28 července 2014

Jan Exner: Právo EU versus anti-doping. Čtyři roky jako (ne)přiměřená sankce?

Mezinárodní boj proti dopingu čekají od 1. ledna 2015 výrazné změny. V platnost vstoupí nový Světový anti-dopingový kodex, který mimo jiné zvyšuje sankci za první dopingový prohřešek. Oproti dosavadním dvěma letům nebudou smět sportovci, kteří si k úspěchu pomohou konkrétními zakázanými látkami, závodit čtyři roky. Takové zvýšení vyvolává otázku přiměřenosti sankcí jako jednoho ze základních principů práva EU. Nejsou čtyři roky příliš přísný trestem? 
Celý příspěvek

Proč se věznice znovu plní

Nikdy nebylo sporu o tom, že po amnestii se věznice začnou znovu plnit. Tvrdila to Alena Marešová z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, současná ministryně spravedlnosti, ředitel vězeňské služby, i moje maličkost ve studii vydané několik měsíců před amnestií.

Nicméně v řadě novinových článků i výrocích odpovědných představitelů je nám opakovaně podsouvána jedna myšlenka: že věznice se naplní tím, že amnestovaní vězni se do nich po čase vrátí.  Její omílání svědčí o nepochopení fundamentálního mechanismu, díky kterému se věznice plní nebo vyprazdňují. 

Mechanismus je jednoduchý: věznice se plní, pokud "přítok" vězňů je vyšší než odtok. Recidiva amnestovaných je jedním z faktorů, který posiluje přítok, ale není jediný a není klíčový.

Věznice by se plnily i bez recidivy amnestovaných. To lze ukázat na - záměrně přehnaně zjednodušeném - příkladu. Představme si svět, ve kterém věznice opouštějí dokonale napravení pachatelé, kteří již nikdy trestný čin nespáchají. Každý rok je spáchán stejný počet trestných činů a 100 pachatelů je posláno do vězení. Délka trestu je 3 roky. Takto to jde každý rok pořád dokola, takže každý rok 100 vězňů též věznice opustí a celkový počet vězňů za mřížemi je 300.

Nyní přijde amnestie, která propustí třetinu vězňů (jako ta z ledna 2013). Pro přehlednost předpokládejme, že byl propuštěno stejné procento vězňů z každé nástupní kohorty, tj. třetina z těch, co právě nastoupili, i třetina z těch, co seděli poslední rok. Vězňů je nyní 200, a jak se jejich počet bude vyvíjet dál? Přítok se nemění - první i další rok po amnestii přiteče 100 nových vězňů. Odtok ale klesne na 67 po dobu tří let – to jsou vězni, kteří v době amnestie byli za mřížemi, ale neměli to štěstí, aby byli amnestováni. Po dobu tří let tak počet vězňů bude růst o 33 ročně. Až po třech letech všechny nástupní kohorty dotčené amnestií věznice opustí, počet vězňů se ustálí na původním rovnovážném stavu, tj. 300.[1]

Případná recidiva amnestovaných vězňů pouze urychlí přítok – v prvním roce či dvou po amnestii bude spácháno více trestných činů a přítok bude vyšší než 100. Věznice se budou plnit rychleji, před-amnestijního počtu vězňů se dosáhne dříve, a krátkodobě může počet vězňů „přestřelit“ nad 300. Ale opakuji, návrat amnestovaných zpět za mříže není hlavní příčinou toho, že se po amnestii věznice znovu naplní.

Ve studii z roku 2012 jsem provedl simulaci, jak rychle by počet vězňů dosáhl před-amnestijní úrovně, pokud by byla propuštěna třetina vězňů a pokud by se nezměnila trestní politika. Výsledek: za 2.5 roku. Před amnestií bylo vězňů ve výkonu trestu 20,429, amnestie jejich počet zredukovala na 13,986, a nyní jeden a půl roku po amnestii je to 15,506. Zkrátka věznice se opět plní, ale zjevně podstatně pomaleji. Proč? Klíč je v předpokladu „pokud by se nezměnila trestní politika“. Data však ukazují, že poslední roky před amnestií byly v řadě směrů anomální. Počet vězňů tak může konvergovat k nižší úrovni, než před amnestií! A hlavně – amnestie samotná měla řadu vedlejších překvapivých důsledků, které budou na řadu let dopředu zpomalovat naplnění věznic. O tom však zase příště.

PS: Tento blog je vedlejším produktem práce na projektu „Model predikující vývoj počtu vězňů“, financovaném Technologickou agenturou ČR. Výsledkem projektu má být model, který bude na základě statistických dat a parametrů trestní politiky predikovat očekávaný vývoj počtu vězňů v českých věznicích.


[1] Výše odtoku po amnestii závisí na tom, jací vězni jsou díky amnestii propuštěni. Například pkud by všech 100 amnestovaných vězňů bylo z nástupní kohorty, kterým zbýval poslední rok, klesl by v prvním roce odtok na nulu, a v dalších letech by stoupnul ihned zpátky na 100. 
Celý příspěvek

25 července 2014

Volné místo asistenta soudce – Městský soud v Praze

Městský soud v Praze hledá vhodné kandidáty na pozici asistenta soudce pro třetí soudní oddělení, úsek správního soudnictví (pracoviště Hybernská).
Hlavní náplň práce asistenta soudce představuje zpracovávání podkladových materiálů pro rozhodovací činnost soudce. Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek, založený jmenováním, který se řídí § 14 soudního řádu správního a dále zákoníkem práce. 
Platové ohodnocení se řídí zákoníkem práce a nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. 
Požadavky:
- magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru právo, 
- bezúhonnost,
 zájem o správní právo, 
- ochota k dalšímu vzdělávání a odbornému růstu. 
Strukturovaný životopis spolu s motivačním dopisem zasílejte do 15. srpna 2014 na adresu: avrdlovcova@msoud.pha.justice.cz, pro případné další informace lze kontaktovat dosavadní asistentku Annu Vrdlovcovou na uvedeném e-mailu nebo na telefonním čísle 221939148.
Celý příspěvek

24 července 2014

Adam Oleš: After Action Report CLS Summer [‘14]

Ako (relatívne) pravidelný čitateľ či už tohto blogu, či jeho menšieho kolegu zo Slovenska som už dlhšie špekuloval nad napísaním svojej prvotiny a tým prerazením do sveta internetového česko-slovenského právneho blogovania. Avšak buď som operatívne nevedel nájsť tému, do ktorej by som sa chcel ponoriť, alebo téma už bola rozobraná, skôr než som začal. Taktiež nemožno opomenúť ultimátny „nemal som čas argument“, čo v preklade znamená, že som sa venoval iným veciam.

Tomu je ale koniec. Teda, nie úplne. Chytrí čitatelia už určite z použitých štylistických prvkov šípia nevyhnutnú pravdu, že čisto právna prvotina sa síce odkladá, no to nemení nič na veci, že mi tu hučí Dvořákov koncert pre violončelo a orchester v h-mol, sedím pevne odhodlaný za klávesnicou vediac, že nižšie rozpitvávanú skúsenosť a zážitok chcem opísať. Zároveň som si istý, že mi ju nik nevyfúkne a nerozoberie spôsobom, akým sa chystám.

Bol som na letnej škole. „So what?“ poviete si. Letných škôl je viac ako článkov a prác ohľadom Van Gend en Loos a rozhodne nebudem prvý a ani posledný, ktorému „preskočilo a dobrovoľne ide stráviť dva týždne dovolenky do právnického tábora“, ako neriešiteľnú problematiku nedostatočného voľného času stručne zhrnul brat. Ak sa pýtate, prečo vôbec píšem o letnej škole zvlášť článok, tak vedzte, že vás tu nehodlám nudiť prepísaním tém a otázok, ktoré sme prebrali. Jednak by to zabralo veľa času (a miesta) a jednak by som toľko rôznych tém týkajúcich sa štyroch základných slobôd garantovaných európskym právom skrátka nevedel tak dobre zhrnúť. Áno, presne tie boli témou 6. ročníka letnej školy organizovanej českou Common Law Society pôsobiacou na Karlovej Univerzite v Prahe (gramaticky správne je vraj Karolova Univerzita, no tak som ju vskutku ešte nepočul nikoho nazvať, hádam mi rešpektovanie úzu pred normou odpustíte).

Hlavným cieľom tohto článku je predstavenie, prečo a hlavne čím bola táto letná škola skvelá a jedinečná. Nie, nie som členom Common Law Society a tento traktát píšem nec vi, nec clam, nec precario, ba dokonca bez nároku na honorár. Jej unikátnosť spočíva v kombinácii (i.) prostredia, (ii.) obsahu, (iii.) kvality, (iv.) atmosféry a v neposlednom rade aj (v.) ceny. Pekne poporiadku.

Celá škola sa odohráva v malebnom prostredí Krkonôš, v Patejdlovej Boude, asi 45 minút rezkou chôdzou do kopca na sever od Špindlerového Mlyna (cca. 10 minút autom). Práve prostredie predstavuje nezanedbateľnú pridanú hodnotu.

Nie každý má rád hory, no tých, čo by neboli ochotní vymeniť smradľavý vzduch veľkomesta za vzduch ranného lesa po daždi sa asi veľa nenájde. Hodiny vonku na terase formou pripomínajú tak trochu „základoškolské“ školy v prírode - dať si pozor, aby vietor nerozniesol case law a články po lúke, neprepočuť otázku pri čvirikaní vtákov, natrieť zátylok erárnym opaľovacím krémom a plno ďalších „problémov“, ktoré v miestnosti riešiť nemusíte.

Označenie Patejdlovky ako Boudy je číro historicky motivované, keďže od búdy má naozaj ďaleko. Nedávno zrekonštruovaný priestor prevádzkovaný Univerzitou ponúka vskutku luxusné služby ako vírivku a saunu, ktoré padnú vhod po večernom volejbale či stolnom tenise. Najtvrdším orieškom stravovania bolo vysvetliť cezpoľným, že anglické slovo dumpling označuje v slovenčine, resp. v češtine aj viac ako 3-4 druhy rôznych príloh. Áno, dva týždne poctivej českej kuchyne plnej gulášov, kulájd, bramboračiek a ďalších (aj sladkých) dobrôt.

Vyučovanie prebieha v pracovné dni v troch cca. 90-minútových blokoch. Dva bloky doobeda, obed s pauzou a tretí blok končí tesne pred večerou. Veľmi generalizujúc by sa dalo povedať, že na každý deň bolo treba načítať cca. 100-120 strán anglického textu. Ťažko povedať, či je to veľa, no mnohokrát sa čítanie rozdelilo v rámci skupín a tiež musím uznať, že som nenaďabil na zlý či nudný článok. Tak či onak, nároky sú pomerne vysoké, no nie diktátorské – škola vám vie dať strašne veľa, no drasticky vás nenúti tento potenciál využiť na 100%. Na druhom konci stupnice vás ale nepustí pod 80%. :-)

Zbytočné by boli zbierky zaujímavých článkov, keby ich obsah bol prednášaný nudným spôsobom. Kvalitná každolekciová príprava pravidelných lektorov (Zuzka Vikarská a Honza Komárek) v spojitosti so širokou plejádou navštevujúcich zahraničných hostí (Catherine Barnard, Marko Ilešič, Daniel Sarmiento, Stefaan Van den Bogaert, Alberto Alemanno, Damjan Kukovec, Maja Brkan, Ciaran Burke) vytvorila možnosť ponoriť sa do nie vždy úplne jasných hlbín európskeho práva rôznorodým spôsobom a s často totálne rôznymi odtieňmi, avšak vždy s dobrým sprievodcom. Hodiny boli pútavé, mali spád a okrem otázok ich prerušovalo iba predobedové škvŕkanie žalúdka.

Za najväčšiu devízu tejto letnej školy ale považujem skvelú atmosféru, ktorú sa spoločne podarilo vytvoriť. Asi sa nevyhnem ďalšiemu klišé, no faktom je, že ju nie je tak úplne jednoduché opísať slovami. CLS Summer School totiž nie je obyčajnou letnou školou, kedy ste vo veľkomeste, prídete vyparádený na lekciu/e a po ich skončení sa rozpŕchnete po meste. Oveľa viac mi pripomína už vyššie spomínanú školu v prírode alebo možno presnejšie detský tábor pre dospelých, kam dobrovoľne prídu, a kde sa stretnú podobne zmýšľajúci inteligentní mladí ľudia s príbuznými záujmami (skupina ľudí, ktorá sa namiesto voľného času ide aj počas prázdnin ďalej vzdelávať má nevyhnutne pár vlastností a povahových čŕt spoločných :-P). Toho roku sa zišla naozaj národnostne pestrá skupina približne 25 účastníkov a účastníčok z cca. 15 krajín.

Trávite spolu prakticky všetok čas, deriete lavice, prevraciate stránky kníh (ale aj mäso na ražni), snažíte sa prísť, čo daným ustanovením chceli luxemburskí ujovia a tety v talároch sakra povedať, kričíte gól pri až nefutbalovej anihilácii Brazílie, naháňate sa za loptou pri volejbale, futbale, či okolo ping-pongového stola, potíte sa nielen v saune, ale aj pri MootCourte, kde sa snažíte presvedčiť bench, že propagáciu alkoholu nemožno zakázať, túlate po lesoch a chodníkoch Krkonôš, kúpete v naozaj netermálnom Bielom Labe, vediete siahodlhé dišputy, kedy sa (nielen) českých kolegov snažíte argumentačne a racionálne presvedčiť o svojej pravde, že k pareným buchtám plneným čučoriedkami (brought to you by Martinova Bouda) sa pohár mlieka priam ideálne hodí alebo len tak posaunovo plácate mokrou bačkorou po dlážke (však Vojta?), či sedíte na terase a za sprievodu nesmrteľných Pink Floyd čakáte na východ slnka.

Nadobudol som pocit, že pravidelné príjemné večerné posedenia spolu s kolegami a lektormi z celej Európy ma nielen o európskom práve naučili doposiaľ viac ako daný predmet počas môjho štúdia. Apropos lektori, o atmosfére a unikátnosti hovorí najlepšie skutočnosť, že do jedného tam boli vo svojom voľnom čase bez nároku na akúkoľvek odmenu [!]. A to sa bavíme o európskej elite (ECJ, Cambridge, Oxford, LSE, Leuven, Leiden, Maastricht, Harvard, etc.), viacerí z nich neboli na tejto škole prvýkrát a všetci boli neformálni, milí, ústretoví a veľmi radi odpovedali na akúkoľvek otázku, či poskytli užitočnú radu.

A čo za to? Za celý špás, čiže dvojtýždňovú plnú penzia v krásnej chate uprostred najznámejšieho českého národného parku, intenzívnu výučbu smotánkou európskeho práva dáte rovných 500,- EUR. Musíte síce pripočítať cestu a nejaké vreckové na nákupy v bufete, no tí, ktorí vyberali spomedzi viacero letných škôl po Európe vedia, že je to stále absolútne bezkonkurenčná cena.

Ak ste sa dostali až sem tak vedzte, že je len a len vo vašom záujme ďalší ročník nevynechať a zaškrtnúť si dva týždne uprostred júla 2015. Vrátite sa s prečistenou a zresetovanou, no zároveň vedomosťami zaťaženou hlavou. Ako iste uznáte sami, to je vskutku ťažko, možno tak raz za rok dosiahnuteľná kombinácia. :-)

Už teraz som zvedavý, koho na „Patejdlofke“ (našťastie bez Vaša) stretnem takto o rok.
Celý příspěvek

Jakub Drápal: Kontrolování dredařů

V posledním čísle Respektu (27-8/2014) dostali čeští celníci Despekt. Důvodem bylo to, že si vybírají ke kontrole ve vlacích „podle účesů a oblečení lidi alternativnějšího založení.“ Kontrolovat prý umí každý totalitní stát, ale svobodná společnost nutí celníky (a policii, o které budu pro zjednodušení psát), aby se chovali nezaujatě. Je to skutečně tak?

Běžný policista, jakož i celník a každý normální člověk, při svém jednání vychází ze svých zkušeností. Čistě intuitivně předpokládá, že to, co se stalo v minulosti častěji než v jiných případech, se může stát znovu, a to s určitou pravděpodobností za podobných podmínek. Jsou-li k dispozici statistiky, tyto předpoklady se stávají objektivní skutečností a nikoli jen subjektivním dojmem. Na základě těchto údajů pak osoba či stát. Příkladem může být kontrola na silnicích zaměřená na řízení pod vlivem. Drží-li se v Dánsku pátek jako den, kdy je běžné hodně pít, policie bude tuto skutečnost kontrolovat víc, než v jiných dnech – protože riziko jejího výskytu je větší. Nebudeme její jednání považovat za zaujaté a totalitní – policie jen plní svoji práci a to efektivně.

Co když ale rozlišuji ne mezi časem a místem kontroly, ale mezi osobami, které jsou kontrolováni? Je to správné, popřípadě je to po právu? Takřka každý den jezdím přes zastávku metra Kačerov, ze které se jezdí do Sapy, vietnamské tržnice. Často vidím policisty, kteří si vybírají z cestujících osoby vypadající jako cizinci a kontrolují jejich průkazy totožnosti a povolení k pobytu. Mě nikdy nezastavili, byť přes Kačerov jezdím celý život. Další příklad: Byla-li spáchána vražda, nejčastěji je vrahem osoba z okolí oběti, která ji znala. U velké většiny trestných činů je pachatelem muž, mladí lidé páchají trestnou činnost víc než starší. Má policie postupovat vůči všem nezaujatě a prověřovat muže i ženy, mladíky i starce stejně? Nebo – a k tomu by se stejně přiklonila praxe, byť neoprávněně a intuitivně – může policie profilovat pachatele a kontrolovat primárně některé skupiny obyvatel?

K takové kontrole jsou základem přesvědčivá data. Ukazují-li statistiky, že určitá skupina je náchylnější k přestupování zákona, stát je oprávněn tuto skupinu výrazněji kontrolovat. Co ale znamenají tato data? Má je vypracovat stát, nebo stačí osobní zkušenosti jednotlivého policisty? Druhá varianta je lehce problematická, zejména protože mezi policisty panují mnohdy rasistické názory. Důsledkem je např. nejspíš i to, že ve Velké Británii měl černoch 10.7x větší pravděpodobnost, že bude prohledáván než běloch. (http://goo.gl/uoEDa9) Jak ale bylo zmíněno zezačátku, toto nelze odpárat od práce policisty či jiného kontrolujícího orgánu. Revizor bude častěji kontrolovat např. mladé, turisty či bezdomovce, pokud má zkušenost s tím, že nemají jízdenku. Těžce se ale rozliší jednání na základě zkušenosti a na základě předsudku. Vhodným kontrolním mechanismem je shodná zkušenost většího počtu policistů poté, co si prošli dostupné statistiky a byli upozorněni na to, že se nemají nechat ovlivnit předsudky, a měli k přemýšlení nad problematikou dostatek času. Taková reflexe a závěr je dostatečným odůvodněním výraznějšího postupu vůči určité skupině. První varianta, tedy kontrola na základě statistik, je rozumná. Zároveň je ale v rozporu s doporučením Komise OSN za odstranění rasové diskriminace, která doporučuje potlačit rozlišování policií na základě vzhledu. Idealistická myšlenka je správná – častější stavění policisty může vytvořit náladu nesnášenlivosti vůči většinové společnosti, tím i zmenšení pravděpodobnosti sžití se s ní a člověku to vadí a snižuje to jeho cenu. Bohužel ale nelze vyslovit podobný absolutní závěr.

Je na místě odlišovat cílené kontroly cizinců spojené se zjišťováním legálního pobytu a ostatní policejní kontroly. Zatímco v případě zjišťování (ne)legálního pobytu cizinců je v ČR stále možné rozlišovat osoby podle vzhledu (ČR není natolik multikulturní), v případě jiných evropských států (např. Velké Británii či Francie) to není realistické a může to být nástrojem diskriminace. V ČR ale stát narazil na hranice svých možností nediskriminovat občany, kteří vypadají „cizinecky“ a stojí před výběrem, zda kontrolovat či nediskriminovat a nekontrolovat. Stát by totiž mohl jednat nediskriminačně jen tehdy, pokud by kontroloval všechny osoby bez jakéhokoli rozlišování na základě vzhledu. To ale není reálně proveditelné.

Oproti tomu policejní kontroly by měly svojí četností odpovídat poměru přestoupení jednotlivými skupinami, tedy by měly korelovat s realitou. Např. páchá-li 70 % násilné kriminality mládež, je správné, pokud 70 % kontrol dopadá na mládež. Jsou-li mezi policií rozšířené předsudky, které neodpovídají realitě, pak je na místě dohlížet na to, aby policie tyto skupiny nekontrovala více než jiné. Zároveň si může v rámci snahy o začlenění do společnosti stanovit, že určité menšiny (skupiny) nebude kontrolovat více než jiné, byť jsou častěji pachateli. I toto má ale svoji výjimku a to tehdy, když by byly pachateli výrazně častěji, protože v takovou chvíli by se práce policie stávala výrazně neefektivní. Příkladem může být rozlišování mužů a žen při objasňování kriminality.

Případ, na který nejspíše Respekt upozorňoval, byl tento (http://goo.gl/tiUtgJ). Celníci ve vlacích přes Pardubice prohledávali zavazadla pasažérů a zaměřovali se na alternativně vypadající jedincě. Zaslouží si ale Celní správa Despekt? Každý kontrolní úřad v praxi má určitou oportunitu jednání a vybírá si oblasti, ve kterých bude aktivní. Vybrala-li si Celní správa, že se bude zaměřovat na omamné a návykové látky pocházející z Polska, což v jiném článku zmínila, je to legitimní výběr (byť se lze ptát, zda by nemělo být těžiště někde jinde). V takovém případě si vybírá místa, časy i skupiny, u kterých je pravděpodobnější, že se budou nezákonné činnosti dopouštět. A nyní přichází rozhodující okamžik. Má Celní správa důvod častěji kontrolovat alternativně oblečenou mládež? Pokud jim tento závěr potvrzují statistiky (nebo alespoň zkušenosti celníků způsobem popsaným výše), pak je postup celníků rozumný a správný, byť se může Celní správa rozhodnout, že v rámci zachování sociálního smíru bude postupovat vůči všem stejně, byť s menší efektivitou. Pokud ale zde taková analýza nebyla a jednání bylo založené na odmítání alternativního způsobu života a bezdůvodném spojení s držením omamných látek, tak Celní správa postupovala špatně. Skutečnost, že při zmíněné kontrole byl novinář svědkem takového nálezu, je možné, že pravdivý první případ. Despekt si tak spíš zaslouží Despekt za unáhlené odsouzení práce celníků.
Celý příspěvek

16 července 2014

Facebook a svoboda projevu

New York Court of Appeals (nenechte se zmást názvem - jde o nejvyšší soud soud státu New York, jehož označení je z historických důvodů jiné než tradiční "supreme court") shledal v úterý 1.7.2014 ve věci the People v. Marquan M. zákon okresu Albany o kybernetické šikaně (cyberbullying law) v rozporu se svobodou projevu chráněnou Prvním dodatkem Ústavy USA (rozhodnutí dostupné zde). Podle agentury Reuters jde o první rozsudek přezkoumávající ústavnost cyberbullying laws, které přijala více než desítka států USA.
Celý příspěvek

15 července 2014

Tomáš Pavelka: Ne inkvizici řekl Soudní dvůr

Ano, Michale, i soutěžní právo může být intelektuální výzva.  Soutěžní případy se totiž na úrovni EU točí okolo mnohamiliardových pokut a postižené podniky a jejich advokáti se můžou přetrhnout, aby našli v rozhodnutích Komise sebemenší nedostatek v odůvodnění či početní chybičku. Soutěžní kauzy tedy mají potenciál přepisovat ústavní principy a fungování eurojustice – a přepisují je.
Celý příspěvek

10 července 2014

Nabídka místa asistenta / asistentky soudce NSS

Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D., soudci Nejvyššího správního soudu, hledají vhodné kandidáty na pozici asistenta/asistentky.

Požadavky:
· magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru právo;
· bezúhonnost;
· nadprůměrné schopnosti právní argumentace;
· schopnosti a vůle k dalšímu vzdělávání a odbornému růstu;
· znalost cizího jazyka / cizích jazyků vítána.

Hlavní náplň práce asistenta soudce představuje zpracovávání podkladových materiálů pro rozhodovací činnost soudce. Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek, založený jmenováním, který se řídí § 14 soudního řádu správního a dále zákoníkem práce. Platové ohodnocení se řídí zákoníkem práce a nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.
Strukturovaný životopis spolu s motivačním dopisem zasílejte na adresu: jana.humplikova@nssoud.cz, a to do 31. července 2014 včetně. Celý příspěvek

08 července 2014

Místo asistenta/asistentky soudce NSS

Jakub Camrda, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, hledá kandidáta na místo ASISTENTA/ASISTENTKY SOUDCE.
Celý příspěvek

07 července 2014

Otevřená společnost, o.p.s. hledá projektovou manažerku / projektového managera

Otevřená společnost, o.p.s. hledá do svého týmu projektovou manažerku / projektového managera do programu Právo na informace (dříve Otevřete.cz).


Náplň práce:


  • Vedení programu zaměřeného na svobodný přístup k informacím
  • Koordinace poradny Otevřete.cz
  • Získávání finančních prostředků z veřejných zdrojů a od soukromých dárců
  • Sledování grantových výzev a zpracovávání projektových žádostí
  • Komunikace o programu prostřednictvím nových médií
  • Koordinace týmu expertů/ek a konzultantů/ek
  • Komunikace s dalšími partnery organizace
  • PR programu
  • Spolupráce s manažerkami a manažery dalších programů organizace a finanční manažerkou

Požadujeme:

  • VŠ vzdělání
  • Znalost problematiky svobodného přístupu k informacím
  • Obecná znalost oblastí dodržování lidských práv v ČR a boje proti korupci v ČR a v zahraničí
  • Zkušenosti s projektovým řízením (minimálně 3 roky)
  • Zkušenosti s psaním projektů a jejich reportováním
  • Zkušenosti s komunikací prostřednictvím nových médií (sociální sítě)
  • Zkušenosti s koordinací lidí
  • Zkušenosti s poradenskou činností
  • Výbornou znalost angličtiny (slovem i písmem) >
  • Komunikační a prezentační dovednosti, schopnost jednat s různými cílovými skupinami
  • Tvůrčí přístup
  • Reference

Nabízíme:

  • Práce v tvůrčím, kreativním a otevřeném prostředí
  • Možnost osobního rozvoje a získání nových kontaktů
  • Pracovní poměr na celý úvazek
  • Práci v přátelském kolektivu
  • Flexibilní pracovní dobu

Nástup: srpen 2014

V případě splnění požadovaných nároků zašlete motivační dopis spolu životopisem na emailovou adresu: lucie.slaukova@osops.cz do 20. července 2014.

Kontaktní informace:





Uruguayská 5, 120 00 Praha 2
telefon: +420 732 40 33 86
e-mail: lucie.slaukova@osops.cz
www.otevrenaspolecnost.cz
Celý příspěvek

03 července 2014

Novela advokátního tarifu: o kolik, proč ano a ne, jak obejít

Od 1. července je účinná novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., určující pro výpočet náhrad dle nálezu Pl. ÚS 25/12, kterým se zrušila vyhláška č. 484/2000 Sb., a rozsudku 31 Cdo 3043/2010, v němž velký senát NS dovodil: kvůli absenci jiné úpravy nutno pro výpočet náhrad použít právě AT). Tato novela advokátního tarifu značně snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tj. u návrhů podávaných "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech" (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT). Níže uvedu několik poznámek k otázkám, o kolik se náhrady sníží (bod 1), nakolik to považuji za důvodné (body 2 až 5) a proč mám za to, že textace novely je problematická a dává návod, jak novelu obejít (body 6 až 8).

1. O kolik. Vyjděme z následujícího případu: Č jel v Praze na černo; byl přistižen; pokutu ve výši 1.500 Kč nezaplatil; nepodal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu; nesplnil dluh ani v 30-denní lhůtě (§ 11 vyhl. č. 330/2001 Sb.) a exekutor vše vymohl.

Před novelou Č platil náhradu nákladů za zastoupení advokátem v celkové výši 5.200,- Kč. Z toho 3.900,- Kč je náhrada za úspěch (advokáta) protistrany v nalézacím řízení (3 úkony dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ AT, tj. převzetí, předžalobní výzva a návrh na EPR, z toho každý po 1.000,- Kč, § 7 bod 2 AT, navýšené o 3 x 300,- Kč režijního paušálu, § 13 odst. 3 AT) a 1.300,- Kč je náhrada za to, že advokát protistrany podal exekuční návrh (předpokládejme, že v souvislosti s exekucí neuplatňoval úkon "převzetí a příprava zastoupení").

Po novele Č zaplatí náhradu nákladů za zastoupení advokátem v celkové výši 1.100,- Kč. Z toho 900,- Kč činí náhrada za úspěch advokáta protistrany v nalézacím řízení (3 úkony po 200,- Kč, § 14b odst. 1 bod 1 AT, navýšené o 3 x 100,- Kč režijního paušálu, § 14b odst. 5 písm. a/ AT) a 200,- Kč za to, že advokát protistrany podal exekuční návrh (100,- Kč dle § 14b odst. 2 AT a 100,- Kč RP dle § 14b odst. 5 písm. a/ AT, přičemž opět nepředpokládáme úkon "převzetí a příprava zastoupení").

Vedle náhrad za advokátní zastoupení bude též relevantní soudní poplatek, resp. náhrada za jeho zaplacení.

2. Méně podstatná hlediska: ta sociální. MSp jako argument uvedlo (v návaznosti na odst. 96 nálezu Pl. ÚS 25/12), že v důsledku dosavadní výše náhrad dochází "k dalšímu zadlužování zejména sociálně slabých osob". Tato argumentace ale snadno vede do bažin diskuze: co chudák dlužník a co ještě větší chudák věřitel (srov. dopis předsedy ČAK Robertu Pelikánovi). A není ani příliš přiléhavá: sociálně slabý neplatí nižší než tržní cenu za potraviny ani bydlení -- proč by měl platit nižší než férovou cenu za exekuci, kterou vyvolal svou liknavostí? Lze se také tázat: nebýt sociálně slabých, ty sociálně silné by bylo možné oškubat?
Předpokládám, že sociální otázku lze lépe řešit ne cenovou deformací, ale změnou insolvenčních pravidel. Vhodno zahájit diskuzi, zda dlužník, který v konkurzu přišel o veškerý majetek, má nadále nést své zbývající dluhy, anebo má být těchto dluhů zproštěn, tj. začít "od nuly" (např. za předpokladu, že žádný majetek neskryl ani jinak nepodváděl a že zproštění nepodléhají dluhy z úmyslného protiprávního činu). Srov. discharge dle konkurzní chapter 7 amerického insolvenčního zákona. Značně se obávám toho, kolik občanů má nesplatitelné dluhy (nedosáhne na oddlužení), je vyřazeno z ekonomického života, prožilo civilní "malou smrt" bez naděje na obživnutí, je nadosmrti vytlačeno do šedé ekonomiky.
3. První podstatné hledisko: férová výše náhrady. Je něco jiného, pokud mi nabídnete svůj (vynikající, inovativní, efektivně vyrobený) produkt za určitou cenu a já se dobrovolně rozhodnu Vaši nabídku akceptovat a cenu, byť sebevyšší, zaplatit. A něco jiného, pokud stát právním předpisem vnutí dlužníku, kolik má hradit advokátovi vítězné protistrany. Tuto částku a její výši určuje ne trh, ale státní regulace a je pochopitelné, pokud stát regulovanou cenu nastaví tak, aby simulovala férovou úplatu a nevedla k redistribuci bohatství dlužníků do kapes advokátů či exekutorů. (Doporučuji esej Paula Grahama "Mind the Gap" mimo jiné o bohatství i o tom, že někteří bohatnou jeho vytvářením a jiní tak, že si přisvojují bohatství jiných.)

Předpokládejme, že sekretářka bere 20 tis. Kč hrubého, tj. superhrubá mzda činí 26.800,- Kč; to je za hodinu práce (při 19 pracovních dnech měsíčně, po odečtení dovolené) 176,- Kč. Lze předpokládat, že sekretářka zvládne triádu "předžalobní výzva, EPR, návrh na exekuci" za tuto hodinu, i s podstatnou rezervou. Náhrady činí 1.100,- Kč (viz výše). I pokud by další náklady (kancelář, počítač, supervize) činily ještě jednou tolik, lze dosáhnout více než 50% ziskovou marži (ovšem za nereálného předpokladu 100% vymahatelnosti, viz dále).
Jistě, návrhy bude většinou generovat počítač. Sekretářka bude jen dávat razítka a chodit na poštu. Ale i IT systém správy pohledávek něco stojí, a i proto vycházím z názoru: sekretářka je jakási horní mez nákladů -- pokud někdo zvládne spravovat pohledávky efektivněji, ať z toho má zisk.
4. Druhé podstatné hledisko: vymahatelnost pohledávek V předchozím bodě se nerealisticky předpokládá 100 % vymahatelnost pohledávek. Pokud ale skutečné náklady činí 300,- Kč, soudní poplatek 400,- Kč (snížená sazba u návrhu na EPR dle položky 2 odst. 1 písm. a/ sazebníku v zákonu o soudních poplatcích) a výnos je 1.100,- Kč (viz bod 1 výše), pak se věřiteli vymáhání vyplatí, jen lze-li s úspěchem exekuovat 63 % pohledávek. Obávám se, že takto vysoká kvalita porftfolia pohledávek bude zcela výjimečná. K tomu několik poznámek:
(a) stát může riziko, že se věřiteli nevyplatí pohledávky vymáhat, omezit tím, že u formulářových návrhů sníží soudní poplatek;
(b) vedle toho, že by se mělo věřiteli vyplatit vymáhat pohledávky a platit SOP, nesmí být ztrátové ani exekuční řízení (bez ohledu na § 89 EŘ a judikaturu ÚS k němu je zřejmé, že opakované vymáhání může fungovat jen pokud se formulářový věřitel domluví s exekutorem tak, aby ani jeden neutrpěl ztrátu). Ovšem exekutorovi náleží podstatně velkorysejší odměna i náhrada (3.000,- Kč + 3.500,- Kč režijního paušálu, srov. § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.) a lze předpokládat uzavírání dohod, dle kterých (ziskový) exekutor bude (ztrátového) správce pohledávek dotovat určitým procentem z uvedené částky 6.500,- Kč;
(c) pro věřitele je racionální vymáhat pohledávky, i pokud mu z vymáhání samotného vzniká přiměřená ztráta, jestliže tímto vymáháním odradí dostatečný počet klientů, aby se z nich nestali neplatiči / černí pasažéři; a
(d) patrně lze připustit, aby výše sankce zohledňovala i to, že se musí vyplatit provozovat systém vymáhání pohledávek; to však jen v rozumných mezích (odst. 103 nálezu Pl. ÚS 25/12). Pokud např lze plnění vymoci jen po 1 z 10 dlužníkům, stěží lze požadovat po dlužníku, od něhož plnění vymoci lze, aby ve výsledku platil ještě za 9 dalších, s nimiž nemá nic společného.
5. Zvýhodnění advokátů (které věřitele vede k navyšování nákladů) Nesouhlasím se současným pravidlem, že vítězná strana sporu obdrží náhradu, jen je-li zastoupena advokátem. Toto pravidlo motivuje věřitele postupovat pohledávky na advokáty, najímat si je, resp. aspoň se s nimi domluvit na formálním "bouchnutí razítkem". Pokud předžalobní výzvu, návrh na EPR a exekuční návrh odešle sekretářka dopravních podniků, ty nedostanou nic, zatímco učiní-li tyto úkony sekretářka najatého advokáta, soud přizná plnou náhradu?
Dále: Proč má dostat nulovou náhradu obchodní společnost, která se rozhodla, že namísto advokáta využije svého firemního právníka? A proč nemá stát právo na žádnou náhradu zvítězí-li ve sporu, kde jej hájí úředník -- proč bychom se na jeho plat měli skládat my všichni a neměla jej platit neúspěšná protistrana?
6. První (podstatná) vada novely AT: "bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru" Snížení náhrad dle § 14b AT se vztahuje jen na návrhy podávané "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech". Správně by se mělo uplatňovat hledisko, zda jde o natolik typovou věc, že na formuláři podán být mohl. Protože ale dle novely je určující, zda návrh na formuláři skutečně podán byl, nabízí se jednoduchá možnost obejití. Stačí mít "kreativní" sekretářku, která namísto vyplňování formulářů napíše každý návrh novými slovy (aneb jak vyjádřit totéž stokrát jinak). Jen o trochu vyšší náklad na její "užitečnou stylistickou práci" (třeba o 200,- Kč) a oproti tomu zvýšení náhrady z 1.100,- Kč na 5.200,- Kč (viz bod 1 výše). Je zřejmé, nakolik je takováto literární dílna společensky neefektivní a nakolik může zatížit soudní soustavu. Avšak podnikatel usiluje ne o sociální prospěch, ale o vlastní zisk; obojí rozumně usouladnit je též úlohou dobré legislativy.
Mohlo by se zdát, že obcházení § 14b AT by mohla omezit následující skutečnost: má-li žalobce namísto formulářového návrhu na vydání EPR podávat neformulářové "kreativní" žaloby, navýší se soudní poplatek z 400,- Kč (snížená sazba dle položky 2 odst. 1 písm. a/ sazebníku v zákonu o soudních poplatcích) na 1.000,- Kč (obecná sazba dle položky 1 odst. 1 písm. a/ sazebníku); v případech, kdy je pohledávka nevymahatelná, doplatí na toto navýšení věřitel. Avšak lze jednoduše odhadnout, že pokud se žalobci vyplatí podávat návrhy formulářově, tím spíše se mu (i přes navýšení SOP) vyplatí podat žalobu neformulářově:

Náhrada za 3 úkony v nalézacím řízení činí 900,- Kč, předpokládejme náklady 300,- Kč, tj. čistý výnos 600,- Kč a poměřme jej se SOP 400,- Kč: podávat formulářové návrhy se vyplatí, bude-li vymoženo nejméně 2/3 pohledávek. Při této 2/3 vymahatelnosti ovšem žalobce na průměrném neformulářovém návrhu vydělá 2/3 x 3.900,- Kč = 2.600,- Kč. Stěží si lze představit, že by náklady na kreativní sekretářku a jeden případ dosáhly této výše.
7. Druhá (méně podstatná) vada novely AT: "uplatněném opakovaně týmž žalobcem" Myslím, že správně by nemělo jít o to, zda pohledávky uplatňuje týž žalobce, ale zda vznikly stejnému věřiteli. Tím by se předešlo možnosti, že věřitel převede své formulářové pohledávky na mnoho různých postupníků (kteří je uplatní sami jako žalobci) a tím vyloučí aplikaci novely AT. Přiznávám však, že pravidlo obsažené v novely (týž žalobce) je administrativně jednodušší a patrně nelze očekávat, že by bylo příliš obcházeno.

8. Třetí vada novely AT: Ustanovení § 14b odst. 2 zní: "Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů." Není zřejmé, zda se toto pravidlo použije jen ve vztahu k formulářovým žalobám (tj. těm vymezeným v § 14b odst. 1), anebo všeobecně. [Za poznámku děkuji Filipu Rejlkovi.] Lze předpokládat první variantu, avšak i tak by odstavec měl správně znít: "Ve věcech výkonu rozhodnutí vydaného v občanském soudním řízení dle odstavce 1...". Srov. skutečnost, že v § 14b odstavce 3, 4 i 5 ve svém textu na odstavec 1 odkazují.

Připouštím, že neznám komerční praxi masové správy pohledávek, nezjišťoval jsem přesné údaje a odhadoval od boku. Proto, prosím, výše uvedené vnímejte jen jako "framework" pro diskuzi, za kterou děkuji.

[některé mé posty na JP | účetnictví jednoduše: díl 1, díl 2, díl 3 | vnucené bezdůvodné obohacení | § 1760 NOZ: platná smlouva při neoprávněné dispozici | § 2963 NOZ: újma způsobená lékem | aprílové humory ]
Celý příspěvek

01 července 2014

Barbara Havelková: Je Amerika vhodným vzorem pro lidskoprávní soudní rozhodování?

Myslím, že není, a v následujícím příspěvku se zamýšlím nad tím, proč ne.

Úvodem bych asi měla vysvětlit, že můj pocit že jsou americké rozsudky často v ČR používány jako vzor pro lidskoprávní argumentaci vychází zejména z debat v akademickém prostředí, a – v důsledku mé specializace – se často týkají zejména antidiskriminačního práva. I já sama jsem ve svých publikacích často citovala nejen americké rozsudky, ale též americkou odbornou literaturu, která tyto rozsudky vykládá a komentuje, a vytváří na jejich základě různé normativní teorie. Jak se ale zlepšuje má znalost jiných právních řádů (s ohledem na mé současné působiště v Británii se jedná zejména o jiné právní řády common law, zejména Kanadu a Jižní Afriku), uvědomuji si, že Spojené státy nejsou - z různých důvodů – ideální zdroj inspirace. O tyto své úvahy se chci podělit.

V následujícím textu se zaprvé zamyslím nad tím, proč je judikatura federálních soudů Spojených států, a zejména Nejvyššího soudu, v ČR tak populární. Zadruhé načrtnu, proč si myslím, že Spojené státy nejsou v lidskoprávní oblasti příkladem vhodným následování. A konečně navrhnu, kam jinam obrátit svůj zrak.
Celý příspěvek