pondělí 20. října 2014

Potrestaná za přirozený lidský vývoj aneb když žena není dostatečně ženou

V běžném životě žena, dle sportovních pravidel nikoliv. Indická sprinterka Dutee Chand má v těle vyšší míru přirozené hladiny testosteronu, než je u žen běžné a než povoluje atletický „test pohlaví“. Výsledek? Zákaz závodění. Bez prokázání užití jakýchkoliv zakázaných látek. Za to, že je taková, jaká je. Za to, že není dostatečně ženou.

Na úvod bych rád poděkoval Honzovi Broulíkovi za zajímavý podnět i jeho názor na tuto problematiku.

Už v sedmnácti letech získala Chand bronzovou medaili na Asijských hrách 2013 v běhu na 200 metrů. Později se stala dvojnásobnou juniorskou mistryní Indie a těšila se na letošní hry Commonwealthu. Slibně rozvíjející se kariéru dnes osmnáctileté atletky však letos v červenci zastavil zákaz závodění po neúspěšném testu pohlaví.

Ten zavedla Mezinárodní atletická federace (IAAF) po světovém šampionátu v Berlíně 2009, na němž dominovala jihoafrická půlkařka Caster Semenya. Motivem pro takový test nebylo prý dle IAAF podezření z podvádění, ale zjištění toho, zda nemá atletka neobvyklé zdravotní dispozice, které jí dávají neférovou výhodu oproti ostatním. Dle současných pravidel nesmí přirozená míra testosteronu v těle ženy překročit hladinu 10 nanomolů na litr krve. Pokud chtějí atletky s vyšší hladinou závodit, musejí podstoupit hormonální léčbu nebo přímo operaci, jejímž cílem je snížení hranice testosteronu na nebo pod povolenou mez.

Myslím si, že „test pohlaví“ zasahuje do práv žen nepřiměřeným způsobem. Fair play a rovné šance na vítězství pro všechny jsou na jednu stranu i dle evropských soudů legitimní cíle pro řádné fungování sportu. Je třeba brát ohled také na zájmy ostatních sportovců nebo organizátorů. Při použití zakázaných dopingových látek je trest zákazu závodění zcela legitimní. Chand ale doping nevzala. Nemá za sebou žádnou změnu pohlaví či jinou operaci, která by hladinu přirozeného testosteronu v jejím těle zvýšila.

Narodila se jako žena, vyrostla jako žena a dostala trest za to, že není žena. Za to že hodnota testosteronu v její krvi je vyšší než je u žen běžné. Podle mého názoru bychom neměli trestat ženy za přirozený lidský vývoj, který částečně vybočuje z průměru. Otázkou je, kde leží rovnováha mezi fair play a respektováním přirozeného vývoje člověka. Na odpověď má nyní šest měsíců Arbitrážní soud pro sport, k němuž se Chand odvolala.

Měly by mít ženy s vyšší přirozenou mírou testosteronu právo závodit s ostatními ženami? Nebo mají jednoduše smůlu? Nebo mají závodit s muži?

30 komentářů:

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Také by mě zajímalo, zda muži s nižší hladinkou testosteronu (obecně třeba právníci) mohou závodit se ženami?


Mimochodem, Arbitrážní soud pro sport v Lausanne je zajímavá instituce. Rozhodci jsou tam právníci-dobrovolníci spíše se zájem o sport obecně než s jakýmkoliv sportovněprávním pozadím a proces tak také vypadá: juniorní advokát pro svého nadřízeného partnera/rozhodce nastuduje během několika hodin spis v rozsahu tisíce stran a celý proces je tak trochu šitý horkou jehlou. Z nějakého důvodu je titul rozhodce pro sport v advokátních kruzích náramně módní záležitostí. Vzhledem k tomu, že jde ale o rozhodčí soud s povinnou jurisdikcí u všech sporů týkajících se olympijských her, a i jinde často rozhoduje o osudu a životních kariérách (u sportu problém non-diverzifikace lidského kapitálu platí dvojnásob), tak by si možná zasloužil více institucionalizovat.

Ondrej Pivarči řekl(a)...

Neuveriteľné ... že "motívom pre taký test nebolo vraj podľa IAAF podozrenie z podvádzania, ale zistenie toho, či nemá atlétka neobvyklé zdravotné dispozície, ktoré jej dávajú neférovú výhodu oproti ostatným." To by mali potom neférovú výhodu aj napr. kenskí bežci, lebo nadmorská výška napomáha okysličovaniu krvi a to nemožno natrénovať. Ako je správne v článku písané, keby mala neprirodzené dispozície získané napr. pri zmene pohlavia, tak to možno považovať za doping, ale nepredvídateľný a neovládateľný biologický vývoj?

Hranica 10 nm testosterónu na 1 liter krvi je dosť arbitrárna, neproporcionálna, pretože nesleduje legitímny účel (napr. vylúčiť dopujúcich, vrátane operatívnych zákrokov), nie je daná primeraná príčinná súvislosť medzi zvýhodnením a množstvom testosterónu a pod.

Ženy s vyššou prirodzenou mierou testosterónu by mali právo rovnako pretekať s ostatnými ženami, tak, ako môžu kenskí športovci s výhodou okysličovania pretekať s ostatnými, tak, ako môžu cyklisti s lepším srdcovým rytmom pretekať s ostatnými, tak, ako môžu športovci s vyšším prirodzeným hemoglobínom pretekať s ostatnými ... opak by totiž viedol k absurdite typu: pretekať môžu len atléti s hladinou testosterónu od do, s hladinou hemoglobínu od do, s hladinou neviemčoho od do a pod. a závod pretekárov by sa zmenil na závod krvných obrazov ... už nehovoriac o následkoch v oblasti osobného súkromia.

Jan Broulík řekl(a)...

Díky za článek Honzo. Jak už jsem ti říkal, sám tenhle problém nevidím tak černobíle jako ty.

Podle mě je zapotřebí prapočátek téhle lapálie hledat ve skutečnosti, že speciální kategorie pro ženy byly v mnoha sportech náročných na fyzickou vybavenost (jako je atletika) zřízeny proto, že muži by ženy poráželi. Takovéto ženské sportovní kategorie jsou tedy svou podstatou kategoriemi "pro fyzicky znevýhodněné" (ženy oproti mužům).

Právě z toho důvodu je zásadní, aby pravidla fyzicky zvýhodněným, tj. mužům, nedovolila v ženských kategoriích soupeřit. Rozdělení lidí na muže a ženy se přitom dle naší běžné zkušenosti zdá být snadno proveditelné na základě vnějších pohlavních znaků. Jak se však ukazuje, na světě existuje mnoho lidí s "obojakým" nebo "neurčitým" pohlavím ( http://en.wikipedia.org/wiki/Intersex ).


V uvedém příkladě zjevně příslušnou sportovní federaci trápí to, že v ženských kategoriích startují lidé, kteří jsou vnějšími pohlavními znaky ženami, ale zároveň vykazují biochemické vlastnosti (jako např. hladinu testosteronu v těle) odpovídající spíše mužům. Jsou to přitom právě takovéto biochemické vlastnosti, co ovlivňuje fyzickou výkonnost sportovců.

Chápu, že se intuitivně zdá pobuřující, že by někomu, kdo je v tradičním chápání ženou, mělo být zakázáno sportování v ženské kategorii. Ale chápu taky obavy sportovních federací o to, zda by dávalo smysl vyčlenit speciální ženskou kategorii, pokud by v ní měly startovat ženy, které nejsou oproti mužům fyzicky znevýhodněné.

David Schmidt řekl(a)...

Legitimní cíl je v provedení primárního pravidla dvou kategorií pro muže a ženy. A protože sekundární pohlavní znaky nehrají při běhu prim, tak hormony jsou první na řadě. Problém může být v přiměřenosti. Lze vůbec odlišit přirozenou hladinu od dopingu?

Marek Litzman řekl(a)...

Řekl bych, že nemá smysl nastavovat hranice na více než jednom znaku, ideálně genetickém, popř. několika málo velmi základních znacích. Postupná tvorba systému říkajícího, jaké přesné hodnoty jaké konkrétní veličiny jsou pro ženu přípustné, to mi rozumné nepřijde.

Lidé se rodí s různými výhodami a znevýhodněními. Drobounká gymnastka bude mít výhodu nad dvoumetrovými, plavkyně s nohou číslo 45 a dlaněmi o velikosti horníka bude zvýhodněna oproti "běžné konfekci", sestry Williamsovy také nepovažuji zrovna za vzor ženskosti (k čemuž: http://goo.gl/W4QNzz ) a na závodech v potápění bude mít taky výhodu ten, kdo má přirozeně největší plíce, nehledě na kategorii.

Profesionální sportovkyně dnes nejsou "ženy z lidu", vždy půjde o ženy, které mají ke svému typu závodění vlohy. Proto si myslím, že by situace měla být považována za pouhou přípustnou variabilitu.

Jan Broulík řekl(a)...

Evidentne se shodneme, ze "nejaka kriteria" byt stanovena musi. Co kdyz Vam reknu, ze nektere z vrcholovych sportovkych maji chromozomovy par XY? Ty byste sportovat nechal?

Marek Litzman řekl(a)...

"Nějaká kritéria" byla vždycky, totiž vnější pohlavní znaky. Dnes jsme v diagnostice dále a můžeme to tedy rozlišovat i geneticky, tedy na XX a XY. Nejsem genetik, ale může nastat situace, kdy by člověk s ženským vzezřením měl XY? (přičemž předpokládám, že se bavíme o dispozici vrozené, nikoliv o změně pohlaví v průběhu života).

Důležité je, že by měl existovat konkrétní závazný způsob, jak odlišit ženu od muže, přinejmenším v takto přirozených způsobech. Podle mého je evidentní, že hladina testosteronu může být těžko tímto kritériem. Jde tedy (a pravděpodobně i vždy půjde) jen o vedlejší kritérium, které má za úkol sblížit podmínky na startovní čáře. Rozumím této snaze, ale nepovažuji to za vhodné, neboť 1) to považuji za přírodní variabilitu, která je výhodná pro nějaký konkrétní sport (tipuji, že v moderní gymnastice by ji to moc nepomohlo) a 2) jsem přesvědčen, že úspěšní sportovci budou vždy na určitém vrcholu varability nutné pro svoji disciplínu (viz minulý příspěvek)

Klára řekl(a)...

To pak ale dovedeno do důsledků může vést k "vyřazování" žen ze ženské kategorie ze spousty dalších důvodů. Protože - proč jsou ženy, jak píšete, "fyzicky znevýhodněné" proti mužům? Můžeme říci, že proto, že mívají obecně menší fyzickou sílu, jsou menší a třeba ještě další znaky by se našly - takže vyřaďme ženy, které dokážou uzvednout XY kg, nebo které jsou vyšší než xy cm... Žádní dva lidé nejsou totožní, takže si myslím, že pravidla by bylo rozumné mít nastaveny tak, že odlišnost, která nebyla vyvolána uměle (požíváním nějaké látky, operací apod.), není důvodem pro zákaz sportu (ať již v určité kategorii, kam dotyčný jinak patří, nebo i celkově).

Je taky možné, že taková žena s vyšší hladinou testosteronu je v životě znevýhodněna jinak, třeba se mužům nezdá dost pohledná, dost "ženská" apod., a taková holka si řekne - nejsem možná žádná modelka, ale zato umím skvěle běhat, tak si trhněte". A to si myslím, že je fér. Není každý stejně nadaný na sport a to nadání souvisí právě i s vrozenými dispozicemi. A jen věda poslední doby nám dovoluje tyto dispozice, dalo by se říci talent, rozklíčovat na takové měřitelné veličiny jako je hladina určitého hormonu. Ale přitom o talent by ve sportu, mimo úsilí vloženého do tréningu, mělo jít, a ne za něj závodníky svým způsobem trestat.

Jan Broulík řekl(a)...

Tusil jsem, ze muj post vyvola podobne reakce. :-)


Nenechte se mylit; mne taky prijde hrozne, ze nekdo ma trpet za to, jaky od prirozenosti je.


Jen upozornuju, ze samotne trideni lidi na muze a zeny je do urcite miry "umele".

Jan Broulík řekl(a)...

"While it would seem a simple case of checking for XX vs. XY chromosomes to determine whether an athlete is a woman or a man, it is not that simple. Fetuses start out as undifferentiated, and the Y chromosome turns on a variety of hormones that differentiate the baby as a male. Sometimes this does not occur, and people with two X chromosomes can develop hormonally as a male, and people with an X and a Y can develop hormonally as a female." (doporucuju rozkliknout odkaz v mem postu vyse...)


Mereni hladiny testosteronu mi taky prijde dost pracne a nejiste kriterium. Ale predpokladam, ze prislusna federace zatim na nic lepsiho neprisla. ;-)


Jen tak pro zajimavost, hladiny nekterych latek jsou omezene i u muzu. Kdo je ma prekrocene (byt prirozene), ma smulu...

Jan Broulík řekl(a)...

"While it would seem a simple case of checking for XX vs. XY chromosomes to determine whether an athlete is a woman or a man, it is not that simple. Fetuses start out as undifferentiated, and the Y chromosome turns on a variety of hormones that differentiate the baby as a male. Sometimes this does not occur, and people with two X chromosomes can develop hormonally as a male, and people with an X and a Y can develop hormonally as a female." (doporucuju rozkliknout odkaz v mem postu vyse...)

Mereni hladiny testosteronu mi taky prijde dost pracne a nejiste kriterium. Ale predpokladam, ze prislusna federace zatim na nic lepsiho neprisla. ;-)

Jen tak pro zajimavost, hladiny nekterych latek jsou omezene i u muzu. Kdo je ma prekrocene (byt prirozene), ma smulu..

Marek Litzman řekl(a)...

Díky, četl jsem to - rozumím vývojovému problému, rozumím tomu, že některé osoby jsou chimérami. Na druhou stranu, z mého pohledu je to pro takovou ženu zkrátka "požehnání od Boha" či jak jinak to napsat. Byla jí genetickou informací a vývojem dána do vínku jistá výhoda, byť nestandardní. Na rozdíl ode mne, který trefuje letící kulatý nesmysl jen omylem a při běhu vypadá tak, že náhodní kolemjdoucí už pro jistotu berou do ruky telefony a předtáčí číslo na záchranku. :) Ale zase mi umožňuje, dejme tomu, vystudovat vysokou školu.


Cítím v tom zkrátka něco navíc, co by v regulích být nemělo. Jak jsem psal výše, podle mne má většina špičkových sportovců něco navíc, čeho my ostatní nejsme schopni dosahovat. Jestli dovedou efektivněji pracovat s kyslíkem, odbourávat svalovou únavu, mají větší plíce, větší srdce, rychlejší reakce... Zkrátka biologickou podstatu toho, čemu říkáme vlohy. Pouze to buď neumíme nebo jen zatím nechceme měřit.


Ano, ta mužská omezení jsem už taky hledal. Pěkné...

David Schmidt řekl(a)...

Tak ať běhá s muži nebo ať jsou kategorie zrušeny. Nebylo by ani rozdílu, odečtete-li vnější pohlavní znaky.

David Schmidt řekl(a)...

K tomu existuje rčení "Ženou se člověk rodí, mužem stává" neboli na každém stupni vývinu se utváří přehozením výhybky, resp. "poslechnutím" genů v pozdější fázi. A protože se to ne u každého stane dokonale, vznikají tyto problémy.

Ondrej Pivarči řekl(a)...

Hormóny neodlišujú muža a ženu ... muža a ženu v prvom rade odlišuje Y chromozóm v géne, a v druhom rade pohlavné žľazy. Tzv. vonkajšie pohlavné znaky (genitalia), pohlavné hormóny (nielen hladina testosterónu) a orgány reprodukčnej anatómie sú až sekundárne, samozrejme, významná (ale nie jediná určujúca) je aj psychika človeka (čím sa cíti).

A čo sa týka primeranosti, kam zaradíte transsexuála? Prirodzenú hladinu od dopingu odlíšite kontrolovaným odberom, resp. pravidelnými prehliadkami, existuje predsa zdravotná karta. Táto je súčasťou osobného súkromia, ale v prípade vážneho podozrenia na doping by sa mohla za presných pravidiel využiť a napr. nestranný lekár by po vyšetrení mohol doping vylúčiť. Žena s 11 nm testosterónu na liter krvi je jednoducho stále žena.

Ondrej Pivarči řekl(a)...

Triedenie ľudí na mužov a ženy je práveže prirodzené, pretože túto dualitu nemajú na svedomí ľudské zásahy. Ľudia nie sú od prírody hermafroditmi.

Aj intersexuál aj transsexuál je prirodzený fenomén, inak by nebolo nevyhnutné takéto dokumenty predkladať: http://www.assembly.coe.int/nw/xml/XRef/Xref-XML2HTML-en.asp?fileid=20057&lang=en

No ibaže v ktorej kategórii má intersexuál podľa pravidiel IAAF štartovať, medzi mužmi alebo ženami? Nechceme ho predsa diskriminovať podľa pohlavia tým, že mu "nariadime" vyšetrenie ako podmienku štartu v pretekoch. Inšpirácia možno z transsexuálov a základnej hodnoty, na ktorej stojí európske právo - ľudskej dôstojnosti by bola v tom, že štartuje v tej kategórii, za ktorú sa sám cíti po celý život a ku ktorej sa snaží priblížiť (čo by nebol problém doložiť bez hrubého zásahu do súkromia) - čiže ak sa cíti mužom, štartuje medzi mužmi, ak sa cíti ženou, medzi ženami. Takto by mohol byť v hrubom priblížení riešený problém intersexuálov pri rešpektovaní ich súkromia a dôstojnosti. U transsexuálov by bol problém pravdepodobne špecifickejší a zložitejší.

V prípade transsexuála, ktorý vyzerá ako muž, ale cíti sa ženou, by štart medzi ženami mohol vyvolať problém práve v "mužskosti" ženy (vice versa prípad sa zjavne nepovažuje za problém, keďže fyziológia ženy, ktorá sa cíti byť mužom, nie je "zvýhodňujúca"), pretože prirodzeným fyziologickým vývojom je mužom (okrem psychiky). Tu by zrejme malo byť možné obmedziť štart týchto ľudí v súťaži medzi ženami, možno z dôvodu ochrany ich psychiky (tých ostatných žien), čím by došlo k vyváženiu rovnako stojacich práv.

Celá táto téma je však mimoriadne zaujímavá a ťažko možno na ňu nájsť konečné a jednoznačné odpovede, pričom najmä s technologickým vývojom bude náročné rozlíšiť, čo je umelý zásah človeka (pravdepodobne s jeho súhlasom, ak máme na mysli dovolený zásah do základného práva) a čo nenarušená telesná integrita (daná prírodzene).

Šimon Klein řekl(a)...

Stejně tak je ale potom přirozené dělení podle hladiny testosteronu, pokud není ovlivněná lidskými zásahy. Celá záležitost je ošemetná už tím, že sport se dělí na mužský a ženský. Takové rozlišování je dnes v jiných oblastech lidské činnosti zcela nepřípustné, ale tady to všichni chápeme, protože ženy by byly ve sportu objektivně znevýhodněny. Tím, že takové dělení připouštíme, vzniká ale řada sekundárních problémů a otázek. Pohlaví existují v různých variantách, ne každého je možné snadno zaškatulkovat. Krom toho pohlaví není jediným znakem určujícím zvýhodnění a znevýhodnění. O tom všem již zde ostatně byla řeč. To vše je ale nerozlučně spjato s tím, že sportovce dělíme na ženy a muže. Kritéria dělení vždy budou arbitrární a vždy bude někdo znevýhodněn či chcete-li diskriminován. Jinak to bohužel nejde.

Klára řekl(a)...

Dodatečně mě napadlo, že je taky na zvážení, zda nadměrná hladina testosteronu nebo jiné látky, která se může u závodníků či závodnic vyskytovat přirozeně, může být vyvolána i uměle, a pokud ano, zda se to dá od sebe rozeznat. Protože pokud ne, tak by se to pak dost špatně prokazovalo, zda závodnice například dopovala, nebo to má vrozené. Tím svůj předchozí jednoznačný pohled trochu přehodnocuji.

Arnost Svoboda řekl(a)...

"a pokud ano, zda se to dá od sebe rozeznat. Protože pokud ne, tak by se to pak dost špatně prokazovalo, zda závodnice například dopovala, nebo to má vrozené."
Zrovna toto ve sportu zda se nikdo moc neresi - zde plati spise presumpce viny.



Nicmene, ten cely cirkus je pokracovani pokryteckeho pohledu sportovnich autorit na profi-sportovce jako "fyzicka tela". Na jedne strane po nich chtejme vsechno "rychleji, vyse, silneji". Zaroven mame stale sofistikovanejsi testy, biologicke pasy a nova pravidla, abychom ten sport zachovali "cisty".


Tech pravidel se asi sp. organizace jen tak nezbavi, tim spis, ze porad jsme jen na zacatku vsech budoucich problemu, ktere prinesou ruzne biomechanicke implantaty a geneticky doping (a ze se toho dockame si muzeme byt skoro jisti).

Jan Exner řekl(a)...

Problémem týkajícím se pravidla, o kterém v příspěvku píši, může být také to, že nikde není stanovena hranice (počet nanomolů na litr krve) dopingu v případě testosteronu. Dle pravidel WADA se sportovec dopustí porušení dopingových pravidel, pokud poměr hormonu testosteronu k hormonu epitestosteronu přesáhne hodnotu 6:1, přičemž normální poměr je 1,5:1. Nedá se tedy příliš srovnávat přirozená a dopingová hranice, jelikož je třeba vzít vždy v úvahu obsah druhého hormonu.


Zároveň si myslím, že přirozená hladinu se dá v případě testosteronu celkem jednoduše odlišit pravidelným sledováním, o kterém již psal Ondrej Pivarči. Může k tomu sloužit zmíněná zdravotní dokumentace, případě biologický pas. O vypovědní hodnotě výsledků analýzy údajů získaných díky biologickému pasu panují určité pochybnosti (viz aktuální případ Romana Kreuzigera), ale k dlouhodobějšímu zaznamenávání biologických údajů slouží podle mého názoru celkem dobře.

Jan Exner řekl(a)...

Je pravda, že ve světě dopingu platí presumpce viny. Pokud má tedy sportovec v těle zákazané množství určité látky, je na něm, aby dokázal, že přítomnost látky je vyvolána něčím jiným, než užitím dopingu (léky, přirozeným vývojem). Přirozená přítomnost látky se ale podle mého názoru dokázat dá pomocí pravidelné zdravotní dokumentace, jak psal již výše Ondrej Pivarči nebo pomocí biologického pasu.

Jan Exner řekl(a)...

Ještě mě napadlo, že v tomto případě je poměrně zásadní přirozený obsah testosteronu v tělě člověka. Dospělý muž má v průměru 27-107 ng/l, přičemž průměrná žena pouze 1,5-7 ng/l. Hodnota 11 ng/l je tedy u žen skutečně vysoká, ale stále nedosahuje ani zdaleka mužských hodnot. Rozdělení na muže a ženy by bylo diskutabilní při hodnotách okolo 15-17 ng/l, ale v případě 11 ng/l je žena stále výrazně více ženou než "mužem".

http://www.healthline.com/health/low-testosterone/testosterone-levels-by-age#1

Jan Exner řekl(a)...

V tomto případě je poměrně zásadní přirozený obsah testosteronu v tělě člověka. Dospělý muž má v průměru 27-107 ng/l, přičemž průměrná žena pouze 1,5-7 ng/l. Hodnota 11 ng/l je tedy u žen skutečně vysoká, ale stále nedosahuje ani zdaleka mužských hodnot. Rozdělení na muže a ženy by bylo diskutabilní při hodnotách okolo 15-17 ng/l, ale v případě 11 ng/l je žena stále výrazně více ženou než "mužem".

http://www.healthline.com/health/low-testosterone/testosterone-levels-by-age#1

Pan Tau řekl(a)...

Typický problém přílišné ostrosti kritéria pro rozdělení sportovců na muže a ženy. Asi by to chtělo zavést nějaký institut odstranění tvrdosti.:-) Aneb přestože jste technicky sprotovcem-mužem, smíte soutěžit v ženských kategoriích.


..otázku přirozenosti vs. dopingu nemá cenu sledovat, na vrcholovém sportu také není nic přirozeného.

Ondrej Pivarči řekl(a)...

Zmieňovaná "prezumpcia viny" je v nesúlade s čl. 6 ods. 1 EDĽP, podrobnejšie napr. v práci J.W. Soeka tu: http://repub.eur.nl/pub/7548.

"Športové autority" chcú vyťažiť zo športovca, t.j. poskytnutého kapitálu, čo najviac. O tom je kapitalizmus a platí to aj napr. vo vzťahu "zamestnanec - zamestnávateľ" a pod. Ale dualita "prirodzenosť" - "doping" zostane, pretože ju oddeľuje podstatný znak, a to cielený zásah človeka.

Pre vrcholový šport sa však používa skôr duo "dovolená podpora" - "doping", pretože bez cieleného zásahu človeka do organizmu (napr. cieleným užívaním dovolených podporných látok) sa vrcholový šport robiť nedá (výkonnosť jednoducho nestačí na "špičku"). Potom je to miere, tzn. ktorý zásah človeka do homeostázy športovca je dovolený a ktorý nie (doping).

Otázka biomechanických implantátov v športe by nemusela byť tak zložitá, dovolený by bol len ten implantát, ktorý len kompenzuje stratu oproti zdravej funkcii organizmu (a to aj čo do pôvodu implantátu vo vývoji jedinca, tzn. by bol inštalovaný len pri strate, poškodení, resp. pôrodnej a vývojovej vade, a čo do kvality implantátu), čím by športovec s implantátom nebol nikdy vo výhode.

Genetický doping by bol riešiteľný už zložitejšie, avšak niektoré ustanovenia Dohovoru o ochrane ľudských práv a dôstojnosti človeka v súvislosti s aplikáciou biológie a medicíny (tzv. Dohovor o ľudských právach a biomedicíne) by riešeniu mohli pomôcť. Napr. čl. 5 a nasl. o informovanom súhlase, akýkoľvek zistený zákrok bez súhlasu znamená stop pre športovca, ak súhlas bol daný, musí z neho vyplývať, na aký zákrok bol daný,
potom platí princíp popísaný vyššie pre implantáty. Presnejším návodom je však čl. 13, ktorý obmedzuje genetický doping najmä svojím účelom, a tiež čl. 21, ktorý pri systematickom výklade môže vcelku pružne obmedziť pohľad "športových autorít" na vrcholových športovcov ako na fyzické telá. Ako najzásadnejší problém vidím skôr to, že tento Dohovor sa nevzťahuje na dostatočné množstvo štátov.

Miloslav Ponkrác řekl(a)...

Jediné skutečně spravedlivé řešení je zrušit všechny kategorie, tedy i rozdělení na kategorii mužů a žen a závodit všichni společně. Proč by muž měl diskriminován za to, že je lépe vybaven pro určitý sport než žena? Jiné, spravedlivé řešení není. (A mně se toto řešení nelíbí, tedy není to co bych prosazoval.)

Pokud jsou nastavena taková kritéria, nezbývá je, než je respektovat. Jinak můžete celý sport, stejně jako jiný obor zahodit a zrušit zcela.

Ono to tak bývá, že jsou lidi diskriminováni. Například slepý by se mohl domáhat toho, že chce dělat počítačového grafika nebo třeba soustružníka forem s přesností na tisíciny milimetru. Hluchý by se mohl obrátit na právníka, protože je dikriminován, neboť byl odmítnut jako kandidát na diriginta Národní filharmonie. Taková dikriminace, fuj!

Lidé jsou a budou diskrimonováni, pokud bude na světě alespoň jediné pravidlo (státní zákon či předpis, požadavky na povolání, předpis na různé sportovní kategorie, atd.). Jediná možnost, jak zrušit dikriminaci, je zrušit jakákoli pravidla, zavést anarchie a napsat transparent: „Ať žije chaos! Je dovoleno všechno a všem.“


Jakýkoli princip, včetně antidiskriminace, dovedený do extrému, je zlem.


Jsou to mužské hormony, které mají přímý vliv na sportovní výkon, a proto je logické, že se podle nich kategorizuje. Budete-li připouštět v kategoriích žen v podstatě mužatky, pak diskriminujete ty normální ženy. Jsou to ostatně mužské hormony, které udělají z neustrálního polodu muže (po spuštění produkce chromozem X).



Pro všechny, hranice testosteronu je nastavena velice velkoryse. Normální žena má 0,35–2,65 nmol/l, tak hranice je nastavená na čtyřnásobek (!!!) maximální běžné hladisny testosteronu ženy. Muži zase mají hladinu testosteronu 6,07–27,08 nmol/l, takže daná sportovní pravidla by do kategorie žen propustila klidně i značnou část mužů.


Vy všichni co voláte po tolerantnější a větší hranici, kam byste ji chtěli umístit? Na proximu Centauri nebo rovnou na konec vesmíru? Ta hranice je velmi velkorysá. Ta žena samotná je medicínsky nemocná, a měla by se léčit, přesně tak, jak ji doporučují léčbu.



Pokud je někdo po biochemické stránce muž, tak je diskriminován prostě tím, že do kategorie žen nepatří. Ačkoli rozumím, že právníci by strašně rádi a ochotně křičeli o diskriminaci, a pokud by se jim podařilo zničit celý sport, co pak? Kam namíříte na základě hesla: „dikriminace“ destrukci dále? Jen do chaosu.


Prostě jsou nastavena pravidla, a jsou nastavena správně a lidsky. A někdo se do nich nevejde. Prostě tak to chodí.


Já jsem diskriminován tím, že nemohu jako muž porodit dítě. Nebo jako člověk s jinou váhou, že nemohu startovat v boxu za muší váhu, není to diskriminace a neměli by to řešit právníci?


Je ještě možné udělat další sportovní kategorii pro ženy s nadměrným množstvím testosteronu.


Ing. Miloslav Ponkrác

Karel Vážný řekl(a)...

Obávám se, že slovo nemocný, je původu ne-mocný. Nemocný je ten, kdo má nějaký biologický hendikep, který mu zhoršuje zdraví. Pokud má někdo například výrazně vyšší IQ, tak není nemocný, za nemocného se s trochou zjednodušení dá nazvat ten kdo má IQ výrazně menší, než průměr. Pokud má některá žena výrazné schopnosti příslušející převážně mužům (omlouvám se feministkám, jsem měkkým zastáncem biologicky podmíněných rolí s možností vykročení z nich a komplementarity pohlaví) a pracuje v dané oblasti, má nad ostatními ženami prostě výhodu, nikoli nemoc.

Právě proto že věřím v biologickou podmíněnost rolí, jsem velmi opatrný stavět ženám do cesty jakékoliv umělé překážky. Zjednodušeně: většina žen prostě setrvá ve své podmíněnosti, ale tu a tam se najde bojová pilotka a je to krásné. Uvedená hranice mi připomíná odmítání žen na některých universitách od středověku do raného novověku. Apod.

Jaké má problém "přirozeného dopingu" řešení. Imho úplně jiné. Zde jsem radikál: Radikální omezení až zákaz sportovní reklamy.

Arnost Svoboda řekl(a)...

Zde mi neni uplne jasny pojem "sportovni reklamy". Co to presne je a co to presne resi?


Jinak, uz samotny fakt, ze mame ve sportu ruzne kategorie (muzi/zeny, vaha, vek...) naopak narovnava nerovne podminky, ktere by jinak panovaly. Jiste, mohlo by se vyhlasit, ze zadne umele kategorie nechceme, ale...koho by to bavilo? Sportovce tezko a divaci by se stejne soustredili na ty nejlepsi. Ale chapu, ze problem v tomhle postu to neresi (a ja reseni taky neznam, byt tak trochu inklinuju k nazoru, nechat Dutee i Caster (Semenya) a kohokoliv dalsiho zavodit tak jak zavodi.


Ondrej Pivarci: diky za odkaz na text

Šimon Klein řekl(a)...

Beze všeho. Nechť ona dáma vystoupí ze své biologické podmíněnosti a nedbaje umělých překážek, ať soutěží spolu s muži.

E řekl(a)...

A co takhle zrušit kategorie muži x ženy a místo toho zavést kategorie podle množství testosteronu? To mi přijde jako poměrně elegantní řešení.