03 června 2018

Jan Vučka: Soudní protokoly porušují zásadu kontradiktornosti řízení

Feministky to mají jednoduché, protože mají slovo „sexistický“. Jak však jednoslovně popsat narušování rovnosti obžaloby a obhajoby před soudem?

Podívejme se na následující protokol:



Státní zástupce je hned po předsedkyni senátu, pak teprve přijdou na řadu na přísedící a protokolující úřednice. Obžalovaný a obhájce následují až později.
Zástupce jedné strany (obžaloby) tedy patří také k soudu, a dokonce je ještě významnější osobou než přísedící. Druhá strana (tzv. sprostý obviněný), patří až kamsi na konec, kde je její zasloužené místo! Vždyť je to přece sprostý obviněný ...
Přijde vám to v pořádku?
Dlužno dodat, že vzory soudních protokolů podléhají kreativitě místních soudních úředníků, takže shora uvedená ukázka nezobrazuje jediné možné uspořádání osob v protokolu. Lze se též setkat s jediným sloupečkem, a to jak se státním zástupcem nad členy senátu, tak pod členy senátu – zásadně však před protokolujícím úředníkem, takže stále platí zásada, že „pan prokurátor je přece náš a patří k soudu“.
Obžalovaný někdy následuje bezprostředně za protokolujícím úředníkem, jindy je oddělen výraznou mezerou (pár prázdných řádek), aby se dalo najevo, že nemá rovné postavení se zástupci obžaloby. U jistého soudu jsem se sešel i s oddělením sprostého obviněného pomocí tlusté čáry, aby se zvlášť zdůraznilo, že přece nemůže být srovnáván s panem prokurátorem!
Asi není třeba ptát se na oficiální stanovisko ministerstva spravedlnosti, protože si je lze snadno domyslet: soudci jsou natolik nezávislí, že na jejich rozhodování absolutně nemůže mít sebemenší vliv, ani když je budeme od počátku nenápadně vychovávat, že strany si nejsou rovny a sprostý obviněný nemá před soudem stejné postavení s panem prokurátorem.
Tento názor samozřejmě rozporovat nebudeme. Je jasné, že jmenování soudcem je natolik mystickou transformací, že automaticky způsobí imunitu vůči podprahové reklamě, hypnóze i předsudkům, způsobí, že soudci budou činit racionální ekonomická rozhodnutí, porozumí statistickým testům a nebudou činit chyby ve formální logice (pročež lze zrušit odvolací řízení) atd. atd.
Nicméně, přesto – pro ten zcela nepravděpodobný případ, že to nějakou roli hraje – bychom snad mohli v oficiálních soudních dokumentech přijmout fakt, že strana obžaloby nesmí být soudem nijak privilegovaná proti straně obhajoby. Jde konečně o jeden ze základních rysů moderního trestního procesu.
Někdo by si dokonce mohl myslet, že výchova k nerovnosti stran před soudem má pozorovatelný vliv na jednání soudů. Proč jinak by se tak často stávalo, že při poradě senátu si státní zástupce smí nechat na svém stole věci, ale obhájce je soudem vyzván, aby si vše sbalil a vzal s sebou na chodbu? Pak si člověk říká, zdali má cenu obtěžovat se s nějakou argumentací, podáními či závěrečnou řečí, když soud stejně bez obalu předem rozhlásí „panu prokurátor je náš a jemu věříme, zato obhájce je pochybná osoba a nebudeme mu nic věřit ani náhodou“.
A kdo si troufne s vážnou tváří tvrdit, že když soud takto nápadně favorizuje jednu stranu během líčení a ani se to nenamáhá tajit, tak že na samotné rozhodnutí to sebemenší vliv mít nebude a při rozhodování se soud najednou, nějak tajemně, stane naprosto nestranným?
Máme rok 2018, tak snad už je na čase posunout se od středověko-socialistického procesu k modernímu procesu důstojnému 21. století. Státní zástupce není součástí soudu, je to jen jedna ze stran, a protokol tomu musí odpovídat. Konání soudu samozřejmě též.

12 komentářů:

Občasný Blogger řekl(a)...

BEZOSTYŠNÁ SEBEPROPAGACE:
V článku Je lepší být černoch v Alabamě, nebo obžalovaný v ČR? lze najít vtipnou grafiku na podobné téma (nutno rozkliknout fotografii u titulku, aby se zobrazil celý text grafiky).

Občasný Blogger řekl(a)...

ZLOMYSLNÁ PŘIPOMÍNKA:
Pokud je český trestní proces takový, že dle oficiálního názoru shora nemusí mít obhajoba přístup k důkazům používaným proti obžalovanému, pak je jasné, že nelze mít přehnané nároky ...

Jakub Drapal řekl(a)...

Toto mi třeba tak velká věc nepřijde - uspořádání protokolu z hlavního líčení je vcelku maličkost. Ten princip mi nicméně podstatný přijde. Před dvěma lety jsem poslouchal přednášku australské kriminoložky, která zkoumala uspořádání soudní síně a shledání viny porotou. V common-law zemích, ale i v Rusku, je běžné, že se obviněný postaví za ohrádku, která je dnes na některých soudech reprezentovaná zaskleným prostorem - je tak oddělen od zbytku a je něčím jiný, než ostatní. Rozdíly v shledání viny byly vysoké.
Někdy takto přemýšlím, zda je v ČR často nutný medvěd, vstávání doprovodné stráže apod. I to může soudce přeci lehce ovlivnit...

Štěpán P. řekl(a)...

Vás asi "feministiky" hodně trápí což?

Michal Basík řekl(a)...

S autorem v zásadě souhlasím pokud jde o grafickou úpravu protokolu. Nicméně proč apriorně vylučovat možnost obrátit se na MSp, které v poslední době upravuje podobu soudních písemností do nejmenšího detailu? Možná by to bylo efektivnější, než "pouhý" povzdech na blogu...

vok69 řekl(a)...

Obdobné to bývá u opatrovnických sporů a pozice kolizního opatrovníka. Už jsem zažil, že kolizní pracovnice seděla vedle soudkyně.

Michal Basík řekl(a)...

Správně by ovšem měla kolizní opatrovnice s OSPODu, stejně jako SZ sedět v opatrovnických věcech "u boční strany soudního stolu, a to na opačné straně než zapisovatel". Jde ovšem o dost jiný typ řízení, SZ ani OSPOD jsou v opatrovnických věcech spíš "mezi stranami" než "na straně", takže to má jistou logiku oproti trestnímu řízení.

Občasný Blogger řekl(a)...

Tomáš Pecina na blogu Paragraphos vytáhl další ukázky soudních protokolů. Kupodivu se mu podařilo dohledat i několik protokolů, kde státní zástupce není součástí soudu (hurá). Našel i několik zajímavých mutací, například:

složení senátu
(mezera)
zapisovatel
státní zástupce
(mezera)
obžalovaný

Státní zástupce tedy už nemá rovné postavení s předsedou senátu, ale stále patří k soudu!
Pobavil mne protokol, kde mezi soudní úředníky kromě státního zástupce patří i obhájce, zatímco obžalovanému zůstalo jeho klasické místo dole. Ať žije inkviziční proces. Jaké máme století? Nejsem si úplně jist.

JV

N. Z. Namy řekl(a)...

A kdyby bylo pořadí soudce, obžalovaný, obhájce, státní zástupce a zapisovatel, nejednalo by se o projev protekce obžalovaného, který by byl téměř roven soudci?


Protokol s podobným pořadím jsem mimohodem viděl pro dožádání u jednoho soudu, a nepomyslel jsem si o něm popravdě vůbec nic...

Zuzana řekl(a)...

No a predstavte si, ze kdyz zavolate na OS v Karvine, tak dostanete na vyber, zda chcete spojit s OS nebo OSZ! Neskutecne.

Slávek Klokan řekl(a)...

Tedy zásadnější mi vždy např. přišlo, že nezákonně pořízený výslech při zadržení bez obhájce se umístí hned na cca list č. 3 (zkušenější ještě vazbu příhodně ohnou), aby pak první, co na soudce při otevření spisu vypadne, bylo plné doznání obžalovaného... Tam teprve kontradiktornost dostane na zadek.. A zkuste dosáhnout toho, aby si soudce detailní (možná vybájené) přiznání nepřečetl a nebyl jím zásadně ovlivněn...

Vedle toho mi "zvyky" protokolujících osob přijdou poměrně malicherné, zejména je otázka, jak dlouho člověk tráví studiem "hlavičky" u protokolu, pokud jich čte několik denně či týdně... ale čistě principiálně je to samozřejmě špatně :-)

Občasný Blogger řekl(a)...

Státní zástupce je iniciátor řízení, takže patří před obžalovaného. Protekce to není, pokud je oddělen od soudních osob. Správné pořadí při jednosloupcovém uspořádání by mělo být:


1) samosoudce/senát

2) státní zástupce
3) obžalovaný + obhájce


JV