středa 6. května 2015

O nefunkčnosti peněžitého trestu a koncepce denních pokut I.


Peněžitý trest je jedním z alternativních trestů a v současnosti i tím nejdůležitějším. Nový trestní zákoník zavedl koncepci peněžitého trestu vyměřovanou skrze tzv. denní pokuty. Ty v sobě spojují dva základní principy trestání – závažnost jednání a individualizaci trestu k osobě pachatele. Z názvu příspěvku je zřejmé, že s novou koncepcí to není tak žhavé, jak by se mohlo zdát (či na právnických fakultách vyučovat).

Teorie
Počet denních sazeb je určen podle povahy a závažnosti trestného činu (zde se projevuje hledisko formální rovnosti) a výše jednotlivé denní sazby podle osobních a majetkových poměrů pachatele (hledisko materiální rovnosti). Peněžitým trestem je násobek těchto dvou veličin. Výsledkem by tak mělo být, aby peněžitý trest měl podobný vliv na různě movité pachatele.

Zákon stanoví limity pro počet denních sazeb (20-730) i výši denní sazby (100-50000 Kč). Podle trestního zákoníku se má při stanovování výše denní sazby přihlížet zejména k čistému příjmu, který pachatel má, nebo by mohl mít za jeden den. Všechny podklady pro určení výše denní sazby mohou být soudem odhadnuty. Odhadem by tyto částky měly být (podle důvodové zprávy) stanoveny „zejména v případě, kdy pachatel v době ukládání trestu nepracuje, anebo kdy v důsledku jeho postoje k trestnímu řízení není možné jeho skutečný denní příjem náležitě zjistit.“ Česká úprava neposkytuje vícero dalších informací nad rámec zmíněného.

Analýza praxe
Tolik teorie. Zajímavá, podle zahraničních vzorů. Co ale praxe? Reflektuje to vůbec nějak? Pro zodpovězení této otázky jsem se vydal do spisů, konkrétně u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Okresního soudu v Jeseníku. Vycházet budu primárně z 288 rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaných mezi 11. květnem 2009 a 23. červnem 2014 – v Jeseníku bylo vydáno za stejné období jen 19 peněžitých trestů ve formě denních pokut, někdy je tedy uvedu jen pro porovnání, ale nebudu z nich primárně vycházet.

Jak movití byli pachatelé, kteří byli odsouzení k peněžitému trestu? Majetkové poměry primárně zjišťovala Policie ČR (dále i PČR), pachateli byl uváděn zejména čistý příjem, soudy pak v omezeném množství ověřovaly či zjišťovaly nové údaje. Vzhledem k tomu, že zákon předvídá použití primárně čistého měsíčního výdělku a v zahraničí je tato praxe běžná, omezím se při hodnocení osobních a majetkových poměrů pouze na ukazatel příjmu. To byl také nejčastěji jediný údaj, který se ve spise nacházel a podle kterého tedy soudce mohl rozhodovat. V tabulce níže je naznačeno, jak a v jaké výši byly zjištěny majetkové poměry pachatelů.

Příjem
Počet
Průměrný čistý měsíční výdělek (Kč)
Průměrný peněžitý trest (Kč)
Peněžitý trest / měsíční výdělek
Obvodní soud pro Prahu 2

Zjištěn PČR
239
20 534
21 985
1,07
Zjištěn PČR (bez pachatelů s nulovým příjmem)
230
21 337
22 336
1,05
Zjištěn jinak
16
26 219
23 438
0,89
Nezjištěn
33
-
20 697
-
Celkem
288
-
21 918
-

Z výše zmíněných údajů v tabulce lze vyčíst několik skutečností. Zaprvé – jsou to průměrné ti více majetní, kteří policii neudávají výši svého majetku oproti těm chudším, kteří jej udávají. Proč tomu tak je? Bojí se vyššího peněžitého trestu v absolutních číslech? Tu sice dostanou, ale v průměru jen o tisíc až tisíc a půl, relativně je ale jejich peněžitý trest nižší.
Zajímavé však je, že nejnižší peněžitý trest dostanou ti, kteří údaje o sobě nesdělí a soud je dále nezjišťuje i v průběhu hlavního líčení. Naopak tato skupina by měla dostávat spíše větší pokuty, pokud je sami nesdělí a oproti snaze justice se nepodaří zjistit jejich majetkové poměry, aby tohoto nedostatku nemohly využívat.

Přiměřenost peněžitého trestu k majetku

Hlavní otázkou je, zda je výše jedné denní sazby (popř. celého peněžitého trestu) přiměřená k příjmu pachatele, jak by měla být.
Dostanou vůbec bohatší pachatelé vyšší tresty než chudí v absolutních číslech?



Jak je vidět z výslednice grafu, tak výše denní sazby pro nejbohatší je pouze 1,483x absolutně vyšší než pro chudé. Výše denní sazby je tedy závislá na příjmu, ale pouze zčásti. Nejnižší příjem byl 3100 Kč, zatímco nejvyšší příjem 120 000 Kč, tedy 38,7x větší. Desetina nejbohatších pachatelů měla 8,8x větší příjem než desetina nejchudších (přičemž nebyli započítáni ti, kteří vydělávali 0 Kč či své poměry nesdělili, bylo zohledněno tedy celkem 246 pachatelů). Je tedy zřejmé, že přiměřenost výše denní sazby vůči příjmu je nedostatečná.
Můžeme se na tuto situaci podívat i opačným pohledem, tedy nikoli z hlediska absolutní, ale relativní rovnosti. Pokud vezmeme výši denní sazby a vydělíme jí příjmem pachatele, pak zjistíme, jakou část z příjmu musí pachatel vynaložit na jednu denní sazbu.
  

Jak je vidět z grafu, tak nejchudší musí průměrně vynaložit 6,4x relativně více na zaplacení jedné denní pokuty než nejbohatší. Vezmeme-li opět desetinu nejchudších, pak ta musí průměrně zaplatit 5,4x relativně více než desetina nejbohatších. Je zřejmé, že stanovování výše denní pokuty se neděje tak, jak by se mělo dít.

Je možné, že pro soudce není rozhodující výše denní pokuty, ale celková výše peněžitého trestu, plně v duchu starého trestního zákona.
Dostáváme se však k podobným výsledkům. Nejdříve se podívejme na graf zobrazující poměr peněžitého trestu a příjmu.


V tomto případě docházíme k tomu, že výše peněžitého trestu stoupá s příjmem pachatele. Peněžitý trest uložený nejbohatšímu pachateli je 2,04x vyšší než ten uložený nejchudšímu dle lineární rovnice. Desetina nejbohatších zaplatí (lehce paradoxně) 2,15x vyšší peněžitý trest než desetina nejchudších.
Další graf ukáže, kolik měsíčních platů musí pachatel vynaložit na zaplacení peněžitého trestu.


Nejchudší musí vynaložit 4,3x relativně více peněžních prostředků na zaplacení peněžitého trestu, než nejbohatší. Desetina nejchudších pak musí vynaložit na zaplacení peněžitého trestu 3,94x více než desetina nejbohatších.
Hypotéza byla velmi jemně potvrzena, na platnosti argumentu to však nic nezměnilo. Naopak to ukazuje na nepřijetí koncepce denních pokut. Rozdíly mezi chudšími a bohatšími se zmírnily, stále však zůstávají velmi vysoké a nerovnost mezi nejchudšími a nejbohatšími je velmi výrazná.

Závěr
Co z toho vyplývá? Koncept denních pokut není aplikován a soudci nerozhodují podle trestního zákoníku. Zároveň ale do určité míry respektují požadavek přiměřenosti k majetku a bohatším dávají v absolutních číslech vyšší peněžité tresty než chudším.

V následujících příspěvcích budou rozebrány další výsledky (II. příspěvek) i důvody, proč se tak stalo a co s tím (III. příspěvek)
Pozn.1: Jsem si vědom, že grafy nejsou vypracovány ideálně z hlediska statistiky, v odborných publikacích budou zpracovány správně. Věřím ale, že i nyní jsou dostatečně průkazné.

Pozn.2: Tento příspěvek byl prezentován na workshopu Law and Economics 2015 konaného na Právnické fakultě UK v dubnu 2015.

9 komentářů:

Michal Havran řekl(a)...

A nemělo by to být spíš tak, že spravedlnost má být slepá a tresty mají být stejné pro všechny, bohaté i chudé? Mám obavy, že když budeme prosazovat "vyšší tresty pro bohaté," znamená to, že budeme zavádět jednu spravedlnost pro chudé a jednu pro bohaté (a pak už není daleko ke konstatování, že "na boháče musí být přísnost".)

Jakub Drapal řekl(a)...

O otázce, zda má být aplikována materiální či formální rovnost pojednávám v článku, který brzy vyjde v České kriminologii (online na ceskakriminologie.cz), popřípadě v diplomce, která bude brzy dostupná v Repozitáři závěrečných prací UK. Trestní právo je jednoduché - požadavkem je individualizace trestu k pachateli. Z toho hlediska je tedy jediným rovným trestem ten, který je přímo přiměřený k majetku pachatele. Není to o tom, že na boháče máme být přísní. Je to o tom, že chceme ke všem přistupovat rovně.
Nicméně zajímavým konceptem by byly progresivní pokuty, které mají i své odůvodnění. To bych tu ale tolik nerozebíral :)

Jan Potměšil řekl(a)...

U peněžitých trestů ovšem rovnost neplatí - pro člověka žijícího z částečného invalidního důvodu není 100 či 1.000 Kč totéž, co pro dealera farmaceutické firmy, který bere třeba 80.000 Kč čistého - zásah do majetkových práv, potažmo do svobody (nejen) nakládat s penězi (ale i se statky, které se za peníze pořizují, zejména pokud jde o základní potřeby), tak není stejná. Zatímco u trestu odnětí svobody lze předpokládat, že osobní svoboda je pro všechny zhruba stejně cenná a zásah do ní tak může být stejný u chudého i bohatého, u zásahu do nakládání s majetkem (kdy "fixní potřeby" jsou uspokojitelné určitou základní částkou či rozmezím, a zbytek je luxus) tomu tak není. Spravedlnost má být slepá v tom smyslu, že ji nelze nefér způsoby ovlivnit, uplatit apod., nikoliv, že se nemá přihlížet k tomu, jak na koho ten který trest dopadne. Sakční efekt peněžitého trestu bude u každého jiný. Proto nejen, že sankce nemá být likvidační, ale zároveň má sankce zohledňovat majetkové poměry i v opačném smyslu. Aby, řečí evropských předpisů, sankce byla vždy 1) přiměřená, 2) efektivní a 3) odrazující. 500 Kč pro člověka, pro kterého to znamená jeden oběd, sankce tyto požadavky splňovat nebude, a jiné to bude u člověka, pro kterého je 500 Kč disponibilní příjem, který mu po zaplacení nájmu zbývá týdně na jídlo, ošacení a další potřeby. Tzn. "stejná" peněžitá sankce pro chudé i bohaté vůbec není stejná, a ta slepota spravedlnosti by zde naopak nabyla rozměru hrubé nespravedlnosti. /Jinak jak z článku i osvědčených kulturních tradic vyplývá, platí spíše "na chudej lid muší bejt přísnost", nikoliv na bohaté - a jak je údajně psáno na nějakém soudu či radnici - Spravedlnost je jako pavučina - muška se chytí, velký brouk jí prolétne ;-)/

Tomáš Sobek řekl(a)...

Tady k tomu něco píšu.

http://filosofiednes.ff.uhk.cz/index.php/hen/article/view/189

Paul Sahara řekl(a)...

Vyšší tresty pro bohaté je legrační představa. Zatím to fungovalo opačně, zavedení denních sazeb to možná jen zviditelnilo u peněžitých trestů. Zajímalo by mě, jestli se soudci, pokud obviněný nesdělí výši příjmů, s tímto vyrovnávají v odůvodnění dle § 68/4 trz. Stejně by stálo za zamyšlení, proč soud nemá ze zákona obdobná oprávnění k zjištění majetku účastníka jako soudní exekutor (§ 33 a násl. exekučního řádu)

Jakub Drapal řekl(a)...

Soudci se (na mnou zkoumaných soudech) s tímto nijak nevyrovnávali. Naopak ti pachatelé, kteří nesdělili svůj příjem, dostali nižší peněžitý trest než ti, kteří ho sdělili.
Ti, kteří ho nesdělili Policii, ale byl zjištěn soudem (většinou na hlavním líčení), dostali nejvyšší trest - ale také byli nejbohatší.
Škoda, že se vyplatí zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Jan Potměšil řekl(a)...

Klidně by to mohlo jít jako u výživného - kde se často nevychází z toho, co lump přizná, ale z toho, co by si mohl vydělat (často toho plno zatajuje, setkal jsem se i s realitním magnátem, v době řízení invalidním důchodcem s ofic. příjmy pod hranicí chudoby, nebo s jiným vykukem, kterého nemrzelo opustit dobře placenou práci, aby nemusel nic platit své ex - pak se divil, když mu výživné i tak vypočítali z platu architekta).

Paul Sahara řekl(a)...

Možná by to chtělo zvolit jiné soudy než pražské, hlavní město má svoje špecifiká. U mimopražského soudu by jste třeba mohl zjistit, že většina odsouzených ani příjmy nemá, nebo nějaký sociální příspěvek a ti bohatí se neodsuzujou, protože pro ně máme přece princip subsidiarity. No to bylo jen takové populistické popíchnutí, v jádru máte pravdu.

Jakub Drapal řekl(a)...

Zvolil jsem proto Okresní soud v Jeseníku - přesný opak Prahy 2. Malý soud v jednom z nejchudším regionu. Problém je, že za srovnatelné období udělili 19 peněžitých trestů ve formě denních pokut, jeden soudce jich dal 15 a druhý 4. Určitá porovnání tedy jdou provádět, což jsem dělal. Ze statistického hlediska to je ale naprosto nepoužitelný vzorek... I proto jsem to na JP nedával, ale v odborných článcích to bude :)