pondělí 10. června 2019

Nové nařízení EU o prověřování zahraničních investic

Během dubna nabylo platnosti nařízení EU o prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Evropské unie. Účelem nařízení je koordinace kontroly zahraničních investic (FDI) z hlediska bezpečnosti a veřejného pořádku, přičemž nařízení nezavádí celoevropský kontrolní systém, ale  pouze koordinuje členské státy, které již FDI kontrolují podle své domácí legislativy. Nové nařízení nabude účinnosti v roce 2020.

Je zřejmé, že nové nařízení rozhýbe evropský přístup k zahraničním investicím, například těm z Číny a nebo Ruska, a řada dalších členských států EU v blízké budoucnosti zaveden nebo dále upraví své domácí kontrolní zákony (včetně ČR). V poslední době řada států své systémy zpřísnila nebo se k tomu chystají (např. USA, Německo, Austrálie). O americkém systému CFIUS, který FDI kontroluje už od 70. let, jsem na JP psal zde, zde a zde.

Kontrola v EU

Aktuálně existují vnitrostátní kontrolní mechanismy ve 14 členských státech EU. Konkrétně jde o Dánsko, Finsko, Francii, Itálii, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království a Španělsko. Jednotlivé vnitrostátní mechanismy se samozřejmě liší svým uspořádáním a rozsahem, přičemž na úrovni EU dosud ke koordinaci v podstatě nedocházelo.

Nový koordinační kontrolní mechanizmus EU dle nařízení v zásadě členským státům umožňuje (ale nenařizuje) zavedení vlastních domácích kontrolních systémů FDI. Základními kritérii je bezpečnost a vnitřní pořádek v EU.

Článek 4 - Faktory, které mohou členské státy nebo Komise zohlednit 
1. Při určování toho, zda může mít přímá zahraniční investice vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise zvážit její potenciální dopady mimo jiné na:
a) kritickou infrastrukturu, ať fyzickou či virtuální, včetně infrastruktury energetické, dopravní, vodohospodářské, zdravotnické, komunikační, infrastruktury v oblasti sdělovacích prostředků, zpracovávání nebo uchovávání údajů, infrastruktury letecké a kosmické, obranné, volební nebo finanční infrastruktury a citlivých zařízení, jakož i na pozemky a nemovitosti, jež jsou pro využívání takové infrastruktury zásadní;
b) kritické technologie a zboží dvojího užití ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 428/2009, včetně technologií v oblasti umělé inteligence, robotiky, polovodičů, kybernetické bezpečnosti, leteckých a kosmických technologií, obranných technologií, technologií v oblasti skladování energie, kvantových a jaderných technologií, jakož i nanotechnologií a biotechnologií;
c) dodávky kritických vstupů, včetně energie nebo surovin, jakož i potravinového zabezpečení;
d) přístup k citlivým informacím včetně osobních údajů nebo na schopnost kontrolovat tyto informace; nebo
e) svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. 
2.Při určování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise vzít rovněž v úvahu zejména:
a) zda je daný zahraniční investor přímo či nepřímo ovládán vládou třetí země, včetně státních subjektů nebo ozbrojených sil, a to i prostřednictvím vlastnické struktury nebo významného financování;
b) zda již byl daný zahraniční investor zapojen do činností ovlivňujících bezpečnost nebo veřejný pořádek v některém členském státě; nebo
c) zda existuje vážné riziko, že je daný zahraniční investor zapojen do protiprávní nebo trestné činnosti.

Členské státy jsou dle nového nařízení také povinny poskytovat Komisi a ostatním členským státům informace o prověřených investicích. Komise a členské státy budou pak moci požadovat doplňující informace a vznášet své připomínky vztahující se k provedené kontrole, přičemž kontrolující členský stát jim bude muset věnovat „náležitou pozornost“, ačkoliv v konkrétní věci si udrží poslední slovo. Komise bude mít také pravomoc vydávat stanoviska v případě, že by investice mohla představovat hrozbu pro evropskou infrastrukturu, programy nebo projekty EU, jako jsou například Galileo nebo Horizon 2020.

Transparentnost?

Nařízení dále stanovuje určité požadavky, které musí domácí kontrolní mechanizmy splňovat, jako je transparentnost, bezpečnost důvěrných informací, nediskriminace a dostupnost opravných prostředků pro zahraniční investory. Je ale otázka, jak jednoduše půjdou některé tyto principy splnit. Například zkušenosti s americkým systémem CFIUS ukazují, že otázky národní bezpečnosti jsou vysoce politické, a zásady jako je transparentnost, nediskriminace a dostupnost opravných právních prostředků je někdy těžké uplatnit. Příkladem může být spor ohledně přístupu čínských společností do technologie G5 v Evropě. Bude možné transparentním způsobem sdílet relevantní informace získané zpravodajskými službami s investory z Číny? Je možné zacházet s každým investorem bez diskriminace? Například v případě investorů z Číny a Velké Británie (po brexitu). Je možné umožnit transparentní soudní řízení v případě zamítnutých investic do společností, které pracují na armádních zakázkách?

Co se týče klíčových pojmů, zásadní je jistě i pojem „přímé zahraniční investice“, které jsou definovány jako investice, jejichž cílem je navázat nebo udržet „trvalé a přímé vazby“ mezi zahraničním investorem a podnikatelem. Není to tedy "kontrola", ale pouze "vazba". Nařízení se tedy vztahuje na poměrně široké spektrum investorských vztahů, a tímto nařízení také napovídá vnitrostátním legislativcům, jak mají při přípravě domácí legislativy postupovat.

Článek 2 - Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „přímou zahraniční investicí“ investice jakékoli povahy, kterou provádí zahraniční investor a která slouží k tomu, aby vytvořila nebo udržela dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničním investorem a podnikatelem nebo podnikem, kterému je kapitál poskytnut za účelem výkonu hospodářské činnosti v členském státě, včetně investic, které umožňují skutečnou účast na řízení nebo kontrole společnosti vykonávající hospodářskou činnost;
2) „zahraničním investorem“ fyzická osoba ze třetí země nebo podnik ze třetí země, které mají v úmyslu uskutečnit či uskutečnily přímou zahraniční investici; ...
7) „podnikem ze třetí země“ podnik založený nebo jinak zřízený podle právních předpisů třetí země.

Nové nařízení EU o prověřování zahraničních investic vstoupilo v platnost v dubnu 2019. Členské státy a Komise budou mít 18 měsíců na zavedení nezbytných opatření pro uplatňování tohoto nového postupu. Lze očekávat, že některé členské státy zavedou v příštích dvou letech svůj vlastní domácí kontrolní mechanismus, aby mohl být celý systém v rámci EU v roce 2020 již plně funkční. Mezi takové země patří i Česká republika, která vlastní kontrolní systém zavede zřejmě již od příštího roku.

Žádné komentáře: