čtvrtek 10. května 2018

Povinné očkování před ESLP: zatím nanečisto

Tým studentů z Právnické fakulty Masarykovy univerzity se minulý týden účastnil finále soutěže European Human Rights Moot Court Competition, které se konalo u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. O přípravě na toto finále (včetně výletu do Oxfordu) si můžete přečíst zde, v tomto příspěvku Vám přinášíme bezprostřední dojmy studentů po skončení soutěže.
 
„Co od této soutěže očekáváte?“ Tak zněla první otázka, kterou nám v září položily naše budoucí koučky. V tu chvíli každého z nás napadaly asi různé motivace – prohloubit znalosti lidských práv, naučit se přesvědčivě argumentovat, zlepšit své vyjadřovací schopnosti, zlepšit angličtinu, získat zkušenosti s koncipováním právního podání, poznat nové lidi, vykročit ze své komfortní zóny, udělat něco nad rámec běžné výuky nebo zkrátka jen zkusit něco nového a zajímavého, případně podívat se do Štrasburku, hlavního města lidských práv. Nyní už můžeme s klidem říct, že účast na European Human Rights Moot Court Competition nám dala v podstatě vše z výše uvedených.
 
Cesta za úspěchem ve finále však nebyla jednoduchá. Ve chvíli, kdy nám koučky sdělily složení týmu, nás všechny pravděpodobně zasáhly smíšené pocity – na jednu stranu neuvěřitelná radost a chuť postavit se výzvě, na druhou stranu nervozita, že vlastně nevíme, co nás čeká a zda to vůbec zvládneme. A tak začal úvodní úkol, zpracování písemných podání k zadanému příkladu, který se letos týkal povinného očkování ve světle práva na vyznání.

Dvakrát dvacet stran textu v angličtině, hodiny a hodiny práce, konzultací, přepisování, čtení judikatury, komentářů a jiných materiálů, abychom v prosinci vítězoslavně odeslali naše finální verze. První krok na naší cestě zvládli, další v podobě trénování ústních přednesů nás teprve čekal. V této fázi jsme se v rámci přípravy dostali na tzv. „pre-mooty“ - nejprve do rakouského Grazu, poté do Oxfordu. Na obou akcích jsme si vyzkoušeli „pleadování“ s jinými týmy a otestovali jsme si naše řečnické schopnosti, včetně zvládání stresu, což nám nakonec velmi pomohlo při finále. Po jistých organizačních patáliích jsme se po téměř dvouměsíčním zpoždění dozvěděli, že jsme přes písemné kolo prošli a postoupili mezi nejlepších dvacet týmu z více než původních sto přihlášených z celé Evropy! A pak už zbývalo jen jediné: doladit veškeré nedostatky a s odhodláním vyrazit do Štrasburku bránit práva stěžovatelů nebo na druhé straně obhajovat počínání státu…

The state of Argoland has always cherished the core values of a democratic society.” Jen těžko odhadovat, kolikrát jsme tuto větu z našich přednesů za poslední půlrok slyšeli, jisté však je, že na ni asi nikdy nezapomeneme. Finále ve Štrasburku byl to neobyčejně silný a intenzivní zážitek. Zažili jsme nadšení, odhodlání, nervozitu, zklamání i únavu, ale všechny tyto pocity se zdají nevýznamné, když se člověk zpětně podívá, jakou práci jsme za ten půlrok udělali a s jakým výsledkem jsme nakonec přijeli. Dali jsme do toho vše, co nám okolnosti dovolily, a stydět se za to určitě nemusíme, i když na nejlepší čtyřku to nakonec nestačilo. Během náročného týdne jsme ve Štrasburku navštívili sídlo Rady Evropy i Soud a potkali mnoho skvělých lidí, kteří nás vždy mile přivítali a rovněž nás povzbudili v našem budoucím snažení. Mezi ně patří např. Vít Alexander Schorm (vládní zmocněnec pro zastupování ČR před ESLP), Emil Ruffer (velvyslanec a stálý představitel ČR při Radě Evropy), Eva Hubálková (vedoucí české sekce v kanceláři ESLP, která nám sdělila věci známé i méně známé o Soudu a jeho činnosti, jako i o Štrasburgu), Maroš Matiaško (právník kanceláře ESLP, který nás provedl po známých i méně známých zákoutích Soudu) a mnoho dalších, které jsme během pobytu měli šanci potkat, popovídat si o jejich práci i možnostech, které jako studenti práv v evropských institucích máme. Nezapomenutelnou atmosférou na nás zapůsobilo i samotné město, kde jsme pověstné savoir vivre mohli vždy dokonale prožít.

Soutěž jako taková byla velmi náročná a jen těžko ji lze hodnotit s tak krátkým odstupem. Jistě si ale odnášíme mnoho skvělých zkušeností, které v budoucím právním působení určitě využijeme. Navíc si s sebou přivážíme mnoho nezapomenutelných zážitků, nově nabytých znalostí a schopností, ale i přátelství nebo cenných kontaktů na poli lidskoprávních institucí. Za to vše náleží patřičný dík zejména našim koučkám, které se nám celý rok věnovali, a rovněž i externím konzultantům, kteří nám svými znalostmi pomohli k dosaženému úspěchu.

Zdali bychom účast v EHRMCC doporučili i ostatním studentům? Rozhodně! Je však třeba si uvědomit, že jakkoliv máme nyní ze soutěže skvělý pocit, jakkoliv jsme si finálový týden ve Francii užili a jakkoliv nám na všech fotografiích ze soutěže září úsměvy, za vším výše vyjmenovaným stojí spousta dřiny, mnoho času stráveného nad monitory našich počítačů a nespočet debat, které jsme v průběhu soutěže vedli ať už s kouči, nebo mezi sebou. Při samotném finále, kdy jsme narazili mimo jiné i na pozdějšího vítěze soutěže z madridské univerzity, jsme si zase všichni uvědomili, že i přes stovky hodin volného času, které jsme soutěži věnovali, se najde mnoho dalších studentů, kteří soutěži věnovali ještě o kousek víc. Soutěž nás tedy neobohatila jen po odborné či praktické stránce. Pomohla nám rovněž objevit naše limity, zvládnout kritické situace a naučit se pracovat pod permanentním tlakem.

I tak se všichni nakonec jednoznačně shodneme, že posledních sedmi měsíců rozhodně litovat nemůžeme. Už jen skutečnost, že se ze spolužáků stali týmoví kolegové a z týmových kolegů nakonec blízcí přátelé, za to stála.


Marek Pivoda, student 4. ročníku PrF MU
Marie Poppeová, studentka 3. ročníku PrF MU
Daniel Staruch, student 3. ročníku PrF MU
Filip Vlček, student 4. ročníku PrF MU

+ koučky: Kamila Abbasi, Martina Grochová a Zuzana Vikarská,
Katedra ústavního práva a politologie PrF MU

Žádné komentáře: