pátek 21. října 2016

Petra Novotná: Na právech virtuálně a elektronicky

V září jsem se po několika letech v práci vrátila do školních lavic. Vyzbrojena blokem a propiskou jsem na první přednášce přejela pohledem spolužáky a zjistila, že se topím v moři jablečných laptopů. Klapot klávesnic, který v hypnotických zvukových vlnách následuje za každým slovem vyučujícího, ve mně i po dvou měsících vyvolává zvláštní pocit.

Aby bylo jasno, nemám problém vtěsnat do jedné tašky laptop, čtečku, iPad a dva mobilní telefony, které mě doprovází i na kratších cestách. Bez virtuální příruční knihovny se dnes prakticky neobejdu. Nicméně papír a propiska (či barevné zvýrazňovače) zůstávají mými nejoblíbenějšími studijními pomocníky.

Dále se přiznávám, že přednáškovou posluchárnu právnické fakulty Masarykovy univerzity jsem za provozu viděla naposledy v roce 2010 a studentů s laptopy v ní byla jasná menšina. Nejen z tohoto důvodu nemá smysl pokoušet se srovnávat mé vzpomínky na PrF MU s čerstvými zkušenostmi z Harvard Law School. Následující text proto berte jako směsici subjektivních postřehů a nikoli pokus o objektivní popis toho, jak se dnes „učí“ studenti práv.

Na první hodině ústavního práva v USA mě zaujal student sedící v řadě přede mnou. Laptop měl sice otevřený, ale v porovnání s ostatními ťukal do klávesnice o poznání méně. Po chvíli mi došlo, že má na ploše otevřené soubory se zápisky studentů z minulého roku a upravuje a aktualizuje si je za pochodu přímo na přednášce.

„Ideální americký student“ si doma vypracuje zápisky z materiálů načtených předem na každou hodinu, s nimiž pak pracuje. Ten, kdo přípravu zanedbal, však nemusí propadat zoufalství. Rozsudek, který je zrovna předmětem diskuze, si může rychle najít shrnutý v některé z databází (např. Westlaw, LexisNexis, Bloomberg Law), do nichž mají studenti umožněn přístup zdarma. Tyto databáze rovněž nabízí předpřipravené zkouškové okruhy, tzv. outlines. Na možnost získat „outlines“ ze „zaručených“ zdrojů lákají studenty i některé studentské spolky. Z internetových zdrojů pak lze jmenovat HLS Dope, který zpřístupňuje některé materiály pouze zájemcům s emailovou adresou školy, nebo volně přístupné stránky www.outlinesumo.com.

Vyučující neponechávají všudypřítomnost laptopů bez povšimnutí. Někteří počítače v hodinách vyžadují, jiní je nedoporučují, či přímo zakazují. S příchodem laptopů přišly i stížnosti, že se ze studentů stali stenografové, kteří tupě zapisují slovo od slova a nepřemýšlí nad obsahem vyřčeného tak jako ti, kteří si dělají zápisky rukou. Tady si dovolím mírnou odbočku a poznamenám, že se studenty stenografy jsem se ve větším měřítku setkala poprvé na Erasmu ve Francii. Francouzi ovšem ovládali umění diktátu bravurně i bez laptopu, a to za pomoci fascinujícího systému zkratek (za všechny např. „€p1“ = européen = evropský).

Studium materiálů přímo z obrazovky počítače vede podle některých kritiků k tomu, že si studenti pamatují méně a studovanou materii hůře chápou. Používání předpřipravených či cizích „outlines“ jim brání v tom, aby se naučili „myslet jako právníci“. Smyslem přípravy „outline“ není překopírovat přednášku či učebnici, ale uspořádat si tvůrčím způsobem znalosti v dané oblasti. Podle některých statistik mají studenti, kteří se na zkoušky připravovali z vlastnoručních materiálů, lepší studijní výsledky.

Laptopy ve třídě jsou v neposlední řadě trnem v oku i proto, že studenty rozptylují stejně jako mobilní telefony. Oblíbenou kratochvílí nudících se studentů je komentovat dění ve třídě na WhatsApp. Laxnější vyučující, kteří neudržují studenty v napětí tím, že by je vyvolávali, se mohou dočkat toho, že si nudící se publikum, které nemá možnost hlasovat nohama a z přednášky odejít, začne vyřizovat poštu (a to ještě v lepším případě). Studijní oddělení  HLS nás např. před začátkem semestru upozornilo, že emaily zaslané v době, kdy má dotyčný sedět ve třídě a dávat pozor, budou zařazeny na konec fronty.

O tom, jak lze práva „studovat“ virtuálně v ČR, se psalo na Jiném právu již dříve. Na internetu lze nalézt učebnice přímo naskenované, anebo zpracované do podoby zkouškových okruhů či otázek. Zatímco před deseti lety se tyto materiály ukládaly na zvláštní studentské stránky či do emailových schránek, dnes stačí zabrousit do „uloz.to“ či jiné internetové úschovny a zadat patřičné klíčové slovo („občan hmota“, „trest proces“). Pro mě poněkud nepochopitelně se oblíbenou formou zpracování zkouškových otázek staly i tzv. flashcards, kartičky s otázkou na jedné a odpovědí na druhé straně (např. na quizlet.com).

Rukou psané zápisky z přednášek či seminářů od „poctivějších studentů“ stály v době mého studia na PrF MU na okraji zájmu. Důvodem však nebyla absence počítačového zpracování, ale to, že mnohdy pouze reprodukovaly přednášku, která kopírovala učebnici. Plusové body však musím dát těm vyučujícím z PrF MU, kteří studentům již několik let dávají k dispozici power-pointové prezentace či online osnovy s materiály.

Pominu-li otázku online sdílení naskenovaných učebnic, na vypracovaných zkouškových okruzích poskytovaných dobrovolně na internetu mi jako studentovi nejvíce vadilo, že se autor mnohdy nenamáhal uvést, z jakých zdrojů čerpal. Přirozená nedůvěřivost mi bránila v tom, abych se darovanému koni nepodívala na zoubek, který se někdy pěkně viklal. Američtí studenti jsou v uvádění zdrojů poněkud pečlivější. Někdy se to však může takovému „dobrodinci“ vymstít. Za všechny uvádím jako příklad studenta, který si v zápiscích sdílených veřejně na internetu zavedl nevhodnou (čti rasistickou) zkratku a ocitl se za to na pranýři.

 To stejné platí pro studenty, kteří cizí materiály bez rozmyslu používají při zkoušce. V tomto ohledu se české prostředí naprosto liší od amerického, kde převládají „písemné eseje“. Některé právnické fakulty v USA aplikují pravidla týkající se plagiátorství i na kopírování z cizích výpisků či „outlines“ (příklad tady). Zkouškové eseje se píší na počítači, takže případného plagiátora lze poměrně lehce odhalit. Při striktním dodržování těchto pravidel může docházet k poněkud absurdním situacím i během výuky. Jeden z mých letošních spolužáků například sdílel přes WhatsApp s ostatními svoje „memo“ do předmětu Legal writing, research and analysis. Jednalo se o simulovanou analýzu právního problému pro klienta. Kolegové, kteří se nerozpakovali z jeho výtvoru zkopírovat doslovně dvě věty, dostali varování před nastoupenou jednotkou přímo na přednášce. Úplně si nedokážu představit, že by si někdo v praxi lámal hlavu nad tím, zda doslovně zkopíruje popis skutkového stavu od jiného kolegy, ale budiž.

A jak jste na tom vy? Dáváte přednost papíru před obrazovkou? Těším se na vaše postřehy a zkušenosti s počítači při studiu či výuce práva.




Žádné komentáře: