pátek 13. března 2015

Biologický pas: Kde leží hranice (ne)porušení antidopingových pravidel? Díl I - právní nejistota


V roce 2009 přibyla do arsenálu boje proti dopingu silná zbraň. Biologický pas, který dlouhodobě analyzuje hodnoty v krvi a v moči sportovce, kontroluje zda nedochází k zásadním výkyvům v krevním obraze. Sportovní svět se shoduje, že jde o efektivní způsob boje proti dopingovým hříšníkům. Růžová zahrada to však rozhodně není. Biologický pas s sebou přináší i mnohé otazníky a pochybnosti, které dobře ilustruje aktuální případ českého cyklisty Romana Kreuzigera

V tomto a několika dalších příspěvcích bych se rád věnoval problematice biologického pasu s ohledem na výše uvedený případ. Rád bych poukázal na výhody a nevýhody biologického pasu oproti klasickým metodám boje proti dopingu. Zvýšenou pozornost chci věnovat problémům a nesrovnalostem, které se k této metodě váží a které podle mého názoru překračují mantinely práv sportovců. Ne, nechci biologický pas zkompromitovat. Myslím si, že jde o efektivní způsob boje za čistý sport a dopingu rozhodně nefandím. Na druhou stranu, i případný hříšník má právo na spravedlivý proces, který podle mě není ve všech stádiích vyšetřování porušení pravidel garantován.   

Co je zač biologický pas?

Světová antidopingová agentura biologický pas dlouho testovala a naostro jej nasadila v roce 2009. Na rozdíl od klasických metod boje proti dopingu, které sledují aktuální hodnotu zakázaných látek v těle sportovce, biologický pas sleduje krevní testy, krevní obraz a rozbor moči z dlouhodobého hlediska. Jedná se o elektronickou databázi, která zaznamenává a porovnává hladiny proteinu hemoglobinu a retikulocytů – vývojového stádia červených krvinek. 

Výsledky jednotlivých testů průběžně analyzuje Athlete Passport Management Unit (APMU). Ten zaznamenává biologické hodnoty sportovce a porovnává je s aktuálními údaji – příklad Romana Kreuzigera (červená – biologické limity, respektive tzv. „bazální meze“, modrá – naměřené hodnoty). Pokud se v biologickém pasu objeví výkyvy, může se jednat o náznak dopingu, ale stejně tak může být příčinou i nemoc. Data proto dále zkoumá odborník z oboru klinické hematologie, sportovní medicíny a sportovní fyziologie. Na základě výsledků měření, analýzy APMU a vlastního posudku může odborník dojít k jednomu ze čtyř následujících závěrů:
- Vše je v pořádku, k porušení pravidel nedošlo. 
- Je nutné další testování, jelikož výsledky nemají dostatečnou vypovídající hodnotu. 
- Výkyvy jsou pravděpodobně způsobeny nemocí. 
- Výkyvy nemají biologický původ, jde tedy pravděpodobně o doping. 

Ani čtvrtý závěr však sám od sebe nevede k odsouzení. V takovém případě oslovuje WADA další dva odborníky se stejným zadáním. Pokud dospějí ke stejnému závěru, zpracovává WADA komplexní zprávu, kterou znovu posuzují tři zmínění odborníci. Pokud se do třetice shodnou, že jde o doping, předá WADA zprávu sportovci k vyjádření. V případě, kdy se WADA s vyjádřením nespokojí, následuje „klasický“ antidopingový proces před národním orgánem, proti jehož rozhodnutí je ve většině sportů možné se odvolat k Arbitrážnímu soudu pro sport v Lausanne. 

Pro..

Hlavní výhodu biologického pasu spatřuji v tom, že je založen na dlouhodobém sledování stabilních fyziologických hodnot člověka. Slabina klasických metod, které měří aktuální hodnoty zakázaných látek, spočívá v tom, že tyto látky jsou dnes vyráběny strhujícím tempem, které převyšuje tempo vývoje metod k jejich odhalení. Fyziologie člověka se tak rychle nemění a hodnoty naměřené dnes budou sloužit jako vypovídající vzorek i pro příští generace. V tomto ohledu je biologický pas trvalým a efektivním nástrojem v boji proti dopingu. 

..a proti. 

Problémem je však nejistota, kterou s sebou biologický pas přináší. Kladu si otázku, kde leží hranice mezi neporušením a porušením antidopingových pravidel? Jak velký musí být výkyv naměřených hodnot, abychom mohli říct, že sportovec dopoval? V případě překročení bazálních mezí je odpověď snazší (čistý sportovec X sportovec, který dopoval). Častější jsou však případy, jako je i ten Romana Kreuzigera, kdy k překročení mezí nikdy nedošlo a výkyvy se pohybují v mezích biologických hranic. V takovém případě si myslím, že na sportovce je třeba hledět jako na nevinného, dokud se doping neprokáže jiným způsobem. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) a WADA to však vidí jinak a zásadní výkyvy v rámci mezí považují za porušení pravidel. K čemu poté ale bazální meze v biologickém pasu jsou? 

V příštím příspěvku se pokusím demonstrovat tyto obecné poznatky (a do značné míry své názory) na konkrétním případu Romana Kreuzigera. Rozhodčí komise Českého olympijského výboru jej zbavila všech obvinění. UCI a WADA se proti tomuto verdiktu odvolaly k Arbitrážnímu soudu pro sport. Další bitva se odehraje v dubnu nebo v květnu letošního roku v Lausanne. 

Žádné komentáře: