úterý 28. dubna 2015

Biologický pas: Kde leží hranice (ne)porušení antidopingových pravidel? Díl II - vina, důkazy a spravedlivý proces

Roman Kreuziger neměl nikdy pozitivní dopingový nález. Výsledky pravidelných testů jsou zaznamenávány do jeho biologického pasu, jehož bazální meze český cyklista nikdy nepřekročil. Rozhodčí komise Českého olympijského výboru (ČOV) rozhodla o jeho nevině. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) a Mezinárodní antidopingová kancelář (WADA) jsou však názoru, že příliš časté a výrazné výkyvy krevních hodnot v rámci bazálních mezí znamenají doping. Další kapitolu sporu napíše snad již v červnu Arbitrážní soud pro sport (CAS). Ani jeho rozhodnutí však nemusí být konečné.  

březnovém dílu tohoto miniseriálu jsem se věnoval představení nového nástroje v boji proti dopingu – biologickému pasu. Pokusil jsem se popsat jeho fungování a výhody oproti klasickým metodám, stejně jako právní otazníky, které s sebou přináší. V tomto příspěvku bych se rád věnoval konkrétnímu případu Romana Kreuzigera, který si nic nezadá s přízviskem pilotní. Není to jediný antidopingový spor související s biologickým pasem. Jde však o případ, který vzhledem k řešeným otázkám, stejně jako k jeho významu pro všechny podobné případy v budoucnosti, strhává pozornost celého sportovního světa.

Z Itálie přes Prahu do Lausanne

Ačkoliv případ nabral na obrátkách až v posledních dvou letech, jeho kořeny sahají o dvanáct let zpátky. Od roku 2003 trpí Roman Kreuziger hypotyreózou – sníženou funkcí štítné žlázy. Významné zhoršení zdravotní situace si v letech 2011 a 2012 žádá léčbu tohoto problému substitučním hormonem L-Thyroxine. V těchto letech dojíždí Roman Kreuziger nejprve pátý a poté patnáctý v závodě Giro d’Italia. Z tohoto období také pocházejí sporná data v jeho biologickém pasu, na jejichž existenci jej během prvního týdne Tour de France 2013 upozorní dopis od UCI. V říjnu téhož roku zasílá Kreuziger UCI analýzy dvou nezávislých expertů provedené bez znalosti jeho jména. Dle závěrů této analýzy nemohou být nesrovnalosti v biologickém pasu způsobeny dopingem. UCI po sedmi měsících výsledky analýz odmítá a zahajuje disciplinární řízení.

V srpnu 2014 se případu ujímá rozhodčí komise ČOV, která cyklistu 22. září očišťuje od všech dopingových nařčení. O měsíc později se UCI odvolává k CAS. Původně se jednání má konat v dubnu či v květnu letošního roku, právníci UCI však několikrát žádají o jeho odklad. V této chvíli je termín projednání případu před rozhodci v Lausanne stanoven na 10. června 2014. Rozhodnutí má padnout 10. července – týden po startu 102. ročníku Tour de France. Případný trest? Čtyři roky zákazu činnosti a vysoká pokuta. Do finálního verdiktu může Kreuziger nadále závodit. Ovšem s otazníkem ohledně své sportovní budoucnosti.

Kladivo na dopingové čarodějnice

Případ českého cyklisty je součástí nekompromisního boje proti dopingu, který vyhlásilo v roce 2013 nové vedení UCI v návaznosti na odhalení dopingových provinění Lance Armstronga. Biologický pas má být hlavním nástrojem této kampaně. Jeho výhody oproti klasickým metodám jsou nezpochybnitelné. Všechny podobné nástroje v rámci boje proti porušení pravidel je však třeba používat v mezích spravedlivého procesu, férově a stejným způsobem vůči všem potencionálním hříšníkům. To se podle mého názoru v aktuálním případu Romana Kreuzigera neděje.

Předpisy týkající se biologického pasu nestanovení žádná kritéria případné viny sportovce v případě, kdy naměřené hodnoty nepřekročí fyziologické bazální meze. V takovém případě nemůže být skutková podstata porušení antidopingových pravidel naplněna, protože žádná taková skutková podstata neexistuje. Sportovce není možné trestat za jednání, které není dopředu jasně označené za jednání proti pravidlům. Pokud by měla být vina stanovena i v případě nepřekročení zakázaných mezí, k čemu pak tyto meze jsou? UCI, respektive WADA jsou však názoru, že časté a výrazné výkyvy naměřených hodnot, byť v rámci mezí, nemohou být způsobeny fyziologicky a tím pádem se podle nich jedná o doping. 

Vina by v každém případě měla být prokázána na základě objektivních a legálně pořízeních důkazů. Rozhodčí komise ČOV ve svém nálezu potvrdila, že panel UCI rozhodoval o údajném porušení pravidel na základě neúplných a nedostatečných zjištění, která byla zároveň pořízena v rozporu s pravidly WADA. Dvě třetiny krevních vzorků, které sloužily jako důkaz pro rozhodnutí UCI, nebyly během převozu do akreditované laboratoře skladovány podle pravidel předcházejících jejich znehodnocení. Panel UCI navíc při svém rozhodování nevzal v úvahu fakt, že Roman Kreuziger trpí od roku 2003 nemocí, jejíž léčba mohla mít na naměřené hodnoty vliv.

Dopoval jsi? Ne!

Roman Kreuziger se rozhodl udělat skutečně vše pro to, aby prokázal svoji nevinu. Pravidelně zveřejňuje veškerá vyjádření, odpovědi i dokumenty na svém webu za účelem větší transparentnosti svého případu. V lednu podpořil jeho tvrzení o nevině i test na detektoru lži. „Dopoval jsi někdy?“ „Ne.“ „Podstoupil jsi někdy krevní transfuzi, abys tak zvýšil svoji výkonnost?“ „Ne.“ „Užil jsi někdo EPO?“ „Ne“. Dle nezávislého odborníka, který test provedl, není možné, aby Kreuziger při odpovědi na tři stěžejní otázky zalhal. Je pravda, že například pro české soudy nejsou výsledky testu na detektoru lži jednoznačným důkazem. Například soudy anglické jim však přikládají mnohem větší váhu berou je jako jeden z faktorů, ke kterým přihlížejí.

Všechny tyto důkazy předloží Kreuziger i CAS, který bude v červnu rozhodovat o jeho osudu. Myslím si, že důkazy jsou na straně českého cyklisty. Jde zejména o nepředvídatelnost biologického pasu a nejasnou hranici porušení a neporušení antidopingových pravidel, na základě čehož nemůže být stanovena vina. Stejně tak je otázkou i vyšetřování UCI, které dle mého názoru neposkytuje všechny záruky spravedlivého procesu.

Dodržování práva na spravedlivý proces by mělo být centrem zájmu UCI, CAS i jiných asociací rozhodujících o osudech sportovců, pokud chtějí předejít tomu, aby jejich rozhodnutí v budoucnu systematicky přezkoumávaly soudy. Několikanásobná olympijská vítězka v rychlobruslení Claudia Pechstein nedávno u německých soudů uspěla a namítaným porušením práva na spravedlivý proces ze strany CAS (originální text, anglický překlad). Pechstein, stejně jako rumunský fotbalista Adrian Mutu zároveň stále čekají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ohledně jejich stížnosti na porušení práva na spravedlivý proces ze strany CAS, respektive švýcarského národního tribunálu, který arbitrážní nálezy CAS přezkoumává.


Nyní je na řadě Lausanne. Ani to by však nemusela být poslední zastávka tohoto případu.

Žádné komentáře: