sobota 14. února 2015

Právo a matematika: Platy soudců

Absolventi technických či ekonomických oborů mají nepěkné mínění o matematické gramotnosti právníků. Zároveň je veřejným tajemstvím, že mnoho uchazečů o studium práv tento obor volí právě pro odpor k matematice, který si vybudovali na střední škole. Někdy však právo (soudy) musí posuzovat správnost matematického postupu. Bylo tomu tak i v právním sporu, který vedl až k médii intenzivně sledované dohodě mezi soudci a státem.

V tomto příspěvku si dovolím stručně shrnout příslušný spor. Budu vycházet pouze z textu příslušného rozhodnutí. Nejvyšší soud se v něm (mimo jiné) zabýval interpretací ustanovení § 3 odst.  3 věta první zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Podle tohoto ustanovení se plat soudců vypočítává jako „násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“.

Český statistický úřad zveřejňuje dva potenciálně relevantní ukazatele, kterými jsou „Průměrná měsíční hrubá mzda - fyzické osoby“, a „Průměrná měsíční hrubá mzda - přepočtené počty“. První ukazatel je výsledkem jednoduchého součtu mezd všech zaměstnaných lidí, který je následně vydělen počtem těchto lidí. Odráží tedy sice dobře, kolik peněz si lidé odnášejí domů, ale nezohledňuje čas, který v práci stráví. Druhý ukazatel bere v potaz i velikost úvazku zaměstnaných lidí. Je tedy lepší pro porovnání průměrného výdělku z časové jednotky práce.

Ministerstvo práce a sociálních věcí považovalo za adekvátní první zmíněný ukazatel. V uvedeném právním sporu hájila výběr tohoto ukazatele i žalovaná strana (ČR - Okresní soud Brno-venkov) s úsměvným odkazem na to, že jeho označení obsahuje pojem „fyzické osoby“, zatímco označení druhého ukazatele tato slova neobsahuje. Nejvyšší soud však (dle mého názoru zcela logicky) dovodil, že „v souladu se zákonem je pouze takový postup, při němž bude zohledněno také to, zda fyzická osoba (zaměstnanec) dosáhla do výpočtu zahrnutou „měsíční mzdu“ výkonem práce po plnou, nebo jen po kratší pracovní dobu“. Plat soudce vyměřený za pomoci statistického ukazatele se totiž bude také vázat k plné pracovní době.

Případ soudcovských platů je tedy dle mého názoru obdobou kauzy posuzování chybovosti podpisů na peticích v rámci volby prezidenta republiky (k tomu více viz např. zde). V obou případech státní aparát (patrně personálně obsazený právníky) projevil nepochopení elementární úrovně matematiky. Byly to až soudy (sic!), které příslušnou praxi zracionalizovaly.


32 komentářů:

Tomáš Sobek řekl(a)...

Problém není primárně v absenci matematiky, ale v absenci teleologie. Lidé z MPSV neudělali matematickou chybu, oni "pouze" ignorovali vcelku zřejmý účel § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. Kdyby se alespoň na sekundu zamysleli, co tu zákonodárce sleduje ("porovnání průměrného výdělku z časové jednotky práce"), nemohli by použít první ukazatel.

Jan Broulík řekl(a)...

Ano, teleologie je tu důležitá. Je na ní založen výběr (matematické) metody. Pokud se dobře pamatuju, i v případě chybovosti podpisů MV argumentovalo, že sčítání chybovostí vzorků je logicky přípustné (tj. také šlo o nezvolení vhodného matematického postupu vzhledem k cíli).

Pavel Hadač řekl(a)...

Jak víte, co zákonodárce sledoval? Co když jej nezajímal vztah mezi průměrnými příjmy, ale pouze to, je-li daný výdaj v souladu s hospodářskými možnostmi? Pak by pochopitelně porovnával objem vynaložených statků s objemem skutečně vytvořených statků bez ohledu na to, kolik času lidé vytvářením statků strávili. Ostatně si představte, co by se stalo, pokud by lidé při stejném průměrném příjmu pracovali jen jednu pikosekundu měsíčně. V takovém případě by bylo zhola nemožné podle "soudní" interpretace soudy ufinancovat, ačkoliv podle "exekutivní" interpretace by to možné bylo.

Miloslava Chalupová řekl(a)...

Co zákonodárce sledoval, to je správná otázka. Našel by někdo důvodovou zprávu? Novel je požehnaně a původní znění z r. 1995 určuje jako platovou základnu zcela jiné údaje. Učitelé MŠ např. pracují "na doraz" pouze 6 hodin.

Miloslava Chalupová řekl(a)...

Údaj, který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů může být tím správným údajem. Je to zprůměrovaná celková suma, kterou stát skutečně vydal na platy ve státní sféře. Nepoužitý údaj označuje, kolik by to bylo, kdyby všichni fungovali na pracovišti 8 hodin. Důležitou otázkou také je, zda ČSÚ i v minulosti zveřejňoval 2 údaje. ! Však v každém případě ty vládou odsouhlasené dohody se soudci, to je protiprávní akt či popř. následně úkon, že? Jaký proces s hříšníky?

Paul Sahara řekl(a)...

Nebyl problém spíš v posouzení, od jakého momentu si mohou soudci nárokovat doplatky? Jinak samozřejmě vynikající článek, ještě na tom zapracujte a je to na vědeckou aspiranturu

Jan Slanina řekl(a)...

Podle mne není a-priori jasné, že cílem zákonodárce bylo porovnávat výdělek z časové jednotky práce.
Z hlediska důstojnosti a nezávislosti té které profese mi přijde naprosto legitimní porovnávat take-home wages bez ohledu na to, za kolik hodin práce je kdo dostal, protože ten někdo musí z té výplaty nějak vyžít.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Vezměme, že výše platu osoby A se má počítat z výše platu osoby B. Oba měli plný úvazek. Osobě B se snížil úvazek i plat na polovinu. Znamená to, že osobě A se má také snížit plat, i když ji zůstává plný úvazek?

Jan Slanina řekl(a)...

Právě proto nejsou platy soudců navázány na plat jednoho konkrétního státního zaměstnance, ale na průměr obrovské množiny. Protože plat jednoho konkrétního člověka může být závislý na mnoha věcech, ale průměr platů celku se tak snadno nemění. Podíl částečných úvazků je relevantní pro zjištění, za jaké peníze se v zemi dá důstojně vyžít. Pokud zjistíme, že najednou 80% státních zaměstnanců přešlo dobrovolně (protože jinak to v našem právním řádu nejde) na poloviční úvazek, nelze dovodit nic jiného než že z platu náležejícího za tento poloviční úvazek lze důstojně vyžít.
Mně připadá, že nejjednodušší teleologické vysvětlení vazby platů soudců na průměr platů v nepodnikatelské sféře je, že tento průměr ukazuje právě hodnotu, za kterou se dá nějak důstojně vyžít, a, aby soudci byli nezávislí, přiznáme jim tedy trojnásobek průměru, kteří si odnášejí domů státní zaměstnanci.

Kdyby snahou zákonodárce bylo reflektovat nějak složitost a odpovědnost práce soudců, proč jejich plat nenavázal třeba na plat státních zaměstnanců v nejvyšší platové třídě?

Jan Slanina řekl(a)...

Mimochodem, zajímavý je i gramatický výklad pojmu "nominální". To podle mne znamená, že vezmu čísla a nijak je dále nepřepočítávám.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Mnozí lidé mají několik částečných úvazků.


Vezměme, že osoba A má jeden plat při plném úvazku, osoba B má dva poloviční platy při dvou polovičních úvazcích. Oba jsou na tom v zásadě stejně. Jak budete počítat průměrný plat těchto dvou osob?

Jan Slanina řekl(a)...

Opravdu máte pocit, že to v nepodnikatelské sféře je stav, který zasluhuje označení "mnozí"?

Pavel Hadač řekl(a)...

Pokud je osoba A placena výhradně z výnosu práce osoby B, tak nic jiného ani nezbývá! Můžete osobě A zkrátit úvazek, ale pokud nepřinutíte osobu B pracovat na plný úvazek, prostředky na vyplacení plného platu osoby A prostě mít nebudete.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Má-li někdo úvazek 0.1, neberu to jako signál, že i za tento plat "lze důstojně vyžít," ale tipoval bych, že má nějaký další příjem. V každém případě to je ale signál, že svůj plat považuje za adekvátní vzhledem k úvazku 0.1.

Jan Broulík řekl(a)...

Podle mě jde spíše o rozdíl mezi nominální a reálnou mzdou.

Jan Slanina řekl(a)...

Podle wikipedie: Reálná mzda je ekonomický termín, který vypovídá o skutečné hodnotě výdělků (mezd). Zatímco nominální mzda vyjadřuje peněžitou odměnu, reálná mzda vyjadřuje, co je možné si za takovou odměnu koupit. Vyjadřuje kupní sílu mezd.
Kdybych to bral doslovně, jak říkáte, znamenalo by to, že, pokud by tam nebylo "nominální", mělo uvažovat o tom, že se plat soudců nebude odvozovat od peněžní odměny (např. 25 000 Kč měsíčně), ale od toho, co si za ni můžu koupit. Platová základna by tedy činila např. 25 000 rohlíků nebo 1/10 osobního automobilu škoda Fabia v té a té výbavě.
Opravdu máte pocit, že zákonodárce měl pocit, že tento výklad hrozí, a kvůli tomu tam to "nominální" psal?

Jan Broulík řekl(a)...

Veličina "reálná mzda" v ekonomii zohledňuje vliv inflace. Statistikové pro srovnání výše reálné mzdy napříč různými obdobími obvykle nepoužívají rohlíky ani Fabie, ale typicky vyjadřují mzdu v jednotkách měny v prvním sledovaném období. Tj. ČSÚ by mohl uvádět, kolik v současnosti lidé vydělávají v přepočtu na koruny z roku 1993.

Jan Slanina řekl(a)...

Rozumím. Říkáte, že se zákonodárce snažil co nejvíce přiblížit názvu používanému ČSÚ. Tedy že použitá formulace nemá sama o sobě normativní význam, ale prostě používá název používaný ČSÚ. To by dávalo smysl.
Pak ovšem absence slov "na přepočtené počty zaměstnanců" poměrně jednoznačně znamená, že se mají použít nepřepočtené, ne?

Jan Broulík řekl(a)...

Neříkám, že jde o snahu trefit se do terminologie používané ČSÚ. Spíš o snahu předejít nedorozuměním. Hrozící nedorozumění ve věci částečných úvazků zřejmě nikoho nenapadlo. (Ve věci toho, proč dává smysl porovnávání hodinové mzdy, souhlasím s argumenty Tomáše Sobka.)

Jiří Kožina řekl(a)...

Dovolím si poněkud delší komentář k tématu soudcovských (a jiných - pro zjednodušení však nadále jen soudcovských - platů). Nepůjde mi však jako autorovi článku o to, co bylo, ale o to co má nastat.

Od chvíle, kdy MSpr společně s justičními špičkami vymyslelo řešení vzniklé situace pomocí dohody o narovnání, kladu si opakovaně otázku, zda jsem se zbláznil já, anebo svět. Snad mi v reakcích pomůžete nalézt odpověď.

Pokud mají soudci být placeni na základě zákona, musí přece existovat jeho jediná interpretace. Pokud k ní musí opakovaně dospívat až vyšší soudy, je to sice k zamyšlení, ale budiž. Pokud už však taková interpretace je na světě, je třeba se jí držet.

Nějak si nedokážu představit, že MSpr v deklarované dohodě přislíbilo vyplatit soudcům něco, co by jim na základě zákona nepříslušelo, byť by se na tom dohodlo třeba s Luciferem. Pokud ale to, co hodlá MSpr na základě dohody vyplatit, má být onou zákonnou odměnou soudcovského stavu (záměrně nyní pomíjím handrkování okolo n násobku, tam se dost jasně a
opakovaně vyslovil ÚS, naposledy včetně zpětného doplácení), jak je možné podmiňovat to podpisem jakékoli dohody se soudci? A co se tedy stane, pokud někdo dohodu nepodepíše? Takový soudce nic nedostane? Platí snad, že jsme si rovni, ale někteří (ti, kdož podepíšou) jsou si rovnější? Anebo platí, že stát plní své zákonné povinnosti jen vůči těm, kteří se s ním na tom dohodnou? Nezrušíme pak ústavu?

Dost! Trošku jsem se v závěru nechal unést, raději přestat. Otázek mě sice napadá ještě několik, ale na komentář k článku, který je navíc trošku "of topic" jsem napsal i tak dost. Doufám však, že se objeví nějaké reakce, které mi pomohou utřídit si myšlenky. Třeba jsem skutečně zbláznil já a je na čase si to přiznat...

Paul Sahara řekl(a)...

Tady se prostě právo střetává s politikou a bylo třeba těm hloupým občanům, co žijou z ruky do huby, vysvětlit, proč se lidem, kteří žijí z jejich peněz podruhé v průběhu několika měsíců ne nepodstatně navýšily příjmy. Situace se řeší, zaklínadlem je dohoda. Ministryně nedokáže nesmyslnou dohodu zrealizovat, tak půjde od válu - vida, zabijou se dvě mouchy jednou ranou.

Paul Sahara řekl(a)...

To jsou dvě stránky mince, na jedné straně je tradiční postoj zdejšího zaměstnavatele žádat po zaměstnanci víc, než lze stihnout v stanovené pracovní době, a zbytek nevykazovat jako přesčas, přeci jenom je to neschopnost zaměstnance, na druhé straně kouzla s daněmi a rozdíl mezi vykazovanou výplatou a výplatou na ruku. Cejý problém pramení ze způsobu určení platu, který je ujetý. Mělo se stanovit pevně tolik budete brát a budeme to navyšovat o vykazovanou inflaci a šmytec. Je pravda, že by se státní zaměstnanci a důchodci divili, proč se jim nevalorizuje, ale cokoliv lepší než tyhle tahanice

Jiří Kožina řekl(a)...

Ano, jde o politiku a jde taky o důvěru občanů v justici. První mě až tak nezajímá, druhé už podstatně více. To, že se to momentálně použilo jako kladivo na ministryni je nepodstatné, kdo chce psa bít, hůl si najde i bez problémů s platy soudců. Mě hlavně zajímá právní stránka věci. Prostě se domnívám, že nahrazovat výklad zákona dohodou o narovnání není možné, stejně jako není možné vázat na podpis takové dohody vyplacení platu, pokud jde o zákonný nárok.

Luděk Belán řekl(a)...

Celá konstrukce platu soudců (a dalších státních představitelů) se mně zdá poněkud nelogická a dosavadní výpočet nezohledňující velikost úvazků ještě více. Odvažuji si dokonce tvrdit, že do jisté míry porušuje právo zaměstnance na spravedlivou odměnu. Kvalita a množství práce soudce a průměrná mzda v nepodnikatelské sféře přece spolu nijak nesouvisí. Navíc tato průměrná mzda záleží třeba na tom, kolik a které práce bude zadáno externě (od úklidu po právní služby) a kolik a které "státním" zaměstnancům. Snad by se dal plat politiků (hlavně těch vládnoucích) nějak odvozovat od průměrného příjmu v ČR či jiných ekonomických ukazatelů jako jakási motivace pro jejich práci, ale nemůže to dle mého názoru platit u soudců.
Jinak vztah matematiky a práva obecně by byl na další diskusi.

Kamil Švec řekl(a)...

Obdivuji váš optimismus když píšete, že zákonodárce něco zamýšlel, sledoval, o něco se zajímal.
Jako by o míře jasnosti, jednoznačnosti a prozíravosti jeho zámyslů nesvědčila bohatá judikatura skrze níž zákony prostřednictvím svých vykladačů žijí svým vlastním životem.
Je otázka rozumnosti diskuse jestli je správnější varianta výkladu a) nebo varianta b), když a) i b) je špatně.
Co se týče podstaty věci, je to podobné jako kdyby po vás obchodník požadoval zpětné doplacení zboží, které vám prodával za nižší cenu, než měl. Jaká to opovážlivost! A představte si, kdyby platy byly vypočteny nesprávně vyšší. Nepochybně by žalobci po takovém zjištění ochotně a iniciativně vraceli. Konečně, z principu je v tomto případě podjatým každý soudce, protože jde i o jeho plat. Proto by měl rozhodnout Parlament, jako volený zástupce suveréna, tj. občanů. Pokud ti jsou skutečným suverénem a kdo ve skutečnosti je služebníkem v čím domě...
A z čistě ekonomického pohledu, kdo nechce pracovat za odměnu, kterou dostává, nemusí. Nevolnictví zde bylo zrušeno v r. 1781, pracovní povinnost v roce 1989.

Jan Slanina řekl(a)...

Jenomže soudce není zaměstnanec, ale veřejný činitel. Právo na spravedlivou odměnu je tak u něj velmi problematické. Konec konců srovnejte si situaci s neuvolněnými členy zastupitelstev obcí, kteří dostávají pouze takovou odměnu, kterou jim přizná zastupitelstvo, zákon ale připouští i možnost, že odměnu nedostanou žádnou. Plat soudců spíše než odměnu za jejich práci představuje hmotné zabezpečení zajišťující jim obživu a přiměřenou důstojnost a tím nepřímo i nezávislost (zatímco u těch neuvolněných členů zastupitelstev obcí se bere, že jim obživu a přiměřenou důstojnost zajišťuje jejich občanské zaměstnání). Přitom práce neuvolněného člena rady či dokonce neuvolněného starosty je velmi odpovědná a podle okolností i velmi časově náročná.


Proto tam lze vidět dvě složky: (1) obživu = tu zajišťuje navázání na průměr v nepodnikatelském sektoru, protože když za nějaké peníze v průměru vyžijí statistíce lidí, je to již slušně reprezentativní vzorek a (2) jistou vyšší důstojnost = tu zajišťuje ten násobek.
Kvalita práce soudce (s výjimkou vyložených excesů na straně jedné a práce o víkendech a svátcích na straně druhé) podle mne ani nemůže plat ovlivňovat, protože to by zásadně ohrožovalo soudcovskou nezávislost (nebudeš-li soudit tak, jak se to líbí předsedovi soudu, nedostaneš prémie).


Podle mne právě navázání na široký vzorek, a to prosím nejen vzorek státních zaměstnanců, ale obecně zaměstnanců nepodnikatelského sektoru, tedy zejména i zaměstnanců obcí a jejich rozpočtových a příspěvkových organizací, omezuje, ne-li znemožňuje, jakoukoli manipulaci ze strany výkonné moci. Pokud bychom naopak řekli, že plat soudce bude 1,5 násobek platu ministerského úředníka v té a té platové třídě se započtením odměn, bylo by to manipulovatelné mnohem více, byť by to mohlo mnohem lépe reflektovat odbornost a kvalifikaci.


Osobně vidím v aktuální situaci problém jiný, a to ten, že v případě, kdy se řeší problém soudcovských platů, nelze fakticky najít nepodjatého soudce. A teď co s tím.

Kamil Švec řekl(a)...

2 Jiří Kožina: Ano, to je logické. Navíc je nepochopitelné podmiňovat doplacení podpisem dohody o narovnání po někom, kdo není účastníkem sporu. Kromě toho je možné, že po doplacení bude rozhodovat Ústavní soud. Jestliže rozhodne, a vyloučit to nelze, že pro doplacení není zákonný důvod, jaké to bude mít zpětné důsledky? Včetně trestně-právních za škodu způsobenou při správě cizího majetku?

Tomáš Sobek řekl(a)...

"jistou vyšší důstojnost"

Pojem důstojnosti je nejgumovějším a zároveň nejvíce zneužívaným pojmem etického diskurzu, současného i historického. Jednou se používá ve smyslu rovnosti lidství ("všichni lidé jsou si rovni ve své důstojnosti"), jednou NAOPAK ve smyslu honorace, takže se mluví např. o vyšší důstojnosti soudce. A pak ještě asi 20 dalšími způsoby, které umožňují zcela libovolné použití, jaké se komu zrovna hodí, včetně nacistických variant ("je nedůstojné, aby německá dívka posluhovala v židovské rodině).

Závěr: Když slyším slovo "důstojnost", sahám po svém revolveru.

Jan Slanina řekl(a)...

Jak to chcete říct jinak? Nepřijde mi, že by smysl výše soudcovských platů bylo možné redukovat jen na přiměřenost kvalifikaci, náročnosti a odpovědnosti práce, ale že tam je i nějaká vyšší míra společenského ocenění.

Tomáš Sobek řekl(a)...

To nebyla kritika Vašeho komentu. Spíš něco ve stylu: Když slyším slovo "důstojnost", sahám po svém revolveru.

Pan Tau řekl(a)...

Chyba je samozřejmě na straně ČSÚ. Tento úřad má uveřejňovat údaj, který se jmenuje "průměrná nominální měsíční mzda fyzických osob v nepodnikatelské sféře". Pokud by ČSÚ řekl, že je to třeba - byť jen jeho chybou - 5 tisíc korun. Tak prostě a jednoduše bude odvozován plat soudce od částky 5 tisíc Kč. Metoda výpočtu výchozí hodnoty je zcela irelevantní. Zákon rezignuje na její určení a plně ponechává odpovědnost za určení výchozí hodnoty na ČSÚ.


K teologickému výkladu: Předpokládám, že při formulování předmětného ustanovení byl hodnocen dopad jeho dodržování na státní rozpočet. V tom výpočtu by mělo být jasně vidět, jaký ukazatel uveřejněný ČSÚ zákonodárce sledoval. Pokud v té době ČSÚ uveřejňoval více ukazatelů, které by přicházely v úvahy (tj. ani jeden se nejmenoval přesně tak, jak to předpokládal zamýšlený zákon), stačilo by se podívat, jaká byla jejich výše. Bylo by hned jasné, který ukazatel byl při sledování dopadu na rozpočet použit.


Otázkou je, zda lze z pozice zákonodárce reagovat a platy soudcům obratem snížit prostřednictvím změny koeficientů na původní úroveň. Pokud by ÚS řekl, že tak učinit nelze, neboť jde o zásah do (údajné) nezávislosti soudců, tak by musel současně říct, že celá justice nebyla po dobu nesprávně vypočtených platů nezávislá. ...což platí minimálně o soudcích, kteří nepřímo rozhodovali v předmětné kauze o svých vlastních platech. :-)

OM řekl(a)...

Výplata některých sociálních dávek a dávek pomoci v hmotné nouzi se odvíjí od tzv. rozhodného příjmu, který pokud příjemce v minulosti nepracoval, se odvozuje od průměrné mzdy, přičemž MPSV vychází při kalkulaci těchto dávek z průměrné mzdy na přepočtené počty. Proč tedy MPSV pro jednu skupinu obyvatel (příjemce dávek) vychází z průměrné mzdy na přepočtené počty a pro druhou skupinu (např. soudci, státní zástupci při stanovení platové základny) vychází z průměrné mzdy, která ovšem není přepočtena na přepočtené počty??? OM