tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post2176580310024660989..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Má odvolání dlužníka suspenzivní účinky i vůči ručiteli?Zuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger3125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-89039211807820222002011-06-01T21:58:22.026+02:002011-06-01T21:58:22.026+02:00Bohouši, díky za odpověď. Vidím, že jak jsem se na...Bohouši, díky za odpověď. Vidím, že jak jsem se nad tím zamyslel, trochu jsem se ztratil a leccos přehlédl.<br /><br />Především mě zmátla ta prejudicialita. Říkal jsem si, že když tři škůdci odpovídají za škodu ve výši 6 a proti dvěma (A a B) je pravomocně rozhodnuto, že dluží nikoliv solidárně, ale podle své účasti na škodě (§ 438 odst. 2), a to v poměru 2+2, tak nemůže být posléze proti třetímu (C) rozhodnuto, že odpovídá za více než 2. Úplně jsem odhlédl od toho, že rozsudek mezi poškozeným a škůdcem A či B, není prejudcielně závazný v řízení mezi poškozeným a škůdcem C. Je to tak?<br /><br />Ale formuluj mi prosím ještě účel, který by odůvodňoval rozšíření odvolání (rozšířilo by se?) na poškozené A a B, odvolá-li se poškozený jen proti C, za situace, kdy mu první soud z celkových 6, žalovaných jako 4+1+1, přizná 2+2+2 a on chce přesto proti C v odvolacím řízení 4 (třeba proto, že C je ze škůdců nejsolventnější). Mířím tím jen k tomu, že tím účelem by v takovém případě nebyl ohled na žalobce. Anebo jde o to, že při úpravě přípustnosti odvolání nelze na takto konkrétní úrovni rozlišovat a že je třeba vycházet z toho, že v některých případech (např. když by mu z 6 bylo přiznáno jen 1+1+1 a on by proti C v odvolacím řízení chtěl 4, avšak odvolací soud by dospěl k závěru, že 4 měl chtít proti A) by žalobce mohl špatným odhadem ztratit, a proto se pro zjednodušení ve všech případech účinek jeho odvolání rozšíří na všechny žalované? Čili ptám se, zda pro rozšíření účinků odvolání stačí, že v některých případech určitého typu dochází k....anebo zda musí k... docházet ve všech případech. Tuto otázku si kladu obecněji i např. ve vztahu k závislým výrokům, ale pokud jsem ji nevyslovil dostatečně srozumitelně, nebudu zde jejím rozvíjením zabírat další prostor.<br /><br />Anebo - to asi plyne z Tvého sub B), se kterým jsem si trochu lámal hlavu - se účinek odvolání nerozšíří na další žalované, avšak odvolací soud bude "vázán celkovou výší uplatněného nároku", tedy nemůže přiznat dohromady více než 6? Ale ta formulace je mi trochu záhadná, říkáš-li zároveň, že jde v podstatě o tři samostatné spory, jejichž výsledky se prejudicielně neovlivňují.<br /><br />Nerozumím ani moc tomu sub C) - § 212 se tu nemá aplikovat anebo byla neaplikace jen hypotézou? A proč odvolací soud zmenší podíl jednoho ze žalovaných? Měl jsem za to, že důvodem může být jeho předběžné posouzení podílu jednotlivých žalovaných (např. dle § 438 odst. 2), nikoliv odlišné posouzení celkové výše dluhu , a že tedy nepůjde o to, že by žalobce špatně odhal celkovou výši. Měl jsem na mysli případ, kdy odvolací soud na rozdíl od prvého soudu (2+2+2) dospěje předběžně k závěru 1+2+3 - odvolá-li se v takovém případě žalovaný A a odvolací soud mu sníží ze 2 na 1, pak v případě neaplikace § 212 d) by měl žalobce celkem jen 5 (protože nevěděl, že se má odvolat proti C a chtít po něm 3).<br /><br />Možná se mi to trochu rozostřilo, takže se omlouvám jak Tobě Bohouši, tak případným jiným čtenářům. Jestli dospěješ k závěru, že další vysvětlování nebude pro ostatní užitečné, a budeš mít chvilku, napiš mi prosím mimo toto fórum.<br /><br />Pokud jde o ta vypořádání spoluvlastnictví- no jo, nerozlučné společenství, tedy písm. c) § 212. Znamená to, že v těchto případech (způsob vypořádání je upraven mezi stranami, přičemž na jedné straně je víc účastníků) nepřijde aplikace d) do úvahy?<br /><br />Ještě jednou díky.<br />Zdeněk PulkrábekAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-67472940597524047622011-06-01T07:47:58.505+02:002011-06-01T07:47:58.505+02:00Ahoj Zdeňku, díky za zajímavé otázky. Začnu odzadu...Ahoj Zdeňku, díky za zajímavé otázky. Začnu odzadu.<br /><br />V případech „určitého vypořádání“ mezi oběma stranami sporu je třeba upozornit na to, že při mnohosti účastníků na jedné z těchto stran jde o nerozlučné společenství. Právo je zde „nedílné povahy“ nebo, jak správně píšeš, jeví se zde jako „nežádoucí, aby o osudu věci existovala dvě neslučitelná rozhodnutí“. Tak vystupuje-li v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví na jedné straně více spoluvlastníků, mají postavení nerozlučných společníků. Na tom je zajímavé, že rozšířené meze odvolacího přezkumu pak nejsou založeny na § 212 písm. d) o.s.ř., ale na písm. c) tohoto ustanovení o.s.ř. Jde o řešení, které je podle mého názoru přijatelné – soud sice z důvodu „nepředvídatelnosti rozhodnutí“ není vázán návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), ale zároveň si zákon v řízení před soudem I. i II. stupně „nehraje“ s účastníky, co do vymezení jejich společenství. Jde zde vždy o společenství nerozlučné (§ 91 odst.2 o.s.ř.). Řešení je konsekventní.<br /><br />U druhé skupiny případů (vypořádání jen na jedné straně) mám problém, který jsem se snažil naznačit ve své „poslední poznámce“ v postu. I když z hmotněprávního hlediska můžeme mluvit o „neběžných dílčích závazcích“, z procesního pohledu se zde jedná subjektivní kumulaci několika věcí a účastníci na jedné (typicky žalované) straně mají postavení samostatných společníků. Žalobce by tedy mohl podat žalobu jen vůči jednomu z nich. Výsledek takového sporu samozřejmě nebude mít prejudiciální účinky na spory s ostatními dlužníky. Avšak v případě, kdy se žalobce rozhodne zažalovat všechny dlužníky (několik z nich) společně, má o.s.ř. za to, že je třeba výsledek sporu vztáhnout i na ostatní proto 206 odst. 2 o.s.ř. a § 212 písm. d) o.s.ř.. To není na první pohled příliš konsekventní. Je proto namístě otázka, zda by neměly i tyto případy být řešeny obdobně jako ty, kdy se žalobce domáhá práva proti každému z dlužníků samostatně. Tedy především neaplikovat § 212 písm. d) o.s.ř. Jenže je tu ještě odlišnost spočívající v aplikaci dobrodiní § 153 odst. 2 o.s.ř. Posuďte sami:<br /><br />A) Jestliže by se § 153 odst. 2 o.s.ř. neaplikoval: žalobce požaduje celkově částku 6, a to v poměru 3+2+1 vůči třem žalovaným. Je mu přiznáno celkem 4 v poměru 2+2+0, tzn. žaloba je vůči 1. žalovanému částečně a vůči 3.žalovanému zcela zamítnuta. Žalobce se odvolá co do zamítavého rozhodnutí vůči 1. a 3. žalovanému, tj. co do částky 1+1. Jen v těchto mezích se vůči každému z žalovaných pohybuje odvolací soud. Toto řešení však na žalobce klade velkou zodpovědnost za „správný odhad“.<br /><br />B) Když by se § 153 odst. 2 o.s.ř. naopak aplikoval, mohlo by dojít k tomu, že soud I. stupně sice žalobci v daném případě celkově rovněž přizná 4, ale v jiném poměru např. 1+1+2. Žalobce podá odvolání vůči žalovaným 1. a 2. Jaké jsou meze odvolacího přezkumu? Podle mě je zde soud vázán celkovou výší uplatněného nároku, ale nikoliv poměry požadovanými žalobcem. Tj. nelze mu již celkově přiznat více než 2 (6 chtěl, o 4 bylo rozhodnuto), ale je jedno, zda v vůči 1. či 2. žalovanému. To je vcelku snesitelné řešení, ne?<br /><br />Jestliže aplikaci § 153 odst. 2 o.s.ř. podržíme, pojďme ještě k odvolání žalovaného:<br /><br />C) Soud I. stupně rozhodne vázán návrhem jen co do jeho výše, plně žalobci vyhoví a určí jednotlivé podíly. Odvolání podá jen jeden z žalovaných. Bude-li úspěšný, bude jeho podíl snížen bez toho, že by to mělo vliv na podíly ostatních (§ 212 o.s.ř. se neaplikuje). Žalobce tedy bude mít částečný neúspěch. Není ale rozhodnutím trestán za to, že špatně odhadl podíly. Chtěl jen celkově moc.<br /><br />Nic lepšího mě momentálně nenapadá.Bohumil Dvořákhttps://www.blogger.com/profile/13703307713640993982noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-85252481982915397342011-05-31T14:25:58.098+02:002011-05-31T14:25:58.098+02:00Ahoj Bohouši! Vetřel jsem se už do diskuse k předc...Ahoj Bohouši! Vetřel jsem se už do diskuse k předchozímu Tvému příspěvku a ani nyní mi to nedá nezareagovat. Vlastně se zeptat.<br /><br />Pokud jde o případy, v nichž je spatřován „určitý způsob vypořádání“ vztahu mezi účastníky stojícími na téže straně sporu: Mohu je obecně popsat jako případy – za podmínky, že tu je ono uvážení či snížená předvídatelnost výsledku sporu (nejde tedy o běžné dílčí závazky) - kdy se podle hmotněprávního předpisu několik žalovaných podílí na celkovém dluhu a výše plnění jednoho z nich ovlivňuje (je nepřímo úměrná) výši plnění ostatních? Tento popis by mě dobře naváděl k účelu § 212 písm. d), který z Tvého příspěvku vyvozuji, totiž k myšlence - kterou vyjádřím nejprve poněkud zkratkovitě - že žalobce by neměl z celkového plnění rozděleného mezi několik žalovaných dostat méně proto, že dopředu neodhadl, jak o odvolání některého ze žalovaných rozhodne odvolací soud. Jde tu o případy, kdy žalobce v prvé instanci uspěje s celým nárokem, takže se neodvolá, avšak odvolá se jeden z žalovaných a odvolací soud dospěje k závěru, že tento žalovaný by z celkového dluhu měl nést méně, než mu uložil soud prvý. Kdyby nebylo § 212 písm. d) a odvolací soud by nemohl zároveň se snížením podílu odvolatele zvýšit podíl jiného ze žalovaných, nezískal by žalobce nakonec nárok celý, a to jen proto, že nemohl dostatečně předvídat.<br /><br />Ohled na žalobce („sejmutí odpovědnosti za to, že správně odhadne výrok soudu,“ jak píšeš) už ale neodůvodňuje rozšíření suspenzivního účinku na další žalované v případě, že se odvolá žalobce jen proti jednomu ze žalovaných, domáhaje se vůči němu většího podílu. Zde se nemůže stát, že žalobce nakonec získá méně, než byl původní celek. Naopak. Pokud by se neaplikoval § 212 písm. d), a ostatním žalovaným by tudíž jejich podíl zůstal nezměněn, a pokud by žalobce s odvoláním uspěl, získal by celkově více, než uplatnil žalobou. To by ale bylo též nežádoucí. Jak proto přistupovat k odvolání vůči jedinému žalovanému? Vnucovat ostatním žalovaným skrze § 212 písm. d) účastenství v odvolacím řízení a rozhodnutí o snížení jejich podílu, když se sami proti určení jeho výše neodvolali, nebo připustit, že žalobci bude nakonec přiznáno celkově více než původně žaloval, anebo se k jeho odvolání postavit jinak? Je tu správné řešení v prejudiciální závaznosti výroků o žalovaných, proti kterým nebylo podáno odvolání, pro řízení o odvolání proti jinému žalovanému? Je-li již pravomocně rozhodnuto, že ostatní žalovaní mají podíly ve výši 4/5 žalovaného celku, nemůže odvolací soud dospět k závěru, že žalovaný, proti němuž se žalobce odvolal, má podíl ve výši 2/5 celku, a odvolání žalobce by proto mělo být zamítnuto, že?<br /><br />(Obdobné úvahy, by asi bylo možné vést, kdyby na jedné straně bylo více žalobců a „určitý způsob vypořádání“ byl upraven mezi nimi).<br /><br />Pokud jde o Tvou druhou kategorii případů, v nichž se obvykle mluví o „určitém způsobu vypořádání“, tj. o případy, kdy je „určitý způsob vypořádání“ upraven nikoliv mezi účastníky na jedné ze stran sporu, ale mezi stranami sporu (pro odvolání, kterým se zde zabýváme, je to ale praktické jen tehdy, když je na jedné ze stran více účastníků, např. jde-li o vypořádání spoluvlastnictví mezi třemi spoluvlastníky): Jeví se mi zde jako charakteristické, že rozhodnutí vůči různým účastníkům by neměla být různá proto, že je nežádoucí, aby o osudu jedné věci existovala dvě obsahově neslučitelná rozhodnutí (např. „společná věc budiž prodána“ a „společná věc budiž reálně rozdělena“). Myslíš, že lze tuto kategorii takto zobecnit?<br /><br />Zdeněk PulkrábekAnonymousnoreply@blogger.com