pondělí 14. listopadu 2016

Proč Law & Economics frčí víc v USA než v Evropě?

Law & Economics ve své dnešní podobě vzniklo ve Spojených státech, které zůstávají jeho baštou. Oproti tomu Evropa se k tomuto přístupu k právu obecně staví o něco rezervovaněji. Jak rozvádím níže, dle jednoho z vysvětlení může být příčinou tohoto rozdílu různé nastavení právně-akademických institucí. (Další vysvětlení stejně jako zdroje, ze kterých vycházím, naleznete v tomto článku publikovaném v časopisu Jurisprudence).

Výuka
Začněme strukturou vzdělání budoucích právníků. Zatímco v Evropě studenti nastupují na právnické fakulty okamžitě po střední škole, ve Spojených státech je právnické vysokoškolské vzdělání vždy až tříletým vzděláním navazujícím na přechozí univerzitní (bakalářské) neprávní vzdělání. Podle Posnera předchozí studium neprávního oboru vede k tomu, že studenti si perspektivu tohoto oboru nesou s sebou i při studiu práva. Z tohoto důvodu jsou také obecně otevřenější „neprávnímu“ (tj. nedoktrinálnímu) přístupu k právu. Někteří z nich přitom mohou mít přímo ekonomickou průpravu.

Ve prospěch ekonomického přístupu k právu může působit také neexistence PhD programů na amerických právnických fakultách. Ačkoli některé fakulty nabízejí JSD nebo SJD výzkumné programy, tyto programy nejsou obvykle považovány za stejně náročné jako PhD v ekonomii nebo jiných společenských vědách. Absolventi práva usilující o slibnou akademickou kariéru v americké právní akademii se proto snaží zvýšit svou šanci na vysoce konkurenčním pracovním trhu studiem PhD programů na neprávnických fakultách. V Evropě je naopak dlouhá tradice udělování právnických titulů PhD, které jsou považovány za dostatečné pro vstup do právní akademie. Z tohoto důvodu lze na prestižních amerických právnických fakultách nalézt mnohem více akademiků s doktoráty z ekonomie, politologie, sociologie apod. než na fakultách evropských.

S fenoménem ekonomických doktorátů právních akademiků souvisí další odlišnost mezi evropským a americkým vzdělávacím systémem spočívající v menších amerických nárocích na předchozí vzdělání u uchazečů o ekonomický doktorský program. V Evropě je obvykle přijetí do doktorského studia oboru ekonomie podmíněno předchozím absolvováním bakalářského a magisterského studia ve stejném oboru. Oproti tomu ve Spojených státech se může ekonomickým doktorandem stát kdokoli s vhodnými vlohami, včetně absolventů právnických fakult. Kvůli této absenci prerekvizit absolvují všichni američtí studenti v prvním ročníku povinné kurzy pokrývající mikroekonomickou teorii, makroekonomickou teorii, matematickou ekonomii a ekonometrii. Tato struktura amerického ekonomického doktorského studia tedy absolventům právnických fakult umožňuje, aby se do něj hlásili a zároveň aby v něm bez výrazných předchozích oborových znalostí byli úspěšní.

Hierarchie fakult
Schanze naznačuje, že rozšíření ekonomického přístupu mezi právníky může být ovlivněno také mírou koncentrace výchovy budoucích vyučujících a badatelů. Ve Spojených státech se totiž příprava budoucích akademiků působících na právnických fakultách soustředí na několik nejlepších z těchto fakult. Pro úspěšné rozšíření ekonomického přístupu k právu proto stačilo, aby došlo k jeho rozšíření na těchto fakultách. Následné rozšíření na další fakulty již bylo snadné. Podle Schanzeho koncentrovaný způsob přípravy budoucích právních akademiků souvisí s velkou hierarchizací amerických právnických fakult: je obecně známo, které jsou ty nejlepší, které jsou stále ještě kvalitní a které jsou ty horší. Tuto hierarchizaci dává do kontrastu se situací v Německu a Švýcarsku, kde je srovnání kvality právnických fakult značně omezené. Téměř všechny tamní fakulty se považují za výzkumné instituce a nabízejí zároveň doktorské programy pro budoucí akademiky. Není proto možné nový pohled na právo rozšířit do povědomí právních akademiků stejně koncentrovaným způsobem jako v USA. Domnívám se, že tento německý a švýcarský stav lze zobecnit na celou Evropu.

Míra hierarchizace právnických fakult souvisí s intenzitou soutěže, která mezi nimi probíhá. Intenzivní zápolení o co nejlepší výsledky s sebou přináší mimo jiné také společenské benefity v podobě inovací. Čím více konkurenti ohrožují pozici soutěžícího subjektu, tím intenzivněji se tento subjekt bude snažit nalézt nová řešení, která by mu před jeho konkurenty dala výhodu. Také ve světě právnických fakult dle této logiky platí, že čím více musí fakulty soutěžit o vyučující, studenty, granty a jiné zdroje, tím silněji jsou stimulovány k tvorbě a přijímání inovací. Podle Garoupy a Ulena v USA probíhá mezi tamními právnickými fakultami intenzivnější soutěž než jinde ve světě, což považují za příčinu toho, proč se ekonomický přístup k právu (stejně jako další právní inovace) objevil a rozšířil právě tam. 

Právní akademie a praxe
Svůj vliv na míru inovativnosti právního vzdělání může mít také jeho vztah k právní praxi v příslušném právním systému. Některé inovace totiž působí tak, že rozevírají nůžky mezi právní akademií a právní praxí. Příkladem takové inovace může být do určité míry právě i ekonomický přístup k právu. Pokud v daném systému mají velký vliv na obsah právního vzdělání zástupci praktických právních profesí, lze očekávat, že se neprakticky orientovaným inovacím nebude na právnických fakultách dařit. Pokud je totiž právní vzdělání chápáno především jako příprava na výkon řemesla, nemají nepraktické prvky ve výuce příliš místa.

Ve Spojených státech je právní praxe od právní akademie do značné míry oddělená. Akademičtí pracovníci musí během akademického roku typicky omezit své mimofakultní aktivity na jeden den v týdnu. Pouze velice malý zlomek profesorů práva proto zároveň působí v praxi. Očekává se, že člověk je na plný úvazek buď praktikem, nebo akademikem. Od akademických pracovníků není očekáváno, že budou mít velké zkušenosti z praxe. Mnohem více se cení zkušenosti s výukou a výzkumem. Nemožnost výdělku v právní praxi je právním akademikům kompenzována relativně vysokými platy za jejich akademickou činnost. Jejich výdělek sice není zcela srovnatelný s výdělkem advokátů, ale ve spojení s dalšími benefity akademické práce je dostatečný pro to, aby je udržel na univerzitě. Je také do určité míry závislý na množství a kvalitě publikací v předchozích letech. Takovéto nastavení právním akademikům umožňuje a právní akademiky motivuje, aby se naplno věnovali bádání.

V jiných zemích je však situace obvykle odlišná. Právní vzdělání je často nastaveno mnohem praktičtěji než v USA. Například Schanze říká o německém právním vzdělávání, že je orientováno na přípravu kariérních soudců, jejichž úkolem je interpretace psaného práva. Mimoameričtí právní akademici mají dále relativně nízký a zároveň tabulkově předdefinovaný příjem, a proto se obvykle uchylují k souběžnému působení v právní praxi. Nemají proto zdaleka tolik času, který by mohli věnovat výzkumu, tím spíše pak právním inovacím odlišným od jejich práce v právní praxi. Jejich propojenost s praxí se promítá také do koncepce právního vzdělávání, která je z pochopitelných důvodů výrazně prakticky zaměřená.

Kariérní incentivy
Také Gazal-Ayal se zabývá důvody na straně individuálních akademiků pro to, aby se věnovali či nevěnovali ekonomickému přístupu k právu. Svou pozornost soustředí především na proces výběru a povyšování akademiků. Právní akademici působící v různých částech světa jsou vystaveni různícím se standardům týkajícím se předchozího vzdělání a publikování. V Evropě se od budoucího profesora práva očekává především doktrinální práce. V rámci výběru akademických pracovníků a jejich povyšování se interdisciplinarita necení. Publikace založené na ekonomickém přístupu právu proto nejsou příliš přínosné z hlediska kariérního postupu příslušného právního akademika. Úspěch přináší spíše doktrinální práce soustředící se na jednu konkrétní oblast práva. Naopak ve Spojených státech, jak již bylo zmíněno výše, je doktorát z jiného vědního oboru silně ceněn. Články aplikující ekonomický přístup k právu jsou v rámci tohoto postoje považovány za rovnocenné článkům doktrinálním. Americkým právním akademikům se tedy z hlediska jejich kariérního postupu psaní právně-ekonomických článků vyplatí více než těm evropským.

Právní časopisy
Publikováním právně-akademických výstupu se zabývají akademické právní časopisy. Jedná se o další typ akademických institucí, které mají vliv na rozšíření určitého druhu přístupu k právu. Mezi těmi americkými a evropskými přitom existují zásadní rozdíly. Téměř všechny americké právní časopisy – a to včetně těch nejprestižnějších – jsou spravovány studenty. Tito studenti činí také rozhodnutí o přijetí příspěvků k publikaci. Naproti tomu v Evropě mají takováto rozhodnutí typicky na starost etablovaní akademici. Ve srovnání s evropským časopisem proto ten americký spíše opublikuje příspěvek založený na novém přístupu, který může často být kritický k ustálené doktríně, a tedy kontroverzní.

Další důležitou a lišící se charakteristikou právních časopisů je jejich vztah k právní praxi. Evropské právní časopisy jsou do velké míry časopisy pro praktiky. Americké právní časopisy naopak nejsou tlačeny k tomu, aby publikovaly články s přímou relevancí pro právní praxi. Kvůli federálnímu charakteru amerického právního systému jsou navíc preferovány články potenciálně relevantní pro právo jednotlivých států federace. Tento rozdíl zjevně umožňuje, aby bylo v amerických časopisech publikováno více teoretických a interdisciplinárních článků.

Žádné komentáře: