úterý 9. května 2017

Jsou policisté schopni odhadnout občanství člověka podle vzhledu (a jak to zkoumat)?

Před rokem Nejvyšší správní soud v jednom svém rozsudku zmínil, že „v současné době globalizace nelze na základě vzhledu dovozovat ani pravděpodobnou informaci o státním občanství“ (10 As 136/2015, bod 27). Stále mi to vrtalo (a vrtá) hlavou; nemám totiž dojem, že by tento výrok byl správný. Po nedávném návratu z Anglie jsem si při pohledu na lidi na eskalátoru říkal, že něco není v pořádku: Pak mi to došlo: Všichni byli bílí! Opravdu v České republice nejde ani pravděpodobně dojít k závěru, zda je určitá osoba českého občanství?

Nechci vznášet teoretické otázky o tom, zda by bylo v pořádku kontrolovat osoby na základě jejich vzhledu, pokud by policisté s vysokou pravděpodobností byli schopni identifikovat, zda mají české občanství či ne. To se na Jiném právu řešilo dříve. Spíše mne zajímá, jak by to šlo zjistit: Výrok Nejvyššího správního soudu je totiž hypotézou. Respektive není hypotézou, ale tvrzením. Je ale možné brát jej právě jako hypotézu – tedy jako otázku, zda jsou čeští policisté schopni v kontextu České republiky dovodit podle vzhledu osoby, jakého je občanství; popř. zda není občanství českého či států Evropské Unie. 

Odpovědí výzkumu může být pouze číslo, které samo o sobě nebude jednoduché interpretovat. Bylo by úspěchem, pokud by policisté cizince poznali v 30 % případů, nebo by museli splnit víc? Třeba 50 či 80 %? Stanovení podobné hranice je komplikované a mělo by to být ideálně stanoveno předem, dokud nevíme, jak schopná je česká policie, případně jak promíchaná je dnešní globalizovaná česká společnost. V opačném případě by to mohlo svádět k interpretaci empirických výsledků tak, aby to vyhovovalo hodnotitelům.

Určitým problémem tak může být, pokud by soudy interpretovali výzkum až ex post. Lze si představit, že pokud by žádný podobný výzkum neexistoval (a byl by klíčový pro rozhodnutí), tak by si jej soud objednal. V takovém případě by bylo ideální, pokud by si dopředu stanovil, kde bude hranice mezi úspěchem a neúspěchem – a pak se tohoto rozhodnutí pouze držel.

Lze si představit několik metod, jak toto zjišťovat. Jednou by bylo použít fotografie, u kterého by policisté museli rozhodnout, zda se jedná o českého (popř. evropského) občana či ne. Nevýhodou je samotný formát: ne vše lze vidět z fotografie. Výhodou by ale bylo, že by šlo velmi jednoduše vybrat vhodný vzorek populace (např. z policejní databáze). 

Zkoumání poznávání českých občanů a cizinců v praxi sice nabízí více možností, ale také věc komplikuje. Základně si lze představit dvě varianty: kontrolu volby policistů či kompletní kontrolu určité části populace. V rámci té první by se pouze posuzovalo, jak úspěšní byli policisté při reálně provedených prohlídkách, u kterých by byl přítomen výzkumník. Problémem by bylo hlavně to, že by se úplně opominuli ti, které policisté nezkontrolovali (kontrolovali by se tak pouze chyby, ale nikoli opomenutí policistů). Tato metoda by mohla být do určité míry i nespolehlivá, protože by policisté mohli kontrolovat jen ty osoby, u kterých by si byli jistější, a tak by uměle zvyšovali míru úspěšnosti. 

Druhou metodou by tak mohla být kompletní kontrola určité skupiny lidí, např. cestujících v mezinárodním vlaku. Zde by samozřejmě bylo otázkou, zda by bylo možné kontrolovat všechny (primárně) za účelem výzkumu. Spíše nikoli. Pokud by ale ty, kteří by nebyli zkontrolováni, oslovovali výzkumníci a žádali by je, zda by bylo možné, aby jim sdělili (popř. dokázali) svoje občanství, tak by nejspíše bylo možné dojít k vcelku spolehlivým výsledkům.

Obecně lze ale říct, že až se vynoří tato otázka v příštích (která se nejspíše vynoří), bude na místě mít kromě obecných teorií i empiricky podložený výzkum. Teorie lze aplikovat napříč státy, byť existují určitá specifika každého státu (zejména z ústavního hlediska). Praxe se ale může výrazně lišit, a to třeba právě vzhledem k složení obyvatelstva či kontrolujícím orgánu a jeho zkušenostem. Přitom je ale třeba rozhodování založit na empirických důkazech a nikoli na teoriích.

P.S: Pokud někdo z čtenářů přemýšlí nad tématem diplomové práce… :)

Žádné komentáře: