové cíle budou ve výsledku lišit. Potom se přeci musíme rozhodnout, který má být při interpretaci práva relevantní, který má dostat přednost, a toto rozhodnutí nesmí být závislé na volném rozhodnutí interpreta. Tato pravidla přednosti lze však užít na 100% jen tehdy, pokud jsou oba výsledky nepochybné. Mohou ovšem nastat situace, kdy máme pochybnosti o objektivním významu a současně máme nepochybně zjištěn subjektivní výkladový cíl. Pak může být nepochybně zjištěný subjektivní cíl rozhodujícím kritériem pro výběr možného výsledku v rámci objektivního výkladového cíle, který se pak v konkrétním případě prosadí. <BR/><BR/>Na tomto místě není dostatek prostoru vše objasnit, proto snad jen několik základních tezí: <BR/>1) Je vždy nutné hledat legitimační důvody jednotlivých právních argumentů, přičemž tyto důvody je třeba v prvé řadě hledat v právu samotném, zejména v základních právních principech příslušného právního řádu. <BR/>2) Jednotlivé právní argumenty nelze poměřovat samy o sobě, lze však vzájemně poměřovat základní principy, které tyto argumenty legitimizují (např. v případě výkladových cílů jsou v kolizi zejména princip dělby moci a princip právní jistoty). Poměřovat právní principy jsme se již jakž takž naučili. Zde je pro toto poměřování též místo. <BR/>3) Z tohoto poměřování vzejde jistá struktura právních argumentů, která dovolí i vytvářet jejich hierarchii. Tato hierarchie pak eliminuje interpreta ve výběru mezi těmito argumenty. <BR/>4) Jistota, se kterou můžeme dojít k hierarchii mezi jednotlivými výkladovými metodami, resp. právními argumenty je dána jistotou, s jakou umíme poměřovat v konkrétním případě právní principy. <BR/><BR/>Ještě k pojmu interpretačního formalismu. Domnívám se, že lze rozlišovat formální (např. jazykové, některé systematické) právní argumenty a argumenty hodnotové (argumentace hodnotami, právní principy, účely apod.). Za formalismus při interpretaci právních předpisů pak považuji mechanické upřednostňování formálních argumentů před argumenty hodnotovými. Problém nastává proto, že jednak je právo odtrženo od svého hodnotového pozadí a jednak proto, že v případě, že formální argumenty nedávají jasnou odpověď, musí řešení nutně vyplývat z volného rozhodnutí soudce (srov. nepředvídatelnost práva atd.). Posléze uvedený problém však nastává i v případě volného výběru mezi jednotlivými metodami výkladu, resp. mezi jednotlivými právními argumenty.Filip Melzerhttps://www.blogger.com/profile/00338599769075325100noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-39310847521997578552007-10-02T09:47:00.000+02:002007-10-02T09:47:00.000+02:00Všimněme si, jak Petr Kuhn argumentuje na leblogu ...Všimněme si, jak Petr Kuhn argumentuje na leblogu proti nálezu ÚS v komentářích k postu "12.9. černý den pro českou justici". Petr má za to, že Ústava JASNĚ říká, že pravomoc prezidenta ja nesdílená a že ÚS dělá LOGICKOU chybu, když dovozuje, že je sdílená. Petr doslova říká, že ÚS klade rovnítko mezi A a non-A. Tato argumentační strategie je založena na tom, že text zákona v tomto případě nepotřebuje interpretaci, protože je zcela jasný, a pokud má někdo jiný názor, tak jenom proto, že dělá trapnou logickou chybu v úsudku, tedy něco OBJEKTIVNĚ vadného. To znamená, že by mělo stačit vysvětlit některým ústavním soudcům (např. P. Holländerovi), že A se OPRAVDU nerovná non-A, a oni už automaticky změní názor. Je to daleko snadnější než s někým vést únavný diskurs o tom, jaká interpretace je vhodnější.<BR/><BR/>Petr Kuhn je rozumný člověk a rozhodně o něm nelze obecně říct, že je formalista v onom pejorativním smyslu. Spíše naopak. Viz jeho polemika se Z. Kühnem na leblogu o formalismu. Pouze jde o to, že se v tomto konkrétním případě ostře vyhranil. To je vcelku přirozená věc a asi bych to měl odlišit od formalismu jako ideologie aplikace práva. <BR/><BR/>PS. Jsem rád, že už umím "ü" a můžu v textu odlišovat Kuhna od Kühna. :)Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-77660411054462169252007-09-13T19:24:00.000+02:002007-09-13T19:24:00.000+02:00Myslím takto: Neexistuje rozdíl mezi metodou tzv. ...Myslím takto: Neexistuje rozdíl mezi metodou tzv. formalismu a mezi metodou jinou, legitimní. Jde vzásadě pouze o míru na škále mezi bezmyšlenkovou exegezí a libovůlí soudu. Debata o formalismu je dabatou o roli práva (právní jistoty) a především o roli soudu. Např. vysoce formalistické je právo směnečné, a to i podle výkladu teleologického.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-36315160426989301502007-09-12T23:29:00.000+02:002007-09-12T23:29:00.000+02:00Jelikož jsem nenašel jinou vhodnou formu, rád bych...Jelikož jsem nenašel jinou vhodnou formu, rád bych tímto poblahopřál Zdeňku Kühnovi k poctě, které se mu dostalo, když to vypadá, že bude soudcem ESLP, tedy pro jednu konkrétní kauzu, jak dnes psaly HN, vím, že to asi není zatím 100%, přesto bych rád poblahopřál a popřál mnoho úspěchů v této nové roli.Jan Mateshttps://www.blogger.com/profile/10638807552256556918noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-65052043527555909492007-09-10T11:58:00.000+02:002007-09-10T11:58:00.000+02:00Ještě bych dodal, že musíme rozlišovat mezi praxí ...Ještě bych dodal, že musíme rozlišovat mezi praxí a rétorikou. Interpretační formalismus může být v některých případech jenom objektivizující rétorika. Formulace "podle logického výkladu ..." většinou nemá jiný smysl než dát druhému najevo, že něco je mimo diskusi. Nejedná se o justifikaci výkladu, ale o jeho imunizaci. K této strategii se může právník uchylovat z ryze pragmatických důvodů, přestože jinak formalista není. Osobně jsem přímo alergický na to, když soud v odůvodnění řekne: "Podle jazykového výkladu se musí pojem X vykládat restriktivně (resp. extenzivně)." Podle jakého jazykového výkladu? Na čem je tento výklad založen? Ve skutečnosti se většinou jedná o zamlčený teleologický výklad.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-77838586028054077082007-09-10T10:55:00.000+02:002007-09-10T10:55:00.000+02:00Díky za výborný post. Zdeněk si na interpretačním ...Díky za výborný post. Zdeněk si na interpretačním formalismu všímá především toho, že formalista vsází na jistotu, protože se děsí neurčitosti. Formalista preferuje "standardní" metody výkladu před "nadstandardními", protože ty první mechanicky garantují výsledek. Myslím, že problém interpretačního formalismu není primárně v dichotomii určité/neurčité, ale v dichotomii objektivní/subjektivní. Formalista preferuje "standardní" metody výkladu před "nadstandardními", protože ty první dávají výsledky nezávisle na nás. Je to neosobní výklad práva. Formalista řekne: "Můj výklad vlastně není můj, ale je garantován zákonem, který je daný a logikou, která je objektivní." Pokud by se pustil do teleologického výkladu, pak by musel vyjádřit své osobní představy o účelu nějakého právního institutu, které se mohou zásadně lišit od představ jeho kolegů. Teleologický výklad je vždy vystaven tribunálu interpretačního společenství. Formalista je jako protestant: "Jsem tu já a Bůh. Interpretační komunitu nepotřebuji." Jeho Bohem je Zákon a logika. Jenomže interpretace práva je v konečném důsledku kolektivní aktivita. Výkladový problém často nabízí několik rovnocenných řešení, přičemž správné je to, které interpretační společenství uzná jako správné. Interpretace práva je subjektivní v tom smyslu, že hard cases vždy předpokládají subjektivní volbu, ale zároveň je objektivní v tom, že každá tato volba nakonec podléhá ratifikaci komunity právníků. Celé to má ještě dynamický aspekt. Metody výkladu práva se vyvíjí. Dnešní progresivisté jsou zítřejší formalisté. Na akademické půdě se z progresivisty se stává formalista tak, že napíše učebnici.Anonymousnoreply@blogger.com