tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post2494128445936357501..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Muž živitel a žena pečovatelka jako přirozené zřízení či racionální a svobodná volba?Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger113125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-28325652056114247832017-09-19T13:10:24.742+02:002017-09-19T13:10:24.742+02:00Byl jste procházet těžkými časy při získání úvěru ...Byl jste procházet těžkými časy při získání úvěru nyní obávat nomore, protože Lucas úvěr úvěr Compania nabízí všechny druhy úvěru a také nabízíme bezpečný úvěr domů, stejně jako úvěr investovat do vašeho podnikání cpntact nás nyní: LUCASLOANLENDINGCOMPANIA@YAHOO.COM NEBO LUCASLOANLENDINGCOMPANIA@GMAIL.COM Mobilní telefon: +16026337400campbell joenoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-3841713728915011442014-01-14T09:33:24.891+01:002014-01-14T09:33:24.891+01:00Mrzí mě, že žijeme ve státě, který se nedokáže dos...Mrzí mě, že žijeme ve státě, který se nedokáže dost dobře postarat o rodiče, kteří chtějí z nějakého relevantního důvodu hlídat své děti. Držím palce do budoucna!Míra V.http://www.agentura-beranek.cz/hlidani-deti-brno/noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-22206044138243508712013-04-26T20:12:03.944+02:002013-04-26T20:12:03.944+02:00Ad Jan Slanina:
„proč bych měl mít svobodnou volbu...Ad Jan Slanina:<br />„proč bych měl mít svobodnou volbu nesnažit se ekonomicky zabezpečit svoji rodinu?“<br /><br />Jane, já s Vámi do určité míry souhlasím. Absolutní svoboda je mýtus. Ale mýtus přesvědčivě proklamovaný liberálními teoriemi. Já zastáncem liberálních teorií nejsem, přestože shledávám jejich neuvěřitelnou líbivost a přesvědčivost. Právě tahle svoboda, proklamovaná od vzniku prvních konstitucí, způsobuje slepost vůči nerovnostem, které v našich demokratických systémech přežívají. Práva už všechny máme, tak o co jde. Můžeme se přeci všichni/všechny svobodně rozhodnout. A to je právě ten mýtus, protože to přehlíží společenské struktury, které nám brání se více méně svobodně rozhodnout. <br /><br />Ve svých komentářích jsem ani jednou nevolala po tom, abychom byli nezodpovědní. Právě naopak. Nabádala jsem nás k tomu, abychom otevřeli oči a uvědomili si, že přestože mnohá práva tzv. de jure máme, tak ve skutečnosti vlastně zas až tak ne. Jakou svobodu volby mám, když většina zaměstnavatelů očekává, že já jsem primární poskytovatelkou péče? Jakou svobodu mám, když společnost očekává, že to budu já, kdo bude dobrovolně (a téměř zadarmo) zůstávat tři roky doma s dítětem? Jakou svobodu mám, když společnost hodnotí práci mimo domov víc než tu, kterou mnohé z nás zastávají v heterosexuálních domácnostech? Já si myslím, že nic moc . . . a proto nás všechny vybízím k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký druh svobody žijeme a jestli se s jejími limity dá ještě něco udělat. Já si myslím, že dá .. . a moji strategii spravedlivějšího bytí jsem lehce již načrtla. Nevěřím v liberální svobody, nevěřím v liberální hesla autonomie. Já jsem tím, kdo jsem, v závislosti na mém vztahu k jiným lidem. Moje autonomie je relační autonomie. Proto nerovnost v jedné ze sfér způsobuje vychýlení té druhé, proto moje „ženské“ bytí závisí na tom „mužském“. A o to víc tahle skutečnost volá po zodpovědnosti, po realizaci spravedlivějšího bytí, které se zakládá na uvědomění, že hlavním znakem lidskosti je zranitelnost, otevřenost vůči světu, otevřenost a závislost na těch druhých . . .proto prosím, nevykořisťujte moji lidskost skrze konstrukt „přirozenosti“ a dejte jí víc prostoru.<br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-80277220383118796972013-04-25T23:06:58.702+02:002013-04-25T23:06:58.702+02:00Ad Christabel:
Emotivně jste reagovala slovy: &qu...Ad Christabel:<br /><br />Emotivně jste reagovala slovy: "Tak si zapojujte, ale toho svého. Ostatním mužům nechte svobodu, ať si to doma se svými ženami domluví, jak chtějí, OK? Do toho, kdo dělá v čí domácnosti domácí práce, Vám vůbec NIC není."<br /><br />Mám jedinou otázku, protože víc jich očividně nemá smysl. Proč si myslíte, že jsem heterosexuálka? :)<br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-62413145517720687792013-04-25T16:01:36.965+02:002013-04-25T16:01:36.965+02:00Ad Tereza Radová:
ať už je svoboda volby axiom li...Ad Tereza Radová:<br /><br />ať už je svoboda volby axiom liberalismu či není (podle mne není, resp. ne v případech, kdy by její realizace byla společensky významně škodlivá).<br /><br />podle mne je naprosto normální, že svoboda volby je omezována ve společenském zájmu. <br />nemůžu kácet stromy (ani svoje), pokud tím naruším ekosystém lokality.<br />nemůžu si na svém pozemku ve vilové čtvrti postavit strojírenský podnik.<br />nemůžu odmítnout posílat svoje děti do školy atd.<br /><br />proč bych měl mít svobodnou volbu nesnažit se ekonomicky zabezpečit svoji rodinu?Jan Slaninahttps://www.blogger.com/profile/01822000668653835298noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-62151281346109701912013-04-25T15:43:48.405+02:002013-04-25T15:43:48.405+02:00"Chybí mi ale jakákoli úvaha, proč je tato sv..."Chybí mi ale jakákoli úvaha, proč je tato svoboda volby správná a žádoucí. Mně osobně ale připadá, že tato svoboda volby je jen a pouze podporou nezodpovědnosti."<br /><br />Myslím, že tohle není moc téma k diskusi, protože "svoboda volby" je do značné míry axiom, axiom liberalismu.<br /><br />Jistě lze mít za to, že i totalitní společnost, kde má každý přesně vyhrazené místo a neexistuje zde žádná svoboda volby, má své výhody - lidé vědí, že nemůžou nic změnit, a tak si většina z nich navykne být spokojená s tím, co má, společnost je stabilní atd. <br /><br />Liberální společnost člověku tu svobodu volby dává, resp. měla by dávat. Tím pochopitelně otvírá možnost, že si ten člověk zvolí špatně. Ovšem pro mnoho lidí již to, že vůbec volit můžou, je hodnotou samo o sobě.<br /><br />Oba přístupy jsou koherentní a dávají smysl. Ovšem pouze za předpokladu, že je člověk hájí opravdu důsledně, ve vztahu ke všem osobám a všem oblastem. Jinak jde jen o snahu zajistit sobě svobodu na úkor druhých, o které jsem psala výše.<br /><br />Tereza RadováAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-15751318885903610042013-04-25T00:08:40.739+02:002013-04-25T00:08:40.739+02:00Ještě slovo k článku Aleny Melichové, kterou jsem ...Ještě slovo k článku Aleny Melichové, kterou jsem již na mnoha místech kritizovala. Alena Melichová odkrývá jednu velice zajímavou záležitost, a to, že když se ženy neidentifikují jako feministky, tak velice snadno ve veřejné sféře přebírají maskulinní normy. Margaret Tatcherová je unikátní případ, kdy opravdu žena nepřinesla zas až tak moc „ženského“, respektive kromě svého těla, vůbec nic (které dostatečně performovala jako ženské, to je lepší formulace). Proto je nutné odkrývat ony patriarchální a maskulinní struktury veřejné sféry, které veškeré lidské bytosti transponují do maskulinních bytí. A to teď není útok na všechny muže. Vůbec ne. Jde o útok na dané struktury a normy, které jsou mužské . . .a NE LIDSKÉ. Cílem je vytvořit takovou společnost, kde každá bytost má právo se rozhodnout. To nebude možné, když budeme devalvovat domácí práce, nebo když většina lidí (a to pozor vzdělaných lidí!) bude těmto snahám házet klacky pod nohy. Myslím si, že je důležité zamyslet se nad předeslanými argumenty, svoje předsudečné uvažování uzávorkovat a snažit se konstruktivně něco navrhnout. Argumenty „vždy to tak bylo“, nebo „je to testosteron a estrogen, s tím nic neuděláte“, toho opravdu nového moc nepřinesou. Akorát tím reprodukují daný status quo a přehlíží právě tu poptávku po změně, kterou jsem zmiňovala v jednom ze svých příspěvků. Nechápu, proč se slovo feministka či feminismus stalo nadávkou. Já tyto pojmy chápu jako úsilí o větší spravedlnost a možnost volby. Tu nemáme. Tak nám ji i sobě prosím neupírejte. Je to právě ta maskulinita a femininita, dvě od sebe oddělené a sebe vylučující vlastnosti (charakteristiky), které nás oslepují. Proto zbavme se daných pojmů, zbavme se vědění, které nás jako Prométhea přikovává ke skále a bojujme za svobodu volby. Ale to nejenom pro ženy, ale i muže, jednoduše pro všechny bytosti, které obývají tuto planetu.<br /><br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-20633332065180665092013-04-25T00:07:49.711+02:002013-04-25T00:07:49.711+02:00Koukám, že se za svůj názor nestydíte, když ani ne...Koukám, že se za svůj názor nestydíte, když ani neuvedete svoje jméno. Nevím, zdali nás teď s Terezou chcete urazit, nebo prostě jenom vystrašit. Ani jedno Vám ale bohužel nevyjde Ale máte svatou pravdu, kojení a práce je téměř nadlidský úkol, pokud žena je sama, nebo nemá nikoho dalšího, kdo by se jí o dítě postaral. A jak víme, většina žen nemá finance na to, aby si platila někoho dalšího. Nehledě na to, že s příchodem demokracie jsme „demokraticky“ uzavřeli většinu školek a jeslí a tím ženám a jejím rodinám o dost znesnadnili možnost volby. Kdyby práce doma a starání se o dítě, bylo společností hodnoceno (a to nejen jako chvála přírody a „přirozenosti“), ale bylo by to vnímáno stejně jako práce mimo domov, tak si troufnu říct, že by lidé byli daleko více motivováni zůstávat doma. Ano, všimli jste si správně, použila slovo „lidé“. Mám tím na mysli jak muže, tak ženy. Většina žen je v dnešní době diskriminována na pracovním trhu, pokud chtějí zůstat nějaký čas doma s dítětem (máme tu paradox, na jedné straně jsou chváleny, na druhé straně za to moc ohodnocení ve veřejné sféře nedostanou, viz otázka platových rozdílů apod.). Stejně tak se společnost vysmívá mužům, kdyby náhodou chtěli převzít roli, kterou opravdu většinou vykonávají ženy, tj. že by se starali. Onen výsměch a onen spěch žen vrátit se do práce je dle mého názoru právě ovlivněn tím, že práce doma je podhodnocená (nebo spíš absolutně neohodnocená), zdá se jako normální či přirozená (žena to dělá z lásky, že) a právě proto označuje v našich myslích něco jiného než ta „pravá“ práce, která se má odehrávat ve světě tzv. veřejném a za níž dostáváme peníze. Muž málokdy využije své rodičovské dovolené, protože by se stal něčím jiným než tím mužem. Mnohé ženy naopak nechtějí mít nálepku „pouhých“ žen a proto spěchají do práce, děti oddalují (nebo je vůbec nemají…a není divu, když je lidi jako vy takhle straší) a přizpůsobují se normám, které jsou maskulinní. <br /><br />Je ale nutné uvědomit si, že jak muži, tak ženy dělají své bytí, svou maskulinitu a feminitu. Teď si umím představit, že krčíte obočí, když čtete tyto řádky. Asi si myslíte, co plácám za blbiny. Ale skutečností je, že my úpěnlivě děláme svoje bytí, že naše bytí také jenom tak není dáno. Teď se nechci pouštět do vysvětlování poststrukturálního uchopení identity, ale pro naši diskuzi postačí říct, že vedle jiného jsou to především aktivity, které děláme a vybíráme si, jež tvarují naši osobnost, tj. gender. Bohužel žijeme v době, kdy maskulinita je stále neutrální normou (proto ten spěch do práce, abych náhodou nebyla označena za „ženu“, paradoxní, já vím). A teďka vás budu asi úplně šokovat. Dle mého názoru žádné mužství a ženství neexistuje. Na naší planetě se vyskytují pouze bytosti, které vedle jiného mají možnost (můžeme použít i slovo dar) počít nový život. Jak zmiňovala Zuzana Ondrůjová, jsou zapotřebí dva lidé k tomu, aby vznikl život. Ale po oplodnění se výhradní ochránkyní a tvůrkyní nového života stává tzv. žena. To určitě může být emancipující samo o sobě, ale opět to mnoho volby nedává. Proto jsem v obou svých příspěvcích naznačila, že je teď nutné něco dělat s tou maskulinitou a muži. Těm jsme se teď za těch dvě stě let feminismu pramálo věnovaly/i. A taky k tomu byl důvod, o mužích a mužmi je napsaná celá historie. Proto se stále bavilo ( a baví) o ženách, aby se tento „defekt“ vykompenzoval.<br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88137973664717133922013-04-24T14:56:06.257+02:002013-04-24T14:56:06.257+02:00Přiznám se, že jsem na rozpacích z jedné věci: fem...Přiznám se, že jsem na rozpacích z jedné věci: feministické účastnice diskusí nám zdůrazňují, že bojují i za nás muže, i za naši svobodu volby (ať už má jít o svobodu volby být "mužem v domácnosti", nepracovat, či co přesně).<br /><br />Chybí mi ale jakákoli úvaha, proč je tato svoboda volby správná a žádoucí. Mně osobně ale připadá, že tato svoboda volby je jen a pouze podporou nezodpovědnosti.Jan Slaninahttps://www.blogger.com/profile/01822000668653835298noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-26919807347175099142013-04-23T20:42:17.508+02:002013-04-23T20:42:17.508+02:00Vážené slečny (paní) Pajerová a Radová – záleží je...Vážené slečny (paní) Pajerová a Radová – záleží jen na Vás jakým směrem se vydáte. Jen jsem zvědav jak budete kojit a pracovat zároveň? Chci upozornit, že tak jak na stáří se samotných mužů stávají bezdomovci, tak sociálně nejohroženější skupinou jsou matky samoživitelky.<br />I to je následek moderních ideologií jako je feminismus – ničí sociální vazby. Z žen dělají „samoživitelky“ z mužů „bezdomovce“.<br />A abych nevypadal jako úplný zabedněnec zasílám odkaz na zajímavý článek v MfD v sobotu – víkend z 20.4.2013 od Aleny Melichové – „Hodné dcerky jdou nahoru“ snad se v tom taky poznáte<br /><br /><br /><br /><br />http://data.idnes.cz/mfdnes/kavarna/pdf/2013/kavarna-20130420.pdfAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-90546751302695113812013-04-23T20:26:19.438+02:002013-04-23T20:26:19.438+02:00Zajímavá debata a spousta slov - feministky, testo...Zajímavá debata a spousta slov - feministky, testosteron, estrogeny, rovnost, stanovisko ochránce atd. Váhala jsem, zda po takové záplavě reakcí a vyslovených názorů má vůbec smysl ještě něco přidávat (nebo dodávat). Ale ano, asi má. Žádná absolutní rovnost neexistuje. To, předpokládám, všichni vědí, včetně „zlých feministek“ i jejich protivníků. Jde přece o rozumné uspořádání společnosti a její budoucnost. A především o toleranci (čemuž tato debata příliš nenasvědčuje). Nejsem feministka, ale jsem žena (která je spokojená s touto rolí, a která netouží být mužem) a jsem matka. Jsem pro svobodu i rovnost (nevnímám tyto hodnoty jako kontradiktorní), s rozumem a s citem. <br /><br />Souhlasím s tím, že ženy jsou dnes poměrně hodně emancipované (což je dobře), a v mnoha ohledech mohou úspěšně soutěžit s muži (a dokonce je někdy i profesně či jinak porazit). Tato rovnost šancí však platí podle mne jen do chvíle, než se tyto ženy stanou matkami (i matka může sice profesně porazit muže, nicméně pak musí vynaložit dvakrát více úsilí a být o dvě třídy lepší; určitě se tedy nejedná o „rovný boj“). Biologicky je dáno, že žena bez muže dítě nezplodí (distančně to lze jen díky vyspělé medicíně a umělému oplodnění), a muž dítě neporodí (ani s ženou, ani bez ženy). Jsou tedy zapotřebí oba, muž i žena. Žena se ovšem tím, že dítě přivede na svět, dobrovolně dostává se do nevýhodnějšího postavení, do zranitelné pozice v mnoha směrech. V tomto ohledu se společenské poměry z hlediska historického nezměnily, bylo tomu tak vždy. Biologické privilegium ženy, tj. schopnost darovat život, se neproměňuje ve výhodu, ale naopak. <br /><br />Současná společnost je zaměřena především na výkon, seberealizaci, a ekonomický prospěch. Prorodinná politika prakticky žádná, skomírající. Harmonizace rodinného a profesního života v českých podmínkách je mimořádně obtížná (sama jsem se stala terčem tvrdé kritiky, když jsem se před několika lety pokoušela sladit ve vypjaté rodinné situaci péči o malé dítě s náročným zaměstnáním – nejjedovatější komentáře tehdy ale padaly - možná příznačně - spíše z úst bezdětných žen, než mužů). Roli samoživitele/samoživitelky bych pak nikomu (rozuměj žádnému dobrému člověku) nepřála zažít. Přesto bych neměnila. Jsem ráda ženou, a jsem šťastná, že jsem matkou. Na své děti jsem pyšná a jsou na první příčce mých životních hodnot a priorit. Určitě jsem ale předem nevěděla, co všechno budu muset obětovat. Mužům nic nezávidím, nic proti nim nemám, některé jednotlivce dokážu i milovat. Naše společnost by si ale měla odpovědět na základní otázku: zda ještě chce, aby ženy rodily děti. Planeta je sice přelidněná (a zdaleka ne všichni mají schopnost být rodiči - mít děti totiž nerovná se umět je vychovávat), ale zdá se mi, že minimálně proto, aby někdo živil ve stáří dnešní (poněkud krátkozraké a sobecké) generace v produktivním věku, je to zatím v určité míře žádoucí. Svědčí o tom alespoň fakt, že první úřední obsílka, kterou má dcera ještě jako nemluvně (a kojenec) obdržela adresně na své jméno, byla výzva k zaplacení poplatku za komunální odpad… Z toho jsem vyvodila, že minimálně jako budoucí daňový poplatník je dítě pro stát a společnost užitečné. Měly by být tedy pro svou užitečnost náležitě ve společnosti oceněny i ženy-matky, a to třeba tím, že se jim jejich život nebude komplikovat víc, než je nutné, a že debaty, jako je tato, nevzbudí tolik negativních emocí. Je vidět, že téma je to velmi výbušné… <br /><br />Á propos, k mému nemalému překvapení jsem se od blízké osoby (ženského pohlaví) nedávno dozvěděla, že česká společnost podle jejího názoru měří hodnotu ženy skrze jejího muže, tj. za 1) tím, zda se po boku té které ženy vůbec nějaký muž vyskytuje, a za 2) jeho společenským postavením a ekonomickými možnostmi. Možná to tak je, ale nemohu si pomoci, já mám na věc jiný názor. Já ani svou vlastní hodnotu, ani hodnotu druhých skrze nikoho jiného neměřím. <br /><br />Zuzana Ondrůjová<br />Zuzkanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-21667523000324693452013-04-23T19:25:26.243+02:002013-04-23T19:25:26.243+02:00adJanBacka)
Špatně jste mě pochopil. Tu kombinaci ...adJanBacka)<br />Špatně jste mě pochopil. Tu kombinaci jsem tam dala čistě proto, aby bylo zjevné, že výběr není jen mezi "být žena/muž v domácnosti" a "žít čistě prací", ale že tu jsou různé možnosti mezi tím. Nemyslela jsme tedy, že žena/muž má právo určit si, že jeho život bude vypadat tak a tak, a všichni to musejí respektovat. Spíš mi šlo o to, že všechny ty různé modely - domácnost, práce, nějaká kombinace - by měly být považovány za stejně legitimní a za stejně otevřené komukoli. <br />To, jestli konkrétní jednotlivec bude moc naplnit svou preferenci, je věc druhá, tady záleží na konkrétních podmínkách. <br />Vše, co jsem napsala, platí shodně pro ženy i muže. Je dobře, že jste na to upozornil, protože mluvit o mužské svobodě volby (tj. o svobodě nezvolit si nutně práci, ale třeba domácnost) je snad ještě víc tabu než u žen. Ale je to tabu hlavně pro samotné muže, bohužel.<br /><br />adAndrea)<br />Nejprve chci poděkovat za všechny Vaše texty tady - jsou skvělé! V posledním příspěvku jste položila otázky, které krásně dokumentují, jak je celá tahle oblast složitá.<br />Zkusím napsat pár věcí, které mě k tomu napadly.<br />Myslím, že odpověď na otázku, zda se ženy vstupem na pracovní trh stávají muži, závisí na tom, jak si definuje, co znamená být muž (a co žena). Je-li muž "ten, kdo pracuje za peníze", pak zní odpověď ano. Otázkou ovšem je, proč by měl být muž definován právě takto a zda si vlastně neberete deskriptivní definici konstruovanou pro určité historické období a určitou sociální vrstvu a nesnažíte se z ní vytvořit všeobecně platnou sociální normu. Další otázkou je, jak moc takové normy definující atributy „mužství“ a „ženství“ vůbec potřebujeme. Opravdu by jejich absence vedla k dezorientaci? Opravdu lidé tak moc (a jak moc?) potřebují, aby jim někdo řekl, co přesně znamená být mužem/ženou, jinak neví, čí/m jsou? <br />Devalvace domácích prací - o tom jsem psala výše. Já to chápu jako přežitek patriarchální společnosti, která vše tehdy brané jako ženské považovala za méně hodnotné. Přežitek, který bohužel převzaly klasické feministky, které místo aby se souběžně snažily zajistit svobodu volby a rehabilitaci toho tradičně "ženského", se soustředily jen na ten první úkol. To je ostatně jeden z důvodů, proč si muži tak sveřepě a zoufale hájí ten "svůj" svět a odmítají podíl na tom "světě ženském". „Ženský svět“ je přece podřadný, tak komu by se tam chtělo, že? Paradox ovšem je, že pokud se to nastaví takto, nakonec v tom světě nechce být skoro nikdo. Nad tím by se měli zamyslet ti, kdo tak rádi lkají nad sobectvím žen, které odmítají plnit „ženskou úlohu“.<br /><br />Tereza RadováAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-55105044619119247452013-04-23T18:19:03.428+02:002013-04-23T18:19:03.428+02:00Zajímavé. Takže feminismus nabízí ženě roli, která...Zajímavé. Takže feminismus nabízí ženě roli, která je pro ženu úplně ta nejlepší. Tedy pokud si nevšímáme ženiných patriarchátem naočkovaných protestů, <br />1)že je proti její přirozenosti<br />2)že ji považuje za naprostý nesmysl<br />a<br />3) že ji ani nechce.<br /><br />Aneb Ženy se budou mít dobře, i kdyby přitom měly všechny pochcípat.<br />Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-84914552211280982022013-04-23T16:43:16.225+02:002013-04-23T16:43:16.225+02:00Ženy se již muži staly, teď je na čase, aby se z m...<br /><br /><i>Ženy se již muži staly, teď je na čase, aby se z mužů staly ženy!</i><br /><br />Svobodomyslnost feministek v plné síle: Některé ženy možná samy sebe dobrovolně změnily v poloviční muže a aby byly šťastné, tak je teď ještě potřeba donutit muže, aby se i oni změnili. Ale ne aby se změnili tak, jak oni sami chtějí. Muži se musí se změnit tak, aby to vyhovovalo ženám-feministkám.<br /><br /><i>Feminismus je více než zapotřebí, aby výběr právě nebyl buď a nebo. </i><br /><br />Začínám mít pocit, že cílem feminismu je zajistit, aby každá žena měla nárok na takový život, jaký by sama chtěla a pokud její "sen" zahrnuje muže, tak aby jí byl přidělen chlap, který jejím nárokům vyhoví.<br /><br />Socialismus a fašismus už jsme tu měli, ale teprve toto bude ta pravá, úspěšná, věčně trvající a spravedlivá totalita.<br /><br />Nadřazenost dělnické třídy se neosvědčila, nadřazenost arijské rasy také ne, ale nadřazenost žen nad muži, to by vyjít mohlo. <br /><br />Sexmise totiž nebylo jen tak nějaké sci-fi, to byla vize spravedlivé budoucnosti!Pefihttps://www.blogger.com/profile/12171686066824291684noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-67395688124096919142013-04-23T16:41:03.520+02:002013-04-23T16:41:03.520+02:00Vrátím li se na začátek:
...současné nastavení (mu...Vrátím li se na začátek:<br /><i>...současné nastavení (muž vydělává a žena je doma s dětmi) je a) přirozené, b) racionální, a c) muži i ženy to tak opravu chtějí. Je tomu skutečně tak? </i><br /><br />a pokusím li se formulovat antitezi, tak dopadnu nějak takto:<br /><br />Současné nastavení (muž vydělává a žena je doma s dětmi) je:<br />a) nepřirozené,<br />b) iracionální<br />c) někteří muži nebo některé ženy to tak nechtějí.<br /><br />Ad a) Pokud je to nepřirozené, tak to tak nedělejte - najděte si muže, který bude s dítětem doma, nebo běžte do práce a najměte si chůvu a nebo si nepořizujte děti. Co vám v tom brání ?<br /><br />Ad b) Pokud je to iracionální, tak to tak nedělejte - viz možná alternativní řešení výše. Co vám v tom brání ? <br /><br />Ad c) Pokud to tak nechcete, tak to tak nedělejte. Pokud vás k tomu nějaký zákon nutí, tak na něj ukažte a iniciujte jeho změnu.<br /><br />Všechno ostatní je jen tlachání o tom, jak by někdo chtěl všechno současně (dítě, rodinu, peníze, kariéru, partnera, svobodu), je rozmrzelý z toho, že všechno mít nemůže a marně hledá viníka všude kolem. Pefihttps://www.blogger.com/profile/12171686066824291684noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-22007730982681229442013-04-23T14:40:13.176+02:002013-04-23T14:40:13.176+02:00Ad A.Prajerová:
Tak já jsem se mužem nestala a to ...Ad A.Prajerová:<br />Tak já jsem se mužem nestala a to poslední, co si přeji, je, aby se z mužů staly ženy.<br />Upozorňuji, že feministky v diskusi mluví pouze za sebe, nikoliv za všechny ženy.<br />A i kdyby mluvily za 99% všech žen (což ani náhodou nepředpokládám), tak za mne nikoliv a nikdy.<br /><br />Ad: "Myslím si, že je nutné zapojovat muže do sféry domácí, interpelovat je k zodpovědnosti a starání se..."<br />Tak si zapojujte, ale toho svého. Ostatním mužům nechte svobodu, ať si to doma se svými ženami domluví, jak chtějí, OK? Do toho, kdo dělá v čí domácnosti domácí práce, Vám vůbec NIC není. Christabelhttps://www.blogger.com/profile/11182919646140444478noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-55143736330447526212013-04-23T08:55:35.801+02:002013-04-23T08:55:35.801+02:00ad Tereza Radová
"Feminismus přece právě hlá...ad Tereza Radová<br /><br />"Feminismus přece právě hlásá svobodu ženy - svobodu vybrat si domácnost, práci, nebo jakoukoli kombinaci."<br /><br />Jakoukoli kombinaci? Takže, když žena řekne zaměstnavateli, že bude v práci 3 dny v týdnu a 4 bude s dětmi, tak to zaměstnavatel _musí_ respektovat? A složit se na to máme my všichni proč? A muži si jakoukoli kombinaci vybrat nemůžou?Jakub Backahttps://www.blogger.com/profile/17640025251745038655noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-84969656937863698122013-04-22T23:55:45.905+02:002013-04-22T23:55:45.905+02:00Absolutně souhlasím s Terezou Radovou, možnost vol...Absolutně souhlasím s Terezou Radovou, možnost volby je to, o co tu jde. Feminismus je více než zapotřebí, aby výběr právě nebyl buď a nebo. Ale zahraju si trochu na ďáblova advokáta. Ve svém příspěvku, Terezo, říkáte: „Dále mi není jasné, proč by ženy toužící realizovat se v práci měly chtít "soutěžit s muži". Myslím, že tohle je mužská logika, kterou užívá jen minimum žen. Ženy, řekla bych, obvykle nepracují, aby s někým soutěžily, ale protože je to zkrátka baví a mají pocit naplnění a užitečnosti. Pokud něco někomu dokazují, pak nejčastěji samy sobě.“ <br /><br />Je možné myslet si, že ženy ve sféře, která je opravdu historicky mužská a také maskulinně konstruovaná/strukturovaná, (např. hodnota peněz, kariérní postup, efektivnost, produktivita…etc.) se nestávají těmi muži? Je možné si myslet, že žena, která se „dobrovolně“ vzdá rodinného života, vlastně přejímá onu mužskou logiku? Je možné si myslet, že ženy, které upřednostňují kariéru se vzdávají čehosi jako „ženství“, aby byly úspěšné? Kladu si tyto otázky a nemám na ně jednoznačnou odpověď. Ale zdá se mi, že opovrhováním domácími pracemi a domácí sférou podléháme právě tem mužským stereotypům, které devalvují práci doma, práci s dítětem, a upřednostňují práci mimo domov…apod. Zároveň si nemyslím, že ženy dělají práci jenom pro to, že je to baví. Pro většinu z nás je to absolutní ekonomická nezbytnost. Super, když to někoho naplňuje, ale život (dle mého názoru) není jenom práce (a pozor na liberální trik sebenaplnění, tak se nejlépe stáváme subjekty moci). Myslím si, že je nutné zapojovat muže do sféry domácí, interpelovat je k zodpovědnosti a starání se a věřím, že tím se napraví a narovná vztah žen k sféře veřejné. Jedna sféra protíná druhou a je teď věcí feminismu ony sféry degenderovat ( a to se nestane, když tlak bude vyvíjen jen na jednu polovinu lidstva) a tak docílit vyšší spravedlnosti. Ženy se již muži staly, teď je na čase, aby se z mužů staly ženy!Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-9402378009195948462013-04-22T21:26:54.659+02:002013-04-22T21:26:54.659+02:00adOHanák)
Úvodem se omlouvám, že jsem zapomněla p...adOHanák)<br /><br />Úvodem se omlouvám, že jsem zapomněla podpis - Tereza Radová, nikoli anonymní.<br /><br />Jsem ráda, že mě nechcete přesvědčovat, protože pak byste byl zklamán - Váš poslední příspěvek mě spíše dále utvrdil v tom, že feminismus je potřebný. <br /><br />Proč? Třeba proto, aby si ženy už konečně mohly vybrat samy a přestaly být škatulkovány na ty, které "chtějí mít děti, hodného muže a krásný domov" (tzv. obyčejné - a správné - ženy) a ty, které "se chtějí stále s muži jen srovnávat a soutěžit" (tzv. ambiciozní a rozumí se špatné ženy). <br /><br />Nevím, proč si myslíte, že ženy to mají v životě takto oddělené (buď jen rodina, nebo jen ambice). Nerozumím tomu, proč by ty první neměly stát o rovné podmínky (stejný plat za stejnou práci) a ty druhé o rodinu, partnera, děti a šťastný domov. <br /><br />Dále mi není jasné, proč by ženy toužící realizovat se v práci měly chtít "soutěžit s muži". Myslím, že tohle je mužská logika, kterou užívá jen minimum žen. Ženy, řekla bych, obvykle nepracují, aby s někým soutěžily, ale protože je to zkrátka baví a mají pocit naplnění a užitečnosti. Pokud něco něko dokazují, pak nejčastěji samy sobě. Ovšem musím říct, že už na tom, že by ženy měly obhajovat, že dělají to, co umí a co jim jde (a čirou náhodou to drze není pečení bábovky a utírání prachu), mi přijde něco varovného. <br /><br />Konečně, nechápu, v čem feminismus ty první ženy omezuje. Feminismus přece právě hlásá svobodu ženy - svobodu vybrat si domácnost, práci, nebo jakoukoli kombinaci. V tom se liší od lidí jste Vy, kteří ženám sice taky přejí "svobodu" - ale je to "svoboda" vybrat si jednu jedinou možnou a správnou cestu, protože jakákoli cesta jiná je nelegitimní.<br /> <br />A univerzální vysvětlení všeho toho - estrogen a testosteron. Tak ještě že je ten život tak strašně jednoduchý.<br /><br />Tereza RadováAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-60861144723903976522013-04-22T15:43:48.534+02:002013-04-22T15:43:48.534+02:00Anonymní řekl(a)...
adDHanák)
Můžete nám konkrétn...Anonymní řekl(a)... <br />adDHanák)<br />Můžete nám konkrétně napsat, k čemu by autorka po přečtení Vámi doporučené literatury měla dojít? A v čem přesně jsou přesně její představy "nesmyslné"? Pokud se nepletu, testosteron a estrogen tu byly vždy - přesto se úprava vztahů mezi muži a ženami postupem doby (i kultura od kultury) v mnohém změnily. Máte pro to nějaké vysvětlení? <br /><br />Vážená „anonymní“, samozřejmě není v mých silách, a ani to nepředpokládám, změnit Vaše stanovisko. Pokud mohu, zasílám své dva staré články k danému tématu. Již podle data vzniku, zjistíte, že je to pro mne „stará vesta“, kde již feminismus nové argumenty přinést neumí a ani nemůže. Je překonán nejen životní realitou, která se tak nerada křiví pod nesmyslnými normami, resp. Se křiví zcela jinak než tvůrci takových normách ve „zdůvodnovacích zprávách“ předpokládali, ale je překonán (onen feminismus) sám sebou.<br />Neúměrně totiž ubližuje těm kterým má tzv. „pomoci“ – totiž obyčejným ženám.<br />Těm, které chtějí mít děti, hodného muže a krásný domov a věřte, sl. či pí. „Anonymí“ těch je většina (oproti ambiciózní menšině, která se chce stále s muži jen srovnávat a soutěžit, mít „stejné podmínky a platy“).<br />Estrogen a Testosteron se prostě nezapře. <br />Jak řekla G.B. Shawovi jedna feministka: „mezi muži a ženami, jsou jen minimální rozdíly“<br />A G.B. Shaw na to „Díky Bohu za ty rozdíly“ (doufám že cituji dobře)<br />A já se k onomu „Díky Bohu“ přidávám….zdraví David Hanák<br /><br /><br /><br />http://virtually.cz/archiv.php?art=7810<br /><br />http://virtually.cz/archiv.php?art=6119Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-9709852848204687252013-04-22T10:21:27.629+02:002013-04-22T10:21:27.629+02:00Úvodem bych připoměl výrok Petry Buzkové: Chtěla b...Úvodem bych připoměl výrok Petry Buzkové: <i>Chtěla bych vidět někoho, kdo by mě dokázal diskriminovat.</i><br /><br />Pane Přibyle, opravdu by mě zajímalo:<br />1) jak byste chtěl tu první dámu ochránit – zakážete mužům volat na soukromá telefonní čísla žen po 22:00?<br />2) Čeho byste chtěl dosáhnout - aby ta první měla stejně nízký příjem, jako ta druhá, protože nebude důvod a ani možnost jí platit víc ?<br /><br />První dáma si je dobře vědoma toho, že zaměstnat ji na klasický úvazek by pro ni samou bylo asi jako používat dostihového koně na tahání dřeva. Pracuje někdy na dohody o pracovní činnosti, jindy na fakturu přes svou firmu, pracuje nejen pro mě, ale i pro spoustu dalších lidí. A pokud pracovněprávní ochranu zkusíte nastavit tak, abyste ji zachránil před ní samou, tak nejspíš emigruje. <br /><br />Mezi některými lidmi je běžné, že se pracuje, když je to potřeba a na neflexibilní předpisy se příliš nehledí. „Půlnoční telefonát“ jsem od svých kolegů inkasoval za posledních 10 let asi 3x a nikdy mě ani ve snu nenapadlo uvažovat o tom, že bych potřeboval lepší pracovně-právní ochranu. Z dob svého podnikání totiž dobře vím, že peníze (na výplaty) se někde musí sehnat, ony nepadají z nebes jen proto, že lidé „pracují“. Pocit, že peníze jsou za to, že se pracuje, je typický pro státní/veřejnou správu a velké firmy. <br /><br />Z mých cca 50 mi bláízkých kolegů vím, kterým cca 5 mohu zavolat kdykoliv. Jedním z nich je ona první dáma, další čtyři jsou shodou okolností muži. V důsledku svého životního přístupu z těchto pěti lidí mají čtyři lidé vysoce nadstandardní příjmy, ten pátý by je měl taky, kdyby chtěl (on není motivován penězi, ale ví bůh čím). <br /><br /><b>Co se týče nedostatečné pracovně-právní ochrany (u ekonomické svobody to je opak indikátoru v kategorii Labor Freedom), tak máte „pravdu“ – Řecko, Kypr, Španělsko, Portugalsko, Itálie a další problematické ekonomiky své zbylé pracující před nadbytkem práce chrání opravdu lépe, než ČR. </b>Věřím, že těch 50 procent nezaměstnané mladé populace ve Španělsku, si tu pracovně-právní ochranu opravdu užívá naplno. Můj nezaměstnaný řecký známý je dokonce ochráněn natolik dobře, že si dle vlastních slov práci vůbec nehledá – pobírá podporu ve výši naší průměrné mzdy a to mu ke štěstí stačí. <br /><br />Co se týče ničení vlastního zdraví, tak prim má shodou okolností ta druhá dáma – kouří jako fabrika, má už solidní nadváhu a k tomu hromadu zdravotních problémů, které s nadváhou souvisí (tlak, klouby a ví bůh co ještě). <br /><br />Nad otázkou „v čem její úspěch a úžasnost spočívá“ neumím odpovědět jinak, než že v přístupu – ona problémy nehledá, ona je řeší a to s lehkostí, které já absolutně nejsem schopen. Podobně dynamický a proaktivní přístup k životu jsem viděl u několika málo dalších žen (a u několika málo mužů), ale když už jsme nějakou náhodou u těch žen, tak to byly:<br />- manažerka nadnárodní firmy řídící aktivity v rámci ČR.<br />- ředitelka firmy, která ve východní Evropě realizuje každoročně miliardové obraty.<br />Opravdu si myslíte, že takovéto osobnosti je potřeba více právně chránit na pracovním trhu?Pefihttps://www.blogger.com/profile/12171686066824291684noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-25032044423347258572013-04-22T02:08:38.099+02:002013-04-22T02:08:38.099+02:00Z tohoto úhlu pohledu je pak možné nejen mluvit o ...Z tohoto úhlu pohledu je pak možné nejen mluvit o tom, že právo reflektuje svět „tak, jak je“, ale že naopak právo má moc vytvářet svět tak, jak ho chceme mít. Právo vyjadřuje/konstruuje určitou vizi světa, která by dle mého názoru měla být ideální, tj. taková, která vytváří normy s ohledem na docílení co největší spravedlnosti (a to se těžko dá tvrdit, že česká společnost docílila maximální spravedlnosti). Přestože absolutně souhlasím s B. Havelkovou, že s tou naší „českou“ spravedlností je něco nutné udělat, moje vize spravedlivějšího bytí nepromlouvá liberálním jazykem lidských práv. Spravedlnost musí být vtělená a posuzovat lidské bytí ve své rozmanitosti. Právní teorie ( a především ta feministická) by se měla posunout za rámec regulace a naopak jasně nabourávat a kritizovat normativnost právního řádu, poukazovat na to, že právo nejen odráží společenské normy/zvyklosti, ale hlavně že je vytváří. Jako bytost, která se identifikuje jako žena, Češka, mě trápí situace v našem státě. Místo abychom se bavili o tom, jak svět, českou společnost, udělat lepší, tak většina příspěvků zpochybňuje stanovisko autorky a sociální změnu chápe tak, že se stane „jen tak“. Většina příspěvků tak nedává moc nefandí (paradoxně!) občanské společnosti a jejím aktivitám (ano, feminismus je produkt občanské společnosti). Z diskuze tak promlouvá jasný liberální hlas: Co se změnit má, se změní (chce to jen čas) a s „přirozeností“ se hold nic neudělá, tak to přece je, nebo ne? Já tvrdím, že v České republice existuje obrovská poptávka po tom, aby se naše společnost změnila, aby se změnilo naše uvažování o ženách a mužích, o matkách a otcích. Musíme víc mluvit o otcích, o matkách toho bylo napsáno dost. Muži si nyní musí „užít“ svůj podíl v otázkách reprodukce a najít své platné místo v rodině. A to nejen jako ploditelé a živitelé, ale především jako osoby, které se starají. Tato změna se nestane sama a právo zakotvené ve feministické teorii má moc docílit větší spravedlnosti a osvobodit jak „ženy“, tak „muže“ z okovů jejich domnělé přirozenosti.<br /><br />Andrea Prajerová,<br />studentka PhD programu Women´s Studies na University of OttawaAnonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-41598454259388662092013-04-22T02:06:11.075+02:002013-04-22T02:06:11.075+02:00Pročetla jsem si bedlivě diskuzi a připadá mi, že ...Pročetla jsem si bedlivě diskuzi a připadá mi, že je nutné se zastat autorky daného článku a dále rozvést myšlenku, proč je nutná feministická teorie a praxe. Proto se zde chci jen krátce vyjádřit k pojmu „přirozenosti“, vzniku lidského poznání a roli práva z hlediska feministické etiky či právní teorie. Z toho pak vyplyne, že feministické vědění je důležité a nabízí nástroje k uskutečnění sociálních změn, které se v zakořeněnosti českého kulturního a společenského systému jednoduše „jen tak“ nestanou.<br /><br />Autorka správně ukazuje, že často se v diskuzích, které se týkají tzv. mužů a žen, vyskytují historická odůvodnění daných norem a zvyklostí. Slýcháme „bylo to tak vždycky, tak to taky tak zůstane“, „muži jsou lovci a ženy sběračky“, „muž vydělává, žena se stará“. Tato tvrzení nabývají forem „pravd“, zvláště jsou-li opředena a podepřena vědeckými argumenty. „Tvrdá fakta“ zaručená „objektivitou“ vědy, kterou B. Havelková zmiňuje, se stávají neotřesitelnými pravdami, přičemž se přehlíží skutečnost, že poznání se jen tak nestane a že je naopak konstruováno pomocí tzv. „kognitivních rámců“. Známý francouzský sociolog Pierre Bourdieu by v tomto ohledu použil termín „schémata nazírání“. Pomocí těchto schémat se chápeme světa a svět se nám ukazuje v určitém světle. Není to tak, že svět by k nám „promlouval“, ba naopak my promlouváme k němu. Poststrutkturální uvažování o vědění s sebou přineslo radikální skepsi vůči tomu, co nazýváme pravdou či objektivním poznáním. Jednoduše řečeno, objektivně něco poznat je nemožné. Vždy jsme zatíženi/zatíženy určitými kulturními rámci, které předurčují naše vidění, chápání a situování sebe sama. Věda si v určitém momentě lidských dějin osvojila právo na pravdu, právo na to hodnotit a kategorizovat lidskost. Historie a lidské bytí tak začalo být chápáno skrze pojem tzv. „přirozenosti“, a tím osvícenské hledání podstaty člověka nalezlo odezvu v dělení světa na dvě protikladné entity, jejichž „podstata“ či „přirozenost“ byla vepsána rukou vědy do jejich těl. <br /><br />Nejsou to tedy jen historická vysvětlení, „proč tomu tak bylo a je“, ale především ta biologická, esencializující, pátrající po podstatě a esenci lidské existence. To může být zrádně a očividně je. Proto je důležité mít na paměti, že to, co jedna kultura považuje za přirozené, další odsuzuje jako exces, a naopak. Nemluvě o heterogenitě norem v „jedné“ kultuře. Z toho vyplývá, že není jen jedna přirozenost, ale nespočetně přirozeností. Zároveň to, že neexistuje jen jedna přirozenost, ukazuje, že člověk si do určité míry sám nastavuje podmínky svého bytí. Pravdou zůstává, že nikdo jiný než bytost, kterou nazýváme „žena“, rodit nemůže. Ale to, jak rozumíme těhotenství, mateřství, otcovství či rodičovství je dáno/ovlivňováno/produkováno kulturními rámci, určitými schématy nazírání, jejichž potenciál sice může být zakotven v biologické materii, ale jejichž forma je tvarována kulturou a jazykem. <br /><br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10858155808690935173noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-21352210621413355042013-04-21T23:23:07.225+02:002013-04-21T23:23:07.225+02:00„Jste jenom další z řady těch, kteří chtějí vnutit...„Jste jenom další z řady těch, kteří chtějí vnutit ostatním svůj model života“<br /><br />Věřte mi to nebo ne, ale tuhle ambici opravdu nemám. Vzhledem k tomu, že mě vůbec neznáte, je to tvrzení, které má asi takovou hodnotu, jako bych o Vás napsal, že chcete pracovněprávní vztahy vrátit do 19. století. Myslíte si snad, že všechna právní ustanovení, chránící postavení slabší strany, jsou tu jen proto, že někdo chce ostatním vnutit svůj model života? <br /><br />„Mimochodem, dotyčná zaměstnankyně na výběr má, ta druhá se přece rozhodla odlišně...“<br /><br />Ano, ale je otázka, jestli by ta druhá měla bez patřičné právní úpravy možnost volby nebýt jako ta první. <br /><br />Myslím si, že si tedy neprotiřečím, ale jsem rád, že aspoň pro někoho jsem roztomilý a beru to od Vás jako kompliment. Tomáš Přibyl <br />Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-27093674887062707812013-04-21T21:47:04.613+02:002013-04-21T21:47:04.613+02:00Pane Přibyle, roztomile se ve své polemice protiře...Pane Přibyle, roztomile se ve své polemice protiřečíte.<br /><br />Pokud platí "pokud vám to tak oběma vyhovuje, nic proti" - tak proč byste chtěl zavádět regulaci?<br />Kdo ví lépe, co je pro dotyčnou lepší, Vy nebo ona sama?<br />Jste jenom další z řady těch, kteří chtějí vnutit ostatním svůj model života.<br />Mimochodem, dotyčná zaměstnankyně na výběr má, ta druhá se přece rozhodla odlišně... Christabelhttps://www.blogger.com/profile/11182919646140444478noreply@blogger.com