úterý 28. července 2015

Nedbalostní trestné činy a nehoda ve Studénce

Na železničním přejezdu ve Studénce na Novojičínsku uvízl mezi závorami řidič kamionu. Řidič daného kamionu byl polské národnosti. K přejezdu se blížil vlak. Nic se ale nestalo a řidič dostal pokutu 2500 Kč. O dva roky později totožná situace – jen vlak narazil do kamionu. Ztráty na životech, zdraví i majetku. Je spravedlivé udělit v jednom případě za jedno jednání minimální pokutu a za druhé trest odnětí svobody v rozmezí tří až deseti let? Má o takto rozdílných trestech rozhodovat i náhoda – např. po které koleji jel vlak?

Pro další přemýšlení je třeba se podívat na kontext. K přejezdu byly cíleně nainstalované kamery. Jezdilo se přes něj běžně i po spuštění výstražných světel. Druhý den po smrtelné nehodě řidiči jezdili stejným způsobem jako pachatel zadržený ve vazbě.

Lze usuzovat, že policie a obec neřešila přejíždění tratě za blikajících výstražných světel. Automatické kamery, které by toto jednání zaznamenávaly, jsou přitom na podobné úkony běžné ve větších městech. Byť se tedy o problému vědělo – z tohoto důvodu byly nainstalovány na přejezdu kamery a někdy se řešily přestupky, které mohly vyústit v katastrofu – nikdo nezasáhl. Na rozdíl od radaru, který řidiče přinutí na určitém úseku zpomalit, zde nebylo přijato takovéto řešení. Ve společnosti (která přes přejezd pravidelně jezdila) tak musel vzniknout dojem, že toto není něco, co je skutečně důležité. Respektive co by státu stálo za to vymáhat.

Za co tedy tohoto řidiče soudíme? Za porušení předpisů, kterým ostatním procházelo s vědomím policejních orgánů a které nebylo přiměřeně trestáno. Za shodu náhod, že vlak jel zrovna po určité koleji. A za skutečnost, že když řidič zůstal uprostřed kolejiště, tak jen popojel k bližší závoře, načež došlo k  nárazu. Nebyl by trestán kdyby a) měl více času a popojel o několik metrů dál, b) závory byly o několik metrů dál a on popojel až k nim, c) mu to zkrátka jen chcíplo a nestačil vycouvat jako jeho kolega o dva roky dříve, d) by vlak jel po vzdálenější koleji či e) [doplňte dle libosti]. V takových případech (které některé nemusí být závislé na jeho vůli či jsou na různých přejezdech různě) činí rozdíl mezi pokutou 2500 Kč a třemi až deseti lety ve vězení často náhoda.

Před padesáti lety napsal prof. Oto Novotný knihu O trestu a vězeňství. V ní na tento problém upozorňuje a vyjadřuje se k němu vcelku jednoznačně. Bavíme-li se o preventivním působení trestu, pak zákonem stanovený trest toto nereflektuje. Individuálně preventivní účel splní výrazně lépe dlouholetý zákaz činnosti než pobyt ve vězení. Respektive nepodmíněný trest odnětí svobody  jej nesplní výrazně lépe. Generálně preventivní účel trest rozhodně nenaplní. S vší výmluvností, hrozbami deset let ve vězení, vzetí do vazby i ohromnou mediální kritikou ostatní řidiči druhý den jezdili stejně jako tento řidič.

Generálně preventivní účel trestu je oslaben i dalšími faktory. Vzdálenost od porušení předpisu k následku je příliš velká, stejně tak velkou roli hrají nejrůznější nahodilé momenty. Veřejné mínění zároveň toleruje běžné dopravní přestupky. Pokud člověk jede nad limit či nedá přednost v jízdě, není to veřejností považováno za zavrženíhodné, je to naopak něco, nad čím by se mělo přimhouřit oko. Jakmile se ale výsledkem takového jednání stane dopravní nehoda se smrtelným následkem, ta samá veřejnost požaduje exemplární potrestání dlouholetými tresty odnětí svobody.

 Jak píše Novotný, nebezpečnost trestného činu pro společnosti není totožná s významem a rozsahem jím podmíněných škod. Pokud závažnost spočívá v jednání a nikoli v následku, byli-li příliš vzdálen od vůle jednající osoby a působili na něj náhodné faktory, pak nelze dojít k jinému závěru, než ke kterému dochází Novotný. A to, že dlouhodobé tresty odnětí svobody nejsou u kulpózních trestných činů spravedlivou odplatou. Vhodným opatřením by bylo snížení minimálních sazeb u nedbalostních trestných činů usmrcení, ublížení na zdraví a obecného ohrožení. Tak by mohly soudy lépe reflektovat různě vážné situace.

Trestáme-li taková jednání přísně, pak vycházíme z myšlenky primitivně chápané odplaty, což není plně v souladu s moderním trestním právem. Problémem takového přístupu je právě jeho nesystémovost. Následující otázkou je totiž, v jakých dalších případech by se měl uplatnit princip retribuce jako ten hlavní princip?

Přísným potrestáním pachatele ale zastíráme i všechny další problémy, které k problému vedly. Důvodem, proč touto trasou kamion jel, bylo zpoplatnění jízdy po dálnicích, nikoli však po běžných komunikacích. Kolik nehod toto ročně působí? Na přejezdu bylo porušování dopravních předpisů na denním pořádku. Předtím i den poté nebylo nijak trestáno – a policisté zde chyběli i den po nehodě, kdy bylo možné čekat největší nápor pozornosti veřejnosti.

Přísný trest se tak jeví jako nespravedlivý a zároveň kamuflující ostatní problémy. Když ministr vnitra mluvil o lidském selhání, tak bylo na místě mluvit o lidských selháních tomu předcházejících, která byla mnohá. Je-li trestní právo tím posledním prostředkem řešení problémů, tak zde se jeví v mnohém jako to první. Jeho přísný přístup lze ospravedlnit ve chvíli, kdy a) existují fakticky uplatňované méně přísné sankční systémy a b) kdy o (ne)odsouzení rozhodují náhodné faktory. To však tato situace (dle veřejně dostupných zdrojů) nesplňuje.

Člověk přirozeně pociťuje chuť k odplatě. Je zasažen smutkem nad ztrátou životů a zdraví nevinných lidí, rozhořčen nad způsobenou škodou. I zde by však spravedlnost měla být slepá – a to právě pro tyto případy, kdy by lidská ruka s gustem trestala.

23 komentářů:

Jakub Drapal řekl(a)...

Pokud určitý člověk nevyvine úsilí, aby zabránil těžšímu následku, tak se to samozřejmě počítá do jeho jednání (tedy jedná se nebezpečnost jednání pro společnosti). Pokud by ale pendolino prosvištělo po vedlejší koleji a kamionu se ani nedotkla, tak na jednání tohoto řidiče se nic nezmění. A to je ten problém. Jeho jednání (včetně vyvinutí úsilí, aby zabránil škodlivým následkům) by bylo stejné. Ale dostal by pokutu 2500 Kč. Zde je ta nejednotnost, o které píši. Potom bych měl samozřejmě zvážit, do jaké míry se ty následky mají brát v potaz - a zde mi přijde názor prof. Novotného správný. Můžu přitvrdit (jak píšeš), ale do určité míry.

Problém je, že když něco dělají všichni, tak neočekáváš, že můžeš způsobit nějaké následky. Popřípadě, pokud očekáváš, tak tvoje očekávání se výrazně utlumí. Je-li tam přejíždění na červenou běžné (což je), tak zeptal-li bych se před dvěma týdny člověka, co právě přejel na červenou úspěšně, zda si myslí, že může způsobit nehodu o třech úmrtích a stovkách milionech škody, tak mi řekne, že nikoli.
Tady už nejde o to, že by to očekával, ale říkáš, že to měl očekávat. Pokud je ale něco běžné a děje se to tak roky každý den stokrát, tak to neočekáváš. Generální prevence trestu odnětí svobody na běžné lidi v tomto ohledu nepůsobí, jak jsem naznačil včetně důvodů.

Jediná generální prevence je správní, nikoli trestněprávní postih. Trestat každého, kdo vjede na železniční přejezd ve správním řízení je naopak velmi ekonomické. Vydělá si to na sebe a zajistí to bezpečnost. Samozřejmě to nejde převést do trestního práva. o to bych se v žádném případě nepokoušel.

Marek Litzman řekl(a)...

Je to trochu mimo právní stránku věci, nicméně i tento případ ukazuje, jak je systém platby za dálnice v principu zvrácený. Naší snahou je dostat na dálnice maximum provozu, neboť dálnice přináší oproti jiným typům silnic nejmenší externalitu (negativní působení na okolí - neprochází sídly, nejsou tam přechody, přejezdy, hluk a prašnost se tvoří dále od obydlí; nehledě na ušetřený čas, který je taktéž společenským benefitem). Namísto maximální podpory jízdy po dálnicích zavádíme specifickou daň z užívání dálnice, která z principu musí mít účinek v podobě vytlačování mezních účastníků mimo ni. Vytlačujeme tak dopravu do míst, odkud ji chceme dostat, což považuji za totální paradox.

Jakub Drapal řekl(a)...

Toto ale nemůže rozhodovat o trestněprávní odpovědnosti. Zákonem uloženou důležitou povinnost mají všichni, tedy na všechny se vztahuje § 273 odst. 2 písm. b) a odst. 4 TZ. Všichni prošli autoškolou a testy, profesionální řidiči mají asi větší školení. Rozhodně by to mohlo přispět k zpřísnění trestu - ale jen o zpřísnění, nikoli o jeho kvalifikaci.
Kdyby tam seděl běžný občan ve felicii, tak bychom to neřešili, protože by byl mrtvý. Ale bylo by proti němu zahájeno stejné trestní stíhání za stejný trestný čin. Proto v tom není důležitý rozdíl.

Roman řekl(a)...

Nejsem právník, nevím. Ale mluvím o řidiči jako takovém, nejen o profíkovi. Řidič prošel školením, složil zkoušku (a nebavme se o tom, že je to těžce nedostačující zkouška) a stal se kvalifikovaným řidičem. A jako takový má povinnost vědět, že auto závoru prorazí. Není to věcí legislativy, neznalosti nějakého zákona. Jde o elementární technickou znalost - stejně jako se řidič nemůže vymlouvat že si plete pořadí pedálů nebo neví, kde má jedničku a kde reverz.

Jakub Drapal řekl(a)...

To máte určitě pravdu. Sám jsem složil zkoušky a něco takového nevím. Instinktivně bych to asi udělal. Zeptal-li byste se každého řidiče, co má udělat s tím, že se na ně řítí vlak a že musí odpověď sdělit do tří sekund, tak IMHO velká část řidičů nebude schopná zareagovat. Možná se v takovémto případě jedná spíš o naučený reflex než myšlenkový proces. Ale to debata zabřehává trochu někam jinam.

rosona řekl(a)...

Naprostý souhlas. Navíc se tím silnice mimo dálnice ničí a vyžadují zvýšené náklady na údržbu, čili ekonomický efekt takového počínání je záporný..Přitom pokud jde o zpoplatnění těch, kdo silnice používají pro podnikání, existují vcelku jednoduchá řešení - u automobilů, registrovaných v ČR, používaných k podnikání, promítnout poplatek za užívání dálnic do zvýšení silniční daně. A u zahraničních dopravců zavést za průjezd ČR paušální poplatek bez ohledu na to, zda pojede po dálnici či jiné silnici. U ostatních "běžných" uživatelů silnic, kteří nepoužívají automobil k podnikání, bych byla pro úplné zrušení dálničních poplatků.Věřím tomu, že by výběr peněz do státní pokladny nebyl menší. Jen firma Kapsch by přišla o výdělek.

Roman řekl(a)...

Za tři sekundy člověk nestihne ani zařadit, v tom to není. Kdykoliv spadnou závory a já jsem mezi nimi, vždy prorazit (osobní auto podjede, maximálně mu praskne čelní sklo a poškrábe se střecha - závora nadskočí) - pokud spadla závora, vlak projede prakticky vždy a je tam cca 30 sekund na reakci.

Jan Petrov řekl(a)...

Ahoj, z hlediska "primitivní L&E" mi připadá, že point Jakuba Kocmánka dává smysl: když chci vjet na červenou na přejezd, kalkuluji si ex ante tíživost trestu x pravděpodobnost; zda se ex post riziko realizuje, je už (z hlediska dřívějšího rozhodovacího problému) jedno (kostky jsou vrženy). Civilní právo působí podobně (za nedbalost odpovídám, jen když způsobím škodu).


Děkuji, Jakube, za poukaz, že primitivní L&E (někdy) nefunguje, jak je patrné z "empirické evidence" (přes přejezd se takto vesele jezdí dál). Ostatně, hrozí-li mi ztráta kamionu (insolvence), případně i života a masivní náhrady škody, hrozba trestní sankcí už asi nebude velký dodatečný deterent.


Připadá mi to jako super příspěvek – zvlášť jsem si nikdy neuvědomil negativum příliš přísného trestu spočívající v tom, že se vyvolá zdání "problém je vyřešen".

Simon Klein řekl(a)...

Kdyby vlak vrazil do felicie, případné škody na zdraví cestujících a na samotném vlaku, by byly podstatně nižší, než při střetu s plně naloženým kamionem. Navíc to posouvá celou věc jinam. Řidič není trestaný za to, že vjel na přejezd na červenou, tak jako kdekdo jiný, ale za to, že z přejezdu neodjel, když mu spadly závory. To je jednání řádově riskantnější, které má k trestněprávně relevantnímu následku podstatně blíže.

Michal řekl(a)...

Tato poznámka směřuje trochu mimo - rozlišování státního občanství a národnosti. O národnosti řidiče, který za přejezd přejezdu dostal pokutu, napadlo nikde ani slovo. Rovněž pochybuji, že se v přestupkovém řízení jeho národnost řešila - pro práva a povinnosti v přestupkovém (ale rovněž např. i v trestním) řízení nehraje národnost řidiče žádnou roli. Řidič uvedeného kamionu měl občanství Polské republiky, ale to ještě automaticky neznamená, že byl polské národnosti, jak se uvádí na začátku článku. Německy mluvící obyvatelé Československa před 2. světovou válkou byla rovněž občané Československa (měli pasy Republiky Československé), ale většinou byli německé národnosti.

Jakub Drapal řekl(a)...

Řekneme, ze se dostal na přejezd na červenou, závory se uzavřely, vlak přijížděl a on několik vteřin před tím stihl vycouvat.
Jednalo se o ohrozovaci trestný cin? Vydal v nebezpečí smrti osoby? Dle mého názoru ano. Nemám komentář při ruce, takže nemůžu zkontrolovat judikaturu, ale půjde o to, zda reálně hrozilo nebezpečí. A to se domnívám, že v tomto případě hrozilo.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Problém zohledňování následků při trestání se v literatuře obvykle diskutuje v kontextu neúspěšný pokus vs. dokonaný čin. Asi nejsofistikovanější analýzu, včetně úvah o relevanci retributivních sentimentů, najdeme v dnes již kultovní knize MOORE M. S., Placing Blame. Oxford 1997.

Pavel Buršík řekl(a)...

Při popisu situace však autor opomíjí jednu skutečnost: závory jsou konstruovány tak, aby je automobil (o to spíše nákladní) snadno prorazil. Řidič jednal protiprávně a vytvořil protiprávní stav. Stále však mohl snadno odvrátit srážku s vlakem, tj. prostě by odjel a způsobil poměrně malou škodu na majetku na závorách. Trestuhodnou nedbalost však projevil tím, že na kolejích zastavil.

Jakub řekl(a)...

Pokud se na to dívám z hlediska ekonomického, tak to ale dává dokonalý smysl. Proč trestáme nedbalostní činy (přestože jejich pachatelé nechtěli škodlivý následek způsobit)? Přece proto, že chceme, aby lidé vyvíjeli úsilí, aby škodlivým následkům bránili. V tomto smyslu mi nepřijde problematické, že vážný trest dopadá jenom na ty, kteří "měli smůlu" a jejich nedbalost ke škodlivému následku vedla, zatímco obdobná nedbalost ostatních žádné škody nezpůsobila.

Řidič mohl očekávat, že následky střetu s vlakem budou takové, jaké nastaly, to jest škoda v řádu stovek milionů, oběti na životech atd. - trest, který vezme v úvahu závažnost takového následku v tomhle smyslu tedy nevybočuje z rámce, který mohl řidič očekávat, takže se mi nejeví jako nespravedlivý. Není to o nic víc nebo méně spravedlivé, než že právě tenhle Polák měl tu smůlu a postavil se do cestě vlaku.

Proč nejsou trestáni stejně všichni, kdo vjedou nedovoleně na železniční přejezd? Zejména proto, že by to bylo naprosto neekonomické. Nelze trestat každého, kdo poruší nějakou povinnost, způsobem, který by odrážel všechny důsledky, které by takové porušení mohlo mít, ale v daném případě nemělo. Pokud by každý, kdo projede červenou na přejezdu, měl dostat pět let, nebudou soudy, policie a věznice dělat nic jiného, než řešit přejížděče. Zároveň se lidi budou bát přejezd přejet, aby se náhodou v nevhodnou chvíli nerozsvítilo světélko...

Činností, které s sebou nesou srovnatelná nebezpečí jsou tisíce, jediný reálný způsob, jak působit trestněprávní generální prevencí je právě trestání těch lidí, kteří nedbalostí způsobí škodlivý následek. Cílem totiž není dosáhnout toho, že všichni budou pořád dokonale "dbalí" (tj. nikdy neporuší žádný právní předpis), ale toho, že budou usilovat, aby minimalizovali rizika škodlivých následků svého jednání - což není vždycky totéž...

Jakub Drapal řekl(a)...

To samozřejmě přitěžuje. Neznáme případ, nevíme, zda mu to např. nechcíplo.
I kdyby to ale bylo, jak líčíte, tak stále jde (či může jít) o malý rozdíl. Každý člověk reaguje jinak na stres/neočekávané situace. Pokud jeden vycouvá (řekněme, že dokáže dobře zareagovat) a druhý nikoli (protože ho ta situace natolik vystresuje, že toho fyzicky není schopen), má toto být rozdílem mezi zmíněnými tresty? Minimálním a maximálním? Toto to opět nezohlední.
Samozřejmě kdybychom znali psychický stav řidiče, tak by to výrazně pomohlo - ten ale neznáme.

Roman řekl(a)...

Problém je, že řidič, zejména pak profesionální, je kvalifikovaná činnost. Od řidiče zákon vyžaduje určitě vyšší schopnosti a znalosti než u "řadového" občana. Z mého pohledu je naprosto zásadní, že se řidič ani nepokusil projet závoru. Stres, zmatek, to je jasný problém, jenže on je (nebo by alespoň měl být) kvalifikovaný k tomu, aby věděl, jak v takové situaci reagovat a že sebevětší poškození závory je legitimní vzhledem k hrozícímu střetu s vlakem. Nemohl samozřejmě vědět, že to bude nejrychlejší vlak na našem území, ale z kolejí se musí klidit i kdyby šlo o courák.

Jakub Drápal řekl(a)...

Pokud se nemýlím, tak zakázané je vjet na přejezd na červenou. A za porušení tohoto pravidla a za následky bude souzen. Nikoli za setrvání. To mělo vliv na následek, ale není to to, co bylo primárně porušeno.

Kristián Léko řekl(a)...

Podobné myšlenky jsem měl taky a i mi o tom vyšel krátký sloupek v sobotních LN, ale jsem rád, že ty úvahy někdo rozvinul, byť v podobě, se kterou úplně nesouhlasím. Nastavení sankce za vjezd na přejezd proti zákonu je nastavena buď 7 bodů a pokuta až 5 tisíc (pokud se nic nestane) nebo obecné ohrožení z nedbalosti pokud se něco stane. Mně to přijde jako hrozný nepoměr a zároveň mi ten vjezd na přejezd přijde za všech okolností tak riskantní (škody na autu, životech, vlaku, trati, zpoždění, opravy apod.), že bych to trestal tvrději v té rovině dopravního přestupku.
Naprosto nesouhlasím se snižováním minimálních sazeb za nedbalostní trestné činy, zvláště ty proti životu a zdraví, už teď jsou tresty třeba za smrtelné dopravní nehody pod vlivem alkoholu či drog směšné (kauza Půček). To je sice nedbalost, ale IMHO naprosto brutální.

Anton Laurus řekl(a)...

Zavinění se vždy týkalo následku z titulu odpovědnosti, ne pouze z nebezpečného riskantního jednání. Pokud není
následek (škoda, mrtví) tak se zavinění neřeší, protože není odpovědnost
(trestní, civilní s některými vyjimkami). Ohrožení přeci nespočívá v tom, že někdo vjede na
červenou, což je jen přestupek , ale že nějak ohrozí vlak, který
přijíždí.
viz. starý judikát o tom "beztrestném" autě, co vjelo na červenou do křižovatky a po výjezdu z křižovatky přejelo chodce.


Úplně stejně "logicky" by se dalo argumentovat o jakékoli pokutě na silnici, protože přeci ostatní řidiči "to dělají taky" a nikdo je nepokutuje.

Anton Laurus řekl(a)...

Jen pro zpřesnění pár otázek : jaký vliv na bezprostřední bezpečí cestujících ve vlaku má přejíždění přejezdu na červenou a jaký vliv ponechání auta na přejezdu ?
Zvyšuje riziko srážky v případě ponechání vozidla na přejezdu to, zda tam vjel před anebo po světelné signalizaci ?
Co je moderní trestní právo, pokud není trest také odplatou ? Tohle jsem četl v učebnicích 60.let ale že bych viděl nějaké velké změny v zákonících, to ani náhodou.

Jenda řekl(a)...

Do tří? Těch sekund měl patnáct. A sorry, tady není o čem přemýšlet, přede mnou závory, za mnou závory, pode mnou koleje, DUPU NA PLYN! Kurňa když se na mě řítí vlak tak neřeším, kolik stojí závora nebo jestli si nepoškrábu lak, nedoufám, že to ten vlak vezme jinudy nebo nadskočí, a prchám.

Geon řekl(a)...

Trest je vo svojej podstate arbitrárny inštitút. Na základe čoho zákonodarca dospel k záveru, že za trestný čin XY je potrebné páchateľovi ukladať napr. trest odňatia slobody od X do Y rokov? Ako sudca dospeje k tomu, že v prípade konkrétneho páchateľa bude viesť k jeho náprave a zastrašeniu ostatných práve trest odňatia slobody vo výmere Z rokov uložený v rámci zákonodarcom ustanovenej spodnej (X) a hornej (Y) hranice tohto trestu? Rovnako ako v minulosti ide len o paradigmu, ktorej slepo veríme, a ktorú nie sme schopní presiahnuť.

M.F. řekl(a)...

A není to spíš tak, že objektivní stránka byla naplněna tím, že na tom přejezdu zůstal? Obecné ohrožení přece nevyžaduje porušení právní povinnosti - to spočívalo ve spáchání přestupku = vjetí na přejezd na červenou - nicméně k ohrožení došlo až tím, že se z toho přejezdu nesnažil dostat, čímž vydal cestující vlaku v ohrožení.
Mířím k tomu, že ten, kdo vjede na přejezd na červenou, ale stihne přejet ještě před tím, než padnou závory, což je cca 30 sekund před příjezdem vlaku, jak tady už bylo zmíněno, fakticky neohrožuje nikoho kromě sebe (že by např. mohl dostat závorou po hlavě), a tak to nelze srovnávat se situací, kdy řidič na přejezdu zůstane uvězněn (a vlastní chybou, před ním na červenou projelo už několik aut, pokud se nemýlím), čímž už ohrožuje i ostatní.