tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post2699034714734097042..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Důvody stojící za právním formalismemZuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger10125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-14290302566941963012008-06-17T09:31:00.000+02:002008-06-17T09:31:00.000+02:00O pěkném příkladu do sbírky formalistických rozhod...O pěkném příkladu do sbírky formalistických rozhodnutí jsem se dozvěděl před několika dny:<BR/><BR/>Soud připustil změnu petitu, textu odpovědi, ve sporu o právo na odpověď podle TiskZ, a ihned poté žalobu zamítl, protože touto změnou podle něj došlo k preklusi práva :-)Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-62213109794554892512008-06-16T13:07:00.000+02:002008-06-16T13:07:00.000+02:00Hranice mezi právně relevantními a právně irelevan...Hranice mezi právně relevantními a právně irelevantními fakty, tedy hranice rozumné míry právní abstrakce, je a vždy bude vágní, a proto o ní musíme vést permanentní diskurs. Zatím jsme teprve ve fázi vymezování se vůči extrémním (a vlastně nezajímavým) pozicím. <BR/><BR/>Tomáš SobekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-59712975631238142362008-06-15T09:43:00.000+02:002008-06-15T09:43:00.000+02:00Omlouvám se za naprosto zavádějící tvrzení. Správn...Omlouvám se za naprosto zavádějící tvrzení. Správně tam mělo stát "SCOTUS" a "Ústava". Chtěl jsem to zobecnit, což je ale nesmysl.Guy Petershttps://www.blogger.com/profile/03461553273067465569noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-60834244995965368272008-06-14T09:57:00.000+02:002008-06-14T09:57:00.000+02:00Představa, že americké právo je plné předpisů z 18...Představa, že americké právo je plné předpisů z 18. století, které určují styl americké kultury, není na místě. Ono upřímně řečeno moc zákonů v USA až do sklonku 19. století nebylo, a právní předpisy přibývají až s růstem regulatorního státu v průběhu 20. století. Všechny hlavní kodexy (např. kalifornský občanský zákoník, nemluvě již třeba o moderním a pravidelně novelizovaném Uniform Commercial Code) jsou mladší než jejich evropské protějšky (Francie, Rakousko). Tím neříkám, že právní předpisy z doby před polovinou 19. století neexistují, ale určitě nejsou hlavním stylotvorným prvkem americké právní kultury. Ústava USA je samozřejmě v tomto smyslu výjimkou potvrzující pravidlo.Zdeněk Kühnhttps://www.blogger.com/profile/17076357126760629217noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-65177477114085558572008-06-13T22:24:00.000+02:002008-06-13T22:24:00.000+02:00Myslím, že zásadní rozdíl mezi americkým výkladem ...Myslím, že zásadní rozdíl mezi americkým výkladem práva a českým spočívá v tom, že se Američané musí vyrovnat z právními předpisy ještě z předmoderní (preindustriální) doby, zatímco v ČR se žádný předpis starší než z roku 1945 nepoužívá a naprostá většina (kromě novelisovaných kodexů) je z doby po roce 1989. Odtud tak velké problémy US s významem slov.Guy Petershttps://www.blogger.com/profile/03461553273067465569noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-63566358799322257972008-06-13T19:36:00.000+02:002008-06-13T19:36:00.000+02:00Ad M.B. Striktní textualismus jako takový je nemož...Ad M.B. Striktní textualismus jako takový je nemožný, protože text sám prostě nic nevyřeší (dokonce text sám ani neurčí, zda je kauza jednoduchá nebo složitá). Význam nějakého textu je dán nikoliv tímto textem, ale kontextem jeho použití. Někdy je kontext použití poměrně jasný, konsensus ohledně jeho použití je velký, což se prolíná s textualismem. "Striktní" textualista ovšem tvrdí, že textualismus je všeřešící, a proto tedy buď klame sebe nebo klame jiné. Naproti tomu textualisté mohou odmítnout striktní textualismus, přesto ale upřednostňují "význam" textu i tam, kde tento "význam" text je iracionální, vede k absurdním důsledkům atd. Problémem je význam textu, který je problematický v určitém kontextu, protože byl vytvořen v kontextu jiném. <BR/><BR/>Poznamenávám, že tento problém je spíše problémem právní praxe než filozofie jazyka, protože žádný filozof jazyka z podstaty věci není striktní textualista.<BR/><BR/>K Davidovi: Myslím si, že zdánliví formalisté existují, protože metodologie výkladu práva v typické české učebnici nemá s absurdním závěrem interpretace větší problém (ostatně důkazem je mnohá judikatura mnohých soudů). Viz členění metod na tzv. standardní a tzv. nadstandardní, stejně jako to, že některé učebnice dokonce doposud neznají ani výklad teleologický (např. pražská učebnice pracovního práva).Zdeněk Kühnhttps://www.blogger.com/profile/17076357126760629217noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-74932906448885267502008-06-13T14:33:00.000+02:002008-06-13T14:33:00.000+02:00Ad MBK druhé poznámce - myslím, že ZK se vyjádřil ...Ad MB<BR/><BR/>K druhé poznámce - myslím, že ZK se vyjádřil poměrně dosti přesně, totiž že "... soudce ... musí připustit, že ... jediný ... správný výklad ... ve složité kauze ... neexistuje" a že to přesně odpovídá definici hard case, kterou uvádíš :-)<BR/>Že by se na Tobě projevil pátek? ;-)<BR/><BR/>Maxim TomoszekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-53408292651718385582008-06-13T10:31:00.000+02:002008-06-13T10:31:00.000+02:00Ad ZK:Zajímalo by mě, jestli si myslíš, že se mezi...Ad ZK:<BR/><BR/>Zajímalo by mě, jestli si myslíš, že se mezi českými soudci vyskytují i „zdánliví formalisté“. Nebo "zdánliví formalisté" v českých luzích a hájích vymřeli, neboť „nelze očekávat, že by [český soudní] systém … předpokládal, že se [soudci] mají chovat způsobem, který je nastíněn na začátku tohoto postu (tedy [řídit se textem zákona] ad absurdum)“?David Kosařhttps://www.blogger.com/profile/04216461673027305597noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-61582842002092884652008-06-13T10:16:00.000+02:002008-06-13T10:16:00.000+02:00Pěkný článek, měl bych jen dvě poznámky či dotazy ...Pěkný článek, měl bych jen dvě poznámky či dotazy (ne kritické):<BR/><BR/>Cituji: „Variantou na zdánlivého formalistu je pragmatický formalista. ... čestní soudci v autoritativním režimu mohou být nuceni rozhodovat striktně na základě zákona (či spíše – s ohledem na nemožnost striktního textualismu - vytvářet dojem, že rozhodují striktně na základě zákona), čímž si zachovají jistou míru nezávislosti na vládnoucí moci.“ Zajímavá myšlenka. Jak se liší striktní textualista od běžného a jaký má vztah k formalismu, prosím?<BR/><BR/>Cituji: „Takový soudce však musí připustit, že 1) jediný možný a přijatelný názor na správný výklad práva ve složité kauze objektivně neexistuje“. Do dneška jsem se domníval, že definice složité kauzy (hard case?) je právě to, že zde není jen jediný možný výklad. Buď jste se trochu nešťastně vyjádřil definicí kruhem, nebo je složitá kauza definována jinak (a je to má mezera ve vzdělání). Jak to je, prosím?Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-11850585235825122012008-06-13T05:53:00.000+02:002008-06-13T05:53:00.000+02:00Hezká úvaha, která se mi líbila už v Té-Kühnově-kn...Hezká úvaha, která se mi líbila už v Té-Kühnově-knize-jejíž-název-si-ještě-žádný-žijící-čtenář-nedokázal-zapamatovat. Tam je, tuším, ještě v předchozí versi, bez Švejka.<BR/><BR/>Nesouhlasil bych pouze s tvrzením, že jedinou (nebo převažující) podobou formalismu je snaha redukovat složité případy na jednoduché. Právní formalismus je nekonečně pestrý a rozmanitý, možná pestřejší a rozmanitější než právo samotné.<BR/><BR/>Formalistovo rozhodnutí tak často nerespektuje procesní diskurs, ale jde mu napříč, typicky zcela nečekaným, nepředvídatelným směrem.<BR/><BR/>Příklady:<BR/><BR/>1. Žaloba se zamítá, protože žalobce nesprávně označil žalovanou obchodní společnost (tj. vynechal čárku mezi firmou a přídomkem "spol. s r. o.").<BR/><BR/>2. Žaloba se zamítá, protože z ní není patrné, kterého dne k vykradení žalobcovy chaty došlo, ale žalobce to uvádí s možnou nepřesností více než dvou týdnů (darebák!).<BR/><BR/>3. Správní žaloba se odmítá, protože žalobce nedoložil soudem požadovanou listinu (kterou soud sice už dávno měl ve spisu od žalovaného, ale pořádek musí bejt).<BR/><BR/>4. Řízení se zastavuje, protože žalobce nezaplatil ve lhůtě tří dnů soudní poplatek (marné bylo ujišťování jeho advokáta, že se žalobcem, který je momentálně na dovolené v Patagonii, se nemůže spojit, ale jakmile se vrátí, poplatek zaplatí – podle šíleného výkladu Ústavního soudu stačí výzvu k zaplacení doručit zmocněnci).<BR/><BR/>5. Návrh na obnovu řízení se zamítá, protože nález Evropského soudu pro lidská práva, který konstatoval porušení základních práv navrhovatele, není ani novým důkazem, ani novou skutečností, jíž by obnovu řízení bylo možno odůvodnit (jen ať si Štrasburk kafrá, my mu ukážeme, co nám může).<BR/><BR/>Určitě je také správné dělit formalisty na authentické (niterné) a účelové.<BR/><BR/>Účelů může být celá řada:<BR/><BR/>a. Chci rozhodnout spravedlivě, ale neumím to pořádně odůvodnit.<BR/><BR/>b. Chci rozhodnout nespravedlivě, ale neumím to pořádně odůvodnit.<BR/><BR/>c. Nechci se moc nadřít, tak vymyslím nějakou pitomost (u českých soudů král všech důvodů).<BR/><BR/>d. Vůbec tomu sporu nerozumím, tak rozhodnu formalisticky "na jistotu".<BR/><BR/>e. Na škole jsme tenhle zákon neprobírali, tak rozhodnu podle toho, co umím (kde ksakru mám ten OSŘ?).<BR/><BR/>f. Musel(-a) bych určit, která ze dvou kolidujících právních norem se použije, to mě na fakultě neučili, proto vymyslím "elegantní" obchvat.<BR/><BR/>g. Při zamítnutí nemusím tolik dokazovat.<BR/><BR/>h. Žaloba je plná cizích slov a odkazů na judikaturu v nějaké cizí řeči, tak ji raději zamítnu, abych se neztrapnil(-a).<BR/><BR/>i. Před tolika novináři raději nebudu riskovat, že bych se při odůvodnění zakoktal(-a).<BR/><BR/>j. Za půl hodiny mám být na pivě s kolegy, tak odročit nebo zamítnout?Tomáš Pecinahttps://www.blogger.com/profile/16767141891209802029noreply@blogger.com